OSCV 24 C 237/2023-71

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně, narozené Datum narození žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, bytem v Adresa žalovaného, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku p. č. hodnota, jehož součástí je stavba (budova č. p. Anonymizováno) a pozemku p. č. hodnota, obou zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. hodnota vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov, pro obec adresa a katastrální území adresa I, se zrušuje a nařizuje se prodej těchto nemovitostí s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky podle jejich spoluvlastnických podílů.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 6. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen „předmětné nemovitosti“). Uvedla, že je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí s velikostí podílu ideální 1/2 celku. Podíl žalovaného činí rovněž ideální 1/2. Předmětné nemovitosti nabyli za trvání manželství do společného jmění, avšak jako vlastník byl v katastru nemovitostí zapsán pouze žalovaný. Až po rozvodu manželství (rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 4. 2018, č.j. spisová značka), když tyto nemovitosti účastníci nezahrnuli do vypořádání jejich zaniklého jmění manželů, soud usnesením ze dne 15. 9. 2022, č.j. spisová značka, schválil smír, na jehož podkladu došlo v katastru nemovitostí k zápisu podílového spoluvlastnictví účastníků. Od rozvodu manželství s předmětnými nemovitostmi disponuje pouze žalovaný (sám je užívá a pronajímá dalším osobám). Žalobkyně jen do prosince 2021 užívala nezkolaudovaný byt v podkroví, který následně žalovaný odřízl od přívodu vody. Jelikož již nemá zájem ve spoluvlastnictví se žalovaným setrvávat, navrhla jeho zrušení s tím, že dům lze rozdělit na bytové jednotky, které vymezila předloženým plánkem (navrhla pravolevé rozdělení bytových a nebytových prostor mezi účastníky). Sama nemá zájem o výlučné vlastnictví, ani prostředky k vyplacení případného vypořádacího podílu. Před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzvala k odkupu jejího podílu za 3 850 000 Kč, případně prodeji celého domu třetí osobě, nebo jeho rozdělení, na což však žalovaný nikterak nereagoval. V průběhu řízení pak doplnila, že vzhledem k narušeným vztahům mezi účastníky a vysokým nákladům na rozdělení domu na bytové jednotky má za to, že takové rozdělení není možné a jedinou variantou tak je, aby soud nařídil prodej předmětných nemovitostí. Nadto je dům v celkově špatném stavu a obyvatelný jen byt, který užívá žalovaný a ostatní prostory jsou takříkajíc vybydleny. Dům by tak musel projít nákladnou rekonstrukcí, aby jednotlivé jednotky splňovaly veškeré náležitosti.

2. Žalovaný k věci uvedl, že mu současný stav vyhovuje, nepotřebuje celou nemovitost a je mu lhostejno, zda žalobkyně bude polovinu, kterou on nevyužívá, využívat sama, nebo jí prodá. Pokud by mělo dojít ke zrušení spoluvlastnictví účastníků, uvedl, že již v době, kdy dům kupovali, byl rozdělen na jednotlivé bytové a nebytové prostory s tím, že každý byt měl vlastní plynový kotel, plynoměr a elektroměr. Takto byl dům i zkolaudován. Souhlasil tedy, aby byl dům případně rozdělen na jednotky, avšak s tím, že by žalobci připadl nebytový prostor v přízemí domu na jeho levé straně a oba byty v 1. patře domu. Žalobkyni pak nebytový prostor v přízemí na pravé straně domu a oba byty ve 2. patře, sklep lze rovněž rozdělit a půda by zůstala společná. V současnosti je vytápění řešeno centrálně jedním kotlem. Dodal však, že žalobu považuje za účelovou, neboť od počátku má žalobkyně v úmyslu dům prodat proto, aby se mu pomstila. Proto také v domě dělá naschvály, jako například když vymontovala a odvezla dvě okna v chodbě. I velké množství podaných trestních oznámení ze strany žalobkyně vnímá jako snahu navodit dojem, že spolu nemohou vyjít. Ohledně správy nemovitosti však nikdy spory neměli. V průběhu řízení pak souhlasil i s případným pravolevým rozdělením. O přikázání celé nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví by zájem měl, nicméně nemá potřebné finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu žalobkyni. K technickému stavu domu pak dodal, že o něm svědčí skutečnost, že tam sám bydlí a současná manželka podniká. Pokud jsou některé prostory ve špatném stavu, je to proto, že se o ně žalobkyně nestará.

3. Účastníci učinili nesporným, že na sebe podali řadu trestních oznámení.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 4. 2018, č.j. spisová značka, soud zjistil, že jím bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne 11. 4. 1992.

5. Z usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. 9. 2022, č.j. spisová značka, soud zjistil, že jím byl schválen účastníky navržený smír v tom znění, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti ideální ½ předmětných nemovitostí.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. hodnota, vedeném Katastrálním Úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov, pro obec adresa a katastrální území adresa I, ze dne 26. 6. 2023 soud zjistil, že k předmětným nemovitostem, je zapsáno podílové spoluvlastnictví účastníků s tím, že každý vlastní podíl o velikosti ideální ½ ve vztahu k celku.

7. Z dopisu ze dne 13. 12. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně kontaktoval tehdejšího zástupce žalovaného tituly před jménem jméno FO s tím, že by se žalobkyně jako spoluvlastnice předmětných nemovitostí ráda podílela na jejich správě, nicméně dosud jí to nebylo umožněno. V té souvislosti jej vyzval k vydání bezdůvodného obohacení představujícího obvyklé nájemné ve výši 342 000 Kč. Současně uvedl, že žalobkyně nemá zájem v podílovém spoluvlastnictví se žalovaným setrvávat a navrhovala by, aby výlučné vlastnictví nabyl za odpovídající vypořádací podíl žalovaný. Vyzval jej, aby do 30 dnů sdělil, zda má žalovaný zájem ve spoluvlastnictví setrvat, případně jaký způsob vypořádání navrhuje.

8. Z e-mailu ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že jím tituly před jménem jméno FO žádal zástupce žalobkyně o posečkání s vyjádřením do pátku. Z navazujícího e-mailu ze dne 7. 2. 2023 pak soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně urgoval vyjádření nejpozději do konce týdne, jinak je zmocněn k podání příslušných žalob.

9. Z dopisu ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně kontaktoval tehdejšího zástupce žalovaného tituly před jménem jméno FO s tím, že žalobkyni doposud nebylo umožněno podílet se na správě předmětných nemovitostí, proto činí tuto poslední výzvu před podáním žaloby s návrhem na vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že by se žalovaný stal výlučným vlastníkem za náhradu ve výši 3 850 000 Kč, případně by účastníci dům společně prodali, nebo by byl rozdělen na pravou a levou stranu. Z přiložené doručenky se podává, že tento dopis byl tituly před jménem jméno FO doručen do datové schránky dne 30. 5. 2023.

10. Z předložených nákresů soud zjistil, jakým způsobem je předmětný dům členěn, tedy zejména že v přízemí je vstupní chodba, schodiště a na každé straně jeden nebytový prostor o dvou místnostech, v prvním patře schodiště a dva byty v uspořádání tří místností napravo a dvou nalevo (z pohledu od ulice), ve druhém patře rovněž schodiště a dva byty, avšak v uspořádání dvou místností napravo a tří nalevo (z pohledu od ulice) a na půdě rovněž schodiště s centrálním prostorem a na každé straně dvě místnosti.

11. Z dopisu ze dne 14. 5. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně kontaktoval žalovaného s tím, že v návaznosti na jednání soudu žalobkyně navrhuje, aby se výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí stal za náhradu 3 850 000 Kč žalovaný, případně byly nemovitosti společně prodány. Pokud by žalovaný s těmito způsoby nesouhlasil, je žalobkyně ochotna jednat o pravolevém rozdělení domu na bytové jednotky, pokud žalovaný takový návrh předloží, včetně návrhu prohlášení vlastníka a přestane žalobkyni obviňovat z poškozování nemovitostí, jinak by musela trvat na prodeji. Z přiloženého podacího archu vyplývá, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne. Dále z předložené e-mailové komunikace z 12. – 16. 4. 2024 soud zjistil, že spolu účastníci komunikovali o rozdělení domu na bytové jednotky, avšak bezvýsledně.

12. Z e-mailu ze dne 5. 4. 2024 soud zjistil, že jím žalovaný sděloval žalobkyni, že nechce její polovinu nemovitosti, současný stav mu vyhovuje a jestli se jí to nelíbí, nechť svou polovinu prodá.

13. Z e-mailu ze dne 4. 6. 2024 soud zjistil, že jím žalovaný žádal žalobkyni o zpřístupnění půdních prostor za účelem zpracování prohlášení vlastníka.

14. Z předložených cenových nabídek soud zjistil, že jimi společnost právnická osoba nacenila práce na levé a pravé straně domu zvlášť, a to pro pravou stranu mimo jiné: revize elektro pro dva byty za 10 080 Kč, revize elektro pro nebytový prostor za 5 600 Kč, revize plynu pro dva byty za 2 240 Kč, revize plynu pro nebytový prostor za 1 344 Kč, tři plynové kotle za celkem 194 712 Kč a čtyři kusy topení za celkem 6 675,20 Kč. Dále pro levou stranu mimo jiné: revize elektro pro dva byty za 10 080 Kč, revize elektro pro nebytový prostor za 5 600 Kč, revize plynu pro dva byty za 2 240 Kč, revize plynu pro nebytový prostor za 1 344 Kč, tři plynové kotle za celkem 194 712 Kč a sedm kusů topení za celkem 11 681,60 Kč. Nabídky dále obsahují položky jako je příprava elektro, výměna dveří, vyzdívky koupelen, vany atp. tyto položky však soud nepovažuje za související s rozdělením na bytové jednotky.

15. Pro nadbytečnost již soud neprováděl důkaz předvoláním svědka k ústnímu jednání před Magistrátem města Chomutova, úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 20. 2. 2023 a dalšími sděleními právnická osoba, neboť o narušených vztazích účastníků vypovídá mimo jiné vedení tohoto i dalších řízení u zdejšího soudu, ale zejména účastníci učinili nesporným, že na sebe vzájemně trestní oznámení podávali. Stejně tak soud neprováděl důkaz předloženými nájemními smlouvami, neboť byly pro věc bez významu.

16. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. hodnota, jehož součástí je stavba (budova č. p. Anonymizováno) a pozemku p. č. hodnota, obou zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. hodnota vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm adresa, pro obec adresa a katastrální území adresa I s tím, že oba účastníci jsou vlastníky podílu o velikosti ideální ½ vzhledem k celku. Nemovitosti účastníci nabyli za trvání manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2018, č.j. spisová značka, avšak jako jediný vlastník byl zapsán žalovaný, přičemž k nápravě tohoto stavu došlo až na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2022, č.j. spisová značka, kterým byl schválen účastníky navržený smír v tom znění, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti ideální ½ předmětných nemovitostí. Jak je soudu známo z úřední činnosti, účastníci zde vedli řadu soudních řízení, kde se vzájemně osočovali ze lží, manipulací a mimo jiné i z problémů s užíváním předmětných nemovitostí. Namátkově žalovaný žalobkyni vytýká, že odstranila okna z chodby a žalobkyně žalovanému naopak vytýká, že když v domě ještě bydlela, odpojil její byt od vody, v důsledku čehož byla nucena se odstěhovat. Nemovitost je v celkově špatném stavu, když dlouhodobě jsou využívány jen nebytové prostory v přízemí a byt v prvním patře, který užívá žalovaný. Žalobkyně nemá nadále zájem ve spoluvlastnictví setrvávat, přičemž před podáním žaloby se pokoušela se žalovaným dohodnout na vypořádání tak, že by se výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí stal za náhradu 3 850 000 Kč žalovaný, případně byly nemovitosti společně prodány, nebo by byl dům rozdělen bytovými jednotkami na pravou a levou stranu. V řízení bylo dále zjištěno, že v minulosti dům fungoval jako dům bytový, kdy byly jednotlivé byty pronajímány. V té době měl každý byt svůj vlastní plynový kotel, plynoměr a elektroměr. V současnosti dům vytápí jeden kotel umístěný ve sklepě a elektroměry ani plynoměry u všech bytů osazeny nejsou. Pro rozdělení na bytové (a nebytové) jednotky by dle názoru soudu bylo nutno minimálně učinit revize elektřiny a plynu tak, aby mohly být jednotlivé jednotky opět samostatně připojeny k elektřině a plynu. K tomu žalobkyně předložila cenovou nabídku, kde jen za tyto činnosti je počítáno s částkou 39 968 Kč. Dále by bylo nutno vyřešit vytápění a přípravu teplé vody, kdy je v předložených cenových nabídkách počítáno s částkou 407 780,80 Kč. I když tuto částku soud považuje za nepřiměřeně vysokou, je třeba připomenout, že je počítáno s plynovým kotlem do každé jednotky, tj. celkem s šesti kotly, a i pokud by jeden kotel nebyl pořízen za nabízených 57 950 Kč, stále by to byl celkový výdaj přesahující 100 000 Kč. Dlužno rovněž poznamenat, že žalovaný žádnou zpracovanou nabídku nepředložil, jen uvedl, že nabízené kotle mají přebytek výkonu a nemusely by se pořizovat nové. Naproti tomu žalovanému současný stav spoluvlastnictví vyhovuje, nepotřebuje vlastnit celý dům a pokud by mu nemovitosti měly být přikázány do jeho výlučného vlastnictví, nemá peněžní prostředky k vyplacení vypořádacího podílu.

17. Po právním posouzení výše zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Podle § 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v účinném znění (dále také jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

19. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

20. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce 2 téhož ustanovení však rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

21. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. V projednávaném případě není pochyb o tom, že mezi stranami nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tudíž žalobkyně, která nechtěla v podílovém spoluvlastnictví dále setrvávat, využila zákonem garantovaného práva na jeho zrušení soudem, neboť ji ve smyslu § 1140 odst. 1 o. z. nelze nutit, aby ve spoluvlastnictví setrvávala. Nesmí tak ale dle § 1140 odst. 2 o. z. in fine žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků, což lze považovat za výjimku z pravidla. Nevhodnost nynějšího vypořádání (ve smyslu toho, že jindy by to bylo vhodnější) žalovaný nenamítal.

23. Soud se proto dále zabýval tím, jaký způsob vypořádání účastníků zrušeného podílového spoluvlastnictví zvolit. Občanský zákoník preferuje rozdělení věci (§ 1144 o. z.), a až není-li tento způsob vypořádání možný, lze rozhodnout o přikázání věci některému ze spoluvlastníků, případně o prodeji ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.). Reálné rozdělení věci jako takové je nutno v projednávaném případě vyloučit, neboť se sice jedná o dům rozdělený na byty, avšak s jedním velkým schodištěm uprostřed, společným sklepem a společnou půdou. Za rozdělení nemovitosti (domu) se dále považuje její rozdělení na bytové jednotky. Ani tento způsob rozdělení nemovitosti však soud v projednávaném případě nepovažuje za dobře možný ve smyslu shora citovaného § 1147 o. z. K tomu je třeba uvést, že ze stavebního hlediska by nebylo nutné ničeho upravovat, neboť dříve měl dům jednotlivé nájemní byty. Nebylo by tak nutno bourat ani stavět žádné příčky. Jak je však uvedeno shora, bylo by nutno minimálně provést revize elektro a plynu a vyřešit vytápění a přípravu teplé vody tak, aby měl každý byt svůj vlastní systém, jako tomu bylo v minulosti. S tím jsou však spojeny značné výdaje, na kterých nejen že žalobkyně nechce participovat, ale ani by na to neměla potřebné finanční prostředky, když dle svého vyjádření stále splácí úvěr, který potřebovala na vyplacení vypořádacího podílu žalovanému z řízení o vypořádání jejich společného jmění manželů. Zejména je však třeba poukázat na narušené vztahy mezi účastníky. Účastníci jsou bývalými manželi, u zdejšího soudu již vedli řadu řízení, kde poukazovali na různé drobné či větší schválnosti, podávali na sebe trestní oznámení a ani v tomto řízení nebyli schopni se shodnout, jak by měl dům do budoucna fungovat (neshody panovaly jak o budoucím rozdělení, tak o vytápění a výdajích na případné rozdělení). Soud je přitom přesvědčen, že rozdělení domu na bytové (a nebytové) jednotky vztahy účastníků nenarovná, ba naopak, vznikly by další třecí plochy pro případné budoucí spory (např. vzhledem ke stavu domu ohledně nákladů na nutné opravy, případně rekonstrukci). Nutno tudíž uzavřít, že rozdělení předmětných nemovitostí možné není. Žalobkyně zájem o výlučné vlastnictví nemovitostí nemá a přikázat jí předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví proti její vůli nelze. Oproti tomu žalovaný dům obývá a zájem by o něj měl, dle svých vlastních slov však nemá na vyplacení vypořádacího podílu prostředky. Ani přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví některého ze spoluvlastníků tudíž v projednávaném případě nepřipadá v úvahu.

24. Soudu proto nezbyla jiná možnost vypořádání než nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen v souladu s velikostí jejich podílů, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22, dle kterého zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. V projednávaném případě soud neshledal, že by výkon práva některého z účastníků byl šikanózním, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.