OSFM 17 C 44/2022-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ o vypořádání SJM ⟪LB:lb_005⟫ rozsudkem pro uznání

I. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je rodinný dům č.p. číslo, a pozemek parc. č. číslo, zahrada, to vše je zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec a katastrální území adresa.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje automobil Ford Edge, RZ SPZ, VIN: VIN kód.

III. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují veškerá práva a povinnosti, jakož i pohledávky a závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne datum, uzavřené se společností právnická osoba.

IV. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje tyto movité věci nacházející se v rodinném domě č.p. číslo v adresa - kožená sedací souprava, televizor Samsung UE55F8000, Skleněný jídelní stůl King, jídelní židle King 6 kusů, lampa Bilba, toaletní stolek vč. příslušenství, pračka BEKO WTV8744CSXW0, sušička BEKO DPY 8506 GXB 1, notebook HP 255 G7 R5-3500U; nábytek z červené dýhy: dětská postel 90cmx180cm, komoda š83cm x v88cm, šatní skříň š144cm x v190cm, skříňka š85cm x v 150cm, psací stůl š110cm x h65cm; polstrovaná postel v šedé barvě 180cm x 200cm; bílá komoda IKEA š120cm x v60cm; bílý psací stůl š110cm x h68cm a automobil VW Passat, RZ SPZ, VIN: VIN kód.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného částku ve výši 4 000 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo v souvislosti s pravomocným rozhodnutí soudu o rozvodu manželství účastníků dne datum. Žaloba obsahovala skutková tvrzení i určitý a vykonatelný petit. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá zájem o vypořádání dohodou a nereagoval ani na předžalobní výzvu jejího právního zástupce.

2. V řízení soud uložil žalovanému usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, povinnost vyjádřit se písemně ve věci samé k žalobě, která byla přiložena, a to ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení usnesení. Do vlastních rukou žalovanému byla zásilka doručena datum. Ve vyjádření měl žalovaný vylíčit rozhodné skutečnosti ve věci a označit důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Jelikož na výzvu nebylo žalovaným nijak reagováno, soud přistoupil k zaslání výzvy podle § 114b o. s. ř. Tímto usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, uložil soud žalovanému povinnost vyjádřit se písemně ve věci samé k žalobě, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení. Do vlastních rukou žalovanému byla zásilka doručena datum. Ve vyjádření měl žalovaný uvést, zda nárok uplatněný žalobou uznává a pokud jej zcela neuznává, vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a připojit listiny, na něž se odvolává. Žalovaný byl poučen, že v případě, že se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.

3. Ve stanovené lhůtě 30 dnů se žalovaný nevyjádřil. Lhůta k podání vyjádření skončila dne datum. Dne datum, tedy již po lhůtě stanovené soudem k vyjádření, doručil žalovaný pouhé sdělení, že nesouhlasí s návrhem na vypořádání a domluvil se s žalobkyní na majetkovém vypořádání tak, že jí koupí byt nacházející se v okrese Frýdek-Místek. Nadto toto pozdní vyjádření není podáno z příslušné datové schránky, neboť bylo odesláno z datové schránky podnikající fyzické osoby, kdy vyjádření nebylo samostatně podepsáno kvalifikovaným uznávaným podpisem, a proto je podání podepsáno tzv. fikcí podpisu majitele datové schránky, tedy podnikatelem.

4. K tomuto podání se vyjádřil právní zástupce žalobkyně tak, že vyjádření žalovaného obsahuje nepravdivá sdělení a je zcela účelové vedené snahou žalovaného oddálit rozhodnutí ve věci. Žalovaný žalobkyni žádnou konkrétní nabídku na vypořádání SJM nepřednesl, a už vůbec se žalobkyní na žádném majetkovém vypořádání nedomluvil.

5. Podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, nebo evropským platebním rozkazem může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 2 věty prvé tohoto ustanovení k podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle odst. 4 usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

6. Podle § 114b odst. 5 věta prvá o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.

7. Podle § 153a odst. 1 věta prvá o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařizováno jednání.

8. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp.zn. 28 Cdo 611/2008 ze dne 1. 7. 2008 uvedl: „Povinnost vyjádřit se podle § 114b odst. 2 o. s. ř. splní žalovaný jak tím, že v odůvodnění odporu uvede skutkové okolnosti, na nichž staví svou obranu, a označí důkazy, tak tím, že odpor neodůvodní a v určené lhůtě se ve věci vyjádří samostatným kvalifikovaným podáním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2602/2004). Žalovaný se tedy ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže v základních obrysech vylíčí rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (aby soud mohl stanovit okruh sporných skutečností, které budou předmětem dokazování).“

9. Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp.zn. II. ÚS 2043/08 ze dne 15. 10. 2008 konstatoval: „Ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje tzv. kvalifikované vyjádření, tzn. nepostačuje pouhé prosté sdělení, že žalovaný se žalobou nesouhlasí, ale právě v případě nesouhlasu s uplatněným nárokem musí vyjádření obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalovaný staví svoji obranu. Nesplní-li žalovaný tuto svoji povinnost alespoň v minimálním rozsahu skutkových tvrzení, nastává zákonná fikce, s níž jsou spojeny následky rozsudku pro uznání. Pouhé oznámení soudu, že žalovaný se žalobou nesouhlasí, protože byla podána účelově, nesplňuje ani elementární náležitosti vyžadované pro kvalifikované vyjádření tak, jak uznal Ústavní soud ve výše citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 544/05. Pokud by Ústavní soud připustil jiný výklad § 114b odst. 1 o. s. ř., ztratila by tím úprava rozsudku pro uznání svůj účel.“

10. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp.zn. 22 Cdo 3446/2012 ze dne 29. 10. 2014 stanovil, že rozsudek pro uznání lze vydat i v řízení o vypořádání společného jmění manželů a dále uvedl: “Neobstojí proto tvrzení dovolatelky, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žaloba byla „neurčitá a trpěla vadami“, jestliže vady žaloby spatřuje v tom, že neobsahovala ocenění veškerých věcí, ocenění bylo několikanásobně nadsazené, do vypořádání byly zahrnuty i věci, které již nebyly ve vlastnictví účastníků, vědomě uváděla nepravdy o úvěrové situaci, a dále že neobsahovala veškeré potřebné důkazy k posouzení ocenění majetku. Těmito námitkami totiž nejsou tvrzeny vady žaloby, ale dovolatelka pouze polemizuje se správností žalobních tvrzení a namítá nedostatek důkazů. Zpochybňuje tím uznaný nárok ze skutkového hlediska, což v případě vydání rozsudku pro uznání nemůže být úspěšné. Případná pak není ani námitka dovolatelky, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze z povahy věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť jde o věc typově složitou, ani námitka, že odvolací soud neodůvodnil, zda v konkrétním případě bylo možno využít výzvy podle § 114b o. s. ř. Jak již bylo výše uvedeno, lze rozsudek pro uznání vydat i v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V dané věci přistoupil soud prvního stupně k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že takový postup odůvodňovala povaha věci. Povaha věci pak odůvodňuje vydání usnesení ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení tehdy, jestliže se jedná o věc typově, skutkově či právně obtížnou, která vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Podle názoru dovolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže v daném případě realizoval přípravu jednání skutkově obtížné věci prostřednictvím usnesení vydaného v režimu § 114b odst. 1 o. s. ř. Nad rámec uvedeného dovolací soud doplňuje, že jestliže žalovaná nesplní v soudem určené lhůtě povinnost, kterou jí soud uložil v usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř., má se za to, že žalobou uplatněný nárok uznala, a to bez ohledu na to, zda jej též uznává „ve skutečnosti“, jestliže účinky fikce nastaly. Jde o zákonnou fikci uznání nároku uplatněného žalobou, která je v této podobě sankcí za nečinnost žalované. Pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) nemůže ničeho změnit ani okolnost, že později žalovaná uplatněnému nároku oponovala, resp. „vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu“.“

11. V projednávané věci má soud za to, že žalovaný obsahem podaného sdělení nesplnil procesní povinnost uloženou mu podle § 114b o. s. ř., neboť předmětné vyjádření nesplňuje požadavky stanovené výše uvedeným ustanovením ve spojení s citovanou judikaturou soudů. Pro to svědčí hned tři důvody – pozdní podání vyjádření, nedostatečnost obsahu vyjádření a podání z nepříslušné datové schránky. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír, a s ohledem na skutečnost, že soud má za to, že žalovaný se na kvalifikovanou výzvu soudu podle ust. § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě řádně k žalobě samotné a nároku v ní uplatňovanému nevyjádřil, došlo tím k fikci uznání tohoto nároku podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. Vzhledem k této skutečnosti tedy soud, aniž by ve věci nařizoval jednání, rozhodl o nároku, který byl proti žalované žalobou uplatňován, rozsudkem pro uznání na základě uvedené fikce uznání, když povaha dané věci připouští uzavřít a schválit smír. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl z úřední povinnosti rozsudkem pro uznání tak, jak je uvedeno ve výroku I. - V. rozhodnutí.

12. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

13. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud vycházel z názoru, že řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu iudicium duplex, to znamená, že všichni účastníci řízení jsou vzájemně v pozici odpovídajícímu postavení žalobce i žalovaného současně a nezáleží přitom, který z účastníků žalobu podal. Nejedná se tedy o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát, typický náklad na žalobce jako útočníka, a žalovaného jako obránce, je pojmově vyloučen, ačkoliv tak zákon účastníky označuje (srovnej viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.