OSDC 14 C 94/2026-58

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 28 531,73 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 8 531,73 Kč, s úrokem z částky 24 569,85 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 269,85 Kč od 24. 9. 2025 ve výši 12 % ročně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 24. 9. 2025 ve výši 12 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 453 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 531,73 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a.s.) a žalovaným došlo dne 12. 3. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 24 569,85 Kč, poplatků ve výši 2 700 Kč a příslušenství. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2026 výslovně uvedla, že v daném případě byl úvěrový limit stanoven na částku 20 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z platební historie má soud za prokázáno, že žalovaný dne 29. 10. 2024 prvně čerpal úvěr ve výši 24 569,85 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdkyně navíc pouze zjistila, že náklady žalované na bydlení činí 7 500 Kč a že má žalovaný jednu vyživovací povinnost. Žádné další výdaje žalovaného neuvedla ani nezkoumala. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Při určení výše jistiny soud vycházel z explicitního vyjádření žalobkyně ze dne 8. 4. 2026, ve kterém výslovně uvedla, že úvěrový rámec činil 20 000 Kč. k důvodům, proč žalovaná jistiny činí částku 24 569,85 Kč a nikoliv částku 20 000 Kč se žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu nevyjádřila, a proto soud vycházel z částky 20 000 Kč pro stanovení výše bezdůvodného obohacení.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu jedné poloviny, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 453 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 091 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 531,73 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Z částky ve výši 2 906 Kč pak jedna polovina činí 1 453 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.