OSDO 10 C 37/2023-113

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro zapl. 5 450 344 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 450 343,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 450 343,51 Kč od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 0,49 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 450 344 Kč ode dne datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 450 344 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 0,49 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 81 385 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne datum, se žalobce domáhal zaplacení částky 5 450 344 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalované dne datum částku 5 450 344 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit žalobci do datum včetně smluvního úroku ve výši 10% z této částky ode dne zapůjčení do doby vrácení zápůjčky. Dále se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení ze žalované částky od datum do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že se žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřela a že mezi účastníky nebyl sjednán smluvní úrok ve výši 10% ročně, ani datum splatnosti zápůjčky na den datum. Žalovaná v minulosti aktivně obchodovala se žalobcem a jeho společností právnická osoba., IČ IČO. Na začátku roku 2023 ukončili spolupráci a žalobce začal podávat žaloby na žalovanou. Žalobce uhradil za žalovanou částku 5 450 343,51 Kč s tím, že společnosti právnická osoba. sdělil, že jím uhrazená částka má být použita pro konkrétní účely. Neplyne, že by se mělo jednat o zápůjčku. Žalovaná se žalobcem a jeho společností právnická osoba. v roce 2020 dosahovala objemu vzájemných obchodů desítek milionů korun. Daná transakce (úhrada žalované částky žalobcem za žalovanou) byla součástí vzájemné dohody.

3. Žalobce se v replice vyjádřil, že žalovaná potvrzuje úhradu částky žalobcem za žalovanou ve výši 5 450 343,51 Kč třetí společnosti. Pokud se neprokáže tvrzení ohledně zápůjčky, potom se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

4. Na přípravném jednání účastníci učinili tvrzení, že žalobce dne datum uhradil za žalovanou částku ve výši 5 450 343,51 Kč společnosti právnická osoba, a. s. za nesporné. Žalobce - po poučení ze strany soudu - k prokázání tvrzení, že se jednalo o zápůjčku, navrhl výslech žalobce a svědka jméno FO a člena statutárního orgánu žalované - tituly před jménem jméno FO. Žalovaná – také po poučení ze strany soudu - k prokázání tvrzení, že částka byla uhrazena na základě dohody, navrhla výslech žalobce a svědka jméno FO.

5. Mezi účastníky bylo dále nesporné tvrzení, že žalobce je činný ve společnosti právnická osoba. a že mezi žalovanou a společností právnická osoba. probíhala obchodní spolupráce.

6. Z prohlášení ze dne datum a ze sdělení právnická osoba., soud zjistil, že žalobce požádal téhož dne společnost právnická osoba., aby částka ve výši 5 450 343,51 Kč, kterou dne datum poukázal na účet právnická osoba., č. ú. čísločíslo, VS var. symbol, byla použita na splacení financování, které poskytla právnická osoba. na základě smlouvy ze dne datum žalované. Z této smlouvy soud zjistil, že žalovaná dne datum uzavřela smlouvu o factoringové spolupráci se společností právnická osoba., jejímž předmětem bylo postupování pohledávek žalované za jejími odběrateli na právnická osoba.

7. tituly před jménem jméno FO, jehož účastnický výslech byl navržen, nedal souhlas se svým výslechem, pouze uvedl, že žalovaná uzavřela se žalobcem jednu smlouvu o zápůjčce ve výši cca 8 mil. Kč, která byla splacena.

8. Z výslechu jméno FO soud zjistil, že je u žalované prokuristou asi pět let. Žalobce zapůjčil žalované v roce 2019 částku 8 000 000 Kč, která byla vrácena převodem na účet. Svědkovi není známo, že by byly uzavřeny další zápůjčky mezi žalobcem a žalovanou. Druhý prokurista žalované, tituly před jménem jméno FO, měl na starosti hospodářské výsledky. Svědek potvrdil uzavření smlouvy mezi žalovanou a společností právnická osoba, a. s., což fungovalo tak, že poskytovatel faktoringu uhradil zálohu žalované (60 – 80 % z celkové fakturované částky) a po úhradě ze strany odběratele na účet právnická osoba, a. s., zbytek. V případě, že odběratel neuhradil fakturu, potom žalovaná byla povinna vrátit již vyplacené finanční prostředky společnosti právnická osoba, a. s. Neví, že by žalobce platil na účet právnická osoba a. s. nějakou částku. Poté, co svědkovi byla předložena listina - prohlášení žalobce ze dne datum o úhradě částky ve výši 5 450 343,51 Kč - svědek uvedl, že neví, proč bylo plněno ze strany žalobce společnosti právnická osoba. Podle něj ani nenastala situace, že by žalovaná vystavila fakturu žalobci s účtem právnická osoba, a. s. Pokud právnická osoba a. s. požadovala úhradu nějaké částky, ozvala se emailem jméno FO, druhému prokuristovi a svědkovi.

9. Oba účastníci navrhli ve svých podáních výslech žalobce. Při jednání, které se konalo dne datum, na něm žalovaná netrvala a označila jej za nadbytečný. Žalobce na tomto důkazním návrhu setrval.

10. Právní zástupce žalobce podáním ze dne datum oznámil, že žalobce není schopen se ze zdravotních důvodů účastnit jednání. Z předchozí omluvy ze dne datum a ze sdělení ČSSZ je patrné, že žalobce je v dočasné pracovní neschopnosti od datum. Samotná omluva ze dne datum je prosta žádosti o odročení a soud ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1988/2008 nepovažoval sdělení za žádost o odročení jednání. Právní zástupce žalobce na jednání potvrdil, že žalobce je v pracovní neschopnosti od listopadu 2023. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky podle § 101 odst. 3 o. s. ř., aby jednal v nepřítomnosti žalobce. Omluva, doručená soudu v úterý dne datum (na jednání na den datum) není včasná, když žalobce byl vyrozuměn o termínu jednání dne datum a jeho dočasná pracovní neschopnost trvá od datum. Žalobce je v této věci zastoupen advokátem, který mohl žalobce omluvit hned poté, co mu bylo doručeno předvolání a poté, co zjistil stanovisko žalobce. Soud dospěl k závěru, že v tomto individuálním případě není omluva ze dne datum včasná, když důvod omluvy spočívá ve skutečnosti, která nastala datum, žalobce je zastoupen právním profesionálem, termín jednání (datum) je žalobci znám od datum a jeho zástupci od datum. Z těchto důvodů soud neprovedl výslech žalobce, na kterém setrval pouze žalobce a jemuž by důkaz mohl být teoreticky ve prospěch (prokázání zápůjčky). Žalobce se sám připravil o možnost být ve věci vyslechnut, když se nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání.

11. Na podkladě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) a aplikoval jeho ustanovení následujícím způsobem.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Nespornými tvrzeními účastníků a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobce zaplatil částku ve výši 5 450 343,51 Kč společnosti právnická osoba. Sporný byl pouze právní (ne)důvod úhrady finanční částky – zápůjčka či bezdůvodné obohacení (jak uváděl žalobce) či dohoda stran (jak uváděla žalovaná). Žalobce neprokázal existenci ústní smlouvy o zápůjčce a žalovaný neprokázal své tvrzení, že výše uvedená částka byla uhrazena na základě dohody účastníků. Jednatel žalované nedal souhlas se svou účastnickou výpovědí a žalovaná netrvala na výslechu žalobce; svědek jméno FO naopak sdělil, že mu není známo, proč žalobce za žalovanou uhradil tuto částku třetí společnosti. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného právního důvodu (dohoda účastníků), na jehož základě došlo k zaplacení částky 5 450 343,51 Kč žalobcem za žalovanou.

14. Soud tak posoudil platbu provedenou žalobcem jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť ve smyslu ust. § 2 991 odst. 2 o. z. za ni bylo žalobcem hrazeno bez právního důvodu. Současně soud zjistil, že ač se žalobce v žalobě domáhá zaplacení částky 5 450 344 Kč, z listinných důkazů a nesporných skutečností vyplývá, že společnosti právnická osoba. žalobce zaplatil toliko částku 5 450 343,51 Kč. V částce 0,49 Kč tedy soud žalobu spolu se zákonným úrokem z této částky od datum do zaplacení zamítl. Ve světle zjištěného skutkového stavu a jeho následné subsumpce pod příslušné ustanovení zákona soud rozhodl, že zbývající část nároku žalobce na zaplacení jistiny žalované částky je po právu a žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci částku 5 450 343,51 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud dodává, že nemuselo dojít ke změně žaloby, když nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, když sám žalobce nárok takto (alternativně) označil, žalované bylo toto stanovisko známo a navíc lze podpůrně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007.

15. Závěr o jistině žalované částky však nelze vztáhnout i na příslušenství pohledávky, které žalobce rovněž nárokoval. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky, nelze žalobci přiznat smluvní úrok ve výši 10 % ročně z částky 5 450 344 Kč, když existence takového ujednání nebyla prokázána. Nárok na žalovaný smluvní úrok soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle ust. § 1963 odst. 1 písm. a) o. z. Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu, je cena splatná do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy.

18. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Vzhledem k tomu, že v daném případě došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení - tedy nikoli ke vzniku dluhu na základě právního jednání, kterým by byl zároveň určen čas plnění - je dlužník povinen plnit ve lhůtě bez zbytečného odkladu od věřitelovy výzvy k plnění.

21. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019, Nejvyšší soud vyložil, že i v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od datum v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, zejména pak § 1958 odst. 2 o. z., se uplatní dříve přijatý závěr, že za kvalifikovanou výzvu věřitele (žádost o plnění) lze považovat i žalobu na plnění, přičemž žaloba představuje hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli - § 41 odst. 3 o. s. ř.

22. Přestože u bezdůvodného obohacení zákon nekonstruuje okamžik splatnosti, judikatura vedle výše uvedené výzvy nevylučuje možnost, aby si okamžik splatnosti sjednali sami obohacený a ochuzený (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 903/2021 ze dne datum). K tomuto však nedošlo, a soud se tedy při úvaze o prodlení řídil okamžikem doručení žaloby žalované, přičemž podle potvrzení o dodání a doručení do datové schránky jí byla žaloba doručena dne datum. Od této doby byla žalovaná povinnost uhradit žalovanou částku bez zbytečného odkladu. Tato lhůta je velmi krátká a je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (viz rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne datum, sp.zn. 32 Cdo 2484/2012.

23. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla dne datum dodána do datové schránky žalované, do níž se žalovaná téhož dne také přihlásila (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 44 spisu), dne datum žalovaná nahlížena do spisu a dne datum žalovaná zastala vyjádření k žalobě. Dne datum byla žalované doručena replika žalobce, že nebude-li prokázána ústní smlouva o zápůjčce, bude požadovat úhradu jistiny jako bezdůvodné obohacení. Právní vztah mezi žalobcem a žalovanou shledává soud obdobný vztahu obchodnímu, když společnost právnická osoba., ve které je zainteresován žalobce a účastníci řízení spolu de facto obchodovali v rámci zakázek.

24. Soud při určování lhůty bez zbytečného odkladu přihlédl k tomu, že se jedná o převod větší finanční částky (byť z hlediska hodnoty získaných zakázek žalovanou v roce 2020 se jedná o 1 %) a podpůrně k § 1963 odst. 1 písm. a) o. z., který určuje, že splatnost pohledávky vyvstávající z obchodních vztahů nastává 30 dní od doručení faktury nebo jiné obdobné výzvy (v tomto případě žaloby) povinnému. Vztažmo ke dni doručení žaloby žalované, stala se uplynutím lhůty 30 dní povinnou plnit, nezaplatila však ničeho. Žalovaná je tak za období ode dne následujícího po uplynutí 30 denní lhůty žalobci dlužna zaplatit vedle žalované částky rovněž zákonné úroky z prodlení z částky 5 450 343,51 Kč od datum do zaplacení. Nárok na zákonné úroky z prodlení za období od datum do datum soud, s ohledem na předestřené ustanovení zákona, výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

25. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle odst. 2 jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

26. Přestože v této věci byla žaloba podána dne datum a předžalobní výzva je datována datum, kterou žalobce v obdobném řízení (u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka) předložil, jsou splněny podmínky, aby soud žalobci náhradu nákladů přiznal. Jak je patrné ze sdělení účastníků (viz přípravné jednání) jsou mezi nimi vedeny další spory. Soud má za to, že předžalobní výzva v této věci by byla formalismem, když žalovaná od počátku nárok popírala a žalovanou částku neuhradila. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2620/2014 absence výzvy nebude podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Soud s přihlédnutím k judikatuře má za to, že je na místě přiznat žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Přestože žalobce byl ve věci v plném rozsahu (až na částku 0,49 Kč) úspěšný pokud jde o jistinu pohledávky, ve vztahu k nákladům řízení soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne datum) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne datum) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

28. V daném případě žalobce požadoval vedle jistiny také zákonné úroky z prodlení a smluvní úrok. Žalobce požadoval ke dni vyhlášení rozsudku (datum) tyto částky: jistina 5 450 344 Kč, úrok ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od datum do datum ve výši 2 111 636,01 Kč a zákonný úrok z této částky od datum do datum ve výši 2 148 346,96 Kč, celkem tak ke dni vyhlášení rozsudku bylo požadováno 9 710 326,97 Kč. Žalobci byla přiznána částka 5 450 343,51 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, který je ke dni vyhlášení rozsudku (datum) kapitalizován částkou 360 312, 63 Kč, celkem tak žalobci byla přiznána částka 5 810 656,14 Kč. Žalobce byl z 60 % úspěšný a ze 40 % neúspěšný.

29. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 272 518 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 450 344 Kč sestávající z částky 30 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 30 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 15 070 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 30 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 389,04 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 163,50 Kč za 282 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 225,54 Kč za 282 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 111 079,04 Kč ve výši 23 326,60 Kč. Celková výše nákladů činí 406 923,64 Kč. Protože byl žalobce v řízení úspěšný z 60 % a neúspěšný ze 40 %, náleží žalobci náhrada 20 % (60 % - 40 % = 20 %) jeho nákladů. Celkem je tak žalovaná povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 81 385 Kč.

30. Pro úplnost soud uvádí, že za účast na přípravném jednání náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. g) a.t.) a že žalobci přiznal náhradu nákladů za úkon (podání žaloby), který nebyl účtován, avšak nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ve věci ze dne datum, ve kterém žalobce zopakoval již tvrzené a navrhl, aby soud nárok případně posoudil jako bezdůvodné obohacení. Toto právní posouzení zopakoval i při přípravném jednání a krátké sdělení ze dne datum nelze považovat za účelné vyjádření ve věci samé, když navíc ve vyjádření je časovým možnostem advokáta věnován větší rozsah, než samotnému vyjádření.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

32. Při určování přiměřené lhůty, do kdy mají být tímto rozsudkem uložené povinnosti splněny, zohlednil soud zejména výši žalované částky a vztah účastníků. Účastníci spolupracovali v rovině obchodní. Co se týče pariční lhůty, dospěl soud k názoru, že pro charakter vztahu mezi účastníky a výši žalované částky (řádově v milionech Kč) je na místě tuto určit v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, přičemž tento odklad nebude mít závažný ekonomický dopad na žalobce jako věřitele, který podal žalobu téměř po 3 letech ode dne poskytnutí žalované částky. Soud tak rozhodl, veden výše uvedenou úvahou, o povinnosti uhradit jistinu a úroky z prodlení (výrok I. rozsudku), tak náklady řízení (výrok III. rozsudku) ve lhůtě jednoho měsíce ode dne právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.