OSCV 28 C 228/2019-221

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 380 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně, soudem odvolacím i dovolacím v celkové výši 16 884,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 380 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 1. 2013 do zaplacení s tvrzením, že žalobce dne 15. 6. 2012 žalovanému půjčil hotovostní finanční prostředky ve výši 380 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 31. 12. 2012. Ač žalovaný dluh utvrdil uznáním dluhu ze dne 15. 6. 2012, svou povinnost k žalobci nesplnil.

2. Okresní soud v Chomutově svým rozsudkem č.j. 28 C 228/2019-74 ze dne 11. 1. 2022 uložil výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 380 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 1. 1. 2013 do 13. 8. 2016 a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.

3. Proti výše označenému rozsudku Okresního soudu v Chomutově podal žalovaný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č.j. 10 Co 239/2022-145 ze dne 5. 4. 2023 odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. potvrdil a výrokem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvého stupně a ztotožnil se i s jeho právní kvalifikací, když uvedl, že předmětem sporu bylo posouzení, zda žalobce disponuje relevantním uznáním sporného dluhu žalovaným, a pokud ano, zda žalovaný prokázal, že naopak v době uznání tento dluh neexistoval či později zanikl.

4. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který s poukazem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v projednávané věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Uvedl, že žalobcem předložené uznání dluhu žalovaným splňuje zákonné náležitosti podle § 558 obč. zák. a je platné, určité i srozumitelné. Ztotožnil se i se závěrem, že není-li jistina žalované pohledávky promlčena, není promlčen ani zákonný úrok z prodlení v části, která byla žalobcem uplatněna včas, tj. za tři roky před zahájením řízení. Odvolací soud uzavřel, že disponuje-li žalobce jako věřitel platným uznáním dluhu ze strany žalovaného jako dlužníka, dochází tím k naplnění zajišťovací funkce tohoto jednostranného úkonu dlužníka spočívající v založení právní domněnky, že dluh v době uznání existoval. K existenci uznaného dluhu může být vedeno dokazování (a tak tomu bylo i v předmětném sporu), předloží-li však věřitel platné uznávací prohlášení dlužníka (jak tomu bylo v posuzované věci), nemusí již dále ve sporném řízení prokazovat ani existenci, ani právní důvod či trvání závazku; důkazní břemeno tíží výlučně dlužníka. Uznání dluhu a s ním spojený přechod důkazního břemene není jen důkazním prostředkem k prokázání nároku věřitele. Z uznání dluhu přímo vyplývá právní domněnka, že tento dluh ke dni uznání existuje. Je pouze na žalovaném, aby prokázal, že dluh vůbec nevznikl anebo po uznání zanikl.

5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o.s.ř., neboť soudy podle jeho názoru nesprávně posoudily promlčení úroku z prodlení a uznání dluhu. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu, či přímo soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve posoudil, že dovolání je včasné, podáno osobou k tomu oprávněnou a je přípustné dle § 237 o.s.ř., a má všechny zákonem požadované náležitosti, a uzavřel, že dovolatelem předestřená otázka týkající se určitosti projevu uznání dluhu, jeho platnosti a jeho důsledků přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se při posouzení náležitostí a účinků uznání dluhu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Přípustnost dovolání dle Nejvyššího soudu však zakládá otázka, zda se právo na zaplacení úroků z prodlení, které dospěly po uznání dluhu, promlčuje jako celek, neboť soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí dále osvětlil, jakými závěry byl při svém rozhodnutí veden.

7. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobnostních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

9. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 110 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále jen „obč. zák.“) bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

11. Podle § 110 odst. 3 obč. zák. se úroky a opětující se plnění promlčují ve třech letech. Jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

12. V projednávané věci podle skutkových zjištění soudů (jež dovolacímu přezkumu nepodléhají) bylo uznání dluhu sepsáno dne 15. 6. 2012, žalovaný je opatřil úředně ověřeným podpisem dne 27. 6. 2012. Žalovaný se v něm zavázal dlužnou částku zaplatit do 31. 12. 2012, přičemž tak dosud neučinil. Žalobce svůj nárok uplatnil žalobou u soudu dne 14. 8. 2019.

13. Podle Nejvyššího soudu spočívá rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení této otázky na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), neboť v projednávané věci podle skutkových zjištění soudů bylo uznání dluhu sepsáno dne 15. 6. 2012, žalovaný je opatřil úředně ověřeným podpisem dne 27. 6. 2012. Žalovaný se v něm zavázal dlužnou částku zaplatit do 31. 12. 2012, přičemž tak dosud neučinil. Žalobce svůj nárok uplatnil žalobou u soudu dne 14. 8. 2019. Úprava uvedená v § 110 odst. 3 obč. zák. stanoví promlčecí dobu jen ve vztahu k úrokům z prodlení splatným po právní moci rozhodnutí, resp. po uznání. Z hlediska promlčení je proto třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení splatné do právní moci rozhodnutí, resp. do uznání, jímž úroky z prodlení byly přiznány (utvrzeny), a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala až po právní moci rozhodnutí, resp. po uznání. Zatímco první se promlčují podle § 110 odst. 1 obč. zák. v desetileté promlčecí době, pro druhé platí tříletá promlčecí doba podle § 110 odst. 3 obč. zák. běžící od právní moci rozhodnutí, resp. od uznání. Nejvyšší soud odkázal na svá četná rozhodnutí, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, uveřejněné pod číslem 70/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho rozsudek ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3258/2008, či usnesení ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5308/2007, a ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1936/2010 a uzavřel, že uvedené také odpovídá účelu promlčení, kterým je jednak stimulovat věřitele ke včasnému vykonání subjektivních občanských práv (pohledávek), jednak čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých dluhů vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. III. ÚS 21/02).

14. Vysvětil dále, že rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, podle kterého úroky z prodlení sice „přirůstají“ za každý den trvání prodlení dlužníka se splněním dluhu, povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nicméně nevzniká vždy samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním dluhu. Tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“, což platí i pro úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po uznání dluhu (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, či jeho rozsudek ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod číslem 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, či usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005).

15. Nejvyšší soud zopakoval, že v projednávané věci uznal žalovaný svůj dluh na nevrácené půjčce ve výši 380 000 Kč s tím, že v uznání byla ve smyslu § 110 odst. 1 obč. zák. uvedena lhůta k plnění do 31. 12. 2012. Proto ve vztahu k právu žalobce na zaplacení jím požadované a žalovaným uznané jistiny se uplatní desetiletá promlčecí doba, jež započala běžet dne 1. 1. 2013. Co se týče práva na zaplacení úroků z prodlení z této jistiny, jejichž splatnost nastala od 1. 1. 2013, platí podle § 110 odst. 3 obč. zák. tříletá promlčecí doba, jež uplynula dne 31. 12. 2015. Žaloba o jejich zaplacení byla podána dne 14. 8. 2019, tedy po uplynutí promlčecí doby. Nebylo-li právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po uznání dluhu, uplatněno v tříleté promlčecí době (srov. § 110 odst. 3 obč. zák.) a byla-li vznesena námitka promlčení, nelze tomuto právu přiznat soudní ochranu, a to ve vztahu k těmto úrokům z prodlení jako celku. Jestliže oba soudy v projednávané věci dospěly k závěru, že námitka promlčení byla žalovaným vznesena ve smyslu § 110 odst. 3 obč. zák. důvodně, není možno přiznat žalobci právo na úroky z prodlení splatné po uznání dluhu, a to ani z části, nejsou-li zde jiné okolnosti, které by přiznání žalobcem uplatněného práva na zaplacení úroků z prodlení (zčásti) opodstatňovaly.

16. Protože rozhodnutí odvolacího soudu neobstálo, když odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav podle právní normy, kterou nesprávně vyložil, v důsledku čehož je jeho právní posouzení věci nesprávné, dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu z důvodů rozvedených shora podle § 243e odst. 1 o.s.ř. v příslušném rozsahu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvého stupně, zrušil dovolací soud rovněž rozsudek soudu prvého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).

17. Soud prvého stupně ve věci nařídil jednání na 16. 5. 2024, z účasti na němž se zástupce žalovaného a žalovaný omluvili. Soud proto ve věci rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti strany žalované tak, že následoval právní názor dovolacího soudu konstatovaný shora, na nějž pro stručnost bez dalšího odkazuje, a aniž by ve věci prováděl další dokazování rozhodl tak, že žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení zamítl, neboť žalovaný se v průběhu řízení úspěšně dovolal námitky promlčení a právu žalobce na zaplacení tohoto příslušenství žalované a přisouzené pohledávky tak nelze přiznat soudní ochranu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný co do 55,48 % (když příslušenství pohledávky jako zamítaná část předmětu řízení činí po kapitalizaci za období od 1. 1. 2013 do 13. 8. 2016 částku 96 957,78 Kč a za období od 14. 8. 2016 do 16. 5. 2024 částku 207 934,44 Kč, tj. celkem 304 892,22 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10,96 % (tj. 55,48% úspěch žalobce – 44,52% úspěch žalovaného), tj. v částce 16 884,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 9 820 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 380 000 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí odvolání, sepis a podání žaloby, účast u soudních jednání dne 12. 1. 2021, dne 26. 10. 2021 a dne 4. 1. 2022, z nichž dvě trvala déle než dvě hodiny, dále vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a účast zástupce žalobce u jednání odvolacího soudu a dále účast u jednání soudu prvého stupně dne 16. 5. 2024) a odměna ve výši ½, tj. 4 910 Kč, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva prostá a účast u jednání soudu dne 27. 8. 2020, které nebylo zahájeno) včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 111 620 Kč ve výši 23 440,20 Kč.

19. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší neshledal opodstatnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.