OSCV 56 C 203/2025-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 25 579,01 Kč s příslušenstvím (půjčka)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala dále zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši částka s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a dále zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, jakož i nahradit náklady řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO IČO, a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná převzetí půjčky potvrdila podpisem smlouvy a současně se zavázala uhradit sjednaný poplatek. Celkovou dlužnou částku se zavázala splatit v pravidelných týdenních splátkách, přičemž konečná splatnost byla sjednána ke dni datum. Sjednané splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka vůči žalované byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností od datum postoupena žalobci. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ani přes následnou předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne datum žalovaná dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne datum, kdy uvedla, že má za to, že Smlouva byla uzavřena dne datum a že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od datum, kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9. Dle právní úpravy účinné do datum, tj. dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Zároveň uvedla, že žalovaná celkem uhradila částka, přičemž část těchto plateb ve výši částka byla použita v souladu s čl. 5 Podmínek nejprve na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající část plateb ve výši částka byla použita na částečnou úhradu jistiny.

5. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši částka, s povinností návratu v 53týdenních splátkách po částka, a to včetně úhrady poplatku částka, s RPSN 460,9 % po dobu 27 týdnů, 294,1 % po dobu 40 týdnů a 206,8 % po dobu 53 týdnů ročně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny bylo zjištěno, že účinnost smlouvy nastala od datum a pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávek za její osobou, včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši částka do datum. Z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované odesláno.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o půjčce peněžní prostředky ve výši částka, které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Současně se žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 53týdenních splátkách ve výši částka, přičemž konečná splatnost byla sjednána ke dni datum. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností od datum postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna oznámením předchozího věřitele. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne datum k úhradě dlužné částky, na kterou žalovaná nereagovala a dluh neuhradila.

9. Právně soud věc posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy (datum) dle následujících ustanovení:

10. Smlouva o půjčce byla sjednána v době platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Dle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2).

14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. má věřitel při prodlení s peněžitým dluhem právo vedle plnění požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem.

16. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ze závěrů Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o.z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne datum ve věci C-679/18.

17. Nelze konstatovat, že nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Zkoumání úvěruschopnosti bylo povinností úvěrující společnosti i za účinnosti zák. č. 321/2001 Sb., jelikož povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze základních principů bez ohledu na to, zda je tato povinnost v zákoně výslovně zakotvená (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). Ačkoliv tedy v době uzavření smlouvy o úvěru neexistovaly zákonné předpisy, povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka je s ohledem na závěry Ústavního soudu nutné dovodit, že právní předchůdce žalobce tuto povinnost měl a nesplnil ji.

18. Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalované půjčku splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaná schopna půjčku splácet. Právní předchůdce žalobkyně nevyvinul žádné úsilí k tomu, aby ověřil, jaké má dlužník příjmy a výdaje. Neověřil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu ani další uváděné příjmy domácnosti. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

19. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona.

20. V posuzovaném případě bylo u smlouvy 1 v čl. 1 smlouvy uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 53 splátkách činí 206,8 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v září 2008 17,02 %. Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 13násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 39 obč. zák.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. Dále byla věc posouzena dle § 457 obč. zák., dle kterého platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

22. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku částka a žalovaná oproti tomu vrátila pouze částku částka, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni i zbývajících částka.

23. Žalobkyně uplatnila vedle jistiny též zákonný úrok z prodlení od datum. Soud vzhledem k výsledku dokazování přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze z částky částka, představující rozsah dosud nevráceného plnění, a pouze od data žalobou požadovaného. Příslušenství vztahující se k žalobou uplatněné, avšak nepřiznané části jistiny, soud nepřiznal.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení ji nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.