OSDO 19 C 255/2022-50

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 36 301,59 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 36 301,59 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 301,59 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku

10 454 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 301,59 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtované smluvní pokuty, ujednané mezi účastníky řízení ve smlouvě o úvěru číslo ze dne datum. Žalobkyně přitom připomněla, že jí byl zdejším soudem z titulu předmětné smlouvy již přiznán nárok na zaplacení smluvní pokutu ve výši 18 200,41 Kč, nyní podaným návrhem se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty za období od datum do datum.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný, neboť předmětnou úvěrovou smlouvu je nutno považovat za absolutně neplatnou. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaný namítá lichevní charakter dané smlouvy a celkově nemravné okolnosti, za kterých byla tato úvěrová smlouva uzavřena. Z obsahu jednotlivých smluvních ujednání je pak podle žalovaného zřejmé, že se měl zavázat platit nemravné úroky, přičemž ujednání o smluvní pokutě je ujednáním nemravným a neplatným ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku.

3. Při jednání žalovaný shora rekapitulované námitky zopakoval, nadto případně požádal soud o moderaci smluvní pokuty v tom smyslu, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. Soud vyšel ze skutečností zjištěných v řízení, vedeném zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, ve kterém byl dne datum vydán rozsudek, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 118 202,33 Kč s příslušenstvím (mj. úrok ve výši 25,14 % ročně z dlužné částky) a smluvní pokutu ve výši 18 200,41 Kč. Je tak zjevné, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, z jejíhož titulu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 111 000 Kč s tím, že v rámci osmnácti měsíčních splátek zaplatí žalovaný žalobkyni celkem částku 199 476 Kč, přičemž ve smlouvě byla deklarována„ zápůjční úroková sazba“ ve výši 126,72 % ročně; současně byla v bodu 6.5 smlouvy ujednána v případě (předčasného) zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dále soud zjistil, že dne datum byla částka 111 000 Kč žalovanému vyplacena (na jím označený bankovní účet), a že před zesplatněním úvěru žalovaný ničeho neuhradil.

5. Současně je vhodné připomenout, že zdejší soud v odůvodnění citovaného rozsudku zdůraznil:

„ V důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku)“.

6. V nyní posuzované věci – za procesní situace, kdy žalovaný mj. požádal o případnou moderaci smluvní pokuty – soud z dále uvedených důvodů dospěl k závěru, že je namístě smluvní pokutu přiměřeně snížit, a v důsledku tohoto žalobu v plném rozsahu zamítnout.

7. Předně je třeba zdůraznit, že podepsaný soud v obdobných právních věcech žalobkyně, týkajících se„ navazujících vyúčtování“ již dříve přiznaných plnění z titulu smluvních pokut opakovaně akcentoval fakt, že žalobám je vyhovováno toliko v důsledku procesní pasivity žalovaných (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka), jelikož ve všech těchto případech jsou dány obdobné důvody pro přiměřené snížení smluvní pokuty.

8. Současné rozhodnutí proto nemůže být pro žalobkyni jakkoli překvapivé, bez ohledu na skutečnost, že závěr o nutnosti moderace smluvní pokuty je závěrem právním, jemuž nemusí předcházet poučení ze strany soudu.

9. V posuzované věci byla úvěrovou smlouvou, od které žalobkyně odvíjí svůj nyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty,„ ujednán“ úrok ve výši 126,72 % ročně. Jakkoli podepsaný soud rozsudkem sp. zn. spisová značka – poté co žalobkyně přikročila k částečnému zpětvzetí žaloby v tom smyslu, že poté již požadovala pouze úrok ve výši 25,14 % ročně – v kontextu absence jakékoliv procesní obrany žalovaného žalobě vyhověl, není možno v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá zaplacení„ následné“ smluvní pokuty, ztrácet ze zřetele, že žalobkyně v podmínkách spotřebitelského úvěru, uzavřeného formou adhezní smlouvy, požadovala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 126,72 % ročně, tedy ve výši, kterou je bez jakýchkoliv pochybností nutno – kontextuálně – považovat za nepřiměřeně vysokou a ve svém důsledku rozpornou s dobrými mravy.

10. Pakliže proto žalobkyně za situace, kdy jí pravomocným rozsudkem bylo z titulu předmětné úvěrové smlouvy přiznáno finanční plnění, v posledku zjevně přesahující dvojnásobek žalovanému poskytnuté jistiny, žádá posuzovanou žalobou přiznání další smluvní pokuty ve výši zhruba

32 % jistiny, je nutno přijmout závěr, že v daném kontextu dochází k tzv. přezajištění (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2022 sp. zn. 21 Cdo 841/2021), respektive že smluvní pokuta v tomto případě přestává plnit svoji zajišťovací a motivační funkci, a začíná plnit funkci doslova retribuční, a v tomto ohledu již právu žalobkyně nelze poskytnout soudní ochranu. V opačném případě by se soud prohřešil proti imperativům vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3308/16 ( (N 16/84 SbNU 181); zvláště viz bod 44. odůvodnění), neboť by přiznal žalobkyni plnění z titulu smluvní pokuty, přestože je zjevné, že za dané situace již žalobkyní vyúčtovaná smluvní pokuta neplní legitimní, a tím pádem ani legální funkci.

11. Soud proto dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 2051 občanského zákoníku je s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti třeba účastníky ujednanou smluvní pokutu považovat za nepřiměřeně vysokou.

12. Pouze pro úplnost podepsaný soud připomíná, že podle judikatury Nejvyššího soudu může být – v závislosti na konkrétních okolnostech věci – nepřiměřeně vysoká i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 29 Cdo 3667/2010), zvláště když je zjevné, že v daném případě nelze považovat výši ujednání o smluvní pokutě za odpovídající obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 32 Cdo 1432/2010).

13. Pouze nad rozhodný rámec – a žalobkyni případně na vysvětlenou – soud připomíná, že nepřikročil-li by k moderaci smluvní pokuty, byl by zde stále prostor pro úsudek, zda by přiznání žalované částky nebylo v rozporu s dobrými mravy (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu 17. 5. 2011 sp. zn. 23 Cdo 2192/2009).

14. O nákladech řízení konečně rozhodl soud tak, že žalovaný má podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení; za účelně vynaložené náklady žalovaného přitom soud shledal náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 2 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, tři režijní paušály v celkové výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 640 Kč ve výši 1 840 Kč. Za účelně vynaložené náklady žalovaného proto soud považuje částku

10 454 Kč, kterou je žalobkyně povinna uhradit na bankovní účet právního zástupce žalovaného

(č. bankovní účet, variabilní symbol) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.