OSCV 23 C 136/2021-28

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 28 650 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 28 650 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 414,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 150 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, úrokem ve výši 12,95 % ročně z částky 15 150 Kč od 21.5.2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 28 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO („ předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 8.7.2016 smlouvu o úvěru číslo dne 8. 7. 2016, na jejímž základě mu byly při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného, který byl veden u Úřadu práce, ale pracoval na Dohodu o provedení práce s příjmem částka měsíčně, dále vycházel z údajů od žalovaného, že průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí částka a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí částka, proto předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Žalovaný se zavázal, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i celkové náklady úvěru ve výši 18 000 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2.8.2017. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil částku ve výši 27 850 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 6.12.2016 do 19.10.2018), tj. celkem zaplacení částky 28 650 Kč a za dobu od 3.8.2017 zákonný úrok z prodlení i úrok ve výši 12,95 % ročně. Část závodu předchůdkyně žalobkyně byla převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO, která postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, ale bezúspěšně.

2. Podáním ze dne 1.6.2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 3.8.2017 do 20.5.2020 ve výši 1398,34 Kč, proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 96 odst.2 o.s.ř. usnesením ze dne 11.6.2021 č.j. 23C 136/2021-22, které nabylo právní moci dne 14.7.2021.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne datum, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková tvrzení:

Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 8. 7. 2016 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při podpisu smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i celkové náklady úvěru ve výši 18 000 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč.

Z Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 8.7.2016 a Dohody o provedení práce soud zjistil, že žalovaný byl veden u Úřadu práce a pracoval na Dohodu o provedení práce v období od datum do datum s průměrným měsíčním čistým příjmem částka, žalovaný dále uvedl, že průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí částka a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí částka.

Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil v období od 8.7.2016 do 10.10.2019 celkem částku ve výši 27 850 Kč.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

Z předžalobní výzvy ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 35 336,70 Kč do 2.1..2021.

6. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru číslo dne 8. 7. 2016, na jejímž základě byly žalovanému při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i celkové náklady úvěru ve výši 18 000 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného, který byl veden u Úřadu práce, ale pracoval na Dohodu o provedení práce s příjmem částka měsíčně, dále vycházel z údajů od žalovaného, že průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí částka a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí částka, tyto údaje však nebyly žádným způsobem ověřeny. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2.8.2017. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil částku ve výši 27 850 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 6.12.2016 do 19.10.2018), tj. celkem zaplacení částky 28 650 Kč a za dobu od 3.8.2017 zákonný úrok z prodlení i úrok ve výši 12,95 % ročně. Část závodu předchůdkyně žalobkyně byla převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO, která postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala dne 18.12.2020 žalovaného k zaplacení dluhu, ale bezúspěšně.

7. Podle § 9 odst.1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, dále jen,, zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný do 29.12.2016, dále jen,,o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho tvrzených měsíčních příjmů domácnosti ve výši částka a měsíčních výdaj§ domácnosti ve výši částka, soud dospěl k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, musí být poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019.

12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 9 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, když žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ohledně tvrzených měsíčních příjmů a výdajů domácnosti žádným způsobem nezkoumala.

13. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo v této výši bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, Žalovaný uhradil v období od 8.7.2016 do 10.10.2019 celkem částku ve výši 27 850 Kč, proto bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč uhradil a soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože měl žalovaný plný úspěch ve věci, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, měl by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.1 o.s.ř. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.