OSCV 21 C 84/2022-14

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 484,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 484,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 167,96 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 500 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 848,15 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně opřela o skutečnost, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil tím, že ho žalobkyně ze zákona zařadila do evidence poplatníků poté, co žalovaný neoznámil písemným čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovanému tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný tuto svou povinnost neplnil a dluží televizní poplatek za období února do prosince 2020, tj. 11 měsíců x 135 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaný nereagoval a dluh neuhradil. Žalobkyně současně požaduje zákonné úroky z prodlení, které kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby – 27.10.2020.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 9.3.2022 č.j. 21C 84/2022-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 11.3.2022 a žalovanému dne 25.3.2022.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně předložila Výzvu k přihlášení ze dne 21.5.2019 ze které plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k čestnému prohlášení, zda vlastní a užívá televizní přijímač s tím, že pokud nebude na výzvu reagovat bude zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Tato výzva byla doručena žalovanému dne 23.5.2019, jak plyne z dodejky. Z dopisu žalobkyně ze dne 28.8.2019 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému jeho zařazení do plátců televizního poplatku; předpis prvního poplatku ve výši 135 Kč připadne na září 2019 se splatností do 15.9.2019. Z výpisu z evidence České pošty – potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2021 plyne, že žalovaný byl přihlášen jako poplatník televizního poplatku od srpna 2019. Z výpisu detailu dluhu soud zjistil, že předpis televizního poplatku činil v době rozhodné částku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil TV poplatky za měsíce uvedené výše tohoto odůvodnění. Z výzvy ze dne 8.3.2021 plyne, že žalovaný byl Českou poštou vyzván k zaplacení dluhu; tyto výzva byla předána k poštovní přepravě a byla připravena k vyzvednutí dne 12.3.2021, jak plyne z dodejky.

6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ cit. zákona“), je poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

7. Podle § 3 odst. 4 cit. zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Podle § 6 cit. zákona činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

9. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

10. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

11. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalovaný, poté co nereagoval v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů na výzvu žalobkyně podle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, byl od srpna 2019 zařazen do evidence držitelů televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatky podle výše citovaného zákona č. 348/2005 Sb. Tuto svou povinnost však řádně v době rozhodné neplnil, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 484,15 Kč (výpočet: 134,15 Kč za únor 2020 + 10x 135 Kč).

12. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl se splněním svého závazku (placením televizních poplatků) v prodlení a žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Žalovaný se ocitl v prodlení vždy dnem následujícím po splatnosti každého měsíčního poplatku. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i co do příslušenství pohledávky tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 500 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále dle § 151 odst. 3 o.s.ř. paušální náhradou hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon (sepis žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.

14. V daném případě soud nehodnotí zastoupení žalobkyně advokátem jako účelné. Žalobkyně je specializovanou právnickou osobou, jejíž činnost zajišťuje stát, byť je na výkonu státní moci a na jeho rozpočtu nezávislá. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v anonymizováno nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je proto žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej se závěry Ústavního soudu v nálezu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013). Proto soud nepřiznal žalobkyni požadovanou odměnu za zastoupení advokátem.

15. Zároveň předžalobní výzvu v projednávané věci činila Česká pošta, s.p., jako správce SIPO a žalobkyni tak v souvislosti s touto výzvou žádné náklady nevznikly.

16. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.