OSCV 9 C 41/2019-24

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 7 371 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 000 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 3 371 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 371 Kč od 1. 4. 2018 do 29. 4. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 371 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 371 Kč s příslušenstvím s tím, že nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené s žalovaným distančně pomocí elektronických prostředků dne 11. 12. 2017. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný byl dle bodu 4.1 smlouvy povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/3 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Dále si strany v bodě 5.1 ujednaly, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 800 Kč. Dle bodu 5.2 smlouvy se poplatek ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.1 smlouvy si strany sjednaly úrok v celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se dluh stane postupem dle čl. 6 smlouvy splatným, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Jeho celková výše dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 208 Kč. Dle bodu 6.3 smlouvy v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného. Smluvní pokuta se taktéž stává součástí jistiny dluhu na konci každého kalendářního měsíce. Součástí celkové dlužné částky je tak smluvní pokuta ve výši 363 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny prostřednictvím opatrovníka na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že ji mezi sebou měli uzavřít žalobkyně a žalovaný, kdy žalovaný ke své osobě uvedl kromě svého jména a příjmení své rodné číslo, adresu, číslo občanského průkazu, telefonní číslo, adresu elektronické pošty a číslo bankovního účtu. V čl. 2 smlouvy se žalobkyně zavázala, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Dle čl. 2 činí výše prvního čerpání nejvýše 4 000 Kč. Dle čl. 3 smlouvy je klient oprávněn čerpat peněžní prostředky maximálně do výše úvěrového limitu, a to opakovaně po celou dobu účinnosti této smlouvy. Úvěr měl být dle čl. 4 smlouvy hrazen ve splátkách, přičemž výše minimální splátky úvěru činí ¼ částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a to do konce každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Pokud je částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Za každé čerpání úvěru je klient povinen uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně. Na místě podpisu smlouvy je uvedeno u žalobkyně„ V obec dne 11. 12. 2017“ a podpis žalobkyně a u žalovaného je uvedeno pouze„ Klient celé jméno žalovaného“. Podpis žalovaného smlouva neobsahuje.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u společnosti právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 11. 12. 2017 platbu ve výši 4 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného.

7. Z výpisů k revolvingovému úvěru soud zjistil, že na poskytnutou částku nebylo žalovaným ničeho hrazeno. Dále žalobkyně předložila soudu kopii občanského průkazu žalovaného a výpis z bankovního účtu žalobkyně vedeného u společnosti právnická osoba, z něhož soud zjistil, že dne 8. 12. 2017 obdržela žalobkyně z účtu č. bankovní účet platbu ve výši 1 Kč, číslo účtu se shoduje s účtem uvedeným ve smlouvě o úvěru. Dne 13. 6. 2018 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu má soud za to, že se jednalo o smlouvu o úvěru, která by podléhala úpravě dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně měla být smlouva sjednána dne 11. 12. 2017, tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který zakotvuje povinnost písemné formy pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Zákon užívá za tím účelem termín:„..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o. z.). Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V daném případě však k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobkyně a osoba, která uvedené údaje žalobkyni poskytla, tak nemusí být vůbec totožná se skutečným majitelem účtu uvedeného ve formuláři ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o revolvingovém účtu využity. Na této skutečnosti nemění nic ani skutečnost, že žalobkyně od dané osoby obdržela kopii občanského průkazu. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného ani žádný jiný údaj osvědčující identitu žalovaného. Uvedená forma smlouvy tak nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Tzv. ověřovací platba ve výši 1 Kč zaslaná z účtu žalovaného pak rovněž nevypovídá nic o vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru. Platbu by bylo možné považovat za identifikátor k ověření totožnosti žalovaného, avšak ve vztahu k žalované smlouvě o úvěru nemá uvedená platba žádnou vypovídající hodnotu. Soud tak nemá za prokázané, že by žalovaný skutečně vyjádřil vůli uzavřít s žalobkyní žalovanou smlouvu o úvěru a řídit se jejím obsahem.

9. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla dne 11. 12. 2018 odeslána částka 4 000 Kč, která žalobkyni nepochybně náleží podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§§ 2991 a násl. o. z.), a to včetně zákonného úroku z prodlení, který soud přiznal ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, neboť teprve tehdy byl žalovaný prokazatelně seznámen se vznikem bezdůvodného obohacení. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud ve výši požadované žalobkyní, neboť nelze přiznat více, než je žalobcem požadováno. Podle ust. § 2991 odst. 1 ObčZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 ObčZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě o tom, že s žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, byly nároky další, z této smlouvy vyplývající, soudem zamítnuty, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je téměř stejný.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.