OSDC 6 C 51/2017-73

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený ustanoveným údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. nezl. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalovaného a žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený zákonnými zástupci jméno celé jméno žalované a celé jméno žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ oba bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalované ⟪LB:lb_009⟫ o určení dědického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je na základě závěti ze dne datum dědicem zůstavitelky jméno příjmení, narozené datum, zemřelé dne datum, se zamítá.

II. Žalovaným se vůči žalobci žádná náhrada nákladů nepřiznává.

III. České republice – Okresnímu soudu v Děčíně se nepřiznává vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne datum, se žalobce domáhal určení, že listina označená jako závěť datovaná dnem datum (dále jen napadená závěť), kterou zůstavitelka jméno příjmení, datum narození, ustanovila svým dědicem druhého žalovaného celé jméno žalovaného, je neplatná. Na základě změny žaloby ze dne datum pak žalobce svůj žalobní požadavek upřesnil v tom smyslu, že požaduje, aby soud určil, že je dědicem po zůstavitelce jméno příjmení, datum narození, a to na základě listiny označené jako závěť, kterou zůstavitelka jméno příjmení sepsala již dne datum. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku žalobce uvedl, že k podání určovací žaloby byl dne datum odkázán soudním komisařem provádějícím úkony v řízení o dědictví po výše uvedené zůstavitelce, která zemřela dne datum. Do tohoto dědického řízení se žalobce přihlásil jakožto osoba, v jejíž prospěch byla sepsána závěť zůstavitelky jméno příjmení ze dne datum. Žalobce pozdější závěť zůstavitelky ze dne datum označil za neplatnou. Zůstavitelka totiž podle tvrzení žalobce trpěla v době sepsání závěti anonymizováno poruchou, která jí bránila platně se svým majetkem pro případ smrti pořídit. Tato duševní porucha se projevovala zmateností, výkyvy nálady, stavy agrese, bludnými pocity, že je někým pronásledována, že se jí něco stane. anonymizováno porucha se u zůstavitelky rozvíjela v období od března 2011 s tím, že se až do její smrti datum postupně zhoršovala. Žalobce přitom se zůstavitelkou žil ve společné domácnosti, přičemž zůstavitelka na něj byla vzhledem ke svým dalším anonymizováno hendikepům zcela odkázána. Závěť, kterou zůstavitelka pořídila pro případ smrti dne datum, činila zůstavitelka ještě v době, kdy se u ní duševní porucha neprojevila. Následná závěť ze dne datum však již byla zůstavitelkou učiněna v době, kdy u ní byla duševní porucha plně rozvinuta. Žalobce v této souvislosti poukázal na skutečnost, že psychické poruchy byly u zůstavitelky diagnostikovány již v minulosti, což vedlo k tomu, že byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům, a na skutečnost, že až do své smrti byla v ambulantní péči anonymizováno jméno příjmení.

2. Žalovaná číslo) se ve věci vyjádřila tak, že žalobní požadavek žalobce odmítla, když zůstavitelka v napadené závěti nepochybně projevila svou skutečnou vůli, jak se svým majetkem pro případ své smrti naložit. Připustila sice, že zůstavitelka v minulosti trpěla psychickými problémy, že byla po určitou dobu zbavena způsobilosti k právním úkonům, nicméně ta jí byla následně rozhodnutím soudu v roce 2005 navrácena. Zůstavitelka neměla v úmyslu učinit dědicem žalobce, a to přesto, že s ním sdílela společnou domácnost. Obávala se zadlužení žalobce.

3. Rovněž žalovaný číslo) navrhl žalobu zamítnout. Poukázal na to, že zůstavitelka byla zdravotně způsobilá pořídit pro případ své smrti se svým majetkem, tuto svou vůli v závěti ze dne datum jasně vyjádřila a tato její vůle by měla být respektována.

4. Předmět tohoto řízení byl vymezen usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, jímž bylo sledováno objasnění platnosti listiny označené jako„ závěť“ a datované dnem datum (sporná závěť). Listina je sepsaná vlastní rukou zůstavitelky jméno příjmení a obsahuje i její podpis.

5. Z obsahu dědického spisu sp. zn. spisová značka vyplývá, že jako dědicové ze zákona přicházejí v úvahu ve třetí dědické skupině stejným dílem pozůstalá sestra druhá žalovaná celé jméno žalované a pozůstalý druh žalobce celé jméno žalobce. Spornou závětí pak zůstavitelka učinila svým dědicem svého prasynovce prvního žalovaného celé jméno žalovaného. příjmení mohl být za dědice po zůstavitelce považován žalobce, muselo by být v řízení prokázáno, že sporná závěť, kterou zůstavitelka sepsala dne datum je neplatná. Dědické právo by pak žalobci svědčilo buď ze závěti sepsané zůstavitelkou dne datum, tedy ze závěti, kterou zůstavitelka sepsala v době před sepsáním napadené závěti, nebo případně přímo ze zákona. Jelikož v posuzovaném případě zůstavitelka zemřela za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ve smyslu přechodného ustanovení § 3069 o.z. se na dědění po zůstavitelce použije právo platné v den její smrti. Vlastní platnost právního úkonu, tedy sporné závěti ze dne datum, je však ve smyslu § 3028 odst. 3 o.z. nutno posoudit podle právních předpisů platných v době, kdy k tomuto sepsání sporné závěti došlo, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Až pro případ, že by byl posuzovaný právní úkon (napadená závěť) shledán podle ustanovení obč. zák. neplatným, bylo by nutno platnost právního úkonu posoudit z pohledu nové právní úpravy, tedy z pohledu příslušných ustanovení o.z. (§ 3070 věta první o.z.).

6. Na vlastní rukou sepsanou závěť zůstavitelky tak primárně dopadá ustanovení § 476a obč. zák., podle kterého, vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. Tyto zákonné požadavky sporná závěť splňuje, přičemž ani jedna ze stran řízení nezpochybnila, že sporná závěť byla skutečně sepsána vlastní rukou zůstavitelky a jí také podepsána. Žalobce však v rámci svých žalobních tvrzení uvedl, že zůstavitelka spornou závěť sepsala v době, kdy trpěla duševní poruchou, která ji činila k jejímu sepsání neschopnou. Posouzení platnosti sepsání sporné závěti dne datum z důvodu žalobcem namítané nezpůsobilosti zůstavitelky k právním úkonům, je (jak již bylo výše konstatováno) nutno posuzovat podle právních předpisů platných v době, kdy k tomuto právnímu úkonu došlo, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) Podle § 38 odst. 2 obč. zák. je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

7. Duševní poruchou je nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností (např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, hypnóza atd.). Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon je podle § 38 odst. 2 obč. zák. neplatný, musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu neschopnou. Nikoliv tedy každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout. Neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 obč. zák. vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu v době, kdy učinil právní úkon, nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. V řízení je tedy zapotřebí zjistit existenci duševní poruchy, a zda tato duševní porucha měla vliv na schopnost jednající osoby posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli.

8. Žalobce v rámci svých žalobních tvrzení uvedl, že sporná závěť je neplatná, protože zůstavitelka dne datum, tedy v den, kdy tuto závěť vlastnoručně sepsala, trpěla zmateností, výkyvy nálady, stavy agrese, bludnými pocity, že je někým pronásledována, že se jí něco stane. K prokázání těchto tvrzení označil důkazy, a to výslech svědků jméno příjmení, jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, dále obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. spisová značka, resp. název soudu sp. zn. spisová značka, záznamy o hospitalizaci zůstavitelky v anonymizována dvě slova v obec a znaleckým posudkem vypracovaným znalcem z oboru psychiatrie, který by posoudil veškerou zdravotní dokumentaci vedenou na osobu zůstavitelky a vyjádřil se k tomu, zda zůstavitelka v době sepsání napadené závěti trpěla duševní poruchou.

9. Soud postupně v řízení vyslechl všechny žalobcem navržené svědkyně, provedl důkaz obsahem žalobcem označených soudních spisů, jakož i výslech svědka příjmení jméno příjmení a dospěl k závěru, že zůstavitelka dne datum, tedy v den, kdy sepsala spornou závěť, netrpěla duševní poruchou, která by jí bránila, takovýto právní úkon platně učinit. V řízení sice bylo prokázáno, že zůstavitelka byla na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí číslo jednací spisová značka zbavena způsobilosti k právním úkonům a to pro závažnou anonymizováno poruchu s bludy, nicméně tato způsobilost k právním úkonům jí byla rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací plně navrácena. Přestože diagnostikovaná duševní porucha zůstavitelky byla trvalého charakteru, zůstavitelka se podrobila léčbě, která její stav stabilizovala a umožnila zůstavitelce samostatné a odpovědné rozhodování. I v době, kdy měla být zůstavitelkou sepsaná sporná závěť, pak zůstavitelka byla plně orientovaná a nepochybně byla způsobilá odpovědně pro případ své smrti pořídit se svým majetkem. Tyto závěry soud opírá o svědecké výpovědi osob, které v rozhodnou dobu, kdy byla sporná závěť sepsána, přicházely se zůstavitelkou do styku. Jak svědkyně jméno příjmení, tak svědkyně celé jméno žalované se shodně vyjádřily v tom smyslu, že přestože celkový zdravotní stav zůstavitelky nebyl dobrý, když zůstavitelka byla upoutána na lůžko a plně odkázána na pomoc žalobce, tak u zůstavitelky nepozorovaly stavy, které by svědčily o tom, že by měly pochybovat o jejím mentálním zdraví. Obdobně se na adresu zůstavitelky vyjádřila i svědkyně jméno příjmení. Rovněž svědkyně jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení shodně uvedly, že při osobním kontaktu vnímaly zůstavitelku jako osobu, která je orientovaná, se kterou vedly komunikaci, aniž by u nich vznikaly pochybnosti o jejím anonymizováno zdraví. Z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení, který jakožto praktický lékař měl zůstavitelku v péči své psychiatrické ambulance, pak soud zjistil, že přestože zůstavitelka dlouhodobě trpěla tzv.„ poruchou s bludy“, která neléčená mohla vést ke ztrátě způsobilosti k právním úkonům, pak ovšem díky dlouhodobé medikaci, které se zůstavitelka podrobovala, byl její duševní stav stabilizovaný. Z výše konstatovaných svědeckých výpovědí tak vyplynulo, že přestože se zdravotní stav zůstavitelky v posledních letech jejího života neustále zhoršoval, kdy zůstavitelka byla nepohyblivá a plně odkázaná na péči žalobce, ohledně jejího duševního zdraví nebylo zjištěno žádných stavů či výkyvů, které by mohly naznačovat, že u zůstavitelky docházelo k postupné ztrátě i anonymizováno zdraví a to až do té míry, že by se nebyla schopna odpovědně rozhodovat o svých osobních záležitostech, tedy i o pořízení pro případ smrti. Protože ani z jedné ze svědeckých výpovědí nevyplynuly pochybnosti o mentálním zdraví zůstavitelky, odmítl soud důkazní návrh žalobce na znalecké zkoumání zdravotní dokumentace zůstavitelky, když tento důkazní návrh se ve světle zjištění učiněných ze svědeckých výpovědí jeví nadbytečným. Ze stejného důvodu pak soud zamítl i návrh žalobce na provedení důkazu lékařskými zprávami o hospitalizaci zůstavitelky v anonymizována dvě slova v obec, když navíc tato údajná hospitalizace měla proběhnout v letech značně předcházejících době, kdy zůstavitelka spornou závěť sepsala. Závěť ze dne datum je tak platná, přičemž sepsání této závěti vedlo ve smyslu § 480 odst. 1 obč. zák. ke zrušení závěti dřívější, kterou zůstavitelka sepsala dne datum. Žalobce proto není dědicem po zůstavitelce na základě této dřívější závěti. Proto byl žalobní návrh žalobce, kterým se žalobce domáhal určení, že je na základě závěti ze dne datum dědicem po zůstavitelce jméno příjmení zamítnut.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), neboť žalovaní měli ve věci plný úspěch a přísluší jim tedy náhradu nákladů řízení v plné výši. Protože však žalovaní žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovali, bylo rozhodnuto, že se jim vůči žalobci žádná náhrada nákladů řízení nepřiznává.

11. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byl žalobce ve sporu zcela neúspěšný, a proto by měl hradit náklady státu spočívající v jeho zastoupení. S ohledem na to, že v usnesení vydaného název soudu dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, kterým soud ustanovil žalobci k ochraně jeho zájmů zástupce, anonymizováno jméno příjmení, dle ustanovení § 30 o.s.ř., soud řešil předběžnou otázku pro rozhodnutí o ustanovení zástupce a shledal, že jsou u žalobce předpoklady pro osvobození od soudních poplatků zcela. Žalobce byl tudíž zcela osvobozen od soudních poplatků, a proto mu soud náklady řízení spočívající v jeho zastoupení neuložil.

12. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.