OSCV 45 C 132/2022-44

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 220 953,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 187 678,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 187 678,38 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 33 274,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 048,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 379,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 220 953,27 Kč od 21. 11. 2020 do 25. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 274,89 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 12,6 % ročně z částky 217 581,27 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 764,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 220 953,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 17. 8. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně úvěr ve výši 230 000 Kč, který se žalovaná zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 12,60 % ročně a poplatky. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 318 Kč měsíčně. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila v celé výši dopisem ze dne 25. 11. 2019. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si dále smluvily právo předchůdkyně žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové dlužné částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 217 581,27 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni zesplatnění 9 379,86 Kč, smluvní pokuty a poplatků 3 372 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 18 048,24 Kč, úroku ve výši 12,60 % z dlužné jistiny od 26. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty od 21. 11. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní upomínce. Podáním ze dne 12. 7. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaná na úvěr uhradila částku v celkové výši 42 321,62 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr - konsolidace půjček ze dne 17. 8. 2018. Žádost o úvěr hodnotila individuálně, informace o žalované prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná byla v zaměstnaneckém poměru u právnická osoba anonymizováno obec, doložila potvrzení o výši průměrného čistého příjmu za poslední tři měsíce ve výši 11 538 Kč, hrubého příjmu za 6 měsíců ve výši 69 235 Kč, ze mzdy nebyly prováděny srážky, žalovaná nebyla ve zkušební době ani nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaná v žádosti deklarovala čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 42 000 Kč, a že má vlastní bydlení. Příjem žalované byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měla žalovaná vůči ní závazky. Z externích zdrojů zjistila, že žalovaná měla další závazky s měsíční splátkou 787 Kč. Žádosti žalované bylo na základě provedeného prověření vyhověno a předchůdkyně žalobkyně konsolidovala interní závazky žalované úvěrem ve výši 230 000 Kč s novou výší měsíční splátky 3 570,64 Kč. Při jednání soudu žalobkyně konstatovala své přesvědčení, že se předchůdkyně žalobkyně řádně a dostatečně zabývala prověřováním úvěruschopností žalované v souladu s platnou judikaturou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se, k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 17. 8. 2018 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 230 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 108 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 3 888,64 Kč (včetně 318 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 12,60 %. Výše celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 388 655,71 Kč. Peněžní prostředky ve výši 24 199,54 Kč byly použity na úhradu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, peněžní prostředky ve výši 99 503,72 Kč byly použity na úhradu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a zbývající částka byla žalované poskytnuta neúčelově ve prospěch jejího běžného účtu. Žalobkyně dále předložila Sazebník poplatků platný od 1. 9. 2013 za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017 a Všeobecné obchodní podmínky – právnická osoba z 1. 11. 1999.

5. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro konsolidaci půjček vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.), vysvětlení používaných pojmů.

6. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 11. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že úvěr č. bankovní účet na částku 230 000 Kč prohlásila ke dni 25. 11. 2019 za splatný, sdělila žalované, že výše celkové dlužné částky činí 230 535,71 Kč, uvedla platební údaje a vyzvala jí k uhrazení dlužné částky nejpozději do 11. 12. 2019.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, dohody ze dne 18. 11. 2020, přílohy č. 1 - Seznamu postupovaných pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky ze dne 20. 11. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou z titulu smlouvy číslo na žalobkyni.

9. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 25. 2. 2021 s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

10. Z Žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 17. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná při podání žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, žije ve vlastním domě/bytě, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnána na dobu určitou (od 2. 1. 2018 do 31. 10. 2018) jako administrativní pracovnice/účetní u zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno obec, s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 538 Kč, který měl být ověřen z potvrzení o příjmu, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 42 000 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady uvedla ve výši 0 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky. Ve výčtu současných závazků uvedla kreditní kartu u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení ve výši 24 199,54 Kč, výší limitu 22 000 Kč a měsíční splátkou 1 100 Kč, a úvěr u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení 99 503,72 Kč, s výší limitu 100 000 Kč a měsíční splátkou 1 800 Kč.

11. Z výpisů z úvěrového účtu za období od srpna 2018 do listopadu 2020 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 20. 11. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činil 217 581,27 Kč, na smluvním úroku 9 379,86 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 17 187,17 Kč, na úroku z prodlení z úroku 861,07 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 3 372 Kč.

12. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr (konsolidaci), kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut, kdy tímto úvěrem s měsíční splátkou 3 570,64 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky s měsíčními splátkami v celkové výši 2 900 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zjistila čistý příjem žalované ve výši 11 538 Kč, což ověřila z dokladu o příjmu, žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou, byla svobodná, měla vyživovací povinnosti ke dvě osobám, bydlela ve vlastním domě/bytě, jako čistý příjem domácnosti žalovaná uvedla částku 42 000 Kč. Žalovaná hradila interní měsíční splátky ve výši 761,36 Kč a externí splátky ve výši 787 Kč. Žalovaná žádala o úvěr ve výši 230 000 Kč, schválená výše úvěru činila 230 000 Kč.

13. Z Výpisu z BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr další čtyři závazky, a to anonymizována dvě slova ve výši 100 000 Kč s měsíční splátkou 1 800 Kč, anonymizována dvě slova ve výši 22 136,99 Kč s měsíční splátkou 1 058,99 Kč, anonymizováno ve výši 21 975,46 Kč s měsíční splátkou 761,36 Kč a další blíže neurčený závazek ve výši 15 917 Kč s měsíční splátkou 787 Kč.

14. Z Potvrzení o výši přijmu ze dne 2. 8. 2018 resp. dne 16. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou do 31. 10 2018 u právnická osoba anonymizováno obec, kdy výše jejího hrubého příjmu za posledních 6 měsíců činila 69 235 Kč, výše průměrného čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce jínila 11 538 Kč.

15. Z Platební historie smlouvy číslo bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2018 žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 230 000 Kč, celkem na úvěr žalovaná zaplatila 42 321,62 Kč, poslední platba byla žalovanou zaplacena dne 11. 9. 2019.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 17. 8. 2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpala žalovaná dne 17. 8. 2018 bezhotovostně 230 000 Kč, když částkami ve výši 24 199,54 Kč a 99 503,72 Kč byly uhrazeny závazky z dřívějších úvěrů a nově byla žalované bezúčelově poskytnuta částka ve výši 106 296,74 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 12,60 % ročně v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 570,64 Kč (3 888,64 Kč včetně pojištění). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, potvrzení o příjmu a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, žije ve vlastním domě/bytě, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnána na dobu určitou (od 2. 1. 2018 do 31. 10. 2018) jako administrativní pracovnice/účetní u zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno obec, s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 538 Kč, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 42 000 Kč, neuvedla žádné výdaje, ve výčtu současných závazků uvedla kreditní kartu u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení ve výši 24 199,54 Kč, výší limitu 22 000 Kč a měsíční splátkou 1 100 Kč, a úvěr u předchůdkyně žalobkyně s částkou k doplacení 99 503,72 Kč, s výší limitu 100 000 Kč a měsíční splátkou 1 800 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 25. 11. 2019. Žalovaná na úvěr vrátila 42 321,62 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 17. 8. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 230 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně však nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalované, a dále zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nevyplývá, že by byla žalovaná schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.

27. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované: žalované byl poskytnut úvěr ve výši 230 000 Kč s výší měsíční splátky 3 570,64 Kč, resp. 3 888,64 Kč včetně pojištění (108 splátek). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z listiny potvrzující výši příjmu žalované a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaná měla být dle svého tvrzení v žádosti o úvěr svobodná, žít ve vlastním domě/bytě, měla mít dvě vyživovací povinnosti, byla zaměstnaná na dobu určitou do 31. 10. 2018 u právnická osoba anonymizováno obec, s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 538 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 42 000 Kč, žalovaná neuvedla žádné měsíční výdaje. Skutečnost, že měla žalovaná měsíční příjem ve výši 11 538 Kč předchůdkyně žalobkyně ověřila potvrzení o příjmu. Čistý měsíční příjem domácnosti nebyl nijak ověřen. Žalovaná v žádosti neuvedla žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně skutečné výdaje žalované neověřovala. Dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně mělo být v případě výdajů žalované počítáno s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žádný konkrétní výpočet s výsledným disponibilním zůstatkem nebyl předložen. Předchůdkyně žalobkyně si opatřila výpis z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kdy z přehledu závazků zjistila, že měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr již závazky v celkové výši 4 407,35 Kč měsíčně. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující příjem domácnosti a výdaje žalované nedoložila. Ze soudu doložených důkazů tedy jednoznačně vyplývá, že žalovaná nebyla schopna dostat svých závazků ze smlouvy o úvěru, když měla poměrně nízký měsíční příjem ve výši 11 538 Kč, a to navíc pouze do října roku 2018, vyživovací povinnost k dvěma osobám, další závazky ve výši 4 407,35 Kč měsíčně, kdy je zřejmé, že spolu s náklady na bydlení, energie, jídlo, ošacení výdaje žalované převyšovaly její příjmy, další závazky tedy nebyla schopna plnit. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

28. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 230 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 42 321,62 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 187 678,38 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 2. 2021, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalované k uhrazení dluhu lhůtu do 25. 2. 2021. Jelikož pak žalovaná v uvedené lhůtě ničeho nezaplatila, je od 26. 2. 2021 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020.

29. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 187 678,38 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 26. 2. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

30. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 839 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 220 953,27 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 080 Kč ve výši 7 996,80 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 12. 7. 2022 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, které měla být obsažena již v žalobě. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 187 678,38 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 27 785,40 Kč, tj. celkem v částce 215 463,78 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení částky 33 274,89 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 92 977,57 Kč (9 379,86 + 83 597,71 Kč) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 29 891,4 Kč (18 048,24 + 5 871,91 + 5 971,25), tj. celkem v částce 156 143,86 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 371 607,64 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 57,98 % a úspěch žalovaného 42,02 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 15,96 % svých nákladů, z částky 54 915,80 Kč tedy ve výši 8 764,56 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.