OSCV 9 C 66/2026-36

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátkou Jméno advokátky, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 35 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 12% úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 25.1.2025 do zaplacení a co do částky 5 040 Kč s 12% úrokem z prodlení z částky 5 040 Kč od 25.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 100,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19.3.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 35 040 Kč od 25.1.2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím webové stránky www.název.cz dne 24.9.2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně žalované poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40% p.m., přičemž přirostlý úrok měl hradit ve splátkách každý měsíc, nejpozději k 24.dni v měsíci, a jistinu mohl uhradit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, a to ani přes opakované výzvy, a proto žalobkyně ke dni 24.1.2025 celý úvěr zesplatnila. Před uzavřením smlouvy, žalobkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, a to výpisy z účtu, výplatními listy a též žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč a nesplacenou část smluvního úroku ve výši 5 040 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud současně vyzval žalobkyni, aby soudu sdělila, jak, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 24.9.2024 byla odeslána ze strany žalobkyně částka 6 000 Kč na účet č. č. účtu(účet žalovaného ), dne 26.9.2024 částka 4 000 Kč, dne 29.9.2024 částka 5 000 Kč, dne 29.9.2024 částka 5 000 Kč a dne 1.10.2024 částka 10 000 Kč, celkem 30 000 Kč.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19.10.2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

7. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyni poskytl kopii občanského a řidičského průkazu.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi žalobkyni a žalovaným byla uzavřena dne 24.9.2024 smlouva o úvěru na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 40% p.m. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Žalovaný měl úvěr splácet tak, že každý měsíc, a to vždy nejpozději k 24.dni v měsíci uhradí úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčito. RPSN byla 5526,67 %. Dle ustanovení čl. 4.2. písm.c) v případě prodlení úvěrovaného s plnění, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu také smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně již je úvěrovaný v prodlení. Dle čl. 6.2. úvěrující je povinen, v případě prodlení úvěrovaného s úhradou částky dle této smlouvy, vyzvat úvěrovaného k úhradě dlužné částky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Úvěrující a úvěrovaný se dohodli, že v případě prodlení úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh.

9. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně ke dni 24.1.2025 celý úvěr zesplatnila s tím, že celková dlužná částka ke dni 24.1.2025 činí 83 597 Kč.

10. Z žádosti o úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaný vyplnil dotazník, v němž uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba nad Ohří s.r.o měsíčním příjmem 51 915 Kč a výdaji 22 000 Kč, bydlí v pronajatém domě, dále že nemá exekuce a není v insolvenci.

11. Soud neprovedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou č.hodnota ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení práva k pohledávkám, ze dne datum uzavřených mezi právnická osoba. jako věřitel a Jméno žalobkyně., jako dlužníkem, neboť žalobkyni nebylo tvrzeno, že by pohledávka přešla ze žalobkyně, jakožto poskytovatele úvěru, na jiný subjekt.

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 24.9.2024 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 40% p.m., což neučinil a nezaplatil ani jedinou splátku.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

20. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, když vyházela pouze z žádosti o úvěr ve které žalovaný vyplňoval dotazník ohledně svých příjmů a výdajů, aniž by tyto nějak vyhodnocovala a údaje z nich ověřovala. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Soud tak uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Nad to soud uvádí, že i kdyby žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, pak by byla smlouva neplatná i pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť ujednaní o roční procentní sazby nákladů představující 5 526,67% je sazbou, která několikanásobně převyšuje obvyklé sazby poskytovaných bankami.

21. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském zákonu, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. V daném případě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, soud tedy žalobkyni přiznal tuto částku a co do zbytku žalované částky žalobu jako neoprávněnou zamítl. Pokud šlo o žalované příslušenství, pak soud žalobkyni příslušenství nepřiznal, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1, věty třetí je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se jedná o speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má žalobkyně nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 142a o. s. ř. odst. 1 žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle § 146 odst.2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

23. V daném případě měla žalobkyně úspěch ve věci co do zaplacení částky ve výši 30 000 Kč, což činí 86 % z celkového nároku, proto by měla v tomto rozsahu v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Co do zaplacení částky ve výši 5 040 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku byl úspěšný žalovaný, proto by měl vůči žalobkyni v souladu s § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14 %. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni 72 % nákladů řízení ( 86 % úspěch žalobkyně – 14% úspěch žalovaného) ve výši 3 100,32 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně ve výši 4 306 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 402 Kč a odměny advokáta ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ( dále jen,, vyhláška“), neboť občanské soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby, 21 % DPH z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí o soudu.