OSDC 26 C 38/2023-35

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 43 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 43 850 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 18. 3. 2023 do zaplacení.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 850 Kč za dobu od 16. 11. 2022 do 14. 12. 2022 se řízení zastavuje.

III. Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 850 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do 17. 3. 2023 se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 954 Kč.

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 12. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 21. 7. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 43 850 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem územní celek a je oprávněna mj. k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umístění a hlídání na jí provozovaném střeženém parkovišti. Dne 31. 8. 2022, na pokyn strážníka anonymizována tři slova obec anebo policisty, podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, provedla žalobkyně odtah motorového vozidla registrační značka, jehož provozovatelem v tu dobu byl žalovaný, a toto vozidlo umístila na střežené parkoviště. Cena odtahu a parkovné jsou stanoveny nařízením územní celek číslo z roku 2013 a činí 1 900 Kč za odtah, 250 Kč – parkovné za první až třetí den střežení, 400 Kč – parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den střežení a 50 Kč – parkovné za každý další den. Žalovaný je jí tudíž povinen nahradit újmu v souvislosti s odtahem jeho vozidla v celkové výši 43 850 Kč, tj. 1 900 Kč za odtah, 750 Kč za první tři dny parkování na střeženém parkovišti a 41 200 Kč za dalších 103 dnů parkování. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila z celkové dlužné částky, a to v zákonné výši za dobu od 16. 11. 2022 do zaplacení.

2. V průběhu řízení, podáním doručeným soudu dne 21. 7. 2023, vzala žalobkyně žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení za dobu od 16. 11. 2022 do 14. 12. 2022 (den podání žaloby).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci jednal dne 24. 7. 2023. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z protokolu o odtahu vozidla číslo vyplývá, že dne 31. 8. 2022 v 15:35 hodin rozhodl strážník městské policie o provedení odtahu motorového vozidla jméno příjmení jméno, anonymizována dvě slova, registrační značka, z ulice ulice v obec a číslo, a to s odkazem na § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, a dále, že byl odtah proveden a vozidlo téhož dne v 16:00 hodin přijal dispečer číslo na parkovišti žalobkyně označeném zkratkou„ anonymizováno“. Z údajů evidovaných v registru silničních vozidel je zřejmé, že počínaje dnem 12. 7. 1998 je jako provozovatel (a vlastník) tohoto vozidla evidován žalovaný. Ze zřizovací listiny ze dne 26. 5. 2020, vydané zastupitelstvem územní celek, vyplývá, že žalobkyně byla založena jako příspěvková organizace zřizovatele a do vymezení předmětu její činnosti náleží (mj.) provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků anonymizována dvě slova územní celek a policistů stát. instituce, a to včetně zajištění hlídání těchto vozidel. Z usnesení rady územní celek číslo ze dne 12. 2. 2013, resp. z jím schváleného nařízení číslo z téhož dne soud zjistil, že územní celek takto – s účinností od 1. 4. 2013 – stanovilo maximální ceny za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a to mj. ve výši 1 900 Kč za (úplný) odtah a za služby střežených parkovišť úhradu (parkové) ve výši 250 Kč za první až třetí i jen započatý den, 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý i jen započatý den a 50 Kč od sto osmdesátého dne. Z dopisu ze dne 5. 10. 2022, jejž žalobkyně adresovala žalovanému, vyplývá, že ho žalobkyně vyzývá k zaplacení ceny odtahu a střežení vozidla s poukazem na ceny dle nařízení územní celek. Z dodejky vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou poštovní zásilku dne 10. 10. 2022, na adresu adresa žalovaného, avšak převzetí (doručení) zásilky není stvrzeno podpisem žalovaného, pouze je zde, na vylepeném štítku, vepsána poznámka o doručení zásilky dne 12. 10. 2022.

7. Na základě uvedených dílčích skutečností dospěl soud po skutkové stránce k závěru, že dne 31. 8. 2022 bylo motorové vozidlo registrační značka (provozované žalovaným) zaparkováno na vyhrazeném místě v obec a strážník anonymizováno městské policie rozhodl o odtahu vozidla, který – v souladu se svým určením a v rámci své činnosti vymezené zřizovatelem (územní celek) – provedla žalobkyně a vozidlo téhož dne umístila na (jí provozovaném) střeženém parkovišti, kde zůstalo nejméně do 14. 12. 2022, a dále, že ceny za odtah motorových vozidel a jejich střežení na parkovišti žalobkyně jsou určeny nařízením územní celek, a to v maximálních (výše uvedených) sazbách.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno.

10. Podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

11. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

12. Podle § 2910 věta první OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

13. Podle § 1958 odst. 1 OZ, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

15. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, jakož i citovaných zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána z převážné části důvodně.

18. Předmětné vozidlo, provozované (zřejmě i vlastněné) žalovaným, dne 31. 8. 2022 parkovalo na vyhrazeném místě v obec v rozporu s § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu a strážník anonymizováno městské policie využil svého oprávnění a rozhodl o jeho odtahu (odstranění) na náklady jeho provozovatele (viz § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu). Odtah fakticky provedla žalobkyně, příspěvková organizace zřízená (mj.) za tímto účelem územní celek, čímž jí vznikly náklady (újma), jejichž výši určuje (a současně limituje) právní předpis územní celek (nařízení číslo ze dne 12. 2. 2013, jež nabylo účinnosti dne 1. 4. 2013). Náklady spojené s odstraněním (odtahem) vozidla je podle zákona (§ 27 odst. 5 zákona o silničním provozu) povinen uhradit provozovatel vozidla, tzn. žalovaný, bez ohledu na to, zda to byl on či někdo jiný, kdo vozidlo na vyhrazeném místě zanechal. Tento závazkový vztah – založený dle uvedeného ustanovení zákona o silničním provozu ve vztahu k § číslo odst. 1 a § 2910 odst. 1 OZ způsobením újmy, jež je dána náklady na odstranění vozidla – vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž škoda vznikla, přičemž tento odpovědnostní vztah je budován na principu odpovědnosti objektivní. Za odstranění vozidla nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, nýbrž i následné umístění kupř. na parkovišti s nepřetržitou ostrahou (v zájmu zabránění vzniku škody). Je-li odtažení vozidla skutečně spojeno s jeho umístěním na střeženém parkovišti, jsou i s tím spojené náklady nákladem ve smyslu § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, které se sice výslovně vztahují ke skutkové podstatě vymezené § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, avšak jejich závěry jsou použitelné také ve vztahu k nákladům na odstranění vozidla dle § 27 odst. 5 téhož zákona.

19. Nárok žalobkyně, s respektem k uvedeným závěrům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, je právně kvalifikován jako nárok na náhradu majetkové újmy, avšak jde o specifický nárok, neboť nejde o případ, kdy oprávněné osobě (žalobkyni) vzniká újma jako taková, spíše je zřejmé, že prostředky plynoucí jí z tohoto důvodu představují zdroj jejích příjmů (poplatek za odtah a skladování vozidla); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1193/2011. Pokud jde o výši náhrady újmy, soud vyšel z cen stanovených právním předpisem územní celek (nařízení číslo z roku 2013), které lze sice hodnotit jako poměrně vysoké (zejména cena za parkování v rozmezí čtvrtého až sto osmdesátého dne), avšak nikoliv jako zjevně nepřiměřené. Důvody zvláštního zřetele hodné pro použití moderačního oprávnění podle § 2953 odst. 1 OZ soud v této věci neshledal, resp. žalovaný se žádných takových důvodů ani nedovolával.

20. Soud tudíž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 850 Kč, tj. náhradu újmy spočívající v nákladech na odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkování včetně střežení vozidla ve výši 41 950 Kč (tj. za 106 započatých dnů v době od 31. 8. 2022 do 14. 12. 2022, ve výši 250 Kč za první tři dny a ve výši 400 Kč za zbylé dny v uvedeném období).

21. Co se týče uplatněného příslušenství – úroku z prodlení, žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného řádně vyzvala k plnění před podáním žaloby. Dopis ze dne 5. 10. 2022 mu zaslala na adresu jeho dřívějšího trvalého pobytu, ačkoliv v centrální evidenci obyvatel byl již od 10. 2. 2021 evidován údaj o bydlišti (pobytu) na adrese adresa žalovaného. Za první (řádnou) výzvu k plnění tedy je namístě považovat až (doručenou) žalobu v této věci. Ta byla žalovanému (byť fikcí) doručena dne 16. 3. 2023 a žalovaný měl poté žalobkyni poskytnout plnění bez zbytečného odkladu, tj. dne 17. 3. 2023 (srov. 1958 odst. 1 OZ). Do prodlení se zaplacením uplatněné částky žalobkyni se tedy dostal následujícího dne, tj. 18. 3. 2023, a je povinen žalobkyni – vedle samotné jistiny – platit též úrok z prodlení v sazbě 15 % ročně (srov. § 1968 věta první, § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení, činila 7 %).

22. Soud tudíž žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení (v sazbě 15 % ročně) z částky 43 850 Kč za dobu od 18. 3. 2023 do zaplacení; co do úroku z prodlení z této částky za dobu od 16. 11. 2022 do 14. 12. 2022 řízení zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a ve zbylé (nepřiznané) části úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.; žalobkyně vzala žalobu zpět v nepatrné části úroku z prodlení a ve věci byla úspěšná až na relativně nepatrnou (další) část úroku z prodlení. Proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, konkrétně v částce 1 954 Kč, jež odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 754 Kč a paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (tj. 100 Kč za sepis předžalobní výzvy a 100 Kč za sepis žaloby). Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou – návrhem na zahájení řízení podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech, a peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč.

24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li žalovaný (povinný) dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, oprávněná se může jejich vymožení domáhat cestou exekuce (výkonu rozhodnutí).