OSCV 8 C 19/2020-117

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ právně zastoupené Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ advokátem se sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ právně zastoupeného JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_009⟫ advokátem se sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 99 322 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 99 322 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 14.1.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 37 637 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 99 322 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14.1.2020 až do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že u Okresního soudu v Chomutově (dále jen„ OSCV“) probíhalo pod sp. zn. spisová značka řízení, v němž se proti totožnému žalovanému domáhala zaplacení 3 023 233,50 Kč s příslušenstvím. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, proti němuž bylo brojeno odvoláním a následně rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ KSUL“) č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, ve znění opravného usnesení KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, bylo v bodu II. výroku tohoto rozsudku uloženo žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 99 322 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, advokáta JUDr. jméno příjmení do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Žalobkyně pak v souladu se shora uvedeným provedla úhradu nákladů v soudem určené výši na bankovním účet sdělený právním zástupcem žalovaného č. bankovní účet, pod variabilním symbolem: číslo. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila dovoláním a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl shora uvedený rozsudek KSUL mj. i ve zmíněném výroku o nákladech řízení zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Jelikož pak žalobkyně plnila na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, nadto v rovině nákladů řízení s konstitutivními účinky, a takové rozhodnutí bylo následně nadřízeným soudem zrušeno, stává se tato úhrada bezdůvodným obohacením žalovaného, který je povinen jej vydat, neboť právní důvod tohoto plnění odpadl okamžikem zrušení předmětného nákladového výroku dovolacím soudem. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván přípisem žalobkyně ze dne 17.12.2019, jenž mu byl doručen do datové schránky dne 18.12.2019 a následně i předžalobní výzvou ze dne 27.12.2019 doručenou do datové schránky žalovaného dne 6.1.2020. Přesto však žalovaný neuhradil ničeho.

2. Soud žalobě vyhověl vydáním platebního rozkazu, proti němuž žalovaný brojil odporem, který nijak neodůvodnil.

3. Ve vyjádření ze dne 21.3.2020 žalovaný následně uvedl, že rozhodnutí KSUL, ve znění opravného usnesení, na základě něhož žalobkyně nahradila žalovanému náklady řízení, bylo současně důvodem, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 102 424,54 Kč ve dvou platbách, a to dne 28. 11. 2018 částku 87 744,44 Kč a dne 29.1.2019 částku 14 680,10 Kč. Po zrušení odvolacího rozsudku v dovolacím řízení odpadl důvod pro úhradu jak náhrady nákladů, tak žalované jistiny s příslušenstvím. Žalobce však nevrátil žalovanému z uhrazené jistiny s příslušenstvím ničeho a dokonce ve výzvě ze dne 17.12.2019 požadoval úhradu jistiny s příslušenstvím znovu. Shodně jako původně podaná žaloba, je i tento žalobkyní uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný uplatňuje kompenzační námitku (nikoli vzájemný návrh) v celé výši žalované částky včetně příslušenství, když žalovaný žalobkyni uhradil více, než kolik žalobkyně uhradila žalovanému, proto žalovaný závěrem navrhl žalobu zamítnout.

4. Žalobkyně k tomu ve svém podání ze dne 7.10.2020 odvětila, že rozsudkem KSUL ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, byl rozsudek OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí změněn tak, že se ve výroku I. mění potud, že se žaloba zamítá do částky 132 729 Kč s úrokem z prodlení a jinak se do částky 68 515 Kč s úrokem z prodlení z částky 22 590 Kč ve výši 2% ročně počínaje od 17.11.2004 do zaplacení a z částky 45 925 Kč ve výši 7,75% ročně od 3.3.2011 do zaplacení potvrzuje a v napadené části výroku II. byl rozsudek OSCV potvrzen (bod I. výroku rozsudku), dále bylo žalobkyni uloženo nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 99 322 Kč (bod II. výroku rozsudku) a dále bylo rozhodnuto o povinnosti účastníků nahradit náklady státu (body III. a IV. výroku rozsudku). Rozsudkem NSČR č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo pak dovolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku KSUL odmítnuto (bod I. výroku rozsudku), a jednak byl shora uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. bodu a), jímž byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, tak, že byla zamítnuta žaloba co do částky 132 729 Kč s úrokem z prodlení, ve výroku I. bodu b), jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., vyjma odvoláním nenapadené části o zamítnutí žaloby co do částky 1 918 035,50 Kč s příslušenstvím, potvrzen, a dále ve výrocích II., III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech státu, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena KSUL k dalšímu řízení. Shora uvedeným rozsudkem KSUL přitom bylo (formou změny rozsudku soudu prvního stupně) uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku 68 515 Kč s příslušenstvím shora specifikovaným. Dle odůvodnění KSUL se pak v tomto rozsahu jednalo o bezdůvodné obohacení za užívání předmětného pozemku za poslední dva roky před podáním žaloby, tj. za období od 27.10.2002 do 10.11.2005, a to v žalobou požadované částce 50 Kč výměra. V tomto rozsahu nabyl tedy rozsudek KSUL právní moci, nebyl ze strany NSČR zrušen, a tak již nebyl předmětem pokračujícího odvolacího řízení. Po (toliko částečném) zrušení rozsudku KSUL ze strany NSČR tak zůstal předmětem řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku za období od 27.10.2000 do 26.10.2002, když žalobkyně požadovala z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku částku 50 Kč výměra /rok. Při výměře předmětného pozemku výměra pak činila výše tohoto obohacení za uvedené období 45 100 Kč, které žalobkyně nárokovala spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z této částky za dobu od 17.11.2004 do zaplacení. Co se pak týče předmětného nebytového prostoru, pak po částečném zrušení rozsudku KSUL ze strany NSČR zůstal předmětem řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 27.10.2000 do 10.11.2005, když žalobkyně požadovala za uvedené období vydání bezdůvodného obohacení ve výši 903 954 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 702 425 Kč od 17.11.2004 do zaplacení a ve výši 7,75% ročně z částky 201 529 Kč od 3.3.2011 do zaplacení. Následně byl vydán rozsudek KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, podle jehož bodu I. písm. a) a bodu II. výroku (ve spojení s rozsudkem OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, ve znění usnesení OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí), byl tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 45 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z této částky od 17.11.2004 do zaplacení, b) částku 903 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 702 425 Kč od 17.11.2004 do zaplacení a ve výši 7,75 % ročně z částky 201 529 Kč od 3.3.2011 do zaplacení. K vymožení této peněžité povinnosti žalovaného (po zohlednění jednostranného zápočtu žalobkyně ze dne 31.3.2020) pak byla k návrhu žalobkyně jako oprávněné zahájena proti žalovanému jako povinnému exekuce vedená u soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, LL.M., exekutorský úřad město, pod sp.zn. spisová značka.

5. Žalobkyně nesporuje, že žalovaný provedl dvě dílčí úhrady, a to dne 28.11.2018 ve výši 87 744 Kč (nikoli 87.744,44 Kč, jak uvádí žalovaný) a dne 29.1.2019 ve výši 14 680,10 Kč. Tyto dílčí platby však šly v celém rozsahu na umoření již pravomocné části rozsudku KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, ve znění usnesení KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. V tomto rozsahu tedy nebyl tento rozsudek zrušen. Vyčíslení dlužné částky (přiznaného úroku z prodlení) pak bylo ostatně i předmětem komunikace stran, z níž kromě sdělení bankovního spojení žalobkyně dále vyplývá, že byly (v souladu s komunikací stran a v souladu s platnou právní úpravou) zaúčtovány shora uvedené dílčí úhrady žalovaného na vyrovnání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku za poslední dva roky před podáním žaloby, tj. za období od 27.10.2002 do 10.11.2005; v tomto rozsahu tedy byly nároky žalobkyně uspokojeny a nebyly předmětem pokračujícího odvolacího řízení a ani následně zahájeného exekučního řízení. Předmětem pokračujícího odvolacího řízení tak zůstal mj. nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku za období od 27.10.2000 do 26.10.2002 ve výši 45 100 Kč s příslušenstvím. Žalovaný tedy zcela přehlíží, že rozsudek KSUL ze dne 6.9.2018 nebyl zrušen zcela a co do povinnosti žalovaného k úhradě částky 68 515 Kč s úrokem z prodlení z částky 22 590 Kč ve výši 2 % ročně počínaje od 17.11.2004 do zaplacení a z částky 45 925 Kč ve výši 7,75% ročně počínaje od 3.3.2011 do zaplacení. Právě na tuto část pravomocné pohledávky byly následně žalovaným prováděny jím zmiňované částečné úhrady a důvod k těmto úhradám, jak účelově tvrdí žalovaný, tak nikdy neodpadl a žalobkyně pak nemohla být povinna z této části žalovanému cokoliv vracet. Sám žalovaný pak ve svém vyjádření uznává, že po (částečném) zrušení rozsudku KSUL ze dne 6.9.2018 odpadl důvod k přijetí částky 99 322 Kč od žalobkyně a brojí proti vrácení zcestnou kompenzační námitkou. S ohledem na shora uvedené tak v daném okamžiku neexistuje žádná pohledávka žalovaného za žalobkyní, jež by byla způsobilá být předmětem zápočtu, jak se snaží žalovaný učinit. Kompenzační námitka žalovaného je navíc značně zmatená až neurčitá a ani z tohoto důvodu nemůže vyvolat žádné právní účinky. Pro úplnost pak žalobkyně uvedla, je pravdou, že ve své výzvě k úhradě ze dne 17.12.2019 požadovala úhradu (zbývající dosud neuhrazené) části své shora specifikované pravomocné a vykonatelné pohledávky ve výši 14 667,78 Kč (jistina) spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně za období od 29.11.2018 do zaplacení (dle rozsudku KSUL ze dne 6.9.2018). Žalobkyně totiž nedopatřením přehlédla, že žalovaný již tuto zbývající část pravomocné pohledávky uhradil dne 29.1.2019, když převodem zaplatil žalobkyni částku 14 680,10 Kč. Žalobkyně se nicméně úhrady této části své pravomocné pohledávky nikdy exekučně nedomáhala a žalovaný tuto ani nikdy duplicitně nehradil; jednalo se tedy jen o administrativní pochybení při sepisu výzvy, kdy žalobkyně přehlédla již provedenou úhradu ze strany žalovaného. Námitka žalovaného, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, je zcela nedůvodná a není nadto ani nijak odůvodněna.

6. Žalovaný k tomu ve svém vyjádření ze dne 10.10.2020 uvedl, že dle vyznačených doložek právní moci a vykonatelnosti rozsudku OSCV č.j. číslo jednací a rozsudku KSUL č.j. číslo jednací, byla žalobkyně povinna uhradit žalovanému dvě náhrady nákladů ve výši 52 038 Kč a 21 767,49 Kč. Žalobkyně uvedené rozsudky přiložila k vlastnímu exekučnímu návrhu, ale ani jednu z částek žalovanému neuhradila a jednostranný zápočet žalobce na částku 21 767,49 Kč byl neplatný (pohledávky se nesetkaly). V součtu, který je roven částce 73 805,49 Kč, je tedy kompenzační námitka zdvojená (viz odůvodnění odporu). Žalovaný měl záměr přistoupit k vymáhání dlužných náhrad až po rozhodnutí ústavní stížnosti, kterou podá během měsíce října proti rozhodnutí NSČR. Zároveň žalovaný uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání.

7. Žalobkyně k tomu ve svém podání ze dne 21.10.2020 odvětila, že žalovaný svou druhou, a dle žalobkyně opět zcela účelovou a nedůvodnou, kompenzační námitku staví na tom, že má údajně nárok na náhradu nákladů řízení přiznaných mu jím zmiňovanými rozhodnutími. Nárok z titulu náhrady nákladů řízení dle uvedených rozsudků žalovanému nepřísluší, neboť nákladový výrok zmíněného rozsudku OSCV nikdy právní moci nenabyl, jelikož tento rozsudek byl předmětem odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem a shora uvedeným rozsudkem odvolacího Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla v bodu III. jeho výroku uložena žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 21 767,49 Kč (čímž tak pozbyl jakýchkoli právních účinků nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, resp. těchto ani nenabyl). Tato náhradová povinnost žalobkyně následně zanikla započtením z její strany. Tvrzení žalovaného, že by jednostranný zápočet žalobce ze dne 31.3.2020 na částku 21 767,49 Kč byl„ neplatný“, je pak nesmyslné. Jak se ostatně v tomto zápočtu uvádí, žalobce tímto započítával část své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení (v celkové výši jistiny 45 100 Kč), a to část jistiny ve výši 21 767,49 Kč, jak mu tato byla (spolu s příslušenstvím) přiznána pravomocným rozsudkem KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. Předmětný zápočet pak směřoval proti pohledávce žalovaného z titulu náhrady nákladů řízení ve shodné výši, jak byla tato žalovanému konstitutivně přiznána shodným rozhodnutím KSUL, jež nabylo zcela právní moci ke dni 5.3.2020. Tímto okamžikem byl tak žalovanému konstitutivně založen nárok z titulu náhrady nákladů řízení dle bodu III. výroku tohoto rozsudku (ve výši 21 767,49 Kč), a zároveň mu tak založeno oprávnění, resp. povinnost plnit. Kompenzační úkon žalobkyně byl pak proveden přípisem ze dne 31.3.2020, jenž byl doručen žalovanému dne 3.4.2020. Přípustnost jednostranného započtení splatné pohledávky proti nesplatné v režimu„ starého“ občanského zákoníku i obchodního zákoníku pak výslovně dovodila judikatura (viz rozsudek NSČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí). Žalobkyně je přesvědčena, že se dané pohledávky pohybují v režimu zmíněných předpisů, nicméně dané započtení by umožňovala i současná právní úprava s odkazem na § 1982 odst. 1 nového občanského zákoníku a navazující rozsudek NSČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Vysvětlil v něm mimo jiné, že započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (ust. § 1987 odst. 1 NOZ). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. V daném ohledu žalobkyně dále upozornila, že pohledávka aktivně započítávaná z její strany byla splatná již před více než patnácti lety, lhůta určená soudem k jejímu zaplacení nemá vliv na splatnost, ale vykonatelnost pohledávky. Projev vůle směřující k započtení byl pak řádně doručen žalovanému dne 3.4.2020, tj. v okamžiku, kdy obě započítávané pohledávky byly již započitatelné (pohledávka žalobkyně splatná a pohledávka žalovaného na nákladech řízení splnitelná); k zániku pohledávek pak dochází v okamžiku, kdy se setkaly, tj. v okamžiku, kdy se pohledávky staly započitatelnými, resp. poslední z těchto pohledávek, což nastalo dnem právní moci bodu III. výroku zmíněného rozsudku KSUL, tedy ke dni 5.3.2020.

8. Žalobkyně pak v podání ze dne 2.12.2020 doplnila, že Ústavní soud usnesením č.j. I. ÚS 2943/20 ze dne 3.11.2020 odmítl ústavní stížnost žalovaného proti poslednímu souvisejícímu rozhodnutí NSČR. Zároveň žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání.

9. Jelikož oba účastníci řízení výslovně souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání, soud tedy věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání.

Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

10. Z emailové zprávy ze dne 23.10.2018 vyplynulo, že tuto zasílal advokát JUDr. jméno příjmení právnímu zástupci žalobkyně s tím, že sděluje bankovní účet žalovaného k úhradě nákladů řízení ve výši 99 322 Kč dle rozhodnutí KSUL číslo jednací a zároveň žádá o zaslání bankovních údajů žalobkyně pro zaslání 68 515 Kč s příslušenstvím.

11. Ze sdělení ze dne 24.10.2018 vyplynulo, že tímto právní zástupce žalobkyně sdělil žalovanému svůj bankovní účet a variabilní symbol, a to k nároku dle rozsudku KSUL číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.

12. Z emailových zpráv ze dnů 22.1.2019 a 25.1.2019 vyplynulo, že žalovaný požadoval po právním zástupci žalobkyně sdělení částky k úhradě po opravě rozsudku KSUL. K této pak právní zástupce žalobkyně sdělil, že potvrzuje úhradu žalovaného ve výši 87 744 Kč ze dne 28.11.2018 s tím, že tedy nadále zbývá uhradit 14 667,78 Kč a úroky z prodlení ve výši 180,63 Kč.

13. Z potvrzení o provedení platby žalovaného vyplynulo, že tento na bankovní účet a pod variabilním symbolem sděleným právním zástupcem žalobkyně ve zprávě ze dne 24.10.2018, uhradil dne 28.11.2018 částku 87 744 Kč a dne 29.1.2019 částku 14 680,10 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 27.12.2019 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému s tím, nechť žalovaný s výstrahou soudního vymáhání vrátí žalobkyni 99 322 Kč uhrazených jako náhrada nákladů řízení na základě již zrušeného rozhodnutí soudu. Dle přiložené doručenky byla tato písemnost doručena do datové schránky žalovaného dne 6.1.2020.

15. Z výzvy ze dne 17.12.2019 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému s tím, nechť žalovaný vrátí žalobkyni 99 322 Kč uhrazených jako náhrada nákladů řízení na základě již zrušeného rozhodnutí soudu, a to do 7 dnů od odeslání zprávy. Dle přiložené doručenky byla tato písemnost doručena do datové schránky žalovaného dne 18.12.2019.

16. Rozsudkem OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnuto mezi týmiž účastníky řízení, kteří se nacházeli ve shodném procesním postavení, ve výroku č. I. tak, že:„ Žalovaný je povinen uhradit žalobci 201 244 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 155 319 Kč ve výši 2 % ročně od 17.11.2004 až do zaplacení a z částky 45 925 Kč ve výši 7,75 % ročně od 3.3.2011 až do zaplacení, to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.“ Dále bylo ve výroku č. II. rozhodnuto, že:„ Žaloba se ohledně zaplacení 2 821 989,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 437 487,50 Kč ve výši 2 % ročně od 17.11.2004 až do zaplacení a z částky 1 384 502 Kč ve výši 7,75 % ročně od 3.3.2011 až do zaplacení, zamítá.“ Ve výroku č. III. pak bylo rozhodnuto, že„ Žalobce je povinen uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 52 038 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.“ Ve výroku č. IV. a V. pak bylo rozhodnuto o nákladech státu.

17. Rozsudkem KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve věci odvolání proti rozsudku OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnuto ve výroku č. I, že:„ Rozsudek okresního soudu se a) ve výroku I. mění potud, že se žaloba zamítá do částky 133 644 Kč s úrokem z prodlení a dále co do úroku z prodlení z částky 23 415 Kč za dobu od 3. 3. 2011 do zaplacení, přesahující úrok 2 % ročně, jinak se do částky 68 515 Kč s úrokem z prodlení z částky 22 590 Kč ve výši 2% ročně od 17.11.2004 do zaplacení a úrokem ve výši 7,75 % ročně z částky 45 925 Kč od 3.3.2011 do zaplacení, potvrzuje a b) v napadené části výroku II. potvrzuje. Dále ve výroku č. II bylo rozhodnuto, že:„ Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 99 322 Kč k rukám právního zástupce JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Ve výrocích č. III a IV bylo rozhodnuto o nákladech státu.

18. Rozsudkem NSČR č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo dovolání žalovaného odmítnuto a dále rozhodnuto, že:„ Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, se ve výroku I. bodu a), jímž byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutov ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tak, že byla zamítnuta žaloba co do částky 132.729 Kč s úrokem z prodlení, ve výroku I. bodu b), jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., vyjma odvoláním nenapadené části o zamítnutí žaloby co do částky 1 918 035,50 Kč s příslušenstvím, potvrzen, a dále ve výrocích II. III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech státu, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení“.

19. Rozsudkem KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve věci odvolání proti rozsudku OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnuto ve výroku č. I, že:„ Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v přezkoumávané části a) v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 45 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 45 100 Kč od 17. 11. 2004 do zaplacení, potvrzuje, b) v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 54 733,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 54 733,86 Kč od 17. 11. 2004 do zaplacení, mění tak, že se žaloby v tomto rozsahu zamítá, c) v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni další částku 32 895,14 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 32 895,14 Kč ve výši 2 % ročně od 17. 11. 2004 do zaplacení, zrušuje.“ Ve výroku č. II. bylo rozhodnuto, že:„ Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta pro částku 903 954 Kč s příslušenstvím, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 903 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 702 425 Kč od 17. 11. 2004 do zaplacení a ve výši 7,75 % z částky 201 529 Kč od 3. 3. 2011 do zaplacení do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.“ Ve výroku č. III. bylo rozhodnuto, že:„ Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 21 767,49 Kč k rukám zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.“ Ve výrocích č. IV a V bylo rozhodnuto o nákladech státu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5.3.2020.

20. Z usnesení NSČR č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vyplynulo, že tímto bylo dovolání žalovaného proti rozsudku KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí odmítnuto a dále rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení ve prospěch žalobkyně. Z usnesení Ústavního soudu č.j. I. ÚS 2943/20 ze dne 3.11.2020 vyplynulo, že tímto byla odmítnuta ústavní stížnost žalovaného v související věci reprezentované shora uvedenými rozhodnutími soudů.

21. Z vyrozumění soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, LL.M., exekutorský úřad město, sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí vyplynulo, že žalobkyně zahájila exekuci proti žalovanému, a to na základě rozsudku OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí a rozsudku KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.

22. Z dopisu žalobkyně ze dne 31.3.2020 adresovaného žalovanému vyplynulo, že tomuto žalobkyně oznamuje, že na základě rozsudku KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí má vůči žalovanému pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku v době od 27.10.2000 do 26.10.2002 ve výši 45 100 Kč. Na základě stejného rozhodnutí soudu má pak žalobkyně povinnost uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy 21 767,49 Kč. Tímto pak žalobkyně započítává část své zmíněné pohledávky proti pohledávce žalovaného na nákladech řízení. Dle přiložené doručenky byla tato písemnost doručena do datové schránky žalovaného dne 3.4.2020.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav:

23. V souvisejícím sporu účastníků řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka byla vydána shora podrobně specifikovaná rozhodnutí soudu. Na základě rozsudku KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí žalobkyně uhradila žalovanému 99 322 Kč představující náhradu nákladů řízení. Žalovaný v souvislosti s tímto rozhodnutím KSUL uhradil žalobkyni dne 28.11.2018 částku 87 744 Kč a dne 29.1.2019 částku 14 680,10 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení takto uhrazených 99 322 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy výzvou doručenou žalovanému dne 18.12.2019. Poté doručila žalovanému rovněž předžalobní upomínku, jak je shora uvedeno. Dne 3.4.2020 žalobkyně doručila žalovanému dopis, kde avizovala zápočet pohledávek, jak je shora rovněž uvedeno.

24. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Dle § 1982 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

30. Mezi účastnicemi řízení předně nebylo sporu o tom, že na základě rozsudku KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí žalobkyně uhradila žalovanému částku ve výši nyní žalované částky, která jí tímto byla uložena zaplatit z titulu nákladů řízení a žalovaný naopak provedl úhrady dne 28.11.2018 ve výši 87 744 Kč a dne 29.1.2019 ve výši 14 680,10 Kč.

31. S ohledem na skutečnost, že zmíněné rozhodnutí KSUL bylo následně ve výroku o nákladech řízení zrušeno rozsudkem NSČR č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, je zřejmé, že žalovaný tímto pozbyl právní titul pro přijetí částky 99 322 Kč od žalobkyně a s odkazem na § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je povinen takové obohacení vydat, když mu bylo plněno z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaný ani k výzvě žalobkyně neučinil, uložil mu s odkazem na shora uvedené tuto povinnost soud. Již z povahy právního vztahu vzniklého z bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení sjednána, žalovaný byl tedy povinen plnit bezodkladně k výzvě věřitele – žalobkyně (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak k výzvě žalobkyně, nechť tak učiní do 7 dnů od odeslání upomínky, jež byla žalovanému doručena dne 18.12.2019 neučinil, nesplnil pohledávku řádně a včas a je tedy s touto v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a povinen žalobkyni uhradit rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, žalobkyně tyto požadovala od 14.1.2020, kdy již s odkazem na shora uvedené nepochybně uplynula lhůta k plnění, kterou žalovanému poskytla. Pro úplnost pak soud uvádí, že jak právo na zaplacení nákladů řízení, tak následné právo žalobkyně na jejich vrácení vzniklo po nabytí účinnosti občanského zákoníku, proto soud s odkazem na § 3028 občanského zákoníku aplikoval tento právní předpis, přičemž lze poznamenat, že aplikace zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku by na daném stavu případně ničeho nezměnila.

32. Námitky žalovaného proti žalobě soud neshledal důvodnými. Žalovaný předně ve svém vyjádření ze dne 21.3.2020 uváděl, že žalobkyně sice požaduje na základě zrušeného rozhodnutí KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vrácení částky 99 322 Kč, nicméně pomíjí, že jí žalovaný na základě stejného rozhodnutí uhradil částku ještě vyšší, a to dne 28.11.2018 částku 87 744 Kč a dne 29.1.2019 částku 14 680,10 Kč, tedy celkem 102 424,54 Kč, odpadl tedy důvod i pro tuto úhradu žalovaného, který vznáší v daném ohledu kompenzační námitku. Soud k tomuto dodává, že je to naopak žalovaný, kdo zcela pomíjí, jak již přiléhavě a zevrubně upozornila žalobkyně ve svých vyjádřeních, že rozsudek KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl následným rozsudkem NSČR č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zrušen pouze částečně.

33. Ve výroku č. I rozsudku OSCV č. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením OSCV č. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni 201 244 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 155 319 Kč ve výši 2 % ročně od 17.11.2004 až do zaplacení a z částky 45 925 Kč ve výši 7,75 % ročně od 3.3.2011 až do zaplacení. Výrokem č. I a) rozsudku KSUL č. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením KSUL č. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl výrok č. I rozsudku OSCV změněn tak, že se žaloba zamítá co do zaplacení 133 644 Kč s příslušenstvím a potvrzuje, co do povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni 68 515 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 22 590 Kč s úrokem z prodlení z částky 22 590 Kč ve výši 2% ročně od 17.11.2004 do zaplacení a úrokem ve výši 7,75 % ročně z částky 45 925 Kč od 3.3.2011 do zaplacení. Rozsudkem NSČR č. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí pak bylo dovolání žalovaného odmítnuto a rozsudek KSUL k dovolání žalobkyně zrušen ovšem nikoli co do části, v níž byl rozsudek OSCV potvrzen, jak vyplývá ze shora citovaného výroku daného rozhodnutí. Povinnost žalovaného k úhradě 68 515 Kč se shora uvedeným příslušenstvím tedy již žádné další soudní revizi nepodléhala a povinnost žalovaného k této úhradě tak také nikdy (na rozdíl od žalobkyně a její úhrady nákladů řízení) nezanikla. Je pak tudíž zřejmé, že kompenzační námitka ze strany žalovaného je lichá, neboť žalovaný v daném ohledu žádnou pohledávkou za žalobkyní nedisponuje, nemůže tedy neexistující pohledávku pochopitelně ani nijak započítávat.

34. Pokud pak žalovaný namítal rozpor žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy, tak tuto svou námitku nijak dále nespecifikoval a ponechal pouze ve vágní podobě s odkazem na rozpor nároku žalobkyně jako celku i v souvisejícím řízení. Související nárok žalobkyně nicméně již prošel„ testem“ soudního řízení u soudů všech stupňů zakončeným dokonce řízením o ústavní stížnosti. Je tedy zřejmé, že související nárok pod korektivem dobrých mravů nepochybně obstojí a není tedy důvodu z pouhé souvislosti s tímto nárokem považovat za nemravný i nárok v nyní posuzované věci. Žalobkyně zde konečně pouze požaduje vydání obohacení, a to na základě pravomocných rozhodnutí soudů v související věci, je to tedy naopak možno vytknout žalovanému, že se v dané situaci chová protiprávně.

35. Žalovaný dále namítal, že na základě rozsudku OSCV č.j. číslo jednací a rozsudku KSUL č.j. číslo jednací, byla žalobkyně povinna uhradit žalovanému dvě náhrady nákladů ve výši 52 038 Kč a 21 767,49 Kč, což neučinila a její jednostranný zápočet na částku 21 767,49 Kč byl neplatný, neboť se pohledávky nesetkaly. Žalovaný tak vznáší kompenzační námitku proti žalovanému nároku ve výši součtu obou zmíněných částek. K tomuto je nutno předně shledat, že i v případě této námitky u žalovaného došlo k omylu, co se týče návaznosti jednotlivých soudních rozhodnutí a i zde lez odkázat na vyjádření žalobkyně, s nímž se soud ztotožňuje. Ve výroku č. III rozsudku OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením OSCV č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo skutečně žalobkyni uloženo, aby žalovanému uhradila na nákladech řízení 52 038 Kč. Výrok o nákladech řízení pak následně revidoval KSUL ve shora specifikovaném rozsudku na celkovou výši za řízení před oběma soudy na 99 322 Kč ve prospěch žalovaného, přičemž tento výrok byl následně zrušen dovolacím soudem. Pokud tedy žalovaný hovoří o své pohledávce ve výši 52 038 Kč na nákladech řízení, tak tato nikdy nebyla přiznána samostatně a zároveň pravomocně, ale pouze jako součást částky 99 322 Kč, jíž se již soud věnuje dostatečně shora. Pokud by snad mělo dojít k omylu v doložce vykonatelnosti či duplicitě výkonu nároků ze strany žalobkyně, nechť se žalovaný tomuto brání v řízeních, kde k těmto pochybením mělo dojít. jméno skutečnost, že žalobce opírá návrh na nařízení exekuce o shora uvedená rozhodnutí soudů, žádnou pochybnost nezakládá, neboť tyto tvoří související řetězec, jak je již shora uvedeno. Je poté pravdou, že žalobkyni bylo rozsudkem KSUL č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí (jenž nabyl právní moci dne 5.3.2020 a jenž již nepodlehl žádné korekci nadřízených soudů – viz shora) uloženo, aby žalovanému uhradila na nákladech řízení 21 767,49 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, tedy do 5.4.2020. Žalobkyně následně v dopisu doručeném žalovanému dne 3.4.2020 uplatnila v daném rozsahu námitku započtení oproti své pohledávce ve výši 45 100 Kč za bezdůvodné obohacení vzniklé v době od 27.10.2000 do 26.10.2002 a přiznané shora uvedenými rozhodnutími.

36. Kompenzační námitku žalobkyně učiněnou v dopise ze dne 31.3.2020 pak soud shledává platnou. Jelikož se v případě tohoto započtení jedná o právo vzniklé až po 31.12.2013 i zde soud aplikoval občanský zákoník s odkazem na jeho ust. § číslo odst. 1. I v této části se ovšem jedná o otázku spíše akademickou, neboť ani aplikace předchozí právní úpravy by následující závěry soudu nemohla změnit. Nejvyšší soud již v minulosti za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dovodil, že lze započíst pohledávku splatnou proti pohledávce nesplatné, avšak splnitelné. Tento svůj názor NSČR následně převzal i pro občanský zákoník účinný od 1.1.2014. V daném ohledu lze opět zcela odkázat na vyčerpávající vyjádření žalobkyně včetně shora uvedených citací judikatury (zejména pak rozsudek NSČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí). V daném případě tak žalobkyně postavila proti sobě svou pohledávku přiznanou sérií shora uvedených soudních rozhodnutí, která je splatná (viz počátek běhu úroků z prodlení přiznaných soudem) a pohledávku žalobkyně ve výši 21 767,49 Kč, jež sice ještě nebyla v době učinění kompenzační námitky splatná (právní moc souvisejícího rozhodnutí ke dni 5.4.2020, přičemž námitka byla doručena o dva dny dříve), nicméně nepochybně se jednalo o pohledávku již splnitelnou v dikci shora uvedených rozhodnutí NSČR. S odkazem na § 1982 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku tak pohledávka žalovaného ve výši 21 767,49 Kč z titulu nákladů řízení zanikla (samozřejmě oproti částečnému zániku pohledávky žalobkyně v daném rozsahu) a žalovaný již nadále neexistující pohledávku pochopitelně nemůže započítávat dále. Proto ani v tomto případě nebyla procesní kompenzační námitka důvodná a soud s odkazem na shora uvedené žalobě vyhověl v plném rozsahu.

37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobkyně spočívaly v nákladech na soudní poplatek ve výši 4 967 Kč a dále v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 5 100 Kč. Právní zástupce žalobkyně v daném řízení účelně vykonal pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba a písemná vyjádření ve věci ze dnů 7.10.2020 a 21.10.2020). Pokud právní zástupce žalobkyně požadoval odměnu a náhrady za další dva úkony právní služby, tak tyto soud neshledal písemnými vyjádřeními ve věci samé, když se v obou případech jednalo pouze o stručné vyjádření k výzvě soudu ohledně dalšího procesního postupu ve věci (návrh na přerušení řízení a návrh na projednání věci bez nařízení jednání včetně vyčíslení nákladů řízení). Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 5 670 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených položek činí 37 637 Kč (4 967 + 5 x 5 100 + 5 x 300 + 5 670).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.