OSCV 1 C 125/2026-49

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ:hodnota sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 31 185 Kč s příslušenstvím (předmět sporu)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 28.2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 9 185 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 185 Kč od 25.9.2025 do 27.2.2026 a z částky 9 185 Kč od 28.2.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 1 346,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala návrhem na vydání el. pl. rozkazu ze dne 17. 4. 2026 vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni 31 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z 31 185 Kč od 25.9.2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila následovně: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 se společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen právnická osoba). právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 17. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota(dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.9.2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a načerpaný úvěr do data splatnosti nevrátil. Zavázal se uhradit smluvní úrok ve výši 9 185 Kč. Byl opakovaně vyzýván k úhradě upomínkami a předžalobní upomínkou právního zástupce odeslanou 24.2.2026. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.hodnota.cz, na které si žalovaný dle své vlastní volby vybral dostupné parametry-výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, seznámil se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem, vyplnil registrační formulář a uvedl své osobní údaje vč. svého tel.čísla. Potvrdil, že návrh smlouvy o spotř.úvěru přečetl a je s jejím obsahem seznámen, jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mj. číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Původní věřitel vyplatil dne 17.7.2025 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. č. účtu s uvedením v.s. var. symbol. Přes upomínání a předžalobní výzvu ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. hodnota – č. hodnota na čl. 11-21 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalobkyní 18.12.2025.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky na čl. 9 soud zjistil, že dne 21.2.2026 právnická osoba sepsala dopis informující žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni ve výši 35 230,75 Kč.

6. Z výzvy k úhradě na čl. 10 soud zjistil, že dne 21.2.2026 právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 40 910,75 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

7. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě na čl. 22 soud zjistil, že právnická osoba vytvořilo informaci o předmětném úvěru, kdy dne 20.4.2025 činila částka poskytnutá dle úvěru 14 000 Kč dne 20. 4. 2025 na účet č. účtu.

8. Ze smlouvy o úvěru na čl. 22-26 soud zjistil, že je z 17.7.2025, neobsahuje podpis žalovaného, který měl být učiněn za úvěrovanou stranu za pomoci jemu zaslaného kódu. Dle smlouvy úvěrovaný získal možnost čerpat úvěr 10 000 Kč, celkem ke splacení po 30 dnech 12 300 Kč, výše minimální měsíční splátky 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, datum splatnosti minimální měsíční splátky každý 30.den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení, maximální počet minimálních měsíčních splátek 11, a 12.splátka ve výši nesplaceného zůstatku úvěru. Doba trvání úvěru-úvěr je poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců. Účet pro poskytnutí úvěru je č. účtu.

9. Z dodatku č. hodnota ke Smlouvě o úvěru na čl. 30-31 soud zjistil, že je z 10.8.2025, avšak neobsahuje podpis žalovaného, který tím získal možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, celkem ke splacení 22 760 Kč, doba trvání úvěru 12 měsíců, maximální počet splátek minimálních měsíčních – 11. Dodatek dle textu měl být uzavřen a žalovaný obdržet úvěr v plné výši k čerpání dne 17.7.2025.

10. Z dodatku č.hodnota ke Smlouvě o úvěru na čl. 32-33 soud zjistil, že měl být uzavřen 15.8.2025, avšak neobsahuje podpis žalovaného, dle dodatku měl žalovaný získat možnost čerpat úvěr až do výše 22 000 Kč, doba trvání úvěru 12 měsíců, dodatek měl být uzavřen a úvěr v plné výši vyčerpán dne 17.7.2025.

11. Z výpisu z běžného účtu na čl. 34-35 soud zjistil, že z účtu vedeném u právnická osoba odešlo na účet žalovaného dne 10.8.2025 10 000 Kč, dne 15.8.2025 2 000 Kč a dne 17.7.2025 10 000 Kč.

12. Z výzvy k úhradě na čl. 36 soud zjistil, že právnická osoba dne 22.8.2025 vyzývá žalovaného k úhradě 3 926 Kč, což je dluh ke dni 22.8.2025.

13. Z dopisu označeném jako Poslední možnost dohody na úhradě na čl. 37 soud zjistil, že dne 24.9.2025 právnická osoba adresovalo žalovanému dopis, dle něhož žádají k úhradě 31 347 Kč.

14. Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky na čl. 38 soud zjistil, že dne 24.2.2026 byla k poštovní přepravě předána doporučená listovní zásilka od právní zástupkyně žalobkyně pro žalovaného.

15. Soud provedl důkaz Seznamem postoupení pohledávek na čl. 27-29, z něhož zjistil, že obsahuje i pohledávku vůči žalovanému.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně disponuje údaji žalovaném a dne 17.7.2025 mu zaslala na jeho účet 10 000 Kč, dne 10.8.2025 10 000 kč a dne 15.8.20525 2 000 Kč, celkem tak 22 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Nebylo prokázáno, že by se před poskytnutím uvedené částky zabývala případně společnost právnická osoba zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného. Dne 24.2.2026 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému doporučený dopis s výzvou k úhradě, přičemž třetím pracovním dnem po odeslání této výzvy byl dne 27. 2. 2026. Od následujícího dne, tj. od 28.2. 2026 je s vrácením částky 22 000 Kč žalovaný žalobkyni v prodlení.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný sice uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, obdržel od právnická osoba na svůj účet částku celkem 22 000 Kč, kterou ani poté, co byl vyzván právním zástupcem žalobkyně, nevrátila a s vydáním bezdůvodného obohacení (jak k tomuto posouzení dospěl soud) je v prodlení. Vzájemný vztah účastníků řízení je třeba vypořádat dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Žalovaný obdržel 22 000 Kč na základě jím uzavřené smlouvy s žalobkyní. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zejména pak tvrzení o zkoumání jeho výdajové stránky před poskytnutím úvěru. Žalobkyně měla vycházet z posouzení příjmové a výdajové stránky, to nikterak nekonkretizovala, pouze obecně konstatovala a ničím ani nedoložila a neprokázala. Nebyly předloženy důkazy, z nichž by bylo mj. patrno, jaké má žalovaný měsíční výdaje a jak a zda je plní a jak je řeší. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobkyně vzdala možnosti být vyzvána k případnému dotvrzení a doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Jelikož však soud shledal spotřebitelskou smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného 22 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, takže k úhradě zbývá 24 000 Kč a je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Za kvalifikovanou výzvu k plnění soud považuje výzvu k úhradě z 24. 2. 2026, která byla dána na poštu dne 24. 2. 2026 a ve smyslu domněnky doby dojití upravené dle § 573 občanského zákoníku, tak došla do sféry žalovaného dne třetí pracovní den tj. 27. 2. 2026 a od 28. 2. 2026 je tak žalovaný v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do zbývající částky s příslušenstvím, jak jsou shora specifikováno, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když žalobkyně zároveň doložila splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 560 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. z.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) ve znění od 1.1.2025 náleží odměna ve výši 700 Kč za tři úkony právní služby, tj. 3x 700 Kč a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tedy 300 Kč. Náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 960 Kč.) V daném případě však k datu vyhlášení rozsudku požadovala žalobkyně 33 857,51 Kč, byla úspěšná co do 22 804,05 Kč, tedy úspěch činil 67 %, neúspěch 33 %, takže rozdíl úspěchu a neúspěchu činil téměř 34 %, což z částky celkových nákladů 1 346,40 Kč.

26. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.