OSDO 6 C 36/2019-200

Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne 3. 11. 2021 soudkyní JUDr. Vladimírou Mašinovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 93 384,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 81 473,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2017 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 100 Kč měsíčně, vždy k poslednímu dni v měsíci po dobu, kdy bude ve výkonu trestu, po ukončení výkonu trestu je povinen splácet dlužnou částku po 200 Kč měsíčně, vždy k poslednímu dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek.

II. Ohledně částky 19 285,57 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16 625 Kč, a to v měsíčních splátkách po 200 Kč měsíčně, vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém budou zaplaceny veškeré pohledávky, uvedené v bodu I. tohoto rozsudku, k rukám údaje o zástupci jméno příjmení, anonymizováno, ulice a číslo, PSČ obec.

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu žalovanou částku

93 384,09 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Soud vyzval žalobce k doplnění žaloby, což žalobce provedl svým podáním ze dne datum tak, že vysvětlil skladbu žalované částky, a to jak pokud se jedná o celkový načerpaný úvěr, tak pokud se jedná o poplatky, úrok z prodlení i běžný, tzv. obchodní úrok. Rovněž doložil, že z celkové výše dluhu, která se skládá z načerpaného úvěru ve výši 231 406,02 Kč + poplatku ve výši 4 670 Kč + sankčních poplatků ve výši 9 311,60 Kč + obchodních úroků ve výši 5 303,97 Kč, což činí celkem 250 691,59 Kč, zaplatil žalovaný jednotlivými úhradami celkem 157 307,50 Kč, k úhradě tedy zbývá právě žalovaná částka. Jednotlivé položky žalobce vysvětlil a doložil výpisy z účtu.

2. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalovaný požádal o odročení s tím, že je ve vazební věznici v Českých Budějovicích a v horizontu několika měsíců očekává skončení trestního řízení. K tomu skutečně došlo, nicméně žalovaný byl odsouzen a nyní vykonává trest ve stát. instituce. Soud se pokoušel opakovaně žalovaného vyslechnout, jak ve vazební věznici v Českých Budějovicích odkud byl ovšem v mezidobí přemístěn do Vazební věznice na instituce, tak v této věznici, k výslechu dožádanými soudy však nedošlo. Soud proto vyzval žalovaného, nechť se vyjádří k žalobě a poslal mu veškeré podklady poskytnuté žalobcem.

3. Žalovaný se postupně vyjadřoval k uplatněnému nároku, když ve svých vyjádřeních zejména vytýkal žalobci, že ho nevyzval písemně k zaplacení žalované částky, úrok z prodlení napadal jako nepřiměřený, poukazoval na to, že společnost právnická osoba, mu jako zaměstnanci nevyplácela po určitou dobu od konce roku 2017 mzdu, když se se svým nárokem přihlásil do insolvenčního řízení proti této společnosti. Argumentoval také tím, že úvěr u žalobce měl být pojištěn a ten se měl domáhat plnění z této pojistky.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 2020 tak, že žalobě vyhověl zcela. Žalovanému uložil povinnost splácet dlužnou částku po 100 Kč měsíčně a zbytek za 6 měsíců po ukončení výkonu trestu. Ve stejné lhůtě mu uložil povinnost zaplatit i náklady řízení.

5. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal, když namítal opakovaně, že žalobce ho nijak nekontaktoval, pokud se jedná o dlužnou částku, a dále namítal, že není schopen uhradit dluh do 6ti měsíců po propuštění z výkonu trestu.

6. Krajský soud ve svém zrušovacím usnesení soudu I. stupně vytkl, že nezjistil dostatečně skutkový stav, kdy se nezabýval absencí tvrzení žalobce o obsahu uzavřené smlouvy a způsobu jejího uzavření. Není tak zřejmé, jaký byl skutečný obsah uzavřené smlouvy, když výše úvěru je nezbytnou náležitostí smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák., Soud po té usnesením ze dne 2021 vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila podle intencí krajského soudu, což žalobce učinil svým podáním ze dne 2021. V něm se vyjádřil ke kontraktačnímu procesu a k obsahu smlouvy i ke změně úvěrového rámce. V bodu III. svého vyjádření, pak uvedl, že žalovaný žádal o standartní limit ve výši 50 000 Kč a následně požádal o zvýšení limitu na 80 000 Kč. Dále vyčíslil jednotlivé částky, které žádá po žalovaném uhradit a vyjádřil se k prověření solventnosti žalovaného.

7. Soud ve věci nařídil jednání a v mezidobí ještě požádal o sdělení, zda je žalovaný ve věznici stále pracovně zařazen a výdělkem, který byl potvrzen předchozím potvrzením věznice ve výši 4 936 Kč. K tomu věznice Ostrov nad Ohří sdělila, že jeho výdělek se poněkud zvýšil a činí 5 847 Kč, k pravděpodobnému termínu propuštění se vyjádřil tak, že to bude 2023, nebude-li stanoveno jinak.

8. Na jednání dne 2021 se žalobce omluvil, žalovaný se na jednání dostavil s vyžádanou eskortou z věznice Vykmanov. Ve věci uvedl, že si již podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu, neboť 2/3 trestu již má odpykány. O této žádosti však dosud rozhodnuto nebylo. Dále žalovaný uvedl, že má dluhy vůči Českému státu – Ministerstvu pro místní rozvoj ve výši kolem 39 000 000 Kč, dalších 200 000 Kč za trestní řízení, které probíhalo u Krajského soudu v Českých Budějovicích, 250 000 Kč dluží právnická osoba. Kromě těchto položek mu vzniká dluh na výživném, neboť z jeho příjmů věznice zasílala výživné kolem 2 000 Kč měsíčně, toto výživné mu však bylo stanoveno ve výši 3 000 Kč měsíčně a zbývající částku doplácela jeho matka. Ta však před půl rokem zemřela a nemá tedy kdo rozdíl mezi výživným zasílaným věznicí a výživným, které bylo určeno soudem, hradit. Uvedl, že jakmile bude propuštěn, má zajištěno zaměstnání u svého bývalého zaměstnavatele v země ve obec. Dále uvedl, že okamžitě po propuštění z výkonu trestu zahájí insolvenční řízení a požádá o oddlužení.

9. K věci samé se vyjádřil tak, že pokud jde o samotný kontraktační proces, pak požádal o úvěr ve výši 35 000 Kč a vůbec netuší, z jakého důvodu mu byl stanoven úvěrový rámec 50 000 Kč. Potvrdil však, že v průběhu držení karty požádal o zvýšení tohoto úvěrového limitu na

80 000 Kč. Základ nároku žalobce uznal s tím, že si je vědom částek, které touto kartou vyčerpal. Nicméně žalobci vytýkal, že nijak nereagoval na jeho oznámení při přerušení plateb, které bylo učiněno elektronicky, když firma, kde byl jednatelem, šla do insolvence a v důsledku toho ztratil schopnost své dluhy splácet. To žalobci oznámil elektronicky, neboť veškerá komunikace mezi ním a žalobcem elektronicky probíhala.

10. Žalobce doložil již při podání žaloby žádost o vydání karty karta, když tato žádost je ze dne 2015, a byla podána ve obec tohoto dne. Žádost zněla na limit 35 000 Kč. Žalovaný k tomu vypověděl, že na této adrese ve obec se zdržoval do počátku roku 2016, pak odjel do země, což oznámil jak žalobci, tak městskému úřadu, kdy byl odhlášen z bývalého trvalého pobytu na adrese adresa, svůj dluh vůči žalobci splácel, k přerušení splátek došlo v důsledku vstupu společnosti právnická osoba, do insolvence. V žádosti je také uvedena korespondenční adresa žalobce ulice a číslo,

PSČ obec.

11. Jestliže soudu I. stupně bylo krajským soudem uloženo, aby zkoumal samotný kontraktační proces, pak bylo zjištěno, že zde od počátku nebyla shoda na výši úvěrového limitu. Žalobce tvrdí, že tento úvěrový limit činil 50 000 Kč, a že o to žalovaný požádal. To však bylo vyloučeno dokladem, který samotný žalobce předložil, když úvěrový limit v žádosti žalovaného je uveden na 35 000 Kč. Shoda se pak týkala jen zvýšení úvěrového limitu na 80 000 Kč, což žalovaný potvrdil.

12. Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě je zřejmé, že již od počátku kontraktačního procesu nebyla mezi účastníky shoda, pokud jde o výši peněžní částky, která je předmětem smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu je nutno, i podle názoru krajského soudu, pokládat tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou, neboť na výši úvěru se účastnici nedohodli. Na tom nic nemění skutečnost, že později byl žalovanému na jeho žádost poskytnut vyšší úvěrový limit, neboť nelze platně změnit neplatnou smlouvu.

13. Dalším důvodem pro neplatnost této smlouvy je i skutečnost, že v době uzavření smlouvy byla na žalovaného vedena exekuce pod sp. zn. spisová značka, kdy usnesení a pověření exekutora ve věci této bylo vydáno dne 2005 pro částku 21 804 Kč a tato exekuce je v běhu dosud. Na žalovaného byly vedeny i další exekuce, ty však byly zastaveny. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným by tak byla absolutně neplatná i pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kde soud odkazuje na rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. V tomto rozhodnutí je podrobně vysvětleno, co je řádné posouzení úvěruschopnosti a finanční arbitr zde vyjadřuje názor, že součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takovéto skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, s nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. V době uzavření spotřebitelské smlouvy platil režim zákona 145/2010, kde bylo nutno zkoumat úvěruschopnost dlužníka podle § 9 odst. 1 cit. zákona. I rozsudek Soudního dvora EU – C - 679/18 ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti.

14. V daném případě jsou tedy hned dva důvody pro absolutní neplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky tak, jak bylo vysvětleno výše. Soud proto posoudil vztah mezi účastníky podle

§ 2991 obč. zák., tedy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci právě částku, kterou prostřednictví karty vyčerpal a žalobci nevrátil. Žalobě pak soud vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy pak žalobu zamítl ohledně zbývající částky 19 285,57 Kč, když tato částka je tvořena poplatky ve výši 4 670 Kč, sankčními poplatky ve výši 9 311,60 Kč a úrokem 5 303,97 Kč.

15. Soud umožnil žalovanému dlužnou částku splácet, když postupoval podle § 160 o. s. ř. Žalovaný na jednání doložil potvrzení věznice o vyplácené pracovní odměně za období leden – červen 2021, v té době čistý příjem žalovaného činil 3 075 Kč. V něm jsou uvedeny i jednotlivé srážky na výživném, na náklady výkonu trestu a částečně i na pohledávku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Je tedy zřejmé, že žalovaný není schopen platit částku vyšší a soud vzhledem k celkové výši jeho dluhů rozhodl tak, že splátky zvýšil o dalších 100 Kč měsíčně, až bude žalovaný z výkonu trestu propuštěn. Soud má za to, že žalovanou částku není schopen žalovaný jiným způsobem v současné době hradit. To platí i pro dobu po propuštění z věznice, neboť není možno rozhodnout tak, že by soud preferoval jednoho z věřitelů žalovaného na úkor věřitelů druhých.

16. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch z 87 %, neúspěch ve výši 13 %, je tedy povinen žalovaný zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 74 %. Soud přiznal žalobci náhradu za 3 úkony po 4 860 Kč, tj. 14 580 Kč 3 x 300 Kč paušál, tj. 900 Kč, DPH 21 % ze součtu výše uvedených částek, tj. z částky 15 480 Kč, tj. 3 250,80 Kč a za zaplacený soudní poplatek 3 736 Kč. Náhrada nákladů řízení by činila 22 466,80 Kč, 74 % z této částky činí 16 625 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15ti dnů od jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvou vyhotoveních; o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Povinnosti uvedené ve výrocích tohoto rozsudku je možno vymáhat výkonem rozhodnutí.