OSCV 33 C 872/2011-166

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci, o zaplacení částky 505.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 505.000 Kč s úroky z prodlení: ve výši 9,25% ročně z částky 1.225.000 Kč od 22.01.2009 do 30.06.2009, ve výši 8,5% ročně z částky 1.225.000 Kč od 01.07.2009 do 31.12.2009, ve výši 8% ročně z částky 1.225.000 Kč od 01.01.2010 do 30.06.2010, ve výši 7,75% ročně z částky 1.225.000 Kč od 01.07.2010 do 10.10.2010, ve výši 7,75% ročně z částky 505.000 Kč od 11.10.2010 do 30.06.2012, ve výši 7,5% ročně z částky 505.000 Kč od 01.07.2012 do 31.12.2012, ve výši 7,05% ročně z částky 505.000 Kč od 01.01.2013 do 31.12.2017, ve výši 7,5% ročně z částky 505.000 Kč od 01.01.2018 do 30.06.2018, ve výši 8% ročně z částky 505.000 Kč od 01.07.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75% ročně z částky 505.000 Kč od 01.01.2019 do 30.06.2019, ve výši 9% ročně z částky 505.000 Kč od 01.07.2019 do 30.06.2020, ve výši 7,25% ročně z částky 505.000 Kč od 01.07.2020 do 30.06.2021, ve výši 7,5% ročně z částky 505.000 Kč od 01.07.2021 do 24.09.2021 a dále od 25.09.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 15.614,70 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, AK obec, obec a číslo, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobci se žalobou podanou dne 30.11.2011 domáhali zaplacení částky 1.225.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 22.1.2009 do zaplacení. Rozsudkem ze dne 22.8.2018 rozhodl okresní soud tak, že ve výroku I. žalobu o zaplacení částky 1.225.000 Kč s příslušenstvím zamítl a ve výroku II. uložil žalobcům uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 99.620,50 Kč. Proti rozhodnutí okresního soudu podali žalobci odvolání co do částky 505.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 1.225.000 Kč od 22.1.2009 do 10.10.2010 a zákonnými úroky z prodlení z částky 505.000 Kč od 11.10.2010 do zaplacení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací rozsudek okresního soudu pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení 505.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 1.225.000 Kč od 22.1.2009 do 10.10.2010 a z částky 505.000 Kč od 11.10.2010 do zaplacení a ve výroku II. zrušil a v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci se žalobou podanou dne 30.11.2011 domáhali zaplacení částky 1.225.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 22.1.2009 do zaplacení. Svůj nárok opřeli o skutečnost, že žalobci poskytli dne 22.12.2008 žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 1.225.000 Kč a tuto skutečnost a způsob splacení půjčky stvrdili písemně dne 23.12.2008. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku do 21.1.2009. Tuto povinnost přes několikery upomínky nesplnil a je od 22.1.2009 v prodlení. Poskytnutí půjčky prokazovali žalobci písemnou smlouvou o finanční půjčce ze dne 23.12.2008, výpovědí žalovaného v hlavním líčení u Okresního soudu v Chomutově dne datum rozhodnutí ve věci spisová značka a vyjádřením žalovaného v odporu. Žalovanému se nepodařilo poskytnutí půjčky vyvrátit. Tvrzení žalovaného, který zastával v průběhu řízení několik procesních obranných tvrzení, která si vzájemně odporují, vede k pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného. Ani výpovědi svědků navržených žalovaným nevyvrátily důkazy žalobců o poskytnutí půjčky žalovanému. S ohledem na závěry uvedené krajským soudem, žalobci prokázali poskytnutí půjčky žalovanému.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil a žádal její zamítnutí. V odporu proti platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že plnění je nedůvodné a bylo uhrazeno. V podání ze dne 1.8.2017 žalovaný uvedl, že žaloba je nedůvodná, ad eventum plnění je uhrazené a nárok žalobců není pravdivý, naopak je účelový. Žalovaný byl zprostředkovatelem mezi žalobci a právnická osoba – anonymizováno. příjmení ohledně stavby rodinného domu ve prospěch žalobců. Za tímto účelem mu bylo předáno 1.225.000 Kč, aby je předal zhotoviteli. Žalobci však požadovali podpis tzv. zajišťovací směnky, ačkoliv ví, že peníze byly předány a následně prostavěny (prohlášení anonymizováno. příjmení ze dne 7.6.2010). Z důvodu opatrnosti žalovaný přiložil smlouvu o postoupení pohledávky a započtení na 720.000 Kč. Při jednání soudu dne 9.5.2018 žalovaný uvedl, že žalovanému částka 1.225.000 Kč nikdy nebyla poskytnuta jako půjčka. Tuto částku žalovaný obdržel jako zprostředkovatel pro anonymizováno. příjmení, ale v jiné době a za jiných okolností. Listina smlouvy o půjčce obsahuje formální nedostatky, žalobci vyhotovili několik desítek identických smluv o půjčkách s různými vypůjčiteli, kdy sami uvádějí, že k reálnému kontraktu nikdy nedošlo. Žalobci nenavrhli potřebné důkazy o tom, že by dne 22.12.2008 poskytli částku 1.225.000 Kč a že se žalovaný zavázal toto částku vrátit, neunesli tak důkazní břemeno. Vedle toho žalovaný namítal, že smlouva o půjčce ze dne 23.12.2008 je smlouvou„ naoko“, když nešlo o finanční půjčku a peníze nebyly reálně předány (tyto peníze nebyly určeny ani pro příjmení). Listina označená jako smlouva o půjčce má vady. Jako půjčitelé jsou označeni manželé celé jméno žalobce, kdy z tvrzení paní celé jméno žalobkyně vyplývá, že nikdy nepůjčila žalovanému peníze a ani k tomu nedala souhlas. V listině je vypůjčitel označen jménem celé jméno žalovaného bez identifikace (data narození, adresy). Listina jako smlouva o půjčce je tak neplatná a tedy by došlo předáním peněz k bezdůvodnému obohacení. Pokud by soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení, právní zástupce s ohledem na promlčecí subjektivní lhůtu, vznáší námitku promlčení. Vedle toho u půjčky musí jít o reálný kontrakt, není možné podepsat smlouvu o půjčce, ač peníze nejsou poskytnuty. Pokud byla půjčka poskytnuta jindy, než hovoří listina, pak by smlouva o půjčce byla uzavřena ústně. Listinná podoba smlouvy je buď smyšlená, anebo hovoří o jiné transakci, než která je předmětem této žaloby. Žalobce také nedovedl vysvětlit, proč půjčka ve výši 1.225.000 Kč nebyla uvedena v listině, kde si zaznamenával půjčky. Z těchto důvodů žalovaný žádá zamítnutí žaloby.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Podle listiny označené jako smlouva o finanční půjčce datované dne 23.12.2008 podepsané žalobci jako věřiteli (v trestní věci žalobkyně uvedla, že půjčky byly vedeny na ně oba, kdyby se s manželem něco stalo) a žalovaným jako dlužníkem (kdy žalovaný nikdy nezpochybňoval, že by listinu podepsala jiná osoba), žalovaný podepsal, že finanční půjčka ve výši 1.225.000 Kč byla poskytnuta v hotovosti do vlastních rukou dlužníka dne 22.12.2008 s termínem vrácení do 21.1.2009. Žalovaný se zavázal finanční půjčku vrátit v uvedeném termínu. příjmení příjmení podnikající pod právnická osoba příjmení jméno IČO v čestném prohlášení datovaném 7.6.2010 prohlásil, že mu byla ze strany žalovaného poskytnuta částka ve výši 1.225.000 Kč na úhradu části ceny díla, které prováděl na základě smlouvy o dílo spisová značka ze dne 1.6.2006 ve prospěch žalobců. Dílo se týkalo výstavby rodinného domu v obec, uvedená částka byla na úhradu díla použita.

Notářským zápisem ze dne 22.9.2009 došlo k zúžení společného jmění manželů celé jméno žalovaného a anonymizována dvě slova Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.12.2015 anonymizována dvě slova svůj finanční nárok ve výši 720.000 Kč za žalobci (soud konstatoval existenci nároku, ale co do lhůty uplatnění k vymáhání – jako promlčenou) postupuje žalovanému se všemi nároky a příslušenstvím tak, aby on sám s tímto nárokem mohl nakládat (mj. i pro vzájemné zúčtování případných nároků vůči těmto třetím osobám).

Dopisem ze dne 25.7.2017 adresovaným žalobcům příjmení jméno oznámila, že svoji pohledávku, kterou uplatnila ve věci spisová značka a která byla zamítnuta pro promlčení, postoupila ve prospěch žalovaného. Dopisem ze dne 28.7.2017 žalovaný započetl částku 720.000 Kč, kterou převzal od své manželky vůči nároku žalobců, kdy má za to, že nárok 720.000 Kč byl splněn okamžikem, kdy se vzájemné nároky setkaly.

Svědek příjmení příjmení uvedl, že se žalobci uzavřel smlouvu o dílo ohledně výstavby rodinného domu, sestavili rozpočet a dohodli cenu. Stavba byla financována tak, že svědek peníze přebíral od žalovaného, který nosil peníze v hotovosti, žalobce celé jméno žalobce nikdy peníze svědku nepředával. Částky od žalovaného se braly jako zálohy a následně byly aktualizovány daňovými doklady. Svědek má za to, že byly vystaveny asi tři daňové doklady, kdy žalovaný platil kolem 1.000.000 Kč Smlouva o dílo byla uzavřena 1.6.2006. Záloha ve výši 1.050.000 Kč byla zaplacena, svědek neví, zda formou půjčky. K datu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo byla zaplacena částka 2.220.000 Kč. Celá stavba stála asi 3 miliony a tato částka byla zaplacena prostřednictvím žalovaného. Ke konci stavby byly problémy s financováním víceprací, žalobce poskytl zálohu formou půjčky, následně navyšoval úroky a tím byly financovány vícepráce. Žalobce odmítl platit zálohy a postavil to tak, že spolu uzavřeli smlouvu o půjčce, kdy žalobce svědkovi peníze poskytne ne jako zálohu, ale jako půjčku s tím, že při konečné rekapitulaci se provede vyúčtování a svědek žalobci případný přeplatek vrátí. Svědek neví, kdy byla smlouva o půjčce uzavřena, peníze mu ale předal žalovaný, neví kdy. Od žalobce svědek nikdy fyzicky nepřevzal žádné peníze, smlouvu o půjčce však podepsal. Při podpisu smlouvy o půjčce peníze od žalobce nedostal, peníze až potom přinesl žalovaný. Svědek ke smlouvám o půjčce uzavřeným mezi svědkem jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli na č.l. 251, 155, 156, 157, 158, 252, 253, 254, 255, 256, 159, 160, 161, 162, 163, 164 spisu 2T 57/2012 uvedl, že obsah smluv podepsal, ale smlouvy měly fungovat jako zajišťovací instrument pro žalobce. Smlouva o finanční půjčce a první smlouva o půjčce zajišťovala zaplacení zálohy. Všechny následné smlouvy jsou jen duplicitním dokumentem, která představuje sledování prostavěnosti na stavbě. Není pravda, že by si svědek od žalobce půjčil ve smlouvách uvedené částky. Tyto smlouvy uzavíral se žalobcem proto, že si to žalobce přál. Svědek měl zájem stavět pro žalobce rodinný dům a ve vyhotovování smluv o půjčce neviděl žádné nebezpečí. Žalobce po svědkovi nikdy peníze podle uzavřených smluv o půjčce nepožadoval. Žalobce nikdy žádnou půjčku svědku neposkytl a nikdy po něm nechtěl zaplatit částku 2.500.000 Kč. Svědek si nevzpomíná, že by žalobci podepisoval směnku na 300.000 Kč, k tomu nemůže nic říci. Příjmový doklad vystavený dne 30.10.2007 musel svědek vystavit žalobci, kdy je v souladu s dodatkem smlouvy o dílo ze dne 1.4.2007. Není pravda, že by svědek doklad vystavil na základě toho, že mu žalobce fyzicky předal částku 2.220.000 Kč. Čestné prohlášení ze dne 7.6.2010 svědek podepsal a odpovídá skutečnosti. Pokud svědek dostal částku 1.000.000 Kč a následně 1.225.000 Kč uvedenou v čestném prohlášení, je to 2.300.000 Kč a odpovídá to částce uvedené v příjmovém dokladu z roku 2007. Dokumenty se vystavovaly až následně. Svědek si nikdy od žalobce nepůjčoval peníze ať už sám nebo prostřednictvím žalovaného. Žalobci svědkovi nic nedluží.

Svědek doplnil svoji výpověď: Žalobci mu nikdy neposkytli žádné peníze ani převodem ani v hotovosti, peníze uvedené v příjmovém dokladu ze dne 30.10.2007 převzal od žalovaného. Účastníci byli přátele, stavbu pro celé jméno žalobce mu dohodil žalovaný. Když potřeboval na stavbu peníze, obrátil se na žalovaného, který mu peníze následně předal. Jak to měli účastníci domluvené mezi s sebou, svědek neví. Ví, že mezi nimi probíhaly nějaké finanční transakce, ale podrobnosti neví. Problémy s finančním úřadem jsme měli všichni. O tom, jak žalovaný vyřešil své problémy s finančním úřadem, se mezi sebou nebavili, tak dobře se neznali. Pokud jde o smlouvy o půjčkách uzavřené s žalobcem, šlo o peníze, které byly na dům. Žalovaný přinesl jeden milion, o kterém byla sepsaná smlouva. Za měsíc zněla smlouva na částku 1.200.000 Kč a tak se to postupně navyšovalo jakoby o úroky. Tyto smlouvy byly fakticky podepsané až zpětně na konci stavby. Žalovaný svědku půjčoval peníze, také on půjčoval peníze žalovanému, takto mezi jejich firmami chodilo. Když se dařilo, vzájemně si pomáhali.

Svědkyně příjmení jméno (manželka žalovaného) uvedla, že finanční částky, které pan celé jméno žalobce předával jejímu manželovi, byly půjčky pana příjmení a manžel zde vystupoval pouze jako ručitel. To, že peníze jsou pro příjmení, věděla od manželů příjmení, kdy v té době byly spolu v přátelských vztazích. Žádnou finanční částku od Špontákových jako půjčku manžel do domácnosti nepřinesl. Věděla, že pan celé jméno žalobce půjčoval manželovi drobné peníze, nejednalo se o vysoké částky, jednalo se o přátelskou výpomoc a peníze byly vždy vráceny.

Svědek příjmení jméno (pracoval u žalovaného od roku 2003 do ledna 2020) uvedl, že věděl, že žalovaný měl problémy s finančákem a potřeboval peníze, žalobce mu slíbil, že mu pomůže. Pan celé jméno žalobce přišel do kanceláře s nějakým papírem, který podepsali, neříkali mu, o co jde. Předávání peněz v přítomnosti svědka neproběhlo.

Ze spisu spisová značka soud zjistil:

V dopise ze dne 8.6.2010 právní zástupce žalovaného (JUDr. jméno příjmení) sděluje právnímu zástupci žalobců (JUDr. příjmení), že žalovaný neeviduje žádnou nesplacenou půjčku žalobců, naopak má pohledávku ve výši 1.225.000 Kč z titulu úhrady části ceny díla za výstavbu jejich rodinného domu, kterou žalovaný na jejich žádost poskytl stavební firmě, která výstavbu realizovala.

Podle příjmového pokladního dokladu D číslo datum vystavení 30.10.2007 příjmení příjmení přijal od celé jméno žalobce 2.220.000 Kč jako platbu dle smlouvy o dílo na anonymizována tři slova, platbu převzal dne 1.4.2007.

Žalobkyně celé jméno žalobkyně dne 21.4.2011 v úředním záznamu uvedla, že uzavřeli smlouvu o dílo 1.6.2006 s právnická osoba příjmení pro výstavbu rodinného domu v obec. Žalovaný v tomto vztahu nehrál žádnou roli, nehovořilo se o něm jako o prostředníkovi. Dne 1.4.2007 došlo k úhradě dohodnuté ceny díla předem v hotovosti k rukám příjmení, kdy oproti předané platbě byl vystaven příjmový pokladní doklad na celou částku 2.220.000 Kč. Jako svědek dne 15.2.2012 uvedla, že žalovaný si od manžela občas půjčoval peníze, jednalo se o částky řádově v 10 tisících či 100 tisících. Manžel si zřejmě vedl evidenci, ona neměla o půjčkách přehled, bližší podrobnosti neví. Žalovaný má vůči manželovi nějaké nesplacené půjčky, přesnou výši neví, je to něco kolem 1.000.000 Kč. Žalobkyně se domnívá, že existovali půjčky pro příjmení zprostředkovaně pro žalovaného. Není jí známo, zda byly vyhotoveny k jednotlivým půjčkám nějaké dokumenty. Rodinný dům se začal stavět v roce 2007. Uzavřela se smlouva o dílo na částku 2,5 milionu Kč. Již od počátku byly problémy, docházelo k průtahům. Financování stavby bylo dohodnuto na hotovostní platbě, ta proběhla někdy v dubnu 2007 v částce 2,2 milionu Kč. Manžel jí sdělil, že došlo k předání celé částky v kanceláři příjmení, pak viděla u manžela doklad, který potvrzoval předání hotovosti. Jiné platby příjmení neproběhly. Ve finální fázi stavby platili jednotlivým firmám, které práce na domě dodělávaly. příjmení žádné doplacení ceny nepožadoval. Neví o tom, že by manžel příjmení půjčoval nějaké peníze přímo. příjmení mezi manželem a žalovaným nastaly až po datu 14.11.2008, žalovaný si půjčoval od manžela peníze, které pak nechtěl vrátit. Příčinou zhoršených vztahů s žalovaným bylo, že si žalovaný půjčoval od manžela peníze, které nevracel. Půjčky byly vedeny na ně oba, kdyby se s manželem něco stalo. jméno příjmení v úředním záznamu ze dne 5.5.2011 uvedl, že ví, že probíhalo mezi účastníky půjčování peněz, podrobnosti neví. Smlouva o dílo byla uzavřena na částku 2.400.000 Kč, cena díla dosáhla 3.500.000 Kč a rozdíl odmítl celé jméno žalobce zaplatit. Žalovaný figuroval jako plátce ceny díla do výš 2.400.000 Kč, kdy celé jméno žalobce nezaplatil fyzicky za dílo žádné peníze, ale veškeré platby probíhaly přes žalovaného. Základní cena 2.400.000 Kč byla prostřednictvím žalovaného uhrazena. V momentě sporu o ohledně zvýšení ceny díla, zveřejnil celé jméno žalobce dlužní úpisy a provedl jednostranný krok, kdy zažaloval úroky vůči žalovanému a odmítl mu vydat dva byty v obec v hodnotě 1.500.000 Kč. Určitou část peněz žalovaný žalobcům vrátil. Příjmový doklad vystavený dne 30.10.2007 na částku 2.200.000 Kč je platný, tyto prostředky svědek od žalobců obdržel, ale prostřednictvím žalovaného. Doklad předal žalovanému a ten jej předal žalobcům. Jako svědek dne 15.2.2012 uvedl, že se dohodli, že celé jméno žalobce nebude platit přímo, ale prostřednictvím žalovaného. Platby probíhaly hotovostně, bezhotovostně i zápočty. celé jméno žalobce odmítl proplácet vyúčtování, nechtěl dát peníze, tak mu svědek vystavil směnku na cca 300 až 500 tisíc, což bylo zárukou celé jméno žalobce, aby si některé věci doinvestoval sám a ve finále si měli některé věci a jím provedené investice proti této směnce zaúčtovat. Mezi svědkem a anonymizováno nikdy k půjčování peněz nedošlo. Čestné prohlášení ze dne číslo číslo podepsal svědek v AK JUDr. ulice v obec. Účastníci bývali dobrými přáteli, o jejích finančních transakcích není svědkovi nic známo.

Manželka žalovaného jako svědek dne 15.2.2012 uvedla, že se s žalobci znali se jako sousedé. Ona s nimi v obchodním vztahu nebyla, zda byl s nimi v obchodním vztahu manžel, neví. Neví, zda proběhly půjčky mezi manželem a žalobci. Není jí známo, že by manžel od žalobců přebíral v minulosti nějaké peníze

Žalobce celé jméno žalobce jako svědek dne 15.2.2012 uvedl, že se s žalovaným se znají od roku 1995, byli přátelé. Občas půjčoval žalovanému peníze řádově v tisícikorunách ale i ve statisícikorunách, řádově na měsíc, nikdy to nebylo déle než na rok. Peníze půjčoval bezúročně. K půjčkám pro žalovaného nebo jeho prostřednictvím příjmení neexistovaly žádné doklady. Žalobce si jenom vyhotovil přehled. Existuje jeden doklad na půjčené peníze pro žalovaného v částce 1.225.000 Kč ze dne 22.12.2008, je to psáno volnou formou jako dohoda o půjčce podepsaná žalovaným na jeden měsíc. Žalovaný mu peníze nevrátil. K financování výstavby rodinného domu v obec došlo z jejich vlastních peněz. Částku 2.220.000 Kč předal příjmení oproti příjmovému pokladnímu dokladu ze dne 30.10.2007 u něj v kanceláři. Po nějakou dobu po předání částky příjmení přestal dům stavět a další stavba probíhala tak, že si kupoval sám materiál a příjmení dodal pouze 2-3 dělníky. Žalovaný při stavbě rodinného domu nehrál žádnou úlohu, nebyl žádným zprostředkovatelem. Žalobce příjmení půjčoval částku 1.100.000 Kč bezúročně do jednoho měsíce splatnosti. Když měsíc uplynul, sepsali smlouvu, že příjmení vrátí 1.200.000 Kč, o tom sepsali smlouvu a další měsíc došlo k tomu samému, až se postupně částka navýšila na 2.700.000 Kč. Pravidelně se to navyšovalo o 100.000 Kč na návrh příjmení. Žalobce požadoval vrácení pouze půjčené částky, ale k vrácení nedošlo. Při hlavním líčení dne 24.9.2013 žalobce uvedl, že se s žalovaným zná asi 15 roků vztahy byly moc kamarádské. Žalovaný a jeho manželka si od něj půjčovali peníze, mohlo to být 300.000 Kč, 100.000 Kč i číslo a 5.000 Kč, nepsaly se žádné papíry, byla velká důvěra. Když si žalovaný půjčil, za měsíc vrátil, zase půjčil a vrátil, takže se peníze točily. příjmení si malý seznam, kde bylo napsáno IB (žalovaný). S vracením nebyly problémy, až když nechtěl vrátit 1.225.000 Kč, který byl sepsaný. Jediný papír byl s žalovaným sepsán na 1.225.000 Kč a to na jeho žádost, protože v prosinci 2008 měl v obec velké problémy s finančním úřadem (musel prokázat, že si musí půjčovat na chod firmy). Bylo to 23.12.2008 a mělo být vráceno 21.1.2009. Peníze nevrátil, sliboval, že vrátí, proto podal žalobu na soud. příjmení zná, sepsali smlouvu o dílo. Stavbu nedokončil, přestal stavět a za své peníze museli postavit spoustu věcí, kupovali materiál. Smlouva byla podepsaná na 2,5 milionu, dodatek zvedl cenu na 2,6 milionu. příjmení mu zálohu 2.220.000 Kč. Peníze platil osobně, nikdo u toho nebyl, má od příjmení potvrzení – originál.. Asi 4x si příjmení půjčil peníze dne 15.9.2006 částku 1.100.000 Kč na měsíc. Po měsíci říkal, že peníze nemá, že napíše, že vrátí 1.200.000 Kč, za další měsíc napsal 1.300.000 Kč, pak 1.400.000 Kč, to šlo do částky 2.600.000 Kč. Potom řekl, že je to lichva a dal ho k soudu.

V listině na číslo listu trestního spisu předložené žalobcem je uvedeno číslo pučil anonymizováno od 29.12.2008 –přeškrtnuto, číslo pučil anonymizováno od 23.12.2008 nepřeškrtnuto, číslo pučil anonymizováno od 24.1.2009 přeškrtnuto.

Žalovaný při hlavním líčení dne 25.6.2013 uvedl, že fungoval jako zprostředkovatel na stavbě rodinného domu mezi právnická osoba a žalobci, dodával peníze od žalobců příjmení. V minulosti si od žalobce peníze půjčoval, bylo to více než 1 milion v roce 2007 – 2008. Žalobci si z půjček nárokovali úroky 5% měsíčně. O půjčce mezi žalobcem a jím byla sepsána smlouva na částku 1.225.000 Kč, smlouva byla pouze jedna, on si ji ponechal u sebe, a když mu peníze vrátil, nežádal smlouvu ani potvrzení, že peníze vrátil. Žalobce to pak použil proti němu a částku 1.225.000 Kč zažaloval.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 12.7.2006 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.100.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 11.8.2006 do vlastních rukou dlužníka prodloužením původního termínu s novým termínem vrácení do 11.9.2006.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.9.2006 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.100.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.9.2006 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.10.2006.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.11.2006 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.300.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.11.2006 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.12.2006.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.12.2006 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.400.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.12.2006 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.01.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.01.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.500.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.1.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.02.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno příjmení jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.2.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.600.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.02.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.03.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno příjmení jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.3.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.000.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.03.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.05.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno příjmení jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.05.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.100.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.5.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.06.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.08.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.400.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.08.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.09.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.09.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.500.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.9.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.10.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.10.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.600.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.10.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.11.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.11.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.700.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.11.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.12.2007.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.12.2007 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 1.800.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.12.2007 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.01.2008.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.02.2008 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 2.000.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.02.2008 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.03.2008.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.05.2008 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 2.300.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.05.2008 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.06.2008.

Podle smlouvy o finanční půjčce uzavřené mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli datované dne 15.06.2008 byla předmětem smlouvy půjčka ve výši 2.400.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 15.06.2008 do vlastních rukou dlužníka s termínem vrácení do 15.07.2008.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi rodinami žalobců a žalovaného byly dobré přátelské vztahy, jak vyplynulo z výpovědi žalobců i žalovaného v trestním řízení spisová značka. Žalobce celé jméno žalobce půjčoval žalovanému na požádání různé peněžní částky, jejichž výše se pohybovala od tisíců do statisíců. Půjčky byly poskytovány bez písemného potvrzení, žalobce si je zaznamenával na papír s údaji kdy, komu a jakou částku poskytl, v případě vrácení částku přeškrtnul, jak vyplývá z listiny předložené žalobcem a skutečností uváděných žalobcem v trestním řízení, kdy je uvedeno:„ žalovaný a jeho manželka si půjčovali peníze, mohlo to být 300.000 Kč, 100.000 Kč i 3.000 a 5.000 Kč, nepsaly se žádné papíry, byla velká důvěra, když si žalovaný půjčil, za měsíc vrátil, zase půjčil a vrátil, takže se peníze točily, vedl si malý seznam, kde bylo napsáno pučil anonymizováno (žalovaný) číslo od 29.12.2008 –přeškrtnuto, číslo pučil anonymizováno od 23.12.2008 nepřeškrtnuto, číslo pučil anonymizováno od 24.1.2009 přeškrtnuto“. Kromě půjček mezi žalobcem a žalovaným mezi rodinami probíhaly nestandardně i jiné finanční transakce s vysokými peněžními částkami, jak vyplynulo z jiných řízení soudu (ve věci spisová značka a spisová značka manželka žalovaného poskytla žalobcům částku 720.000 Kč a částku 735.000 Kč matce žalobkyně na nákup dvou bytů v obec, na základě ústní dohody bez písemného dokladu - peníze jí nebyly vráceny a byty si žalobci ponechali, ve věci spisová značka v listopadu 2008 žalobkyně sdělila žalovanému číslo svého účtu, které on sdělil třetí osobě, která mu na toto číslo účtu poslala částku 1.000.000 Kč, tuto částku pak vyzvedl žalobce a spolu s žalobkyní ji předali žalovanému – kdy tyto skutečnosti žalovaný popírá). V roce 2006 žalobci uzavřeli smlouvu o dílo s jméno příjmení a začali stavět rodinný dům. Ohledně financování stavby se tvrzení účastníků liší a pro soud je chování V. příjmení, žalobců i žalovaného těžko pochopitelné a způsob, jak byla stavba financována, neprokázaný. Podle tvrzení žalobců dům financovali ze svých peněžních prostředků, peníze předával žalobce jméno příjmení, kdy si nechal vystavit příjmový doklad. Podle příjmového pokladního dokladu D číslo vystaveného až 30.10.2007 přijal příjmení příjmení dne 1.4.2007 od celé jméno žalobce částku 2.220.000 Kč jako platbu dle smlouvy o dílo na RD u anonymizováno (platbu přijal sedm měsíců před vystavením dokladu). Žalobkyně u předání peněz nebyla, o financování stavby se staral manžel. Žalovaný dle tvrzení žalobců při výstavbě domu žalobců nehrál žádnou úlohu, ani úlohu zprostředkovatele. Dle tvrzení žalovaného a svědka příjmení žalobce celé jméno žalobce po dobu stavby nepředal V. příjmení žádné peníze. Peníze předával příjmení žalovaný jako zprostředkovatel. V čestném prohlášení datovaném 7.6.2010 (podepsaném v advokátní kanceláři právního zástupce žalovaného) příjmení příjmení podnikající pod právnická osoba příjmení jméno IČO prohlásil, že mu byla ze strany žalovaného poskytnuta částka ve výši 1.225.000 Kč na úhradu části ceny díla, které prováděl na základě smlouvy o dílo spisová značka ze dne 1.6.2006 ve prospěch žalobců, dílo se týkalo výstavby rodinného domu v obec, uvedená částka byla na úhradu díla použita. V. příjmení jako svědek dále uvedl:„ ke konci stavby byly problémy s financováním víceprací, kdy žalobce odmítl platit zálohy, a postavil to tak, že spolu uzavřeli smlouvu o půjčce, kdy žalobce svědkovi peníze poskytne ne jako zálohu, ale jako půjčku, následně navyšoval úroky a tím byly financovány vícepráce s tím, že při konečné rekapitulaci se provede vyúčtování a svědek žalobci případný přeplatek vrátí. Při podpisu smlouvy o půjčce peníze od žalobce nedostal, smlouvu o půjčce však podepsal, peníze až potom přinesl žalovaný. Svědek s žalobci uzavřel několik smluv jako dlužník a žalobci jako věřiteli, kdy obsah smluv podepsal, ale smlouvy měly fungovat jako zajišťovací instrument pro žalobce. Smlouva o finanční půjčce a první smlouva o půjčce zajišťovala zaplacení zálohy. Všechny následné smlouvy jsou jen duplicitním dokumentem, která představuje sledování prostavěnosti na stavbě“. Svědek jako dlužník s žalobci uzavřel smlouvu o finanční půjčce dne 15.9.2006 ohledně částky 1.100.000 Kč s termínem vrácení do 15.10.2006, dne 15.11.2006 ohledně částky 1.300.000 Kč s termínem vrácení do 15.12.2006, dne 15.12.2006 ohledně částky 1.400.000 Kč s termínem vrácení do 15.01.2007, dne 15.01.2007 ohledně částky 1.500.000 Kč s termínem vrácení do 15.02.2007, dne 15.2.2007 ohledně částky 1.600.000 Kč s termínem vrácení do 15.03.2007, dne 15.3.2007 ohledně částky 1.000.000 Kč s termínem vrácení do 15.05.2007, dne 15.05.2007 ohledně částky 1.100.000 Kč s termínem vrácení do 15.06.2007, dne 15.08.2007 ohledně částky 1.400.000 Kč s termínem vrácení do 15.09.2007, dne 15.09.2007 ohledně částky 1.500.000 Kč s termínem vrácení do 15.10.2007, dne 15.10.2007 ohledně částky 1.600.000 Kč s termínem vrácení do 15.11.2007, dne 15.11.2007 ohledně částky 1.700.000 Kč s termínem vrácení do 15.12.2007, dne 15.12.2007 ohledně částky 1.800.000 Kč s termínem vrácení do 15.01.2008, dne 15.02.2008 ohledně částky 2.000.000 Kč s termínem vrácení do 15.03.2008, dne 15.05.2008 ohledně částky 2.300.000 Kč s termínem vrácení do 15.06.2008, dne 15.06.2008 ohledně částky 2.400.000 Kč s termínem vrácení do 15.07.2008. Žalobce k těmto půjčkám sám uvedl, že„ půjčoval příjmení částku 1.100.000 Kč bezúročně do jednoho měsíce splatnosti, když měsíc uplynul, sepsali smlouvu, že příjmení vrátí 1.200.000 Kč, o tom sepsali smlouvu a další měsíc došlo k tomu samému, až se postupně částka navýšila na 2.700.000 Kč. Při hlavním líčení dne 24.9.2013 žalobce uvedl, že asi 4x si příjmení půjčil peníze dne 15.9.2006 částku 1.100.000 Kč na měsíc, po měsíci říkal, že peníze nemá, že napíše, že vrátí 1.200.000 Kč, za další měsíc napsal 1.300.000 Kč, pak 1.400.000 Kč, to šlo do částky 2.600.000 Kč. Obdobný listinu, jakou podepisoval V. příjmení jako smlouvu o finanční půjčce, předložili žalobci i v tomto řízení. Žalovaný v listině označené jako smlouva o finanční půjčce, datované dne 23.12.2008, podepsal, že mu byla finanční půjčka ve výši 1.225.000 Kč poskytnuta v hotovosti dne 22.12.2008 do vlastních rukou a zavázal se finanční půjčku vrátit v termínu do 21.1.2009. Sám žalobce uvedl:„ jediný papír byl s žalovaným sepsán na 1.225.000 Kč a to na jeho žádost, protože v prosinci 2008 měl v obec velké problémy s finančním úřadem (musel prokázat, že si musí půjčovat na chod firmy). Bylo to 23.12.2008 a mělo být vráceno 21.1.2009. Peníze nevrátil, sliboval, že vrátí. Žalovaný při hlavním líčení dne 25.6.2013 uvedl:„ o půjčce mezi žalobcem a jím byla sepsána smlouva na částku 1.225.000 Kč, smlouva byla pouze jedna, on si ji ponechal u sebe, a když mu peníze vrátil, nežádal smlouvu ani potvrzení, že peníze vrátil, žalobce to pak použil proti němu a částku 1.225.000 Kč zažaloval“. Dle právního zástupce žalovaného žalovaný neříkal pravdu, kdy byl v postavení obžalovaného, byl si vědom, že listina byla sepsaná z důvodu podvodu na finanční úřad a proto vypovídal, jak vypovídal. Žalovaný v tomto řízení popírá, že dne 22.12.2008 převzal částku 1.225.000 Kč a popírá, že se zavázal vrátit ji do 21.1.2009. Žalovaný tvrdí, že částku 1.225.000 Kč převzal jindy a nikoliv jako půjčku a tuto částku předal V. příjmení na úhradu stavby rodinného domu žalobců. To dokládá čestným prohlášením, datovaném 7.6.2010, kde příjmení příjmení podnikající pod právnická osoba příjmení jméno IČO prohlásil, že mu byla ze strany žalovaného poskytnuta částka ve výši 1.225.000 Kč na úhradu části ceny díla, které prováděl na základě smlouvy o dílo spisová značka ze dne 1.6.2006 ve prospěch žalobců. Ale v rozporu s tímto tvrzením (žalovaný převzal od žalobců částku 1.225.000 Kč a tuto předal V. příjmení na úhradu stavby rodinného domu žalobců) právní zástupce žalovaného (JUDr. jméno příjmení) v dopise ze dne 8.6.2010 pak sděluje právnímu zástupci žalobců (JUDr. příjmení), že žalovaný neeviduje žádnou nesplacenou půjčku žalobců, naopak má pohledávku ve výši 1.225.000 Kč z titulu úhrady části ceny díla za výstavbu jejich rodinného domu, kterou žalovaný na jejich žádost poskytl stavební firmě, která výstavbu realizovala (tedy, že peníze uhradil sám žalovaný aniž by mu je žalobci předali). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.12.2015 anonymizována dvě slova svůj finanční nárok ve výši 720.000 Kč za žalobci (soud konstatoval existenci nároku, ale co do lhůty uplatnění k vymáhání – jako promlčenou) postupuje žalovanému se všemi nároky a příslušenstvím tak, aby on sám s tímto nárokem mohl nakládat (mj. i pro vzájemné zúčtování případných nároků vůči těmto třetím osobám). Dopisem ze dne 25.7.2017 adresovaným žalobcům příjmení jméno oznámila, že svoji pohledávku, kterou uplatnila ve věci spisová značka a která byla zamítnuta pro promlčení, postoupila ve prospěch žalovaného. Dopisem ze dne 28.7.2017 žalovaný započetl částku 720.000 Kč, kterou převzal od své manželky vůči nároku žalobců, kdy má za to, že nárok 720.000 Kč byl splněn okamžikem, kdy se vzájemné nároky setkaly.

Podle § 3028 odst. 3 věta první zák. č. 89/2012Sb, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva o půjčce měla být mezi účastníky uzavřena 22.12.2008, soud proto postupoval dle zákona č. 40/1964Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč.zák.).

Dle § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, tedy že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst.1, § 120 odst.1 o.s.ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 odst.3 o.s.ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.2.2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

Z hypotézy hmotněprávní normy uvedené v ustanovení § 657 obč. zák., která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti věřitele, vyplývá, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunese-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch. Mezi účastníky je sporné, že žalovaný převzal dne 22.12.2008 od žalobců částku 1.225.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit do 21.1.2009. Žalobci prokazují uzavření smlouvy o půjčce listinou ze dne 23.12.2008, kde žalovaný podepsal – potvrdil, že půjčka ve výši 1.225.000 Kč byla poskytnuta dne 22.12.2008 v hotovosti do vlastních rukou dlužníka – žalovaného, a dále výpovědí žalovaného při hlavním líčení dne 25.6.2013 kde uvedl:„ o půjčce mezi žalobcem a jím byla sepsána smlouva na částku 1.225.000 Kč, smlouva byla pouze jedna, on si ji ponechal u sebe, a když mu peníze vrátil, nežádal smlouvu ani potvrzení, že peníze vrátil. Žalobce to pak použil proti němu a částku 1.225.000 Kč zažaloval“.

Zákon hodnocení důkazu soukromou listinou zvlášť neupravuje. Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Jiné důsledky, než popírání pravdivosti soukromé listiny, má popření její pravosti. Popření pravosti listiny není pouhým popíráním (jako je tomu v případě popírání její pravdivosti), ale zahrnuje v sobě implicitně tvrzení, že údajný vystavitel listinu nepodepsal ani nevystavil. Takové popření je proto dostatečně relevantní k tomu, aby pravost listiny musela být dokazována, břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně pravosti listiny je na tom, kdo z pravosti listiny pro sebe dovozuje příznivé právní důsledky. Žalovaný však v řízení nikdy nepopřel pravost listiny označené jako„ smlouva o finanční půjčce“. Žalovaný potvrdil, že listinu podepsal, kdy při hlavním líčení dne 25.6.2013 žalovaný uvedl, že mezi žalobcem a jím byla sepsána smlouva na částku 1.225.000 Kč, smlouva byla pouze jedna. Dále pak v odporu ze dne 28.3.2012 bylo uvedeno, že plnění bylo uhrazeno a při hlavním líčení ze dne 25.6.2013 žalovaný uvedl, že peníze vrátil. Právní zástupce žalovaného sice pravdivost těchto tvrzení dodatečně zpochybňuje (uvádí, že v trestním řízení žalovaný neříkal pravdu, kdy vystupoval jako obžalovaný a byl si vědom toho, že listina byla vystavena jen na oko pro podvod na finanční úřad a vyjádření dne 28.3.2012 psal advokát jen proto, aby platební rozkaz zneplatnil a to bez konzultace s klientem, neboť to nebylo potřeba), ale soud má za to, že tato tvrzení jsou ze strany právního zástupce žalovaného účelová, aby vysvětlil různá tvrzení žalovaného ohledně finanční půjčky během celého řízení (nejprve, že plnění je nedůvodné a bylo uhrazeno, v podání ze dne 1.8.2017 žaloba je nedůvodná, ad eventum plnění je uhrazené a nárok žalobců není pravdivý, naopak je účelový, finanční částka byla žalovanému předána v jiné době a za jiných okolností, než uvádějí žalobci). Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Nelze dovodit, že by pouhé popření pravdivosti listiny, mělo za následek vznik důkazní povinnosti a břemene ohledně pravdivosti listiny tomu účastníkovi, který z existence listiny vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. (V případě neexistence okolností zpochybňujících pravost nebo správnost listiny lze mít dokazovanou skutečnost za prokázanou samotnou listinou.) Pokud žalovaný tvrdil, že navzdory jím podepsané smlouvy, finanční částku nepřevzal, bylo na něm, aby tuto skutečnost dokázal. Na návrh žalovaného soud vyslechl svědky. Manželka žalovaného uvedla, že žalobce předával žalovanému peníze, kdy šlo o půjčky, které byly pana příjmení a žalovaný zde vystupoval pouze jako ručitel. Toto její tvrzení ze dne 17.9.2021 je však v rozporu s tím, co uvedla v trestním řízení dne 15.2.2012„ ona s nimi v obchodním vztahu nebyla, zda byl s nimi v obchodním vztahu manžel, neví, neví, zda proběhly půjčky mezi manželem a žalobci. není jí známo, že by manžel od žalobců přebíral v minulosti nějaké peníze“,a její tvrzení je tedy nevěrohodné. Svědek příjmení potvrdil, že žalovaný měl problémy s finančákem a chtěl si půjčit peníze od žalobce a žalobce mu slíbil, že mu pomůže. Žalobce přišel do kanceláře s nějakým papírem, který podepsali. Svědek tak potvrdil, že žalovaný si chtěl půjčit peníze od žalobce, který mu slíbil pomoc a soud nemá důvod této výpovědi svědka nevěřit. Svědek příjmení potvrdil svoji předchozí výpověď: ohledně půjčky mezi účastníky nic neví, peníze od celé jméno žalobce mu předával anonymizováno, svědek podepisoval žalobci smlouvy o finančních půjčkách bez předání peněz. Výpověď svědka je v souladu s jeho výpovědí v trestním řízení a s předchozí výpovědí před soudem, soud nemá důvod tvrzení svědka nevěřit.

Protože tvrzení účastníků jsou rozporná a hodnocení důkazů neumožňuje soudu přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzení žalovaného, ale ani závěr o tom, že by tvrzení žalovaného bylo nepravdivé (jak svědek příjmení tak sám žalobce potvrdili, že skutečnosti uvedené v listinách, označených jako smlouva o finanční půjčce uzavřených mezi jméno příjmení jméno obec a číslo jako dlužníkem a žalobci jako věřiteli, které jsou napsané obdobnou takřka totožnou formou, neodpovídali pravdě). Soud proto vycházel z toho, že žalovaný nikdy nepopřel pravost smlouvy o finanční půjčce, potvrdil, že listinu podepsal a smlouvu uzavřel. Opakovaně tvrdil, že peníze vrátil, aniž by navrhl důkaz o vrácení. Žádný z žalovaným navržených svědků nepotvrdil jeho tvrzení, že částku 1.225.000 Kč obdržel od žalobců jako zprostředkovatel v jiné době a za jiných okolností, než uvádějí žalobci. Žalovaný tak neunesl důkazní břemeno a soud vycházel ze skutečnosti, že žalobci prokázali, že mezi účastníky byla uzavřena výše uvedená smlouva o půjčce, a žalovanému uložil zaplatit žalobcům částku 505.000 Kč.

Dle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dlužník se dostane do prodlení, nesplní-li svůj dluh řádně a včas. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku do 21.1.2009 a od 22.1.2009 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 163/2005Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Prvním dnem prodlení byl 22.1.2009 k tomuto datu činí úrok z prodlení 9,25% a dále soud přiznal žalobci úrok z prodlení ve znění vládního nařízení č.163/2005, v závislosti na výši repo sazby (zvýšené o 7 procentních bodů) stanovené ČNB.

Podle ustanovení § 151 odst.1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobci žalobou požadovali zaplacení částky 1.225.000 Kč s příslušenstvím. Poté, co soud žalobu v plném rozsahu zamítl, podali žalobci odvolání a to do části, jíž soud zamítl žalobu pro částku 505.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 1.225.000 Kč od 22.1.2009 do 10.10.2010 a z částky 505.000 Kč od 11.10.2010 do zaplacení. Zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku. V rozsahu, který nebyl odvoláním napadnut, nabyl rozsudek právní moci a žalovaný byl v tomto rozsahu v řízení úspěšný. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobci v žalobě požadovali zaplacení částky v celkové výši 2.413.133,60 Kč (částku 1.225.000 Kč + 1.188.133,60 Kč – úroky z prodlení z žalované částky od 22.1.2009 do dne rozhodnutí soudu 24.9.2021). Žalobcům bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 1.099.004,30 Kč (jistina – 505.000 Kč + 594.004,30 Kč – úroky z prodlení z částky 1.225.000 Kč od 22.1.2009 do 10.10.2010 a úroky z prodlení z částky 505.000 Kč od 11.10.2010 do dne rozhodnutí soudu 24.9.2021). Žalobci byli v řízení úspěšní v rozsahu 45%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 55%. Poměr úspěchu tedy činí 10% ve prospěch žalovaného. Náklady řízení žalovaného činí náklady řízení do vyhlášení rozsudku ze dne 22.8.2018, náklady řízení, které vznikly v odvolacím řízení a náklady řízení do vyhlášení rozsudku dne 24.9.2021.

Náklady řízení žalovaného do vyhlášení rozsudku ze dne 22.8.2018 představuje: mimosmluvní odměna zástupce žalovaného ve výši 79.320 Kč za 6 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) - převzetí a příprava zastoupení dne 27.3.2012, podání odporu dne 28.3.2012 a jeho doplnění dne 1.8.2017, dva úkony za účast na jednání soudu dne 9.5.2018 a dne 27.7.2018, písemné podání ze dne 28.5.2018, písemné podání závěrečné řeči dne 15.8.2018 – po 13.220 Kč za jeden úkon. Šest náhrad hotových výdajů zástupce žalovaného za šest úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d),g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení dne 27.3.2012, podání odporu dne 28.3.2012 a jeho doplnění dne 1.8.2017, dva úkony za účast na jednání soudu dne 9.5.2018 a dne 27.7.2018, písemné podání ze dne 28.5.2018, písemné podání závěrečné řeči dne 15.8.2018) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaného za cesty k jednání soudu dne 9.5.2018 a 27.7.2018 z anonymizováno do obec a zpět osobním automobilem ve výši 1.211 Kč (základní náhrada ve výši 456 Kč při ujetých 114km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 149,50 Kč při ujetých 114 km, prům. spotřebě 4,4 a ceně paliva 29,80 Kč, krát dvě jednání soudu). S připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 17.289,50 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) celkem částka 99.620,50 Kč. Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst.1 o.s.ř.). Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady s podáním odporu (v rozsahu jedné věty) a písemné doplnění tohoto odporu dne 1.8.2017 učiněného na výzvu soudu, soud proto přiznal mimosoudní odměnu právního zástupce pouze za jeden úkon. Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady za podání právního zástupce dne 3.8.2017, kdy právní zástupce zaslal následně po svém vyjádření smlouvu o postoupení pohledávky. Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady za podání právního zástupce dne 18.5.2018, kdy ze strany právního zástupce šlo o nevyžádanou reakci na vyjádření žalobců, že nesouhlasí se svým účastnickým výslechem. Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady za poradu s klientem ze dne 17.5.2018, kdy tuto poradu právní zástupce ničím nedoložil. Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady za nahlížení do spisu dne 22.5.2018, kdy ze záznamu ve spise vyplývá, že do spisu nahlížel žalovaný (nikoliv právní zástupce) a to po dobu 10 minut.

Náklady řízení žalovaného, které vznikly v odvolacím řízení, představuje: mimosmluvní odměna zástupce žalovaného ve výši 13.220 Kč za 1 úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) - písemné vyjádření k odvolání ze dne 15.11.2018 – po 13.220 Kč za jeden úkon. Jedna náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d),g) vyhl. č. 177/199 Sb. - písemné vyjádření k odvolání) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). S připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.839,20 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) celkem částka 16.359,20 Kč.

Náklady řízení žalovaného, které vznikly do vyhlášení rozsudku dne 24.9.2021, představuje: mimosmluvní odměna zástupce žalovaného ve výši 31.020 Kč za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) - písemné podání ze dne 2.4.2020, dva úkony za účast na jednání soudu dne 5.3.2021 a dne 17.9.2021 – po 10.340 Kč za jeden úkon (kdy předmět řízení činí částka 505.000 Kč). Tři náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d),g) vyhl. č. 177/199 Sb. - písemné podání ze dne 2.4.2020, dva úkony za účast na jednání soudu dne 5.3.2021 a dne 17.9.2021) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaného za cesty k jednání soudu dne 5.3.2021 a 17.9.2021 z anonymizováno do obec a zpět osobním automobilem ve výši 1.276 Kč (základní náhrada ve výši 501,60 Kč při ujetých 114km x 4,40 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 136,40 Kč při ujetých 114 km, prům. spotřebě 4,4 a ceně paliva 27,20 Kč dle vyhl. 589/2020Sb., krát dvě jednání soudu). S připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 6.971,16 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) celkem částka 40.167,16 Kč Náklady řízení žalovaného činí celkem 156.146,86 Kč, z toho 10% činí 15.614,70 Kč, kterou soud žalovanému přiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.