OSCV 28 C 112/2025-44

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 25 826,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 241 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 11 585,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 385,3 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 24 446,42 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 731,8 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 826,42 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 25 826,42 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 28. 5. 2016, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Dle smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy však maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Během úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 44 790 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 30 549 Kč. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP úvěr zesplatnit a to ke dni 11. 12. 2024. Žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh neuhradil ničeho, a jeho závazek tak činí 25 826,42 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 24 446,42 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč definovaných ve smlouvě a smluvních pokut ve výši 780 Kč požadovaných rovněž v souladu se smlouvou.

2. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaný nereagoval.

3. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 22. 7. 2025, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně a její zástupce po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

6. Z úvěrové smlouvy č. hodnota vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne 25. 8. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru nazvanou Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, v niž se dohodli na poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru až do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splácet spolu s úrokem ve výši 2,19 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci prvého čerpání. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v družstevním bytě, má základní vzdělání a jako zaměstnanec společnosti Gramer s. r. o. a dosahuje čistého měsíčního příjmu 18 000 Kč. Náklady žalovaného zjišťovány nebyly. Smlouvou bylo sjednáno prvé čerpání na nákup zboží – černé technicky zn. Anonymizováno za částku 14 790 Kč. Prodejce, Anonymizováno, právnická osoba, smlouvu za žalobkyni dne 25. 8. 2016 podepsal. Plná moc udělená žalobkyní jméno FO jako jejímu zmocněnci k uzavření úvěrové smlouvy se žalovanou připojena nebyla a tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyní, stejně jako neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádně.

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně zpracovala informace sdělené žalovaným ke svým poměrům a dne 28. 5. 2016 učinila dotaz na externí registry (O2_CBL, O2_NCBL, SOLUS, BRKI a NRKI) obsahují informace o platební morálce u telekomunikační společnosti, aktivních i ukončených úvěrových produktech, historii splácení, případných prodleních (tzv. negativní záznamy) a žádostech o úvěr a jejich výsledku s negativními výsledky.

8. Dle úvěrové zprávy žalobkyně zjistila úvěrovou historii žalovaného.

9. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný provedl prvé čerpání dne 28. 5. 2016 v částce 14 790 Kč, dne 10. 7. 2023 částku 30 000 Kč, celkem tedy načerpal 44 790 Kč. Na úhradu dluhu včetně běžných splátek žalovaný postupně poukázal 30 549 Kč.

10. Jak je zřejmé z výzvy ke splacení úvěru ze dne 11. 12. 2024 adresované žalovanému, žalobkyně žalovaného písemně vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. hodnota v celkové výši 27 598 Kč na tam uvedený účet v dodatečné lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

11. Dle poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalované předána k poštovní přepravě dne 19. 12. 2024.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného písemně vyzval k zaplacení částky ve výši 28 187,97 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 25. 8. 2016 nejpozději do 14. 1. 2025, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

13. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 8. 1. 2025.

14. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Vzhledem k datu uzavření úvěrové smlouvy bylo třeba na vztah účastníků aplikovat primárně ust. 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016.

17. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Na základě judikatury související s citovaným ustanovením lze dále dovodit, že povinnost odborné péče zahrnuje povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť mu byly sděleny spotřebitelem (srov. rozsudek NS sp. zn. 32 Odo 1726/2006). I k této povinnosti lze přiřadit některé důležité postupy z praxe. Povinnost ověřit rozhodující informace je realizována prostřednictvím tzv. „verifikace" neboli „fraud-checks", kdy věřitel různými způsoby ověřuje informace sdělené spotřebitelem. Informace o výši příjmu spotřebitele je konfrontována s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (je-li veden u věřitele) či telefonickým ověřením u zaměstnavatele spotřebitele.

19. Dle nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů citovaného nálezu považovat za neplatnost absolutní.

20. Na základě uvedené smlouvy proběhla dvě čerpání, prvé dne 28. 5. 2016 a druhé až dne 10. 7. 2023, tedy již za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

21. Podle § 164 Přechodných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

22. Podle § 165 Přechodných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, ustanovení § 86 se použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

23. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 cit. zák., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Pakliže je věřitel při významném navýšení celkové výše úvěru poskytovaného dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, vázán povinností zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musí být na porušení takové povinnosti logicky aplikováno rovněž ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v projednávané věci ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, neboť by bylo proti smyslu takového ustanovení vázat poskytovatele určitou povinností bez sankce jejího porušení.

26. Podle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 87 odst. 2 cit. zák., Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva, byť její součástí není zmocnění prodejce k jednání za žalobkyni, byla uzavřena písemně. V době uzavření smlouvy dne 28. 5. 2016, tedy podle § 9 odst. 1 zák. č. 140/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a stejně tak před druhým čerpáním dne 10. 7. 2023 dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, bylo povinností žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

29. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a vznik neoprávněného majetkového prospěchu na straně žalobkyně. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný načerpal dne 28. 5. 2016 částku 14 790 Kč a dne 10. 7. 2023 částku 30 000 Kč, celkem tedy 44 790 Kč, na níž poukázal 30 549 Kč. Z toho vyplývá, že právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniknuvšího uzavřením absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru plněním ve výši 14 790 Kč ze dne 28. 5. 2016 vrácením této částky žalovaným žalobkyni zaniklo a co do částky 15 759 Kč zanikl i neoprávněný majetkový prospěch žalovaného z plnění částky 30 000 Kč na základě čerpáním ze dne 10. 7. 2023 změněné úvěrové smlouvy. Žalovaný je tak nadále vázán povinností vrátit žalobkyni částku 14 241 Kč.

30. Dle 87 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. A dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru tak je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

31. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že před čerpáním dne 10. 7. 2023 šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době čerpání úvěru skutečně úvěruschopný byl. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl ke dni druhého čerpání úvěruschopný. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná a absolutní neplatností je stižena i její změna provedená druhým čerpáním. S ohledem na tento závěr se soud z důvodu procesní ekonomie nezabýval okolnostmi zmocnění prodejce ke sjednání prvé úvěrové smlouvy za žalobkyni.

32. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil, nemohl vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky a v tomto ohledu soud žádné nové skutečnosti nezjistil. Nemohl však přehlédnout, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a vycházel proto z faktu, že nebylo v možnostech žalovaného povinnost z úvěrové smlouvy vrátit úvěr ve lhůtě splatnosti splnit. Pokud žalovaný nebyl schopen řádně plnit povinnosti z úvěrové smlouvy, nemůže být logicky v jeho možnostech a schopnostech uhradit přisouzenou částku v běžné pariční lhůtě tří dnů. Soud proto žalovanému umožnil dlužnou částku uhradit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč pod sankcí ztráty výhody splátek. Tento způsob úhrady dluhu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru považuje soud za přiměřený jak vzhledem k výši dlužné částky samé, tak obvyklým možnostem a schopnostem žalovaného jako ne-úvěruschopného spotřebitele s přihlédnutím k obecně známému vývoji mezd i růstu životních nákladů v České republice Ve zbývající části předmětu řízení představované smluvní pokutou, náklady vymáhání i zákonnými úroky z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich zaplacení nepřiznal, neboť jak žalobkyně, tak žalovaný v řízení vzhledem k objemu zamítnutého příslušenství žalované pohledávky dosáhly v zásadě obdobného úspěchu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.