OSCV 24 C 294/2024-93

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 491 707,43 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 377 343,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 14. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 99 894,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 14 469,56 Kč, úroku z prodlení z částky 477 237,87 Kč od 18. 2. 2024 do 13. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 99 894,20 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 377 343,67 Kč co do výše 2,75 % ročně od 14. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Jméno Zástupce na náhradě nákladů řízení 24 466,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 491 707,43 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 29. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla 472 538 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok, a to v pravidelných 107 měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný zaplatil na jistinu jen 86 237,33 Kč a na splátkách za pojištění jen 8 957 Kč a dostal se do prodlení, prohlásila společnost ke dni 17. 2. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 477 237,87 Kč a úroků z prodlení ve výši 14 469,56 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 27. 1. 2025 žalobkyně žalobu co do požadovaných úroků z prodlení z částky 14 469,56 Kč (představující úroky z prodlení) omezila a soud řízení usnesením ze dne 13. 3. 2025, č.j. spisová značka, v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto dne 29. 9. 2022 uzavřeli žalovaný a společnost. Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému celkem 472 538 Kč tak, že 373 026 Kč bude použito ke splacení úvěru vedeném u společnosti na úvěrovém účtu č. č. účtu, dalších 44 512 Kč ke splacení úvěru vedeném u společnosti na úvěrovém účtu č. č. účtu a zbylé peněžní prostředky budou bez určení účelu převedeny na běžný účet žalovaného č. č. účtu. žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky společnosti vrátit a zaplatit úrok ve výši 13,99 % ročně (bez zvýhodnění) ve 107 měsíčních splátkách po 7 834 Kč (poslední jen ve výši 7 200 Kč) splatných vždy ke každému 6. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 7. 11. 2022. Pro případ prodlení s jednou splátkou delším než tři měsíce, nebo pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že úvěr bude pojištěn a žalovaný za toto pojištění bude platit 689 Kč měsíčně. Z předloženého dodatku k této smlouvě soud zjistil, že se společnost se žalovaným dne 7. 8. 2023 dohodli na odkladu splátky splatné dne 6. 9. 2023.

5. Z listiny nazvané žádost o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný společnost dne 26. 9. 2022 požádal o 20 000 Kč na konsolidaci s tím, že jeho příjem činí v průměru 29 616,77 Kč a výdaje na nájem 7 000 Kč, jiné výdaje zde uvedeny nejsou.

6. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost u žalovaného počítala s uvedenou mzdou ve výši 29 617 Kč, což její pracovník ověřil dle přiloženého výpisu z účtu. Dále společnost z Anonymizováno zjistila, že jí žalovaný měsíčně splácí již 7 254 Kč s tím, že úvěr ve výši 377 817 Kč čerpal 15. 3. 2022 a revolvingový úvěr s limitem 33 000 Kč sjednal 24. 7. 2019. Tyto dva úvěry měly být sjednávaným úvěrem konsolidovány. Dále měl žalovaný od 15. 3. 2022 kontokorentní úvěr s limitem 3 000 Kč.

7. Z předložených výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 4. 2022 do 30. 9. 2022 soud zjistil, že každý z měsíců začínal se záporným zůstatkem, přičemž až na srpen měl vždy na počátku měsíce přečerpaný kontokorentní limit a v srpnu jej přečerpal až v průběhu měsíce. Současně se z těchto výpisů podává, že sem byla žalovanému vyplácena mzda v průměrné výši 35 748 Kč (zjevně včetně pololetních prémií, kdy mu bylo v červenci namísto obvyklých cca 26 000 Kč vyplaceno 75 462 Kč). Současně z výpisu za září 2022 vyplývá, že mu sem byla připsána částka 60 814,90 Kč jako čerpání úvěru č. č. účtu Kč. Z přiloženého výpisu příjmových transakcí za období od 6. 9. 2021 do 6. 9. 2022 se pak podává, že v průměru měl žalovaný příjem ze zaměstnání 29 616,77 Kč.

8. Z předložených výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že dne 29. 9. 2022 bylo převedeno 369 331,10 Kč na účet č. č. účtu, dalších 42 392 Kč na účet č. č. účtu a dalších 60 814,90 Kč na účet č. č. účtu. Dále se z těchto výpisů a listin nazvaných podklady pre súdne konanie podává, že žalovaný na tento úvěrový účet splatil celkem 95 194,33 Kč.

9. Z dopisu ze dne 16. 1. 2024 soud zjistil, že jím společnost upomínala žalovaného o zaplacení 26 917 Kč do 17. 2. 2024, jinak dojde k zesplatnění celého zůstatku úvěru.

10. Z dopisu ze dne 17. 2. 2024 soud zjistil, že jím společnost vyzývala žalovaného, aby ihned splatil celý dluh na úvěrovém účtu č. č. účtu.

11. Z dopisu ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis odeslala žalovanému 16. 5. 2024. Soud pak nečinil žádná skutková zjištění z dohody o úplatě (za postoupení pohledávek), potvrzení o zaplacení a seznamu postoupených pohledávek, neboť žalobkyně k těmto listinám nepřiložila samotnou smlouvu o postoupení pohledávek, avšak zejména to bylo nadbytečné, neboť žalobkyně prokázala, že společnost žalovanému postoupení pohledávek řádně oznámila.

12. Z dopisu ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že jím tehdejší zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 510 001,23 Kč do deseti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému zaslán 16. 5. 2024.

13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 29. 9. 2022 uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému celkem 472 538 Kč tak, že 373 026 Kč bude použito ke splacení úvěru vedeném u společnosti na úvěrovém účtu č. č. účtu, dalších 44 512 Kč ke splacení úvěru vedeném u společnosti na úvěrovém účtu č. č. účtu a zbylé peněžní prostředky budou bez určení účelu převedeny na běžný účet žalovaného č. č. účtu. žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky společnosti vrátit a zaplatit úrok ve výši 13,99 % ročně (bez zvýhodnění) ve 107 měsíčních splátkách po 7 834 Kč (poslední jen ve výši 7 200 Kč) splatných vždy ke každému 6. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 7. 11. 2022. Pro případ prodlení s jednou splátkou delším než tři měsíce, nebo pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že úvěr bude pojištěn a žalovaný za toto pojištění bude platit 689 Kč měsíčně. Společnost žalovanému sjednané peněžní prostředky celkem ve výši 472 538 Kč poskytla tak, že 411 723,10 Kč bylo použito ke konsolidaci dřívějších úvěrů a 60 814,90 Kč bylo převedeno na běžný účet žalovaného. Žalovaný nicméně nesplácel řádně, když zaplatil dohromady jen 95 194,33 Kč a se zbytkem se dostal do prodlení. Společnost tudíž žalovaného vyzvala k úhradě dluhu s tím, že pokud tak neučiní do 17. 2. 2024, stane se splatným celý dluh, což se také stalo. Společnost před uzavřením posuzované smlouvy u žalovaného počítala s uvedenou mzdou ve výši 29 617 Kč, což ověřila výpisy příjmů. Dále společnost z CCB zjistila, že jí žalovaný měsíčně splácí již 7 254 Kč s tím, že úvěr ve výši 377 817 Kč čerpal 15. 3. 2022 a revolvingový úvěr s limitem 33 000 Kč sjednal 24. 7. 2019. Tyto dva úvěry měly být sjednávaným úvěrem konsolidovány. Dále měl žalovaný od 15. 3. 2022 kontokorentní úvěr s limitem 3 000 Kč. V žádosti o úvěr byly uvedeny pouze náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč, avšak společnost počítala s celkovými výdaji 11 845 Kč. Před uzavřením posuzované smlouvy však měl žalovaný po dobu několika měsíců na běžném účtu záporný zůstatek přesahující sjednaný kontokorentní úvěr. Pohledávka z této smlouvy pak byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 5. 2024.

14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmů ve výši 29 617 Kč měsíčně, které měla ověřené z výpisů z jeho běžného účtu, který vedla. Dále pak zohlednila vypočtené výdaje ve výši 11 845 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytovaný úvěr splácet. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že její právní předchůdkyně vycházela z uvedených dat, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o schopnosti žalovaného poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného (když vycházela jen z výdajů vypočítaných, a to na základě dat sdělených, statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), ani jeho skutečnou finanční situaci, což mohla učinit prostým nahlédnutím do výpisů z jeho běžného účtu, který pro žalovaného vedla. Pokud by tak učinila, zjistila by, že výdaje žalovaného kryjí jeho příjmy, resp. že jsou o něco málo vyšší, o čemž svědčí přečerpaný limit kontokorentního úvěru několik měsíců po sobě. Je tak třeba zdůraznit, že žalovaný porušoval smlouvu o kontokorentním úvěru, když (jak vyplývá z předložených výpisů z účtu) měl sjednaný limit 3 000 Kč, avšak tento překračoval. Přesto s ním společnost uzavřela další smlouvu a poskytla mu další peněžní prostředky. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

20. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 472 538 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 95 194,33 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 377 343,67 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Z přiloženého podacího lístku se přitom nepodává, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 12. 2. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 13. 2. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 14. 2. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 377 343,67 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 14. 2. 2025 ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 99 894,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 14 469,56 Kč, úroku z prodlení z částky 477 237,87 Kč od 18. 2. 2024 do 13. 2. 2025, úroku z prodlení z částky 99 894,20 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 377 343,67 Kč co do výše 2,75 % ročně od 14. 2. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 67 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 33 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 34 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010), a to pro úkony učiněné před 1. 5. 2025 ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále již jen „AT do 31. 12. 2024“) a pro úkony učiněné po 31. 12. 2024 ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále již jen „AT“). Náklady řízení ve výši 24 466,60 Kč sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 10 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) [§ 7, § 8 za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) AT do 31. 12. 2024], jedné poloviny odměny ve výši 5 150 Kč za předžalobní výzvu [§ 7, § 8 za užití § 11 odst. 2 písm. h) AT do 31. 12. 2024], neboť zcela postrádala byť stručný právní rozbor, dále tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč [§ 13 odst. 1, 3 za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT do 31. 12. 2024], odměny ve výši 10 300 Kč za účast při jednání soudu [§ 7, § 8 za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT], jedné náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč [§ 13 odst. 1, 3 za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT], náhrady za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1 451 Kč za cestu z adresa a zpět za celkem hodnota km (dle webu mapy.cz) vozidlem jméno FO jméno FO při průměrné spotřebě 5,3 litrů motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 475/2024 Sb.), dále náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 8 347,71 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 23 862 Kč, to vše snížené na 34 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.