OSDO 19 C 86/2026-20

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 75 324,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 250 Kč, úrok ve výši 3,5 % ročně z částky 71 250 Kč od datum do zaplacení (nejvýše však do dosažení kapitalizované výše 10 706,30 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 71 250 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 449,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do požadavku, aby žalovaná žalobkyni zaplatila částku 3 625 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 706,30 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 331 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 433 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 74 875 Kč s příslušenstvím a současně zaplacení smluvní pokuty, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum.

2. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž podkladě zjistil, že účastnice řízení uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, z jejíhož titulu byla žalované poskytnuta částka 75 000 Kč s tím, že žalovaná úvěr bude splácet spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně v rámci maximálně 72 splátek.

4. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž ji neshledal jako celek za neplatnou (bez ohledu na procesní pasivitu žalované), když současně soud neshledal důvod pro označení smlouvy za absolutně neplatnou mj. i proto, že nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.; na základě žalobkyní předložených tvrzení a důkazů je totiž možno konstatovat, že žalobkyně (v ještě potřebné míře) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (k tomuto závěru soud v posledku dospěl i přes to, že má určité pochybnosti o způsobu, jakým žalobkyně přikročila k výpočtu nákladů žalované na bydlení, neboť tato skutečnost zjevně podstatným způsobem nesouvisí s tím, proč žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela).

5. Jakkoli tedy soud neshledal smlouvu absolutně neplatnou (jako celek), nemohl přehlédnou existenci ujednání o ročním úroku ve výši 57,99 % ročně, tedy ujednání, jež se v kontextu dalších smluvních ujednání (mj. i o smluvní pokutě) jeví jako nepřiměřeně vysoké.

6. Soud proto vyšel z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 60/2021, ve kterém dovolací soud mimo jiné uvedl: „V rozsudku ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, pak Nejvyšší soud konkrétně uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. V případě závěru o neplatnosti ujednání o úrocích pak soud určí zápůjční úrokovou sazbu podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako repo sazbu uveřejněnou Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru“.

7. Je tak zjevné, že na základě citované úvahy je možno přistoupit k právní fikci, že si účastnice řízení v předmětné úvěrové smlouvě ujednaly úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy v daném případě ve výši 3,5 % ročně.

8. Soud proto prvním výrokem rozsudku žalobkyni přiznal jí uplatněný nárok v rozsahu poskytnuté jistiny, snížené o žalovanou prokazatelně zaplacenou částku, a to včetně „moderovaného“ úroku, a v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž včetně zákonného úroku z prodlení.

9. Druhým výrokem současně soud uložil žalované povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, neboť na předmětném ujednání neshledal rozpor se zákonem, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy. V důsledku procesní pasivity žalované pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku), jakkoli vzhledem k výši vyúčtované smluvní pokuty je taková úvaha jen pouze teoretická.

10. Třetím výrokem rozsudku pak v části, jež neodpovídá shora uvedenému právnímu závěru, soud žalobu zamítl. Soud přitom vedle prokazatelně zaplacené části jistiny a z výše uvedených důvodů nepřípadně kapitalizovaných úroků zamítl i uplatněný nárok na paušalizovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč; pakliže by totiž měl soud tomuto požadavku vyhovět, musel by se zabývat otázkou, zda není předmětná smlouva celkově koncipována nepřiměřeně nerovnovážně v neprospěch žalované; soud tudíž k tomuto uplatněnému nároku toliko „nepřihlížel“ (srov. ustanovení § 1815 občanského zákoníku).

11. O nákladech řízení konečně rozhodl soud na základě ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žalobkyně má – s přihlédnutím k výši žalovaného příslušenství – právo na náhradu 90 % jí účelně vynaložených nákladů řízení; za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně přitom soud shledal vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 767 Kč náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 4 620 Kč za každý z celkem tří úkonů právní služby, dále účelně vynaložené náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 350 Kč. Celkem je tak za účelně vynaložené náklady (počítáno striktně podle v rozhodné době účinného znění advokátního tarifu) možno považovat částku 18 977 Kč.

12. S odkazem na závěry přijaté v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2022 č. j. 25 Co 189/2022-53 dospěl podepsaný soud k závěru, že veškeré tyto náklady není možno považovat za účelně vynaložené náklady řízení, respektive že je namístě v rozsahu 40 % nákladů vynaložených na zastoupení advokátem nepřiznat. V odkazované věci totiž Krajský soud v Plzni v obdobné právní věci mj. uvedl: „[…] lze vyjít i toho, že žalobce je profesionálním vymahačem nesplácených úvěrů, které odkupuje od původních věřitelů, věnuje se tedy této činnosti soustavně, jde o předmět jeho podnikatelské činnosti, a proto by k výkonu této činnosti měl být vybaven profesionálním aparátem a náhrada nákladů za právní zastoupení by mu tak nepříslušela vůbec. Přihlédnout nutno rovněž ke skutečnosti, že v dané věci šlo o jednoduchý předmět řízení, žaloba byla zcela nepochybně žalobou formulářovou, advokát žalobce se v průběhu řízení nemusel vypořádávat s žádnou obranou žalovaného, šlo o naprosto jednoduchou činnost, na kterou žalobce nezbytně nutně ani právní služby využívat nemusel“. S odkazem na citované rozhodnutí soud rovněž přihlédl k tomu, že v případě žalované jde o „neplatícího dlužníka“, jehož měsíční příjem je podprůměrný, což je další okolnost hodná jistého zřetele.

13. Ze zaznamenaných důvodů soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu částky 13 433 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.