OSFM 14 C 176/2021-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 6 915,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 915,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 396,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 417,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6 915,68 Kč od 27.10.2020 do zaplacení a úroku 23,66 % ročně z částky 6 915,68 Kč od 27.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 26.3.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 6 915,68 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nezpochybňovala uzavření smlouvy o půjčce, na základě které jí byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, peníze si půjčila pro svou kamarádku, na úvěr uhradila nejprve 11 900 Kč a dále 2 200 Kč, po podání žaloby 2 x 600 Kč. Uhradila dost finančních prostředků, je nemajetná, pobírá důchod, nedostává se jí finančních prostředků, požádala, aby se soud zabýval její úvěruschopnosti v době uzavření úvěrové smlouvy.

3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem.

4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. právnická osoba, a žalovanou byla dne 11.6.2016 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 4 800 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč v rozsahu 58 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 22.7.2017. Žalovaná do okamžiku postoupení pohledávky uhradila 11 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná celý žalovaný nárok neuhradila, po postoupení pohledávky žalovaná zaplatila další částku 2 200 Kč a po podání žaloby 300 Kč.

5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, tedy to, že smlouva o půjčce byla uzavřena, byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy o půjčce a nezpochybňovala poskytnutí finančních prostředků ve výši 12 000 Kč. Namítala však, že žalovanou částku zaplatila, neboť nejprve uhradila 11 900 Kč, dodatečně 2 200 Kč a po podání žaloby 2x po 300 Kč.

6. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. V projednávaném případě posoudil soud návrh žalobkyně po zjištění skutkového stavu věci ve smyslu citovaných ustanovení § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., tedy jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť smlouvu o půjčce shledal zdejší soud v rozporu se zákonem, a to zákonem č. 140/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle příslušného zákona o spotřebitelském úvěru je třeba, aby úvěrující společnost v době uzavření smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost, zabývala se finančními, majetkovými poměry úvěrovaného, tedy to, zda je schopen hradit závazky řádně a včas. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, a to dostačujícím způsobem, soud neshledal toto tvrzení po právu, neboť tato tvrzení nebyla žádným způsobem prokázána, žalobkyně předložila k posouzení úvěruschopnosti pouze kartu zákazníka, dle závěru soudu se úvěrující společnost spoléhala na informace, které jí úvěrovaná poskytla, aniž je blíže ověřovala, nezjišťovala finanční, majetkové poměry dostačujícím způsobem, soud dospěl k závěru, že porušila konkrétní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a tento nedostatek úvěruschopnosti i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu shledal zdejší soud proto smlouvu absolutně neplatnou, nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Byly-li poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, žalovaná doposud uhradila 11 900 Kč, dále 2 200 Kč a dodatečně minimálně 300 Kč, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby, má soud za to, že veškeré finanční prostředky žalovaná uhradila a z důvodů shora uvedených soud žalobu výrokem II. v celém rozsahu zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, žalované jako procesně úspěšnému účastníku řízení žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.