OSDO 17 C 109/2026-16

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: právnická osoba sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 10 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 240 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 330,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z této částky od datum do zaplacení ve výši 12,75 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 341,08 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 515,87 Kč a smluvní pokutou ve výši 240 Kč.

2. Žalobu odůvodnila, že žalovaná dne datum uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. hodnota. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku ve výši 10 000 Kč vrátit původnímu věřiteli s příslušenstvím v šesti splátkách ve výši 2 330,89 Kč zahrnující úrok 126,19 % ročně. Žalovaná neuhradila ani první splátku a úvěr byl ke dni datum zesplatněn. Žalované vznikla povinnost uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele dne datum a dne datum na žalobkyni.

3. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne datum. V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

5. Aktivní legitimaci žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne datum, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní a dále ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum.

6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v šesti splátkách ve výši 2 330,89 Kč. Jistina měla být vrácena s úrokem ve výši 126,19 %. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena.

7. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.

8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byla tato částka zapůjčená na dobu 6 měsíců s úrokem přesahující 126 % ročně.

13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9 % ročně, tedy úrok je více než 12 násobný.

14. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, soud posuzoval, zda je neplatná část smlouvy nebo smlouva jako celek. Soud dospěl k závěru, že na smlouvu je třeba hledět na neplatnou jako celek, neboť obsahuje další ujednání (smluvní pokuta a poplatky za písemné upomínky ve výši 50 Kč), kdy nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o úrocích ve spojení s ujednáním o smluvní pokutě a upomínkách uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků které mnohonásobně převyšují standardní úrok. Nelze ani odhlédnout od toho, že na subjekty nebankovního typu, jakým je právní předchůdce žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a právní předchůdce žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran. Neplatnost smlouvy spatřuje soud i v tom, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3, § 6 a § 8 NOZ. Sjednání krátkodobého finančního úvěru s tak vysokou smluvní pokutou jako sankcí pro případ řádného nesplacení úvěru nevelkého rozsahu, soud považuje na nepoctivé právní jednání ze strany věřitele, které má za cíl dosáhnout nikoliv apriori vrácení zapůjčené částky, ale realizaci sankcí sjednaných pro případ nesplacení této relativně nevelké zápůjčky. Takovéto počínání věřitele i s ohledem na nastavenou úrokovou sazbou nemůže požívat právní ochrany.

15. Soud má za prokázané, že žalovaná přezvala částku ve výši 10 000 Kč a nevrátila žádnou částku. Soud má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátila částku ve výši 10 000 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaná přezvala částku ve výši 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, potom je její povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 NOZ. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku dne datum, potom se považuje za doručenou dne datum. Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne datum, proto od datum je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne datum ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12,75 % ročně.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 330,37 Kč, přičemž tato částka představuje 47,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,37 %). Soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení. Soud proto vycházel ze žalované částky ve výši 13 581,08 Kč a přiznané částky ve výši 10 000 Kč.

18. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 240 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.