OSDC 21 C 72/2010-538

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ c) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa vedlejší účastnice ⟪LB:lb_014⟫ o náhradu škody

I. Žaloba žalobce a) na zaplacení částky 1 100 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 253 800 Kč od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá.

II. Žaloba žalobkyně b) a žalobce c) na zaplacení částky 17 371,18 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá.

III. Žaloba žalobkyně b) na zaplacení částky 31 781 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá.

IV. Žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

V. O náhradě nákladů řízení vzniklých České republice - Okresnímu soudu v Děčíně bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. nárok: s ohledem na skutečnost, že u žalobce ad a) není možné předpokládat náhradu škody na zdraví uvedením v předešlý stav, se žalobce ad a) domáhá náhrady škody, která mu byla způsobena na zdraví chováním žalovaného, v penězích, a to náhrady za škodu spočívající v bolestném a ve ztížení společenského uplatnění, spočívající v bolestném dle bodového hodnocení vypracovaného anonymizováno jméno příjmení dne datum náleží poškozenému žalobci dle vyhl. č. 440/2001 Sb. za bolest bodové hodnocení 410 bodů, po navýšení v důsledku mnohočetných operačních a instrumentálních výkonů dle § 4 odst. 3 a § 6 odst. 1 písm. a) o 50% pak náleží celkem 615 bodů = 73 800 Kč a ve ztížení společenského uplatnění, kdy podle dle bodového hodnocení vypracovaného anonymizováno jméno příjmení dne datum náleží poškozenému žalobci dle vyhl. č. 440/2001 Sb. za ztížení společenského uplatnění bodové hodnocení číslo bodů, po navýšení v důsledku zvlášť těžkého poúrazového následku vzniklého ve věku anonymizována dvě slova dítěte s dopadem na další uplatnění v životě dle § 6 odst. 1, písm. c) o 50% pak náleží celkem číslo bodů = 180 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o případ hodný zvláštního zřetele, a to zejména z důvodu závažnosti způsobené škody na zdraví spočívající v zasažení (poškození) životně důležitého orgánu, nemožnosti vyléčení či eliminace způsobené škody, omezení ve způsobu života, doživotních pravidelných kontrol u lékařů a závislosti žalobce ad a) na přístrojovém vybavení a speciálních pomůckách, požaduje tento ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky ve spojení s § 444 odst. 2 OZ zvýšení výše odškodnění bolestného na 200 000 Kč a ztížení společenského uplatnění na 900 000 Kč, když takovéto odškodnění ve vztahu k žalovaným způsobené škodě požaduje za přiměřené. Dalších důvodů pro přiznání zvýšení výše odškodnění stanovené podle vyhlášky je pak podle žalobců nespočet, např., že léčení si vyžádalo pro dítě nepřiměřeně vysoký počet návštěv u lékařů a anonymizována dvě slova, které byly pro tak malé dítě velmi stresující, k závažné škodě na zdraví došlo u zcela zdravého dítěte ve věku anonymizována dvě slova, jeho předpoklady životní úrovně jsou trvale podstatně omezeny, zejména ve studentském, pracovním, rodinném, společenském, kulturním a sportovním životě;

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že kamna, která byla zakoupena u prodejce anonymizováno právnická osoba, byla bezvadná a není proto důvod vzniku odpovědnosti za způsobenou škodu na straně žalované, tedy nedošlo k porušení povinnosti v tom, že by kamna byla vadná. Krbová kamna typu anonymizováno jsou kamna, která splňují technické normy. Škodní událost byla předmětem šetření stát. instituce, když v rámci prošetřování byl ustanoven znalec jméno příjmení, který jednoznačně konstatoval, že k události nedošlo vadou výrobku. Naopak vadu spatřoval v tom, že kamna neměla dostatečný přívod vzduchu předepisovaný výrobcem. Žalovaná předmětná krbová kamna po výbuchu opravil, přičemž pokud by se prokázalo, že krbová kamna jsou vadná, byla žalovaná ochotna přijmout odpovědnost za vady. Namítla, že krbová kamna typu anonymizováno, která si zakoupili žalobci, jsou krbová kamna, jež před svým uvedením na trh musí splňovat technické požadavky na výrobky, které zaručují právě mimo jiné to, že výrobek je pro uvedení na trh a následné používání bezpečný. V případě krbových kamen jsou tyto požadavky stanoveny českou technickou normou anonymizována dvě slova číslo. Shodu výrobku s technickými požadavky na výrobky stanovenou českou technickou normou anonymizováno číslo ověřil v případě krbových kamen anonymizováno Strojírenský zkušební ústav, státní podnik, se sídlem adresa. Tento po ověření shody vydal i tzv. certifikát, který osvědčuje shodu výrobku s českou technickou normou. Kamna, která si zakoupili žalobci tak zcela splňovala podmínky stanovené českou technickou normou anonymizována dvě slova číslo a neměla tedy žádnou vadu, která by mohla způsobit škodní událost popisovanou v žalobě. O této skutečnosti svědčí mimo jiné fakt, že škodní událost byla i předmětem šetření stát. instituce, která v rámci prověřování skutečností nasvědčujících tomu, zda byl spáchán anonymizována dvě slova, ustanovila ve věci k podání znaleckého posudku znalce jméno příjmení. Tento znalec jednoznačně dospěl k závěru, že příčinnou škodní události nebyla vada krbových kamen. K výbuchu v kamnech došlo i podle závěru znalce příjmení z toho důvodu, že kamna neměla zajištěný dostatečný přívod vzduchu předepisovaný výrobcem pro správné spalování dřeva, použité dřevo nemělo dostatečnou nízkou míru vlhkosti (což znalec ověřil prostřednictvím vlhkoměru) a nedošlo tak ke správnému rozhoření přiloženého paliva, čímž došlo k uvolnění těkavých plynů, které způsobily explozi v kamnech. Příčinou vzniku výbuchu došlo k uvolnění těkavých plynů, které způsobily explozi v kamnech. Příčinou vzniku výbuchu kamen tak nemohla a nebyla vada kamen, nýbrž nesprávný postup jejich užívání. V dalším řízení po doplnění dokazování pak žalovaná odkázala na všechny ve věci vypracované znalecké posudky, které se zabývaly příčinami výbuchu v kamnech s tím, že všechny dospěly ke shodným závěrům, tedy že žalobci v rozporu s návodem k obsluze připojili a provozovali kamna bez toho, aby kontrolu jejich připojení provedla odborná osoba (kominický podnik), dále že připojili krbová kamna na nedostatečný přívod vzduchu a přiložili nevhodně velké kusy dřeva do kamen. Pokud pak jde o tzv. informační povinnost, má žalovaná za to, že odvolací soud poučovací povinnost o rizicích spojených s nesprávným používáním věci nepřípustně rozšířil i na žalovanou, když tato povinnost uložená zákonem je uložena toliko prodávajícímu. Pokud by pak žalovaná i připustila, že takto rozsáhlá poučovací informační povinnost je uložena i výrobci zprostředkovaně přes ustanovení § 617 obč. zák., tak ale naprosto chybí příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vznikem škody na straně žalobců. I kdyby totiž návod poučení obsahoval, tak by to nevedlo k tomu, že by ke vzniku škody nedošlo, což je princip příčinné souvislosti. S tím, že příčiny vzniku škody popsala výše. Žalovaná dále poukázala (s uvedením zákonných ustanovení) na to, že povinnost připojit kamna řádně a provést kontrolu spalinové cesty je povinností žalobců s tím, že žalobci tuto povinnost nesplnili. Postupovali totiž v rozporu s návodem, který i upozorňuje na to, že zapojení kamen je třeba nechat zkontrolovat před uvedením do provozu kominickým podnikem, ale postupovali i v rozporu s povinnostmi, které jim ukládají žalovanou označené vyhlášky a postup žalobců je tak v příčinné souvislosti se vznikem škody.

3. ulice účastník na straně žalovaného se připojil ke stanovisku žalovaného s tím, že podle jeho názoru neexistuje jediný důkaz, na základě kterého by bylo možné říci, že za výbuch kamen je odpovědný jejich výrobce. V dalším řízení pak odkázal na vypracované znalecké posudky, včetně posudku znaleckého ústavu anonymizováno - anonymizována dvě slova obec, o který žalobci od počátku sporu usilovali s tím, že posudky se shodují v tom, že zakoupená kamna jsou v pořádku a příčinou výbuchu nebyl konstrukční či výrobní nedostatek. Naopak z posudků je zřejmé, že žalobci instalovali kamna v rozporu s návodem a z řízení dále vyplynulo, že rodiče- žalobci- před uvedením kamen do provozu nenechali provést kontrolu provozuschopnosti spalinové cesty. Podle názoru vedlejšího účastníka tak, byla-li by tato kontrola provedena správně, nepochybně by revizní orgán nevydal souhlasné stanovisko s užíváním a naznačil nutné změny v přívodu vzduchu. Soudem ustanovený znalec z oboru bezpečnosti práce na otázky, zda návod k obsluze poskytoval žalobcům dostatečné informace potřebné k bezpečné obsluze kamen a zda návod obsahuje dostatečné informace o provozu a běžné údržbě potřebné k užívání kamen včetně možných rizik, která může obsluha ovlivnit, znalec odpověděl jasně ANO. ulice účastník je proto toho názoru, že znalecky bylo prokázáno, že žalovaná za výbuch kamen nenese žádnou odpovědnost. Kamna podle znalců nevykazují žádnou vadu a jedinou příčinou byl nesprávně provedený centrální přívod vzduchu do kamen a nedodržení zásad obsluhy.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce ad a) byl v době zahájení řízení nezletilý, byl na výzvu soudu podán návrh na schválení právního úkonu za nezletilého žalobce stran podání žaloby o náhradu škody. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, byl schválen právní úkon učiněný zákonným zástupcem, a to podání žaloby ze dne datum ve sporu vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka o náhradu škody.

5. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když měl za prokázané, že k výbuchu nedošlo v důsledku vady krbových kamen s odkazem na ustanovení § 4 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, když nebylo shledáno, že výrobek by byl vadný a rovněž nebyla shledána ani kauzalita mezi vadou výrobku a škodou, tudíž že by byla žalovaná odpovědná za žalobci tvrzenou vzniklou škodu. Protože tedy nebyl shledán výrobek za vadný a nebyly shledány podmínky pro odpovědnost žalovaného, byly zamítnuty všechny žalobou uplatňované nároky, neboť nebylo prokázáno zaviněné porušení mimosmluvní zákonné odpovědnosti. Soud proto uzavřel, že jednáním žalované není založena příčinná souvislost vedoucí ke vzniku škody (a to ani podle speciálního zákona ani podle obecných ustanovení o náhradě škody dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013). Během řízení žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovanou vyrobená krbová kamna byla vadná. Naopak bylo znaleckým zkoumáním zjištěno a postaveno téměř najisto, že k celé škodní události došlo nesprávným zapojením a používáním kamen, přičemž tuto skutečnost nelze přičítat k tíži žalované. Žalovaná je v rámci své odpovědnosti odpovědný vždy pouze za to, že dodá výrobek splňující základní paramenty kladené na výrobky tohoto druhu. To, jak je výsledný a každý konkrétní výrobek zapojen a následně používán, již nelze zahrnout do režimu odpovědnosti za vadu výrobku, neboť se jedná toliko o odpovědnost konkrétního kupujícího a uživatele.

6. K odvolání žalobců název soudu usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, číslo jednací napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že skutkové zjištění okresního soudu je nedostatečné, neboť soud řádně nezjistil, jakým způsobem žalovaná ať již sama či prostřednictvím prodejce poučila žalobce b) a c) o správném užití a použití zakoupených krbových kamen, zejména zda je řádně poučila o možných rizicích nahromadění a možné exploze plynů v topeništi s tím, že důkazní břemeno v uvedeném ohledu spočívá na žalované. Odvolací soud proto s odkazem na zákonná ustanovení uložil soudu prvního stupně, aby po vyjádření účastníků ustanovil znalce či znalecký ústav k vyhotovení revizního znaleckého posudku s tím, že znalec/znalecký ústav vyhotoví svůj posudek nejen na základě obsahu policejního spisu, ale také po provedení místního šetření a po zhodnocení všech relevantních podkladů. Okresní soud znalci/znaleckému ústavu poskytne potřebnou součinnost (např. vyžádáním zprávy anonymizováno o počasí v okamžiku výbuchu). V rámci revizního znaleckého posudku bude především zodpovězena otázka, zda exploze krbových kamen byla způsobena jejich konstrukční či výrobní vadou. Znalec/znalec ústav odpoví mimo jiné na otázku, zda skleněná výplň dvířek krbových kamen a její konstrukce z hlediska bezpečnosti svými vlastnostmi splňovala požadavky na obvyklý provoz krbových kamen v domácnostech spotřebitelů (laiků), a to při různých povětrnostních podmínkách, které se vyskytují. Pokud pak okresní soud na základě posudku znalce/znaleckého ústavu zjistí, že výbuch krbových kamen byl způsobem jejich nesprávným použitím (nesprávným přikládání či přikládáním nevhodného paliva), doplní okresní soud dokazování o tom, zda byli žalobci b) a c) řádně poučeni o správném používání krbových kamen a zejména o možných konkrétních rizicích spojených s nesprávným přikládáním. Žalované přitom okresní soud poskytne potřebná poučení.

7. V dalším řízení soud v souladu s pokynem odvolacího soudu za účelem zjištění, zda exploze krbových kamen byla způsobena konstrukční či výrobní vadou kamen, ustanovil anonymizována čtyři slova obec, anonymizována dvě slova. Ze znaleckého posudku pořadové číslo spisová značka ze dne datum rozhodnutí včetně jeho dodatku ze dne datum a doplnění ze dne datum (posudek zpracoval prof. jméno příjmení, anonymizováno, který byl pověřen anonymizována dvě slova (dále jen„ pověřená osoba“) vyplynul jednoznačný závěr, že příčinou výbuchu krbových kamen nebyl jejich výrobní ani konstrukční nedostatek. Pokud pak jde o další zjištění, v posudku se v oddílu anonymizováno uvádí, že celý popis děje i vyjádření znalců (míněno znalecké posudky ve věci-zde odkazuje soud v zájmu hospodárnosti na odůvodnění vydaného rozsudku, včetně dalších provedených důkazů) -k uvedenému ději odpovídají jak teoretickým tak praktickým znalostem a zkušenostem. V autorizované zkušebně kamen a kotlů malých výkonů pro spalování tuhých paliv se její pracovníci systematicky řadu let věnují výzkumu a vývoji těchto zařízení a jejich zkušenosti s provozem krbových kamen jsou dány stovkami provedených experimentů a testů ročně. Při testech na kamnech simulují nejrůznější provozní podmínky a mimo jiné se zaměřují na kritické situace, které mohou vést k poškození kamen. Mnohokrát se jim takový stav nasimulovat podařilo, při žádném z nich však nedošlo k „ výbuchu“ v ohništi spojenému s roztříštěním skla. Ústavem pověřený znalec pro účely posudku požádal pracovníky centra o ověření podmínek, vedoucích k takové události. Roztříštit sklo způsobem vedení spalovacího procesu v ohništi se jim však nepodařilo. K námitce žalobců stran doplnění protokolů o provedení všech potřebných experimentálních měření a zkoušek na předmětných krbových kamnech, ústavem pověřený znalec sdělil, že experimenty, provedené autorizovanou zkušebnou a akreditovanou laboratoří, měly ověřit, zda je možné při spalování dřeva výbuchem roztříštit sklo. Neexistuje soupis„ potřebných experimentálních měření a zkoušek“. Ve vyjádření k odvolání ze dne datum pak pověřená osoba poukazuje k námitce žalobců, že se nejedná o tzv. výbuch v ohništi, ke kterému při nevhodné manipulaci s kamny může dojít. příjmení měly ověřit, zda a za jakých podmínek přitom dojde k roztříštění skla, což se nepodařilo. K otázce provedení místního šetření znalecký ústav uvádí, že místní šetření mělo dát odpověď na otázku, zda byl příčinou výbuchu kamen jejich výrobní, či konstrukční nedostatek. Protože výrobce výbuchem poškozená kamna repasoval, je poté jejich ohledání bezpředmětné. Pokud nepravděpodobnou náhodou měl zakoupený výrobek nějakou individuální výrobní vadu, po repasi se již neobjeví. Vyjádření všech tří znalců, kteří nedlouho po události místo navštívili, se shodují v názoru, že příčinou výbuchu nebyl výrobní či konstrukční nedostatek kamen (a potvrzují tak jejich bezvadnost) a vlastní zkušenosti a poznatky vedou osobou pověřenou vypracováním posudku ke stejnému závěru. Pověřená osoba se dále vyjádřila i k tvrzení žalobců ve vyjádření ze datum, kde poukazují na změnu rozměrových parametrů kamen a nároků na tah komína jako na důsledek výbuchu. Na dokumentech uvedené rozdíly se týkají vnějších rozměrů kamen a pověřená osoba má za to, že jsou výsledkem přirozené inovace výrobku. Proces hoření v ohništi by ovlivnila pouze podstatná změna jeho geometrie. Argumentace komínovým tahem není v tomto případě na místě. Žalobci se rozhodli pro externí přívod spalovacího vzduchu a vytvořili tak vzduchospalinovou soustavu, zahrnující přívod vzduchu, kamna a odvod spalin komínem. Na tuto soustavu je nutno nahlížet jako na jeden celek a úprava přívodu vzduchu, zmíněná v posudku, tento celek pozměnila. Vzduchospalinová cesta tedy není ve stavu, jako při výbuchu. K otázce žalobců stran posuzování předmětných kamen znalecký ústav potvrdil, že autorizovaná zkušebna příjmení nikdy žádný výrobek anonymizováno neposuzovala. V posudku se v oddílu anonymizováno je dále uveden názor pověřené osoby stran obsluhy kamen s tím, že lze jen litovat, že byl při instalaci zvolen externí přívod spalovacího vzduchu do kamen, provedený bez znalosti věci zbytečně dlouhý a komplikovaný a s větší tlakovou ztrátou, než bylo nutné (nedostatečnost přívodu spalovacího vzduchu dokládá jeho rekonstrukce, kterou zaznamenal znalec celé jméno znalce v anonymizováno rok). V takovém případě jsou nároky na kvalifikovanost obsluhy vyšší. Bezproblémový provoz před samotnou událostí sice svědčí o tom, že vlastníci standardní provoz zvládli, za mimořádných podmínek (přiložení nenaštípaného dřeva do chladnoucího ohniště, obtížné atmosférické podmínky) se však ukázalo, že ne zcela dostatečně.

8. Soud tak na základě posudku znaleckého ústavu zjistil, že výbuch krbových kamen byl způsobem jejich nesprávným použitím (přiložení nenaštípaného dřeva do chladnoucího ohniště) a proto doplnil dokazování o tom, zda byli žalobci b) a c) řádně poučeni o správném používání krbových kamen a zejména o možných konkrétních rizicích spojených s nesprávným přikládáním. Žalované bylo poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnuto při jednání dne datum (dne datum byl zaslán přípis) tak, že je potřeba tvrdit a prokázat, zda a jakým způsobem byli žalobci řádně poučeni o řádném používání krbových kamen a zejména o možných rizicích spojených s nesprávným přikládáním; žalovaná byla rovněž poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalovaná jednak odkázala na vyjádření ze dne datum a současně reagovala doplněním tvrzení ze dne datum (č.l. 363 a násl. spisu), na které soud v zájmu stručnosti odkazuje (žalobci i vedlejší účastník mají tato vyjádření k dispozici).

9. Kromě předmětného anonymizována tři slova (při jednání dne datum byl žalobcům vrácen originál této listiny s tím, že jako příloha spisu je založena kopie tohoto návodu, předložená žalobci), soud na návrh žalované provedl dále důkaz anonymizováno na provozování krbových kamen právnická osoba právnická osoba a právnická osoba, a.s. (tyto jsou rovněž součástí spisu a mají je k dispozici žalobci i vedlejší účastník.

10. anonymizováno obec zaslal soudu údaje o počasí (teplota, vlhkost a tlak vzduchu, rychlost větru, úhrn srážek a suma slunečního svitu) pro lokalitu obec v období anonymizováno – datum) - k výbuchu došlo datum ve údaj o čase hodin. Jak bylo zjištěno, toho dne byla denní průměrná teplota vzduchu anonymizováno °C (v předchozích třech týdnech dosahovala i anonymizováno °C, ale i anonymizováno °C), ve anonymizováno hodin pak byla teplota vzduchu anonymizováno °C, denní průměrná vlhkost anonymizováno (v předchozích třech týdnech od anonymizováno do anonymizováno), ve anonymizováno hodin pak anonymizováno, rychlost větru denní anonymizováno m/s (v předchozích třech týdnech od anonymizováno do anonymizováno m/s), ve anonymizováno hodin pak byla anonymizováno, denní úhrn srážek anonymizováno, denní průměrný tlak vzduchu anonymizováno hPa) a ve anonymizováno hodin anonymizováno hPa).

11. Za účelem zjištění, zda žalovaná jako výrobce řádně poučila žalobce o správném používání krbových kamen a zejména o možných konkrétních rizicích spojených s nesprávným přikládáním, soud ve věci ustanovil znalce příjmení celé jméno znalce, anonymizována dvě slova oboru bezpečnosti práce, odvětví bezpečnost práce který ve znaleckém posudku číslo ze dne datum a v jeho doplňku anonymizováno ze dne datum na otázku uloženou soudem, zda žalovaná informacemi obsaženými v anonymizována tři slova poskytla žalobcům (kupujícím) dostatečné informace potřebné k bezpečné obsluze předmětných kamen – tj. zda anonymizována tři slova obsahoval veškeré informace o provozu a běžné údržbě potřebné pro bezpečné užívání kamen, včetně rizik, které může obsluha ovlivnit, odpověděl jednoznačně, že jméno. Na straně 7 posudku pak znalec shrnul obecně, že pro bezpečné provozování jakéhokoliv výrobku je třeba mít pod kontrolou několik aspektů: 1. výrobek musí být bezpečný, 2. výrobek musí být řádně instalovaný v souladu s návodem výrobce, 3. výrobek musí být udržován - ve vhodném technickém stavu a 4. obsluha zařízení podle návodu výrobce. Stran předmětného anonymizováno pro montáž, obsluhu a údržbu (dále jen„ anonymizováno k anonymizováno“) znalec především zdůraznil, že návod k obsluze (obecně) vydává výrobce a výrobce je plně odpovědný za uvedené informace. Předmětný návod k obsluze podle znalce je sice poněkud informačně strohý, ale obsahuje všechny potřebné informace k instalaci a bezpečnému provozování, stejně tak i informace o činnostech v případě předpokládaných poškození či informace o zajištěném servisu. Na straně 8 posudku pak podrobněji (4. aspekt) toto své tvrzení vysvětluje s odkazem na 1. aspekt a normu anonymizována dvě slova číslo, podle které se posuzuje bezpečnost výrobku a kterou znalec použil k posouzení relevantnosti návodu k obsluze (viz anonymizováno strana 3) s tím, že podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky„ ulice technická norma není obecně závazná“, přičemž žalovaná se na normu anonymizována dvě slova číslo neodvolává, nepřihlásila se k plnění jejích požadavků a není možné je po ni její plnění požadovat. Skutečnost, že v návodu k obsluze chybí pokyny pro správný provoz při sezónním používání a při špatných povětrnostních podmínkách, má dvě roviny. Tou první je vyhotovený návod k obsluze, který mimo jiné informace obsahuje pokyny pro„ Zátop“ a pro„ Topení“. U zátopu je popisován postup při činnosti k zapálení ohně, kdy jsou kamna vyhaslá, u topení je popisována činnost po rozhoření dřeva a při přikládání dalších polen. Zde znalec odkazuje na výpověď žalobkyně, která uvedla, že považovala krbová kamna za vyhaslá a ponechala klapky na přívod vnějšího vzduchu otevřené, aby se vyvětral kouř ze spalovací komory, což byla podle znalce zcela zásadní chyba v úsudku a zvoleném postupu (podrobněji strana 5-7 posudku). Tou druhou rovinou je pak posouzení návodu k obsluze v porovnání s technickou normou, kdy znalec odkazuje na to, že kamna nejsou stanoveným výrobkem a nevztahují se na něj žádné právní předpisy, které by předepisovaly obsah technické dokumentace či vysloveně obsah informací poskytovaných uživatelům při činnosti. K námitce žalobců, že pokyny k jiným výrobkům jsou značně rozsáhlejší a obsahují i pokyny před málo pravděpodobným nesprávným používáním spotřebiče (strana 4 dodatku), pak proto znalec znovu konstatoval, že výrobce je v pozici osoby, která musí zvažovat rozsáhlost návodu, aby tato neodrazovala uživatele od čtení. Na druhou stranu chybějící informace pak mohou mít zcela zásadní důsledky. Opětovně však připomněl, že výrobce není vázán žádným předpisem, ani právním, ani technickým, který by upravoval strukturu návodu, obsahovou stránku, požadované informace. To, že kdyby informace byly podány žalovanou jinak a žalobci jako uživatelé by se zachovali jinak, jsou spekulace. Znalec se ve svém posudku mimo jiné posoudil všechny rozhodné skutečnosti byly zároveň posouzeny z hlediska naplnění požadavků návodu k obsluze. V popisu 1. aspektu (strana 9 posudku) se znalec vyjádřil i k otázce skleněné výplně dveří s tím, že žádná norma nestanoví žádný požadavek na pevnost a odolnost skleněné výplně dveří vůči vnitřnímu tlaku ve spalovací komoře (s odkazem na výše uvedenou normu), ani takovou pevnost nepředepisuje zkoušet. Výrobce tak plně odpovídá za provedení vhodné konstrukce, užití materiálu, provedení předepsaných zkoušek, což jej opravňuje k opatření výrobku anonymizováno značkou shody a uvedení na trh jako bezpečného výrobku (k tomu podrobněji viz aspekt 1.). Podle znalec pak vzhledem ke skutečnosti, že konstrukce i sledovaný materiál odolal výbuchu a že znalci neshledali žádné poškození vnitřních stěn či spalinových cest, lze dovozovat, že výrobek byl bezpečný, byť způsobil nevratné poškození zdraví. V aspektu 2. znalec shrnuje, že výrobek nebyl řádně instalován uživatelem v souladu s návodem k obsluze - který sice umožňoval instalování výrobku laikem, tj. mohl jej instalovat žalobce (zde podrobněji strana 4 a 5 posudku), jak uvedla žalobkyně, avšak po instalaci měla následovat kontrola odbornou osobou, jak návod k obsluze zdůrazňuje- ta však neproběhla. V důsledku toho pochybení na straně žalobců pak nebylo možné dohledat chyby v instalaci a tyto chyby odhalili až znalci. Nezbytnou součástí instalace odbornou osobou je i předvedení výrobku a poučení obsluhy - toto by tak připadlo manželovi žalobkyně jako osoby, která instalaci provedla. Revize byla vypracována dne datum, před uvedením kamen do provozu, což potvrdila žalobkyně. Zprávu o revizi kominictví anonymizováno nevzal znalec do úvahy proto, že tato byla vyhotovena dne datum, tj. anonymizováno let po škodní události. Informace obsažené v této zprávě jdou proto irelevantní k posouzení nehodového děje. V 3. aspektu znalec konstatuje, že nebyly kontroly spalinových cest a spotřebiče dodrženy - tyto kontroly by však odhalily nedostatky před uvedením výrobku do provozu. Zde znalec poukazuje na skutečnost, že výrobce v návodu k obsluze zdůrazňuje, že ….lze získat technické informace související s instalací a provozem…, čehož žalobci nevyužili zřejmě proto, že jim byly informace poskytnuté v návodu k obsluze zřejmě jasné. Znalci soud uložil, aby pokud zjistí i jiné skutečnosti, které by mohly mít vliv pro posouzení věci, tyto v posudku uvedl. Znalec tak učinil, a kromě znalecké otázky po prostudování spisů včetně spisu stát. instituce) učinil závěr, že předmětná událost je nešťastnou událostí, která vyplynula z okolností, souběhu technických pochybení při instalaci žalobcem (manžel žalobkyně), vnějších klimatických podmínek (znalec měl k dispozici zprávu anonymizováno) a nedodržením návodu k obsluze - neprovedení zátopu a dlouhé čekání na samočinné rozhoření palivového dříví v takřka vyhaslých kamnech.

12. V posuzované věci se žalobci domáhají náhrady škody, která vznikla výbuchem krbových kamen dne datum. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), posuzuje se věc podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) a zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů.

13. Po takto, v intencích odůvodnění odvolacího soudu, doplněném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle ustanovení § 1 zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, dojde-li v důsledku vady výrobku ke škodě na zdraví, k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, než je vadný výrobek, určené a užívané převážně k jiným než podnikatelským účelům, odpovídá výrobce poškozenému za vzniklou škodu, jestliže poškozený prokáže vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou. Výrobce se může odpovědnosti zprostit pouze na základě skutečností stanovených v § 5.

15. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, výrobek je podle tohoto zákona vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na a) prezentaci výrobku včetně poskytnutých informací, nebo b) předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo c) dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.

16. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

17. Podle ustanovení § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Zákonný požadavek tzv. generální prevence, jehož nedodržení představuje porušení právní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., stanoví každému povinnost zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Je totiž povinností každého chovat se tak, aby nezpůsobil škodu. Toto ustanovení předpokládá běžnou míru opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5030/2007, publikovaný pod C číslo v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck, dále též jen„ Soubor“). Nepočíná-li si někdo v souladu s takto obecně stanovenou právní povinností, chová se protiprávně a postihuje ho za to – za splnění dalších předpokladů – občanskoprávní odpovědnost za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 618/2001, anonymizováno C číslo).

18. Při interpretaci toho, co prevenční povinnost výrobce zahrnuje, je třeba vycházet z rozsahu informací, které mají být dle právních norem spotřebiteli poskytnuty.

19. Podle ustanovení § 617 věta první obč. zák., pokud je třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou (§ 617 věta druhá obč. zák.). Povinnost prodávajícího seznámit kupujícího s pravidly užívání věci podle věty prvé § 617 obč. zák. (tzv. instruktážní povinnost) znamená, že prodávající musí kupujícímu sdělit, jaké má věc vlastnosti, jak je třeba věc správně užívat (obsluhovat), jak se má provádět její údržba, uchování či skladování apod. Tato povinnost není vázána na žádost kupujícího, jak je tomu u požadavku na překontrolování či předvedení prodávané věci (§ 616 odst. 2 obč. zák.), a prodávající ji může splnit ústním vysvětlením, viditelným vystavením potřebných údajů v provozovně, předáním písemného návodu atd. Je věcí prodávajícího, zda ji splní sám, nebo zda její splnění zajistí prostřednictvím jiného.

20. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, povinností uvedených v odstavci 1 se nemůže prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Tyto povinnosti se však nevztahují na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.

21. Rozsah instruktážní povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. a jeho limity stanovené v § 9 odst. 2 větě druhé citovaného zákona je třeba vyložit s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu, zejména povahy toho kterého výrobku. Je přitom třeba aplikovat princip proporcionality, tj. klást na výrobce pouze požadavky rozumné, přiměřené okolnostem, nikoli požadavky nepřiměřené. To platí i pro posouzení otázky, o jakých nebezpečích vyplývajících z nesprávného použití nebo údržby výrobku je prodávající povinen spotřebitele poučit. Jde o nebezpečí objektivně známé, reálné a předvídatelné. Na druhé straně povinnost se nevztahuje na skutečnosti (nebezpečí) zřejmé a obecně známé, např. že kamna, v kterých se topí, jsou horká. Je tedy třeba hledat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou spotřebitele na jedné straně a reálnými možnostmi prodávajícího na straně druhé a stanovit racionální hranici mezi odpovědností, jíž lze rozumně zatížit prodávajícího, a náhodou (vyšší mocí), která již musí zatěžovat poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2516/2009 ze dne 29. 2. 2012).

22. Ustanovení § 9 odst. 2 věty druhé zákona č. 634/1992 Sb. poskytuje soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčový pojem "případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti", nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III.ÚS 79/08). Jinými slovy citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V takovém případě dovolací soud může přehodnocovat individuální uvážení odvolacího soudu, pouze je-li zjevně nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3915/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 668/2010).

23. Informační povinnost je sice v ustanovení § 617 obč. zák. a v zákoně o ochraně spotřebitele primárně směřována vůči prodávajícímu, z logiky věci však vyplývá, že se prodávající kupujícímu především zprostředkovává informace od výrobce, který má logicky o výrobku a jeho rizicích nejvíce informací. Ustanovení § 617 obč. zák. a zákona o ochraně spotřebitele nejsou určena k tomu, aby vůči spotřebiteli vyloučila odpovědnost výrobce za neposkytnutí informace o rizicích spojených s výrobkem, ale aby rozšířila ochranu spotřebitele i vůči bezprostřednímu prodávajícímu. Jak bylo uvedeno, informační povinnost výrobce ve stejném rozsahu jako informační povinnost prodávajícího je přitom již zahrnuta v obecné prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák.

24. Pro posouzení důvodnosti soud přihlédl nejen k důkazům provedených v rámci dalšího řízení, ale jak je výše uvedeno, jde o doplněné dokazování, kdy v zájmu stručnosti soud odkazuje na ve věci již vydaný rozsudek. Navazující potřebná skutková zjištění pak soud učinil na základě vypracovaného znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem a to k otázce, zda exploze krbových kamen byla způsobena konstrukční či výrobní vadou kamen - zde soud odkazuje v podrobnostech na skutková zjištění učiněná pod bodem 7. odůvodnění. Protože bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že exploze nebyla způsobena konstrukční ani výrobní vadou kamen, bylo po poučení žalované, jakým způsobem splnila svou tzv. instruktážní povinnost popsanou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. s přihlédnutím k limitům tohoto rozsahu stanovených v § 9 odst. 2 větě druhé citovaného zákona. Žalovaná zejména odkázala na návod k obsluze (i na konkrétní body) s tím, že připojila pro srovnání další dva návody - viz bod 9. odůvodnění. Za účelem zjištění, zda žalovaná jako výrobce řádně poučila žalobce o správném používání krbových kamen a zejména o možných konkrétních rizicích spojených s nesprávným přikládáním, soud následně ve věci ustanovil znalce z oboru bezpečnosti práce, odvětví bezpečnost práce, kdy znalec v posudku odpověděl, že ano, tedy že žalovaná informacemi obsaženými v anonymizováno k obsluze poskytla žalobcům dostatečné informace potřebné k bezpečné obsluze předmětných kamen, tedy že návod k obsluze obsahoval veškeré informace o provozu a běžné údržbě pro bezpečné užívání kamen, včetně rizik které může obsluha ovlivnit (v zájmu stručnosti soud pak odkazuje na skutková zjištění popsaná v bodě 11. odůvodnění). Znalec měl k dispozici celý spis včetně přílohového spisu stát. instituce, měl tedy k dispozici předmětný návod k obsluze, jakož i další dva návody předložené žalovanou a i zprávu anonymizováno, o čemž byli účastníci písemně soudem vyrozuměni.

25. V posuzované věci jde o nárok žalobců na náhradu škody. Pokud jde o právo na náhradu škody vzniklé vadným (závadným) předmětem plnění (výrobkem), je možné se tohoto práva na náhradu škody domáhat jak na základě zákona č. 59/1998 Sb., tak i na základě § 420 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013. Jak je uvedeno výše, odvolací soud zavázal soud prvního stupně, aby poté, co bude zjištěno znaleckým zkoumáním, že kamna neměla ani výrobní ani konstrukční vadu, posuzoval, zda ze strany žalované nedošlo k porušení mimosmluvní zákonné odpovědnosti, tj. § 420 obč. zák. ve spojení s § 415 obč. zák., resp. tedy § 420 obč. zák. ve spojení s ustanoveními zvláštních zákonů, a to konkrétně ustanoveními zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Na vysvětlenou stran námitek žalované, že odvolací soud nesprávně poučovací povinnost o rizicích spojených s nesprávným používáním věci nepřípustně rozšířil i na žalovanou, když tato povinnost uložená zákonem je uložena toliko prodávajícímu, soud odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kde se uvádí, že informační povinnost výrobce ve stejném rozsahu jako informační povinnost prodávajícího je přitom již zahrnuta v obecné prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák. Navíc je pak třeba uvést, že jestliže kupujícímu vznikne v příčinné souvislosti s porušením (nedodržením) této povinnost škoda, je prodávající povinen mu ji nahradit (ustanovení § 617 druhá věta obč. zák.) Jde o objektivní odpovědnost bez zřetele na zavinění. Kromě zákona na ochranu spotřebitele zákon č. 59/1998 Sb. upravuje mimo jiné odpovědnost výrobce, popř. dovozce, za škodu způsobenou vadou výrobku, a to i se zřetelem na výrobcem poskytnuté informace o výrobku. Povinnost poskytnout další informace o výrobku ukládá prodávajícímu i zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky- zde soud pak odkazuje na znalecký posudek z oboru bezpečnosti práce. Pokud tedy jde o kamna jako taková, provedeným dokazováním bylo spolehlivě zjištěno, že neexistuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti výrobce - žalované a nastalou škodou způsobenou vadným výrobkem. Jak již bylo uvedeno výše, ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že krbová kamna neměla žádnou výrobní ani konstrukční vadu.

26. V bodu 22. odůvodnění rozsudku je vysloven závěr (při posuzování rozsahu instruktážní povinnosti), že je třeba hledat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou spotřebitele na jedné straně a reálnými možnostmi prodávajícího na straně druhé a stanovit racionální hranici mezi odpovědností, jíž lze rozumně zatížit prodávajícího, a náhodou (vyšší mocí), která již musí zatěžovat poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2516/2009 ze dne 29. 2. 2012). V usnesení IV.ÚS 1791/12 ze dne datum (šlo o stížnost v citované věci NS pod sp. n. 25 Co 2516/2009), kde je mimo jiné uvedeno:„ V souvislosti s posuzováním případu není od věci odkázat na závěr Nejvyššího soudu, který poukázal na tzv. "běžnou zkušenost" či běžnou opatrnost, kterou lze od každého uživatele požadovat. Nejvyšší soud se v rámci svého odůvodnění věnoval i otázce rozsahu instruktážní povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kdy dospěl k závěru, že je třeba hledat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou spotřebitele a reálnými možnostmi prodávajícího. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se jedná o nehodu zcela výjimečnou. Za takové situace nelze tedy lpět na tom, aby vzniklá riziková situace byla v návodu popsána dopodrobna, neboť každý návod musí být především funkční, zaměřený na hypotetická typová rizika a typové vady. Nelze vycházet z předpokladu, že simulování všech hypoteticky možných nehod, by přispělo ke zvýšení bezpečnosti uživatelů výrobků. Ba právě naopak lze očekávat, že vytváření příliš obsáhlých návodů k obsluze by vedlo k opačnému efektu, kdy by sice byl ve větší míře formálně právně chráněn výrobce, ovšem spotřebitel by se v konečném výsledku pro přílišnou obsáhlost textu nevěnoval ani základním zásadám jeho užívání. Opět je tak třeba poukázat na vyrovnanost vzájemných práv a povinností mezi spotřebitelem a výrobcem. Stejně tak nelze odhlížet ani od povinnosti instalační firmy poučit uživatele o způsobu používání výrobku či od povinnosti řádné údržby spočívající v provádění občasné odborné údržby.“ Obdobně pak NS v usnesení sp. zn. 33 Cdo 30/2017 ze dne 9. 11. 2017 uvádí:„ Výklad ustanovení § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 634/1992 Sb., které patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, vychází z konstantní judikatury Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008, s odkazem na další rozhodnutí vysvětlil, že o vadu ve smyslu § 619 obč. zák. nejde, jedná-li se o poškození, k němuž došlo nesprávným používáním věci, zejména při jejím užívání v rozporu s informací o způsobu použití a údržby a o nebezpečí, které vyplývá z jejího nesprávného použití nebo údržby. To však pouze za předpokladu, že prodávající splnil s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu svoji informační povinnost podle shora uvedeného ustanovení. Rozsah této povinnosti je spjat jednak s tzv. průměrným spotřebitelem, který je aktivní, tj. průměrně informovaný a vyhledávající přiměřeně informace týkající se předmětu prodeje, jednak s povahou konkrétního výrobku. Průměrný spotřebitel je osoba přiměřeně pozorná, obezřetná a opatrná, která si je vědoma obecně známých skutečností (nebezpečí) spojených s užíváním konkrétní věci; je totiž nemyslitelné, aby prodávajícího zatěžovala povinnost sdělit spotřebiteli všechny informace, které se mohou v souvislosti s koupeným předmětem a jeho užíváním objevit (srov. rozsudek ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009). Obdobné závěry zaujal Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 79/08, a ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1791/12) i Soudní dvůr EU (srov. Rozsudek ze dne datum, C – 210/96)“.

27. Jak již bylo uvedeno výše, krbová kamna neměla žádnou výrobní ani konstrukční vadu, přičemž na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k výše uvedenému má soud za to, že žalovaná neporušila ani mimosmluvní zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 9 zákona o ochraně spotřebitele. Návod k obsluze obsahuje všechny potřebné informace k instalaci a bezpečnému provozování, stejně tak i informace o činnostech v případě předpokládaných poškození či informace o zajištěném servisu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že výbuch krbových kamen je událostí zcela výjimečnou (od zahájení řízení do vyhlášení rozsudku se v země neprojednával, vyjma uvedeného případu vybuchnutého kotle, žádný soud, resp. soudem nebylo nalezeno na dostupných internetových stránkách judikatorně obdobné rozhodnutí). S přihlédnutím k tomu, že krbová kamna slouží k vytápění prostor zejména na podzim a v zimě a jsou pořizovány především za účelem ušetření peněz za vytápění, snižování emisí, pro nezávislost na elektřině nebo plynu (při kalamitách) a také pro získání romantické pohody (praskající oheň), shodně s případy uvedenými shora soud proto uzavírá, že za takové situace nelze lpět na tom, aby vzniklá riziková situace byla v návodu popsána dopodrobna, neboť každý návod musí být především funkční, zaměřený na hypotetická typová rizika a typové vady, což (jak potvrdil znalec), žalovaná, byť„ skoupě“ v návodu k obsluze splnila. V ostatním soud odkazuje na závěry znalce z oblasti bezpečnosti práce, když tedy má za prokázané, že žalovaná splnila svou„ instruktážní povinnost“ vyplývající ze zákona o ochraně spotřebitele a že tedy neporušila prevenční povinnost ve smyslu ustanovení § 415 obč. zák., ale ani žádnou další povinnost vyplývající ze zvláštních zákonů, tedy že by šlo o výrobek nebezpečný- anonymizováno spotřebitelé tak byli řádně informováni o způsobu bezpečného použití, okolnostech, za nichž může být výrobek bezpečně používán a o možných rizicích. Žalovaná tak nemůže být odpovědná za vzniklou škodu, když jak bylo zjištěno shodným znaleckým dokazováním, k výbuchu došlo vlivem okolností, souběhem technických pochybení při instalaci žalobcem, kdy po instalaci kamen měla následovat kontrola odbornou osobou, jak návod k obsluze zdůrazňuje- tato však neproběhla, respektive v rozporu s návodem k ní došlo před uvedením kamen do provozu, dále vnějších klimatických podmínek a nedodržením návodu k obsluze – žalobkyně neprovedla zátop a dlouho čekala na samočinné rozhoření palivového dříví v takřka vyhaslých kamnech. Pokud jde pak o nesplnění požadavku odvolacího soudu a dále i žalobců stran provedení místního šetření (včetně znovuzapojení předmětných kamen), soud se ztotožňuje se znaleckým ústavem v tom, že toto není již možné, neboť předmětná kamna byla repasovaná přímo žalovanou a samotné místní šetření po téměř třinácti letech by na závěrech posudku nic nemohlo změnit. Pokud pak jde o žalobci navržený důkaz revizním znaleckým posudkem, platí, že zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv. Jde tu o hodnocení důkazu – znaleckého posudku. Nemá-li soud pochybnosti o jeho správnosti, není povinen nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že pochybnosti vyjadřuje účastník; důkazy totiž hodnotí jen soud. Úvaha soudu nemůže být zcela libovolná, nicméně vždy záleží na konkrétním případu, zda a nakolik lze učinit závěr o zpochybnění posudku (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 525/2017, ze dne 26. 7. 2017). Podle názoru soudu posudky vypracované nejen znaleckým ústavem (když žalobci namítli, že nejde vůbec o posudek a že nemá být jako důkaz znaleckým posudkem posuzován), ale i znalcem z oboru bezpečnosti práce, obsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, jsou pregnantně zpracované, srozumitelné i pro laika, přezkoumatelné a logicky argumentačně přesvědčivé. Protože tedy nejde o případ, že by posudky byly nesprávné (pochybnosti vyjadřují toliko žalobci, v jejichž neprospěch oba posudky vyzněly), nejasné nebo neúplné, není proto dána potřeba jejich přezkumu.

28. Podle ustanovení § 142 o.s.ř. se rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení řídí podle míry úspěchu ve věci, přičemž přiznat lze jen náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

29. Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

30. Závěr soudu o tom, zda tu jsou či nikoli„ důvody hodné zvláštního zřetele“ musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci; nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Jimi jsou – doktrinálně i judikatorně nezpochybnitelně – majetkové, sociální a osobní poměry v řízení neúspěšného účastníka řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), jakož i jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, a stejně tak i tzv. okolnosti případu, tj. ty, jež identifikují uplatněný nárok, zejména z pohledu jeho skutkové i právní složitosti, procesní chování stran, důvody neúspěchu strany náhradově povinné a případně i konkrétní okolnosti další (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3448/10 ze dne datum.

31. Ustanovení § 150 o.s.ř. slouží k řešení situace, ve které je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti vynaložil (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 4663/2014. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele hodné se proto rozumějí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda jsou důvody zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (shodně k tomu srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 222/2014).

32. Žalobci s aplikací ustanovení § 150 o.s.ř. nejen souhlasili, ale rovněž se jí i dovolávali s tím, že podle jejich názoru se v předmětné věci jedná o stav, kdy jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele hodné. Okolnostmi případu jsou skutečnost, že se nezletilý žalobce domáhal zaplacení náhrady škody z titulu újmy na zdraví, ale i postoj žalobců (před podáním žaloby vyhledali pomoc mediátorky, se žalovanou korespondovali a snažili se o možné předejití soudnímu sporu). Žalovaná se vyjádřila tak, že v předchozí části řízení, kdy poprvé rozhodoval okresní soud, tak žalovaná nákladů řízení nežádala. V tuto chvíli, když v řízení byly provedeny celkem čtyři znalecké posudky, které opakovaně dospívají ke shodným závěrům a žalobci přesto trvají na žalobě, se rozhodla žalovaná náhradu nákladů řízení požadovat. ulice účastník, na straně žalované se k eventuální aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. (byl vyzván stejně jako účastníci při závěrečném jednání) nevyjádřil.

33. V posuzovaném případě soud s ohledem na okolnosti případu, kdy se v době zahájení řízení nezletilý žalobce domáhal zaplacení náhrady škody z titulu újmy na zdraví, spočívajícím v nevratném poškození oka a kdy spor byl vyvolán až poté, co rodiče žalobce (a zároveň také žalobci) vyhledali pomoc mediátorky, se žalovaným korespondovali a snažili se o možné předejití soudnímu sporu), soud při rozhodování o nákladech úspěšného žalované a vedlejšího účastníka na straně žalovaného nevycházel z poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, nýbrž vyslovil, že jim náhrada nákladů řízení nepřiznává. K tomu závěru vedla soud dále okolnost, že vyřešení celého sporu záviselo především na znaleckém zkoumání (když bylo nutné zjistit, zda kamna měla nějakou výrobní nebo konstrukční vadu). Je sice pravdou, že žalobci všechny znalecké posudky, resp. jejich závěry (a to i od obec anonymizována dvě slova, jehož vypracování se od počátku dožadovali, stejně tak od znalce z oboru bezpečnosti práce, kdy se ztotožnili se soudem o potřebě jeho vypracování) kategoricky odmítli, což je ale podle názoru soudu pochopitelné, neboť žalobci hájí zájmy svého syna, u kterého v době jeho anonymizováno došlo k anonymizováno role v řízení anonymizováno. Soud dále také uvažoval, zda se nepřiznání nákladů řízení dotkne zejména majetkových poměrů žalované a vedlejšího účastníka, kdy s přihlédnutím k tomu, že žalovaná v předcházejícím řízení náklady nežádala a v dalším řízení po vypracování znaleckých posudků (kdy soud nevyzýval ke složení zálohy) jí vznikly náklady za zastoupení advokátem a jde o právnickou osobu, která stále vyvíjí podnikatelskou činnost (vedlejším účastníkem je pak pojišťovna, která má specifické postavení), a dospěl k závěru, že se nepřiznání nákladů řízení žalované nijak výrazněji nedotkne a neohrozí její fungování.

34. Státu vznikly náklady řízení spočívající ve znalečném, jehož výše nebyla ke dni rozhodování soudu určena, proto bylo vysloveno, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením. Usnesení soudu o přiznání znalečného bylo sice vydáno dne datum (č. l. 499), tedy před vyhlášením rozsudku, ale žalobci proti usnesení podali odvolání, o kterém bylo rozhodnuto odvolacím soudem (usnesení bylo potvrzeno) dne datum, tedy po vyhlášení rozsudku. Usnesení o nákladech státu proto bude vydáno dodatečně, a to po proplacení znalečného soudem.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.