OSFM 42 C 399/2021-18

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 19 869,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 069,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 837,63 Kč od 26. 3. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 031,54 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 19 869,17 Kč (jako součtu částek 4 837,63 Kč, 12 800 Kč, 100 Kč, 2 031,54 Kč a 100 Kč) spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, které měl žalovaný dlužit žalobkyni jednak na základě smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 30. 10. 2019, podle které žalobkyně dodávala žalovanému do jeho odběrného místa na adrese adresa, plyn a žalovaný se zavázal za dodávanou komoditu zaplatit dle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře, přitom se zavázal i k povinnosti platit předepsané zálohy za odběr plynu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 36 měsíců od 5. 11. 2019 s možností automatické prolongace. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradil zálohu za měsíc 12/2019 splatnou dne 15. 12. 2019 a za měsíc 1/2020 splatnou dne 15. 1. 2020, neuhradil ani fakturu č. 8912503027 splatnou dne 23. 12. 2019. Žalobkyně upozornila upomínkou ze dne 31. 1. 2020 žalovaného na možnost ukončení dodávky plynu a přípisem ze dne 5. 3. 2020 pak v souladu se smlouvou odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného. Ve smlouvě si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle smlouvy přesahující 10 dní, rovněž tak bylo ujednáno, že v případě uzavření smlouvy na dobu určitou obdrží žalovaný jednorázový bonus za uzavření takové smlouvy ve výši a za podmínek stanovených v Ceníku služeb pro produktovou řadu plyn název, který byl žalobkyní vyplacen ve výši 300 Kč (formou započtení proti částce fakturované za odebraný plyn ve faktuře č. 8912503027) a v případě, že bude smlouva předčasně ukončena z důvodů na straně žalovaného, v souladu s odstavcem 3.2 ceníku služeb bude povinen žalovaný vrátit tento bonus žalobkyni. Žalobkyně přitom provedla vyúčtování spotřeby dodaného plynu fakturou VS 8010518789 ze dne 5. 3. 2020 za zúčtovací období od 28. 11. 2019 do 2. 3. 2020 za celkové množství odebraného plynu 247,33 m3, která zněla na částku 4 837,63 Kč, když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 4 237,63 Kč, 300 Kč představoval nárok na vrácení bonusu z důvodu předčasného ukončení smlouvy a 300 Kč představovaly smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a zaplacení faktury č. 8912503027 se splatností dne 23. 12. 2019. Na tuto fakturu žalovaný neuhradil ničeho. Přímo ve smlouvě v odstavci„ Ostatní ujednání“, si dále strany ujednaly smluvní pokutou, že závazek zákazníka spočívající v řádném plnění smlouvy po sjednanou dobu bude dodržen; v tomto případě důvodem smluvní pokuty je to, že žalobkyně u smluv na dobu určitou sjednává produkt, který na rozdíl od ceníku Standard (u smluv na bodu neurčitou, kdy Ceník Standard žalobkyně průběžně mění a upravuje zejména v souvislosti s vývojem velkoobchodních cen plynu), v rámci něhož ve smlouvě garantuje určitou cenu plynu po celou dobu trvání smlouvy, kdy zákazník, na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, získá jistotu sjednané neměnné ceny po celou dobu trvání smlouvy, čímž je účinně chráněn proti růstu cen plynu, a dále též získává nižší cenu plynu. Právě proti těmto benefitům se žalobkyně u smluv na dobu určitou utvrzuje sjednáním smluvních pokut, které pokrývají širokou řadu skutkových podstat. U smluvní pokuty, která je určena násobkem stanovené částky a počtem měsíců následujících po měsíci, kdy došlo k naplnění konkrétní hypotézy vzniku smluvní pokuty do konce sjednané délky trvání smlouvy, současně platí, že tato současně představuje paušalizovanou náhradu škody žalobkyně, která jí může vzniknout neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu, neboť žalobkyně u smluv na dobu určitou plyn pro zákazníka nakupuje předem pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy na volatilních velkoobchodních trzích, a to na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby podle energetické legislativy. Jen tak může žalobkyně zaručit pevnou cenu po sjednanou dobu. Žalobkyně se v případě uhrazení smluvní pokuty vzdává nároku na náhradu škody v důsledku porušení závazku, která by výši smluvní pokuty převyšovala. V daném případě si strany pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, ujednaly smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka zařazeného do nejnižšího pásma ročního odběru dle Ceníku obchodníka se částky smluvních pokut snižují o polovinu. Pokud tedy byla předmětná smlouva uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 5. 11. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy a žalobkyně dne 2. 3. 2020 ukončila dodávku plynu z důvodů opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného, žalobkyně vyúčtovala fakturou VS 2010496348, ze dne 4. 3. 2020 a splatnou dne 16. 3. 2020 žalovanému smluvní pokutu ve výši 12 800 Kč (400 Kč x 32 měsíců, tj. za každý měsíc od měsíce 3/2020 do měsíce 11/2022). Ani na toto vyúčtování nebyla žalovaným provedena žádná úhrada. Následně pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému další smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury VS 8010518789, a to fakturou VS 9065015632 ze dne 22. 4. 2020.

2. Vedle toho strany mezi sebou uzavřely dne 30. 10. 2019 smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, podle které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do jeho odběrného místa na adrese adresa, elektřinu a žalovaný se zavázal za dodávanou komoditu zaplatit dle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře, přitom se zavázal i k povinnosti platit předepsané zálohy za odběr elektřiny. I v této smlouvě si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s provedením platby sjednané zálohy za měsíc 7/2020, splatné dne 15. 7. 2020, a 8/2020 splatné dne 15. 8. 2020, vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 200 Kč za toto prodlení se zaplacením záloh, a to v rámci upomínky ze dne 21. 9. 2020. Dne 13. 10. 2020 pak žalobkyně provedla fakturou VS 8012080593 se splatností dne 2. 11. 2020, znějící na částku 2 031,54 Kč včetně DPH, vyúčtování spotřeby elektřiny za období od 18. 11. 2019 do 1. 10. 2020 za odebraných 0, 47600 MWh elektřiny v částce 3 751,54 Kč, součástí této faktury je pak ještě 200 Kč představující výše uvedenou smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh a částka 1 920 Kč představující zaplacené zálohy, takže celková částka k úhradě činila 2 031,54 Kč. Na tuto fakturu nebyla žalovaným provedena žádná úhrada. Následně pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému další smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury VS 8012080593, a to fakturou VS 9055034635 ze dne 16. 11. 2020.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 21. 12. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 17. 1. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem souhlasila již v samotné žalobě.

5. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Listinou označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky plynu datovanou dnem 30. 10. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně se dne 30. 10. 2019 s žalovaným písemně dohodla, že jako podnikající právnická osoba bude žalovanému do odběrného místa na adrese adresa, dodávat plyn a žalovaný bude tento dodávaný plyn odebírat a hradit za něj kupní cenu dle aktuálně platného ceníku vydaného žalobkyní. V rámci samotné smlouvy v odstavci„ Ostatní ujednání“ si strany smlouvy ujednaly jednak smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní, jednak smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu, rovněž tak bylo ujednáno, že v případě uzavření smlouvy na dobu určitou obdrží žalovaný jednorázový bonus za uzavření takové smlouvy ve výši a za podmínek stanovených v Ceníku služeb pro produktovou řadu plyn název, který byl žalobkyní vyplacen ve výši 300 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 5. 11. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Listinou označenou jako odstoupení od smlouvy ze dne 5. 3. 2020, včetně kopie podacího archu ze dne 9. 3. 2020, je pak dále prokázáno, že žalobkyně v souladu se smlouvou k danému dni ukončila dodávku plynu v předmětném odběrném místě pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného. Plánem záloh plynu v daném odběrném místě za období od 28. 11. 2019 do 27. 11. 2020 je v řízení prokázáno, že žalovaný se zavázal v souladu se smlouvou platit za odběr plynu zálohy ve výši 500 Kč měsíčně splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Vyúčtováním č. VS 8912503027 se splatností dne 23. 12. 2019 je pak prokázáno, že žalobkyně za zúčtovací období od 5. 11. 2019 do 27. 11. 2020 vyúčtovala žalovanému za celkové množství odebraného plynu 69,25 m3, částku 864,69 Kč, když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 1 164,69 Kč a z této byla odečtena částka 300 Kč jako jednorázový bonus za uzavření smlouvy; oznámením o přerušení dodávky plynu ze dne 31. 1. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 2 164,69 Kč (kdy se jedná o neuhrazené částky 2 x 500 Kč za zálohy splatné ke dni 15. 12. 2019 a 15. 1. 2020 a částku 864,69 Kč z výše uvedené faktury, současně za tyto neuhrazené platby byla žalobkyní uplatněna v tomto vyúčtování smluvní pokuta ve výši 3 x 100 Kč) nejpozději do 7. 2. 2020 s tím, že jinak bude v jeho odběrném místě dodávka plynu přerušena. Vyúčtováním č. VS 8010518789 ze dne 5. 3. 2020 je v řízení prokázáno, že žalobkyně za zúčtovací období od 28. 11. 2019 do 2. 3. 2020 vyúčtovala žalovanému za celkové množství odebraného plynu 247,33 m3, částku 4 837,63 Kč, když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 4 237,63 Kč, 300 Kč představoval nárok na vrácení bonusu z důvodu předčasného ukončení smlouvy a 300 Kč představovaly smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a zaplacení faktury č. 8912503027 se splatností dne 23. 12. 2019. Vyúčtováním č. 2010496348, ze dne 4. 3. 2020, splatným dne 16. 3. 2020, je dále prokázáno, že žalobkyně u žalovaného uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 12 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy (tj. 400 Kč za každý měsíc od 3 / 2020 do 11/2022, tedy za 32 měsíců). Konečně vyúčtováním č. VS 9065015632 ze dne 22. 4. 2020 pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému další smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury VS 8010518789.

6. Předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 28. 1. 2021, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož dne, je dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 17 902,32 Kč nejpozději do 4. 2. 2021 s tím, že v opačném případě bude žalobkyně vymáhat tento dluh soudní cestou.

7. Listinou označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny datovanou dnem 30. 10. 2019 vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně se dne 30. 10. 2019 s žalovaným písemně dohodla, že jako podnikající právnická osoba bude žalovanému do odběrného místa na adrese adresa, dodávat elektřinu a žalovaný bude tuto dodávanou elektřinu odebírat a hradit za ni kupní cenu dle aktuálně platného ceníku vydaného žalobkyní; i zde si strany v rámci samotné smlouvy v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Tato smlouva byla uzavřena s účinností od 14. 11. 2019 a bylo v ní ujednáno, že žalovaný se zavazuje hradit za odběr elektřiny měsíční zálohy ve výši 280 Kč. Plánem záloh elektřiny v daném odběrném místě za období od 15. 12. 2019 do 15. 11. 2020 je v řízení prokázáno, že žalovaný se zavázal v souladu se smlouvou platit za odběr elektřiny zálohy ve výši 280 Kč měsíčně splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Vyúčtováním č. VS 8012080593 se splatností dne 2. 11. 2020 je prokázáno, že žalobkyně za zúčtovací období od 18. 11. 2019 do 1. 10. 2020 vyúčtovala žalovanému za celkové množství odebrané elektřiny 0, 47600 MWh částku 2 031,54 Kč včetně DPH, když za tuto spotřebu byla vyúčtována částka 3 751,54 Kč, od které byly odečteny skutečně uhrazené zálohy ve výši 1 920 Kč, součástí této faktury je pak ještě 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh, takže celková částka k úhradě činila 2 031,54 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s provedením platby sjednané zálohy za měsíc 7/2020, splatné dne 15. 7. 2020, a 8/2020 splatné dne 15. 8. 2020, vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 200 Kč za toto prodlení se zaplacením záloh, a to v rámci upomínky ze dne 21. 9. 2020. Oznámením o přerušení dodávky elektřiny ze dne 21. 9. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 1 080 Kč (kdy se jedná o neuhrazené zálohy ve výši 40 Kč (splatná ke dni 15. 6. 2020) a 3 x 280 Kč (splatné ke dni 15. 7. 2020, 15. 8. 2020 a 15. 9. 2020) nejpozději do 29. 9. 2020 s tím, že jinak bude v jeho odběrném místě dodávka elektřiny přerušena. Vyúčtováním č. VS 1536003393 ze dne 16. 11. 2020 je v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému naúčtovala částku 100 Kč jako smluvní pokutu za to, že žalovaný ke dni splatnosti neuhradil fakturu č. VS 8012080593 se splatností dne 2. 11. 2020

8. Předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 6. 5. 2021, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož dne, je dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 2 231,54 Kč nejpozději do 13. 5. 2021 s tím, že v opačném případě bude žalobkyně vymáhat tento dluh soudní cestou.

9. Všechny provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl žádné námitky, je soud následně vyhodnotil jako věrohodné. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně, jako podnikatel, na základě uzavřené dohody o odběru plynu mezi ní a žalovaným, jako spotřebitelem, dodala v době od 5. 11. 2019 do 27. 11. 2020 žalovanému plyn v objemu 69,25 m3 a za tento vyúčtovala částku 864,69 Kč (když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 1 164,69 Kč a z této byla odečtena částka 300 Kč jako jednorázový bonus za uzavření smlouvy), dále jej vyzvala k úhradě celkové částky 2 164,69 Kč (kdy se jedná o neuhrazené částky 2 x 500 Kč za zálohy splatné ke dni 15. 12. 2019 a 15. 1. 2020 a částku 864,69 Kč, současně za tyto neuhrazené platby byla žalobkyní uplatněna v tomto vyúčtování smluvní pokuta ve výši 3 x 100 Kč) nejpozději do 7. 2. 2020, vedle toho vyúčtovala za dobu od 28. 11. 2019 do 2. 3. 2020 žalovanému za celkové množství odebraného plynu 247,33 m3 částku 4 837,63 Kč (když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 4 237,63 Kč, 300 Kč představoval nárok na vrácení bonusu z důvodu předčasného ukončení smlouvy a 300 Kč představovaly smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a zaplacení faktury č. 8912503027 se splatností dne 23. 12. 2019), dále u něj uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 12 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy (tj. 400 Kč za každý měsíc od 3 / 2020 do 11/2022, tedy za 32 měsíců) a konečně vyúčtovala žalovanému další smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury VS 8010518789; přitom pro neplnění povinností ze strany žalovaného byl odběr plynu jednostranným rozhodnutím žalobkyně ukončen. Součástí smlouvy v odstavci„ Ostatní ujednání“ bylo ujednání stran o smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní na straně žalovaného, jednak o smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu; smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 5. 11. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy.

11. Vedle toho žalobkyně, opět jako podnikatel, na základě uzavřené dohody o odběru elektřiny mezi ní a žalovaným, jako spotřebitelem, dodala v době od 18. 11. 2019 do 1. 10. 2020 žalovanému elektřinu v celkovém množství 0, 47600 MWh a za tuto naúčtovala částku 2 031,54 Kč včetně DPH (když celková cena spotřebované elektřiny činila 3 751,54 Kč, od této byly odečteny skutečně uhrazené zálohy ve výši 1 920 Kč, součástí této faktury pak byla i částka 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh), vedle toho vyúčtovala žalovanému v rámci upomínky ze dne 21. 9. 2020 smluvní pokutu ve výši 200 Kč za prodlení s provedením platby sjednané zálohy za měsíc 7/2020 a 8/2020, kromě toho pak vyúčtovala žalovanému částku 1 080 Kč (kdy se jedná o neuhrazené zálohy ve výši 40 Kč (splatná ke dni 15. 6. 2020) a 3 x 280 Kč (splatné ke dni 15. 7. 2020, 15. 8. 2020 a 15. 9. 2020)) se splatností nejpozději do 29. 9. 2020 a konečně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za neuhrazení faktury č. VS 8012080593; přitom součástí smlouvy v odstavci„ Ostatní ujednání“ bylo ujednání stran o smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní na straně žalovaného.

12. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Podle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

14. Podle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle ust. § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byly platně uzavřeny kupní smlouvy jednak na dodávku plynu, jednak na dodávku elektřiny, a to dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve spojení s § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě kterých vznikl žalobkyni, jako podnikateli, závazek dodávat žalovanému, jako spotřebiteli, do sjednaného odběrného místa plyn a elektřinu ve smluvené kvalitě a množství a žalovaný se zavázal tyto komodity v daném místě odebírat a zaplatit za ně dohodnutou kupní cenu. Tato cena měla být žalovaným v obou případech hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktury), které bylo podle smluv splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Součástí obou smluv pak bylo i ujednání stran ve smyslu § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o smluvních pokutách. Ve vztahu k plynu, s ohledem na předmět řízení, se jednalo jednak o smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou žalovaného dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní, jednak smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy s tím, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu; ve vztahu k elektřině pak toliko o smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou žalovaného dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní.

17. Žalobkyně na základě uzavřených dohod jednak v období od 5. 11. 2019 do 27. 11. 2020 dodala žalovanému plyn v objemu 69,25 m3 a za tento vyúčtovala částku 864,69 Kč (když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 1 164,69 Kč a z této byla odečtena částka 300 Kč jako jednorázový bonus za uzavření smlouvy), dále v období od 28. 11. 2019 do 2. 3. 2020 dodala žalovanému plyn v objemu 247,33 m3 a za tento vyúčtovala částku 4 837,63 Kč (když celková cena spotřebovaného plynu byla v ceně 4 237,63 Kč, 300 Kč představoval nárok na vrácení bonusu z důvodu předčasného ukončení smlouvy a 300 Kč představovaly smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a zaplacení faktury č. 8912503027 se splatností dne 23. 12. 2019), jednak v době od 18. 11. 2019 do 1. 10. 2020 dodala žalovanému elektřinu v celkovém množství 0, 47600 MWh a za tuto naúčtovala částku 2 031,54 Kč včetně DPH (když celková cena spotřebované elektřiny činila 3 751,54 Kč, od této byly odečteny skutečně uhrazené zálohy ve výši 1 920 Kč, součástí této faktury pak byla i částka 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh). Jelikož žalovaný na tyto vyúčtování žalobkyni ničeho neuhradil, čímž tak řádně a včas nesplnil ve vztahu k ceně plynu a elektřiny svoje závazky, dostal se tak s úhradou svých dluhů ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vždy dnem následujícího po dni splatnosti uvedené faktury, do prodlení, pročež s ohledem na uvedené skutečnosti soud v této části žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení vyúčtovaných kupních cen energií, včetně požadovaného úroku z prolení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ve vztahu ke všem sjednaným smluvním pokutám pak soud posuzoval, jestli tato smluvní ujednání obstojí s ohledem na ochranu spotřebitele. V ustanovení § 1813 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je provedena směrnice Rady 93/13 ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kdy smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde tedy o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Přezkumu podle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podléhají pouze ujednání spotřebitelských smluv, tudíž přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran pak má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z ust. § 1813 druhé věty zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními.

19. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena.

20. Jestliže je následně ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (§ 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Soud přitom zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci, tedy spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat.

21. Ve vztahu k smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každé prodlení s platbou o více jak 10 dnů, které bylo sjednáno v obou smlouvách, a na základě kterého žalobkyně uplatňovala nárok na smluvní pokutu jak ve vztahu k plynu, tak ve vztahu k elektřině (u plynu celkem ve vztahu k částce 400 Kč a u elektřiny ve vztahu k částce 300 Kč) dospěl soud k závěru, že takové smluvní pokuty byly v obou případech sjednány dostatečně určitě, v zákonem přípustné výši a pro případ porušení povinnosti, přičemž splatnost byla stanovena shodně jako splatnost vystaveného vyúčtování, pročež soud tyto smluvní pokuty žalobkyni přiznal a zavázal je žalovanému zaplatit spolu s požadovaným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých pokut.

22. Pokud však jde o smluvní pokutu, sjednanou ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy, pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost, jak byla tato v celkové výši 12 800 Kč žalována u plynu, má soud za to, že tato tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nepřihlíží. Podle názoru soudu, vycházejícího např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2021, č.j. 21 Co 16/2021, se v daném případě jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (za porušení platebních povinností je žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky plynu, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele plynu. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky plynu, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalovaného nebyl plyn reálně odebírán (šlo by o tzv. nulový odběr). Jde přitom o riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téhož plynu jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout. Případná nepoctivost žalovaného (v podobě neplacení) nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání), protože nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. Lze tedy shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele, který učinil tu„ chybu,“ že uzavřel smlouvu na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 36 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. Veden těmito důvody proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 800 Kč zamítl jako nedůvodný.

23. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k nevýrazné výši a současně již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny.

24. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 7 069,17 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení částky 12 800 Kč. Lze tedy uzavřít, že i při kapitalizaci přiznaného příslušenství v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015, byl žalovaný v řízení úspěšnější a vzniklo by mu právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části, jelikož však žalovanému dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud v souladu s tímto zákonným ustanovením tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.