OSCV 21 C 290/2025-63

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ⟪LB:lb_001⟫ ve věci žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ proti žalované: ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 114 378,03 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54 376 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 376 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 60 002,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 95 877 Kč od 22. 2. 2025 do 23. 10. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 501 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 54 376 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 875,76 Kč a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 77 844,48 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2025 dosáhne částky 311 155 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 9.9.2025, doplněnou podáním ze dne 30.9.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 114 378,03 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 23.7.2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 79 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně úroku ve výši 78,08 % v 48měsíčních splátkách po 6 156 Kč, počínaje měsícem srpnem 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaná za dobu trvání závazkového vztahu uhradila pouze částku 24 624 Kč (4x 6 156 Kč), zbytek neuhradila. Žalobkyně se tak domáhala úhrady dlužné jistiny, úroku za poskytnutý úvěr, smluvní pokuty, náhrady nákladů na vymáhání.

2. Žalovaná u jednání soudu potvrdila uzavření smlouvy se žalobkyní, včetně obdržení částky 79 000 Kč. Při uzavírání smlouvy dokládala žalobkyni, že poživatelkou invalidního důchodu, dokládala výši důchodu, 3 výplatní pásky u společnosti právnická osoba, a dále žalobkyně chtěla náhled do jejího bankovnictví, což umožnila. Bydlela v nájemním bytě a nepamatovala si, zda jsem dokládala nájemní smlouvu. Nechtěli po ní dokládat výši nájemného ani energie, chtěli pouze celkové její výdaje za měsíc. Pokud v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí ve vlastním, tak to nebyla pravda, protože si odkoupila pouze přenechání nájemního bytu. Případný dluh není schopna žalobkyni uhradit najednou. Podala návrh na insolvenci, je ve finanční tísni. Není schopna dluh splácet jakoukoli částkou. Je zaměstnána na dobu určitou u společnosti právnická osoba s měsíčním výdělkem necelých 10 000 Kč, má zkrácený úvazek. Je poživatelkou invalidního důchodu ve výši 9 656 Kč. Je nemajetná. Její zdravotní stav se horší, má vyměněná obě kolena, opět jí čeká operace jednoho kolene, má vysoký tlak.

3. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy/Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 23.7.2024 ve spojení s Přílohou č. 1 ze dne 23.7.2024 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, v jejím závěru je uveden údaj o jejím podpisu jedinečným kódem Anonymizováno. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 79 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 78,07 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve 48 splátkách po 6 156 Kč měsíčně.

5. Z Hodnocení klienta ze dne 23.7.2024 plyne, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba a zároveň byla poživatelkou důchodu. Její čistý měsíční příjem měl činit 9 200 Kč a ostatní příjmy 9 300 Kč. Její výdaje měly činit životní minimum 4 860 kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 4 621 Kč. Žalovaná byla rozvedená, měla mít vysokoškolské vzdělání a vlastní bydlení.

6. Z Dokladu o vyplacení úvěru plyne, že dne 23.7.2024 byla z účtu č. č. účtu odeslaná částka -79 000 Kč na účet č. č. účtu.

7. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 23.7.2024 plyne, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná.

8. Z Výpisu z účtu č. č. účtu plyne, že dne 23.7.2024 byla z účtu odepsaná částka -79 000 Kč ve prospěch účtu č. č. účtu.

9. Z kopie občanského průkazu žalované plyne, že je rozvedená.

10. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 23.7.2024 neplyne žádný relevantní údaj.

11. Z Výzvy ze dne 17.1.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a upozornila jí na možnost zesplatnění.

12. Z Oznámení ze dne 20.2.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 95 877 Kč.

13. Z Karty klienta plyne, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 79 000 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 20.8.2025 plyne, že žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 20.8.2025, jak plyne z Podacího archu.

15. Skutkový závěr: Dne 23.7.2024 žalobkyně se žalovanou uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 79 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit včetně úroku z úvěru formou splátek. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná dne 23.7.2024 obdržela od žalobkyně na bankovní účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 79 000 Kč a vrátila žalobkyni celkem částku 24 624 Kč. Zbytek nevrátila ani po výzvě právní zástupkyně žalobkyně předané k poštovní přepravě dne 20.8.2025.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části.

23. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23.7.2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřená úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 79 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou 48měsíčních splátek po 6 156 Kč. Uzavření úvěrové smlouvy potvrdila žalovaná ujednání soudu dne 16.12.2025.

24. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

25. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila k poměrům žalované, že její čisté měsíční příjmy činily 18 500 Kč a její celkové náklady činily 9 481 Kč. Žalobkyně měla nahlížet do registrů (NRKI, Solus, bankovního účtu).

26. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (nájemné, energie), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě žalobkyně ověřila, jak potvrdila sama žalovaná, že žalovaná byla před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnána u výše uvedeného zaměstnavatele s dosahovaným průměrným výdělkem 9 200 Kč měsíčně a dále byla poživatelkou invalidního důchodu ve výši 9 300 Kč.

Žalobkyně však neprokázala, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované, pokud by tak učinila, zjistila by, že žalovanou deklarované vlastní bydlení v Hodnocení klienta ze dne 23.7.2024 neodpovídá faktickému stavu věci, když u jednání soudu sama žalovaná potvrdila nepravdivost tohoto údaje, kdy pouze odkoupila přenechání nájemního bytu. Dále žalobkyně nedoložila, že by ověřovala náklady žalované na bydlení (nájemného včetně energií). U jednání soudu žalovaná nepotvrdila ověřování uspokojování bytové potřeby a výše nákladů na bydlení. Žalobkyně měla být obezřetná a splnit svou povinnost jako poskytovatele úvěru, tj. řádně zjistil nejenom příjmy žalované, ale také její zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřit. Pokud totiž žalobkyně poměry žalované řádně nezjistila a zároveň neověřila, zcela zjevně rezignovala na ověřování jejích zejména výdajových poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

28. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 79 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru ve spojení s Potvrzením o provedené platbě ze dne 23.7.2024 a s výpisem z účtu č. č. účtu, z nichž má soud za prokázané, že žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu, z nichž má soud za prokázané, že žalobkyně dne 23.7.2024 odeslala na účet žalované č. č. účtu částku 79 000 Kč. Výplatu peněžních prostředků potvrdil i sama žalovaná. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 24 624 Kč (4x 6 156 Kč), jak plyne ze shodných tvrzení účastníků řízení. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 376 Kč, představující rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky. Co do částky 60 002,03 Kč s úrokem z úvěru pak nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout.

30. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20.8.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 22.10.2025, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 23.10.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 24.10.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 54 376 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaná byla úspěšná co do částky 60 002,03 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že žalovaná byla ve věci více úspěšná a měla by právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný výslovně náhrady nákladů řízení vzdala, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku rozsudku.

33. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnosti splnit uložené povinnosti v zákonem stanovené lhůtě 3 dnů ode dne právní moci rozsudku, když s ohledem na výše tohoto odůvodnění popsané poměry žalované (finanční tíseň, invalidní důchod a příjmy ze závislé činnosti ve výši nedosahující ani 10 000 Kč), nebyl důvod pro stanovení delší lhůty k jejich splnění nebo povolení splátek dluhu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.