OSDC 19 C 192/2021-73

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je jiná stavba bez č.., pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba – rodinný dům, adresa, část územní celek, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo vše zapsáno na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, územní celek, a současně se nařizuje prodej těchto nemovitých věcí v dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobkyně obdrží ¼ výtěžku a žalovaný ¾ výtěžku dražby.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 935 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem a to pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je jiná stavba bez č.., pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba – rodinný dům, adresa, část územní celek, pozemku parc. číslo vše zapsáno na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, územní celek, neboť nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat. Uvedla, že nemá zájem na přikázání věci do výlučného vlastnictví a rovněž nemá zájem hradit náklady na případné stavební úpravy, které by si vyžádalo faktické rozdělení věcí.

Žalovaný ve věci uvedl pouze tolik, že souhlasí s vypořádáním spoluvlastnictví odkoupení podílu od žalobkyně, avšak neví, o jakou částku se jedná.

Z listu vlastnictví katastru nemovitostí číslo pro k. ú. příjmení k datu 19. 4. 2021 soud zjistil, že účastníci byly spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je jiná stavba bez č.., pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba – rodinný dům, adresa, část územní celek, pozemku parc. číslo s tím, že žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ a žalovanému o velikosti ¾. Z listu vlastnictví číslo pro k. ú. příjmení k datu 21. 9. 2022 soud zjistil, že účastníci jsou stále spoluvlastníky nemovitých věcí, avšak došlo ke změně číslování parcel, kdy pozemek parc. číslo je nyní číslován jako pozemky parc. číslo.

Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k součinnosti, kde vyjevila svůj záměr vypořádat spoluvlastnictví, jak soud zjistil z přípisu ze dne 21. 5. 2020, který žalobkyně odeslala žalovanému dne 29. 5. 2020, jak vyplývá z podacího archu.

Z písemného znaleckého posudku podaného celé jméno znalkyně číslo soud zjistil, že hodnota nemovitých věcí činí částku 3 000 000 Kč až 3 100 000 Kč. Soud se dle § 127 odst. 1 o.s.ř. spokojil s písemným posudkem, neboť účastnici na výslechu znalce netrvali.

Žalovaný nemohl být dle § 118a o.s.ř. poučen o nutnosti doplnit tvrzení ohledně toho, zda souhlasí s hrazením nákladů na reálné rozdělení věci, případně zda souhlasí s nabytím věcí do výlučného vlastnictví za částku dle znaleckého posudku násobenou výší spoluvlastnického podílu žalobkyně a zda má na zaplacení náhrady dostatek finančních prostředků, ani nemohl být poučen o nutnosti označit důkazy na podporu toho, zda má skutečně peněžní prostředky na vyplacení náhrady, neboť uvedené poučení soud podává v zásadě při jednání, ke kterému se však žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán.

Po provedeném dokazování má soud za prokázán tento skutkový stav: Účastnici jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je jiná stavba bez č.., pozemku parc. č. St. anonymizováno, jehož součástí je stavba – rodinný dům, adresa, část územní celek, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo vše zapsáno na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, územní celek, žalobkyni svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ a žalovanému o velikosti id. 3/4. Hodnota nemovitých věcí je v rozmezí 3 000 000 – 3 100 000 Kč. Žalobkyně nesouhlasí s hrazením nákladů na rozdělení věci a zároveň nesouhlasí s přikázáním věcí do výlučného vlastnictví.

Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že spoluvlastníky nelze zásadně nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnickém vztahu, a že žalobkyně nemusí tvrdit ani prokazovat důvody, pro něž není další zachování spoluvlastnického vztahu opodstatněno. Je tedy namístě spoluvlastnictví zrušit a vypořádat.

Přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci. Jelikož předmětem řízení jsou i stavby, bylo by nutné při faktickém rozdělení provést i stavební úpravy, které by si vyžádaly peněžní náklady. Jelikož ale žalobkyně výslovně uvedla, že náklady na rozdělení není ochotna platit, a stanovisko žalovaného nebylo možné zjistit, tedy nelze předpokládat ochotu hradit stavební úpravy, považuje soud nemovité věci z tohoto důvodu za nedělitelné (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu zveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 45/1991 civ.)

Dalším zákonným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je přikázání věci do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků se zaplacením náhrady ostatním spoluvlastníkům. K vypořádání tímto způsobem však může dojít jen v případě, že spoluvlastník, jenž by měl nabýt věc do výlučného vlastnictví a vyplatit ostatním spoluvlastníkům náhradu, s takovým způsobem vypořádání souhlasí. Soud je navíc povinen zabývat se tím, zda je takový spoluvlastník solventní, tedy zda má reálně možnost v přiměřené době stanovenou náhradu vyplatit, nelze totiž přenášet na ostatní spoluvlastníky riziko, že náhradu budou muset vymáhat exekučně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, 22 Cdo 837/2018, 22 Cdo 3554/2019, 22 Cdo 103/2019, 22 Cdo 493/2018, ale i Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 687/04). Jelikož ale žalobkyně výslovně uvedla, že nesouhlasí s přikázáním věci do jejího výlučného vlastnictví, a stanovisko žalovaného se nepodařilo zjistit, přičemž obecně vyslovený souhlas bez znalosti konkrétní částky (což ostatně žalovaný sám namítal) ještě před vypracováním znaleckého posudku soud nemohl brát za souhlas s přikázáním věcí do výlučného vlastnictví dle § 1147 o. z., neboť tím žalovaný vyslovil pouze souhlas s nabytím společné věci do výlučného vlastnictví, nemohl však již vyslovit souhlas s vyplacením konkrétní náhrady. Navíc nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný měl na vyplacení náhrady dostatek peněžních prostředků, když v tomto směru nenavrhl žádné důkazy, přičemž o této povinnosti nemohl být poučen dle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť jak shora uvedeno, žalovaný se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání, a ani se předem nikterak nevyjádřil ke znaleckému posudku, který mu byl soudem zaslán.

Jelikož není možné přikázat společné věci do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, soudu nezbylo než přistoupit k poslednímu způsobu vypořádání spoluvlastnictví, a sice prodejem společné věci v dražbě.

S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl a rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastnictví prodejem společné věci v dražbě s rozdělením výtěžku dražby mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů. Jelikož je soud povinen rozhodnout podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku, rozhodl s ohledem na přečíslování parcel tak, že v rozsudku uvedl označení pozemků odpovídající aktuálnímu označení dle výpisu z katastru nemovitostí.

Na tomto místě ale soud připomíná, že k účinnosti zrušení spoluvlastnictví dojde až samotným prodejem věci, do tohoto okamžiku, tedy i po právní moci tohoto rozsudku, mohou účastníci svými spoluvlastnickými podíly disponovat a nemovité věci zůstávají v podílovém spoluvlastnictví.

Při rozhodování o nákladech řízení soud vzal v úvahu, že spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má povahu tzv. iudicii duplicis, kdy žádný z účastníků nevychází z řízení s menší majetkovou hodnotou, než se kterou do řízení vstupoval, a tedy nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci. Proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a tedy si každý účastník ponese své náklady sám. Uvedený právní názor zaujal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS. 404/22, na jehož odůvodnění soud pro stručnost odkazuje.

V průběhu řízení stát uhradil znalečné ve výši 7 935 Kč, přičemž částka ve výši 7 000 Kč byla uhrazena ze zálohy složené žalobkyní dle § 141 odst. 1 o.s.ř. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Jelikož jak shora uvedeno, je úspěch účastníků v zásadě stejný, přičemž žalobkyně již formou zálohy uhradila částku 7 000 Kč, uložil soud k náhradě zbytek znalečného ve výši 935 Kč žalovanému.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Po právní moci tohoto rozsudku se oba účastníci mohou domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, případně provedení exekuce u soudního exekutora.