OSCV 16 C 219/2025-19

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce., se sídlem Adresa žalobce, IČ: IČO žalobce, zastoupený právnická osoba, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, adresa, o zaplacení částky 46.218,32 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46.218,32 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4.246,49 Kč od 16.7.2024 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 40.771,83 Kč od 16.5.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 1.200,- Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.753,- Kč k rukám tituly před jménem jméno FO, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 4.726,49 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 4.246,49 Kč od 16.7.2024 do zaplacení a částky 41.491,83 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 40.771,83 Kč od 16.5.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 3.2.2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo adresa. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky dodavatele elektřiny. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa a žalovaná se ve smlouvě zavázala odebrat dodanou elektřinu a uhradit za ni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávky elektřiny a distribuční služby. Za období 30.8.2023 – 26.6.2024 žalobce vyúčtoval poskytnuté služby a uhrazené zálohy. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 4.246,49 Kč, který byl splatný 15.7.2024. Žalovaná nedoplatek neuhradila. Žalobce odeslal žalované 2x upomínku k uhrazení dlužných částek. Za poplatek za upomínku žalobce v souladu s podmínkami účtuje částku 240,- Kč. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 3.2.2021 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo adresa. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky dodavatele elektřiny. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované sdružené služby dodávky plynu do odběrného místa a žalovaná se ve smlouvě zavázala odebrat dodaný plyn a uhradit za něj řádně a včas dohodnutou platbu za dodávky plynu a distribuční služby. Za období 4.7.2023 – 25.4.2024 žalobce vyúčtoval poskytnuté služby a uhrazené zálohy. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 40.771,83 Kč, který byl splatný 15.5.2024. Žalovaná nedoplatek neuhradila. Žalobce odeslal žalované 3x upomínku k uhrazení dlužných částek. Za poplatek za upomínku žalobce v souladu s podmínkami účtuje částku 240,- Kč. Žalované byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobce předžalobní výzva k plnění dne 17.4.2025. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o ukončení smlouvy ze dne 3.2.2021 soud zjistil, že zákazník jméno FO požádal o ukončení odběru elektřiny od 4.2.2021 na odběrném místě adresa.

Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3.2.2021 vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku elektřiny do odběrného místa adresa. Jako korespondenční adresu žalovaná uvedla adresu odběrného místa. Žalovaná se zavázala odebrat dodanou elektřinu do odběrného místa a řádně a včas hradit platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že se seznámila s ceníky a VOPDP, tvořícím přílohu smlouvy.

Z vyúčtování za elektřinu – konečné č. hodnota ze dne 1.7.2024 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval za období od 30.8.2023 do 26.6.2024 cenu za spotřebovanou elektřinu a služby ve výši 19.606,49 Kč. Po odečtení přijatých plateb ve výši 15.360,- Kč vznikl žalované nedoplatek ve výši 4.246,49 Kč. Vyúčtování bylo splatné 15.7.2024 a bylo zasláno na adresu odběrného místa, jak žalovaná uvedla ve smlouvě.

Z žádosti o ukončení smlouvy ze dne 3.2.2021 soud zjistil, že zákazník jméno FO požádal o ukončení odběru plynu na odběrném místě adresa.

Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 3.2.2021 vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku plynu do odběrného místa adresa. Jako korespondenční adresu žalovaná uvedla adresu odběrného místa. Žalovaná se zavázala odebrat dodaný plyn do odběrného místa a řádně a včas hradit platbu za dodávku plynu a distribuční služby. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že se seznámila s ceníky a VOPDP, tvořícím přílohu smlouvy.

Z vyúčtování za plyn – konečné č. hodnota ze dne 1.5.2024 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval za období od 4.7.2023 do 25.4.2024 cenu za spotřebovaný plyn a služby ve výši 53.611,62 Kč. Po odečtení přijatých plateb ve výši 12.839,79 Kč vznikl žalované nedoplatek ve výši 40.771,83 Kč. Vyúčtování bylo splatné 15.5.2024 a bylo zasláno na adresu odběrného místa, jak žalovaná uvedla ve smlouvě.

Upomínkou ze dne 15.11.2023 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 5.160,21 Kč (4.920,21 Kč záloha splatná dne 25.10.2023, poplatek za upomínku 240,- Kč).

Upomínkou ze dne 22.1.2024 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 17.240,21 Kč (4.920,21 Kč záloha splatná dne 25.10.2023, 5.920,- Kč záloha splatná dne 27.11.2023 a dne 27.12.2023, 2x poplatek za upomínku 240,- Kč).

Upomínkou – odstoupení od smlouvy ze dne 4.4.2024 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 35.240,21 Kč (4.920,21 Kč záloha splatná dne 25.10.2023, 5.920,- Kč záloha splatná dne 27.11.2023, 27.12.2023, 22.1.2024, 25.1.2024, 26.2.2024, 25.3.2024, 3x poplatek za upomínku 240,- Kč). Současně žalobce sdělil žalované, že pokud dlužnou částku neuhradí do 18.4.2024, odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky plynu z důvodu podstatného porušení smlouvy.

Upomínkou ze dne 25.4.2024 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 2.800,- Kč (2.560,- Kč záloha splatná dne 26.3.2024, poplatek za upomínku 240,- Kč).

Upomínkou ze dne 17.6.2024 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 8.160,- Kč (2.560,- Kč záloha splatná dne 26.3.2024, 25.4.2024, 27.5.2024, 2x poplatek za upomínku 240,- Kč).

Z předžalobní upomínky soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši 52.162,27 Kč do 24.4.2025. Podle podacího lístku byla výzva odeslána dne 17.4.2025 žalované na adresu odběrného místa.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byly dne 3.2.2021 uzavřeny kupní smlouvy, na základě, kterých byla žalované dodávána elektřina a plyn do odběrného místa adresa. Za období od 30.8.2023 do 26.6.2024 byla dne 1.7.2024 vyúčtována konečná faktura za elektřinu, podle které žalované vznikl nedoplatek ve výši 4.246,49 Kč, splatný dne 15.7.2024. Za období od 4.7.2023 do 25.4.2024 byla dne 1.5.2024 vyúčtována konečná faktura za plyn, podle které žalované vznikl nedoplatek ve výši 40.771,83 Kč, splatný dne 15.5.2024. Žalovaná nic neuhradila.

Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen o.z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny kupní smlouvy, na základě, kterých žalobce dodával žalované elektřinu a plyn do výše uvedeného odběrného místa. Žalobce svou povinnost dle uzavřených smluv splnil a energie do odběrného místa dodával. Dodané energie a služby vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 o.z. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnila. Dle předložených faktur žalovaná dluží za dodávky elektřiny a služby částku 4.246,49 Kč a za dodávky plynu a služby částku 40.771,83 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit částku 45.018,32 Kč.

Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou výše uvedenými fakturami řádně a včas nezaplatila a je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Žalobce požadoval úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti posledního vystaveného vyúčtování, protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval.

Žalobce dále požadoval zaplacení částky 1.200,- Kč (5x 240,- Kč) označené jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení.

Podle § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.

Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o.z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění „slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03).

Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27)" [Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C-168/05, bod 25 a 26].

Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I.ÚS 3512/11.

V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích a smluvních pokutách uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách (a nikoliv v samotné smlouvě) žalobce porušil zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 o.z.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu pro částku 1.200,- Kč zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části (1.200,- Kč = 2,6%), a proto mu soud přiznal náklady v plné výši. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.849,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 700,- Kč (§ 14b odst.1 bod 3 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 4.753,- Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovena rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.