OSCV 23 C 97/2022

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 15.5.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 18 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 30 000 Kč od 20.7.2021 do 14.5.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 18 500 Kč od 15.5.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 601,37 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu ve znění jejího doplnění ze dne 20.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 45 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO („ předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 24.10.2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě jí byly při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované, kdy vycházela z údajů od žalované a z předložených dokladů zaznamenaných v Žádosti o úvěr s tím, že však žalobkyně nedisponuje žádnými důkazy. Žalovaná se zavázala, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i celkové náklady úvěru ve výši 20 700 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 18 500 Kč. Protože však nehradila sjednané splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18.11.2017. Pokud jde o aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, část závodu předchůdkyně žalobkyně byla převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO, která postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna přípisem ze dne 5.8.2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, ale bezúspěšně.

2. Podáním ze dne 20.4.2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 200 Kč a co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 96 odst.2 o.s.ř. usnesením ze dne 25.4.2022 č.j. 23C 97/2022-18, které nabylo právní moci dne 31.5.2022.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková tvrzení:

Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 24. 10. 2016 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při podpisu smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázals, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i celkové náklady úvěru ve výši 20 700 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč.

Ze Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 24.10.2016 soud zjistil, že žalovaná pobírala důchod od obec správy sociálního zabezpečení ve výši částka, pracovala na dohodu, měla 2 vyživovací povinnosti a její průměrné měsíční výdaje domácnosti činily částka (ověřeno výplatními páskami za poslední 3 měsíce, doklady SIPO za poslední 3 měsíce, poštovními složenkami za poslední 3 měsíce, tyto doklady však nebyla předloženy). Žalovaná dále uvedla, že průměrné měsíční příjmy domácnosti činily částka.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.8.2021 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

Z předžalobní výzvy ze dne 18.10.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 57 827,36 Kč s příslušenstvím do 1.11..2021.

6. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru číslo dne 24. 10. 2016, na jejímž základě byly žalované při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že vrátí nejenom poskytnuté peněžní prostředky, ale i celkové náklady úvěru ve výši 20 700 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů od žalované a ověřila majetkovou situaci žalované výplatními páskami za poslední 3 měsíce, doklady SIPO za poslední 3 měsíce, poštovními složenkami za poslední 3 měsíce, tyto doklady však nepředložila. Žalovaná pobírala důchod od obec správy sociálního zabezpečení ve výši částka, pracovala na dohodu, průměrné měsíční příjmy domácnosti činily částka 2 vyživovací povinnosti a její průměrné měsíční výdaje domácnosti činily částka. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18.11.2017. Žalovaná uhradila po dobu trvání smluvního vztahu částku 18 500 Kč. Část závodu předchůdkyně žalobkyně byla převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO, která postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna dopisem ze dne 5.8.2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala dne 18.10.2021 žalovanou k zaplacení dluhu, ale bezúspěšně.

7. Podle § 9 odst.1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, dále jen,, zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný do 29.12.2016, dále jen,,o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích tvrzených měsíčních příjmů domácnosti ve výši 27 184 Kč a měsíčních výdajů domácnosti ve výši 19 390 Kč, soud dospěl k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, musí být poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019.

15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 9 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, když žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ohledně tvrzených měsíčních příjmů a výdajů domácnosti žádným způsobem nezkoumala.

16. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo v této výši bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 18 500 Kč, proto výše jejího bezdůvodného obohacení, které je povinna žalobkyni zaplatit činí 11 500 Kč (30 000 Kč 18 500 Kč), proto soud žalobě v této výši vyhověl.

17. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.

18. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 15. 5. 2022, když žaloba byla žalované doručena fikcí dne 13. 5. 2022. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 15. 5. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, vyhověl a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení, listinami doloženého, skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

20. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl o nepřiznání náklady řízení žádné z účastnic.

21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.