OSCV 31 C 229/2020-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 21 890 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 4. 1. 2019 do 17. 2. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 652 Kč.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 21 890 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, kterou žalovaný se žalobkyní uzavřel, a na základě které byl žalovanému postupně poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 3. 1. 2019, což neučinil. Žalobkyně proto účtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Celková požadovaná částka se skládá z jistiny 16 000 Kč, smluvní pokuty 5 840 Kč a poplatku za upomínky 50 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích, uvedla však, že zjištěné důkazy o provedených kontrolách nearchivuje.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila přípisem ze dne 30. 3. 2021). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti: Slouvami o úvěru číslo ze dne datum, datum, datum a datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 16 000 Kč, který byl splatný za 30 dnů od poskytnutí. Dle seznamu poplatků byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Podle výpisů z účtu č. 237, 234 a 243 byla žalovanému zaslána postupně částka 16 000 Kč. Upomínkami ze dne 12. 1. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopisem ze dne 30. 3. 2020 (odeslaného dle potvrzení o podání téhož dne) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Dle výpisu z centrální evidence exekucí byla dne datum provedena lustrace žalovaného podle rodného čísla a dne datum i lustrace v insolvenčním rejstříku. Z obchodních podmínek žalobkyně soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela postupně ve dnech datum, datum, datum a datum s žalovaným smlouvy o úvěru, na základě kterých poskytla žalovanému částku 16 000 Kč.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 16 000 Kč, nicméně tyto smlouvy byly od počátku absolutně neplatné, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vedle tvrzení, že provedla lustraci žalovaného v různých databázích a ve zbytku se spolehla na údaje uvedené žalovaným, žalobkyně ani neuvedla, z jakých informací žalovaného vycházela. Nepředložila ani žádnou listinu, která by jakékoli zkoumání úvěruschopnosti prokazovala. Předložené výpisy lustrací z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku jsou pak zcela irelevantní, neboť jsou z roku 2020, resp. 2021, nicméně smlouva o úvěru byla se žalovaným uzavřena v roce 2018. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrových smluv nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 16 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neexistujícího právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni nic neuhradil, takže nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 16 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 17. 2. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 18. 2. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 4. 1. 2019. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 652 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 876 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 21 890 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 64 % z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaný v části 36 %, a proto žalobkyni náleží 28 % z celkové výše náhrady nákladů 2 328 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 49/2020 nebo 1 C 2/2020).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.