OSFM 9 C 377/2020-70

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 32 882 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 295 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 452 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 079,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 372,51 Kč, úrok 28 % ročně z částky 13 464,4 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 13 464,4 Kč od datum do datum ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 169,4 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, částku 9 135 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 817,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 500,11 Kč, úrok 28 % ročně z částky 5 481,29 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 481,29 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 32 882Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 15 452 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 316 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 033 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 558 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 9 705 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 13 464,40 Kč a dlužný poplatek 10 282,60 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 13 464,40 Kč úročila úrokem 28 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 32 747 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 23 747 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 13 464,40 Kč a dlužného poplatku 10 282,60 Kč, kapitalizovaných úroků 7 372 Kč (úrok 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení - datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 079,13 Kč (úrok 8,5 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 464,40 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 13 464,40 Kč od datum do zaplacení.

2. Předtím společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 11 299 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 241 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 583 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 1 475 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 405 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 15 164 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 5 481,29 Kč a dlužný poplatek 3 653,71 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 5 481,29 Kč úročila úrokem 28 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 16 835 Kč a od tohoto data žalovaný do sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 9 135 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 5 481,29 Kč a dlužného poplatku 3 653,71 Kč, kapitalizovaných úroků 3 500,11 Kč (úrok 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení, datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 817,93 Kč (úrok 8,5 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 481,29 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 5 481,29 Kč od datum do zaplacení.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, tyto doklady však v kopii nemá. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla touto dohodou žalovanému při podpisu dohody částku 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit anonymizováno za tyto finanční prostředky poplatek 15 452 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 3 103 Kč (úroková sazba 28 % ročně), částky 4 316 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 8 033 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit anonymizováno činila 33 452 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 558 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 530 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

7. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, byl vyučen a neměl žádnou vyživovací povinnost. V té době žalovaný pracoval jako pomocný kuchař na částečný úvazek s příjmem 14 272 Kč, další příjem žalovaného 9 000 Kč nebyl blíže specifikován. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 8 000 Kč a dále tvrdil, že splácí externí zápůjčku částkou 1 046 Kč a interní splátky částkou 1 620 Kč. Příjmy výdaje žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy (dohody) na neurčito, z platebního výměru, z výměry invalidního důchodu za měsíce září, říjen a prosinec rok a z nájemní smlouvy.

8. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum, číslo smlouvy číslo, a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba touto dohodou poskytla žalovanému částku 13 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit anonymizováno za tyto finanční prostředky poplatek ve výši 11 299 Kč, který byl vypočten jako součet úroku 2 241 Kč (úroková sazba 28 % ročně), částky 1 475 Kč za zpracování a částky 7 583 Kč za administrativní činnosti, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit anonymizováno činila 24 299 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 405 Kč s tím, že poslední splátka činí 404 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že byl svobodný, byl vyučen a neměl žádnou vyživovací povinnost. V té době žalovaný pracoval jako pomocná síla v kuchyni na částečný úvazek u společnosti právnická osoba a kromě toho byl invalidním důchodcem, a to s celkovým příjmem 14 318 Kč. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 4 000 Kč a dále tvrdil, že splácí externí zápůjčku částkou 1 046 Kč a interní splátky částkou 960 Kč. Příjmy výdaje žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy na neurčito, z výměry invalidního důchodu a složenky k důchodu za měsíce únor a červen rok.

10. Z tabulek umoření vzal soud za prokázané, že žalovaný na smlouvu číslo ze dne datum uhradil 9 705 Kč a na smlouvu číslo ze dne datum uhradil 15 164 Kč.

11. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 49 582 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne datum.

12. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 48 476,51 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo smlouvy číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Částka měla být zaplacena na účet č. bankovní účet. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum.

13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 24 299 Kč, z toho 13 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 11 299 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 28 % roční úrok ve výši 2 241 Kč, jednak částka 1 475 Kč jako částka za zpracování a doručení, jakož i částka 7 583 Kč představující poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 405 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 404 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu, byl vyučen, byl svobodný a pracoval jako pomocná síla v kuchyni na částečný úvazek u společnosti právnická osoba a kromě toho byl invalidním důchodcem, a to s celkovým příjmem 14 318 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaný stanovil na částku 4 000 Kč a dále uvedl, že splácí externí zápůjčku částkou 1 046 Kč a interní splátky částkou 960 Kč. Příjmy výdaje žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy na neurčito, z výměry invalidního důchodu a složenky k důchodu za měsíce únor a červen rok. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 15 164 Kč.

15. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba žalovanému znovu finanční prostředky, konkrétně částku 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem částka, z toho částka jako půjčené finanční prostředky a dále 15 452 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 28 % roční úrok ve výši 3 103 Kč, jednak částka 4 316 Kč jako částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, jakož i částka 8 033 Kč, představující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 558 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu, byl vyučen, byl svobodný a pracoval jako pomocný kuchař s celkovým příjmem 14 272 Kč. Žalobkyni dále uvedl blíže nespecifikovaný příjem 9 000 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaný odhadl na částku 8 000 Kč a dále uvedl, že splácí externí zápůjčku částkou 1 046 Kč a interní splátky částkou 1 620 Kč. Příjmy výdaje žalovaného byly ověřeny z dohody a pracovní smlouvy na neurčito, jakož i z platebního výměru, dále z výměr invalidního důchodu za měsíce září, říjen a prosinec rok a z nájemní smlouvy. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 9 705 Kč.

16. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 49 582 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil účet do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

17. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU2010“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 2 písm. e) ZSU2010 tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru částka, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,

19. Podle § 9 odst. 1 ZSU2010 Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 9 odst. 3 ZSU2010 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSU 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZSU 2016 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve 13 000 Kč a následně 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i oba citované zákony o spotřebitelském úvěru (v případě smlouvy ze dne datum zákon č. 145/2010 Sb. a v případě smlouvy ze dne datum pak zákon č. 257/2016 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 ZSU2010 a § 2 ZSU 2016).

32. Podle § 9 ZSU2010 i § 86 ZSU 2016 je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

33. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjček, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karet zákazníka ověřovala z pracovní smlouvy, výměry důchodu a platebního výměru, nicméně ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí to v případě zápůjčky uzavřené dne datum ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU 2016. V případě výdajů nelze přehlédnout, že v obou případech žalovaný uváděl, že splácí jak splátky předchůdkyni žalobkyně (tzn. již má u ní aktivní zápůjčku či jiný obdobný produkt) a navíc platí i splátky jinému věřiteli. Z těchto údajů muselo být předchůdkyni žalobkyně minimálně zřejmé, že žalovaný si na své potřeby opakovaně půjčuje finanční prostředky a další peněžní prostředky mu sama půjčuje v době, kdy ještě nemá splaceny předchozí dluhy, a to jak u ní, tak u jiného subjektu. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytování obou zápůjček solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky. V obou případech pak předchůdkyně žalobkyně rezignovala na ověření tvrzených výdajů žalovaného, když pouze v jednom případě nahlédla do nájemní smlouvy a dále ničeho nepožadovala.

34. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly jak ze ZSU2010, tak ZSU 2016, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky a příjmové stránky ohledně ostatních příjmů. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, protože předmětné zápůjčky jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje i v případě zápůjčky ze dne datum absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

35. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částky 13 000 Kč a 18 000 Kč a žalovaný jí vrátil částky 15 164 Kč a 9 705 Kč, pročež jí stále dluží částku 8 295 Kč na smlouvu číslo když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Na druhou ze smluv s číslo žalovaný již nedluží ničeho, když žalobkyni uhradil částku 15 164 Kč, tedy více než mu žalobkyně poskytla. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 295 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

36. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109) došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 295 Kč, a to ode dne 3. 3 2020. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

37. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

38. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.