OSFM 9 C 36/2020-99

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 253 793,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 253 793,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, tj. částku 59 628 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 253 793,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o náhradu škodu, kterou mu žalovaný způsobil tím, že odmítal považovat žalobce za svého člena a uzavřít s ním nájemní smlouvu, případně mu potvrdit, že je jeho členem, a umožnit mu tak užívat družstevní byt a výkon jeho členských práv, a v případě, že by soud tento nárok neshledal důvodným, požadoval stejnou částku jako ušlý zisk za to, že byt nemohl podnajímat další osobě, což by mu vyneslo částku 3 500 Kč měsíčně. Žalobce uzavřel dne datum s jméno příjmení smlouvu o převodu členských práv a povinností v Stavebním družstvu ve obec, IČO, (žalovaný) se kterým se váže právo nájmu bytu číslo o velikosti 3+1, nadzemním podlaží na ulici adresa, obec. Tuto smlouvu podal na podatelnu žalovaného a zaplatil požadovaný poplatek za převod členských práv a povinností v družstvu a následně se po žalovaném domáhal potvrzení, že ho eviduje jako člena a vystavení nájemní smlouvy k bytu. Žalovaný však žalobci sdělil, že ho za člena nepovažuje, když má za to, že původnímu členovi družstva jméno příjmení členství ke dni datum zaniklo a již se neobnovilo, a žalobci sdělil, že není oprávněn, jakkoliv užívat byt číslo že mu nebude vystavena nájemní smlouva. Z tohoto důvodu žalobce datum žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu o určení, že je členem žalovaného a nájemcem družstevního bytu číslo o čemž kladně rozhodl dne datum Vrchní soud v Olomouci. Žalobce se opakovaně u žalovaného vystavení řádné nájemní smlouvy a možnosti užívat byt, a to minimálně ve dnech datum, datum a dne datum, žalovaný mu až do rozhodnutí vrchního soudu nevyhověl, ačkoliv žalobce po celou dobu jako řádný člen družstva a dle svého přesvědčení jako nájemce bytu číslo hradil nájemné a zálohy na služby tak, jak bylo žalovaným požadováno. Žalobce takto na nájemné a služby za daný byt do pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci uhradil celkem částku 365 055, Kč, avšak po vrácení přeplatků se jedná o částku 253 793,50 Kč. Dále žalobce rozebral podrobně úhrady za jednotlivé roky a jejich vyúčtování. Žalobci po celou dobu od převodu členských práv a povinností až do pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci byl znemožněn výkon jeho členských práv i výkon nájemního práva, navíc za situace, kdy žalovaný od počátku věděl, že žalobce nabyl členská práva a povinnosti v družstvu spojené s nájmem bytu, s úmyslem, že družstevní byt bude podnajímat třetí osobě, přesto žalobci byl přístup k bytu po celou dobu soudního řízení odepřen. Protiprávní jednání žalovaného spočívalo v tom, že žalovaný žalobci ani přes písemnou výzvu nevystavil novou nájemní smlouvu k družstevnímu bytu (právo žalobce je upraveno v čl. 14 a 8 stanov žalovaného), případně nepotvrdil platnost původní nájemní smlouvy. Žalovaný měl povinnost vystavit žalobci novou nájemní smlouvu, případně, pokud by mělo dojít k automatickému obnovení původní nájemní smlouvy, pak byl žalovaný povinen toto žalobci písemně potvrdit. Žalovaný měl rovněž povinnost v souladu se stanovami, žalobci družstevní byt předat, namísto toho mu však sdělil ať se„ opováží“ užívat družstevní byt. S ohledem na uvedené, nešlo po žalobci spravedlivě požadovat, aby užíval byt bez souhlasu žalovaného jako vlastníka bytu, který by na něj mohl podat trestní oznámení a vyloučit jej z družstva. Žalobce neměl možnost fakticky se do bytu dostat prostřednictvím zámečnických firem a poté vyměnit zámek, neboť k tomu neměl žádný doklad, neměl zde evidovanou adresu trvalého pobytu (neměl k tomu souhlas vlastníka) Žalovaný byt proto vůbec neužíval. Tímto jednáním způsobil žalovaný žalobci mj. faktickou nemožnost přenechání družstevního bytu do podnájmu třetí osobě, tedy škodu ve formě ušlého zisku, přičemž žalobce měl sjednánu rezervační smlouvu a předjednáno měsíční nájemné ve výši součtu částky 3 500 Kč a úhrady služeb družstvu dle předpisu úhrad stanovených družstvem. Za období od převodu členského podílu v družstvu až do rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum, vznikl žalobci ušlý zisk, v celkové výši 255 500 Kč Tyto své nároky nemá za promlčené, protože subjektivní a objektivní promlčecí lhůta začaly běžet až po právní moci usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum a odkázal na rozhodnutí NS ČR 1 Cz 20/90.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval zamítnutí žaloby. Není pravdou, že žalobci neumožnil užívání bytu, nebo znemožnil výkon členských práv a rovněž nevěděl, že žalobce nabyl členská práva a povinnosti s úmyslem byt podnajímat třetí osobě, navíc neexistuje právo byt podnajímat ani povinnost žalovaného vyslovit souhlas s podnájmem. Při převodech družstevního podílu (dříve členských práv a povinností) není žalovaný pozici, kdy by mohl cokoliv ovlivnit, protože účastníky smlouvy jsou ze zákona pouze převodce a nabyvatel. Žalovaný nemá, a ani v tomto konkrétním případě neměl, klíče od družstevního bytu. Za daných okolností není objektivně možné, aby žalovaný měl byť jen hypotetickou možnost znemožnit žalobci užívání předmětného družstevního bytu. To ostatně vyplývá i z výzev žalovaného, v nichž vyzýval k vyklizení a předání předmětného bytu, z těch však nelze v žádném případě dovodit, že by žalovaný neumožnil žalobci družstevní byt užívat, či dokonce, že by mu tím užívání družstevního bytu jakkoliv znemožnil, neučinil k tomu žádné další kroky jako vyklizení, nebo neposkytování služeb nutných k užívání bytu. Žalovaný rovněž neměl povinnost vystavit žalobci nájemní smlouvu, protože při převodu členských práv a povinností spojených s právem nájmu družstevního bytu nabyvatel vstupuje do práv a povinnosti převodce, tedy vstupuje i do postavení nájemce dle nájemní smlouvy na užívání družstevního bytu. Toto odráží i rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka. Tvrzení žalobce, že platil nájemné a zálohy na služby z obavy, aby ho žalovaný nevyloučil z družstva, nemůže obstát a jedná se o pouhou spekulaci. Jestliže měl žalobce za to, že je členem družstva, nemohl tento svůj právní názor oddělit od skutečnosti, že jako člen družstva má povinnost platit měsíční předpis úhrad spojený s předmětným družstevním bytem. Naopak jestliže měl žalovaný za to, že žalobce členem družstva není, neměl žádný důvod pro to, aby ho v případě neplacení vyloučil. V případě, kdy žalobce žalovanému přes výzvy byt nepředal a byt se tudíž nedostal do dispozice žalovaného, je zřejmé, že žalobce byt užíval (kdy užívání nespočívá v pouhém uzavření nájemní smlouvy) a proto také hradil nájemné a zálohy na služby, navíc z těchto vyplývají spotřeby studené vody a tepla. Pokud se týká žalobcem uplatňovaného údajného„ nároku na ušlý zisk“ z podnájmu, pak k tomuto žalovaný uvádí, že k tomu, aby mohl družstevní byt podnajímat, by musel žalobce získat souhlas žalovaného, na který neexistuje právní nárok. Do doby udělení souhlasu s podnájmem družstevního bytu ze strany žalovaného nemohl právně ani fakticky žalobce očekávat ničeho, a to ani za situace, pokud by mu v předchozích případech snad tento souhlas udělen byl. Žalovaný navíc není účastníkem smluvního vztahu, při kterém dochází k převodu členských práv a povinností, předmětný byt se nikdy nedostal do jeho dispozice, neboť předání bytu, předání klíčů, probíhá pouze mezi smluvními stranami. Zástupkyně žalovaného dále rozebrala rozpor s dobrými mravy v případě podnikatelské činnosti na podnajímání družstevních bytů. Žalovaný rovněž namítl promlčení uplatněného nároku.

3. V rámci nařízených jednání soud provedl dokazování listinami předloženými stranami, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

4. Z Výzvy ze dne datum soud zjistil, že zástupkyně žalobce požádala jeho jménem žalovaného o vystavení potvrzení, kdo je k dnešnímu dni evidován jako člen družstva a o vystavení nájemní smlouvy k Bytu ve prospěch žalobce.

5. Z Měsíčních předpisů nájemného bylo zjištěno, jaká byla výše nájmu a plnění s tím spojených v Bytě v období od března rok.

6. Z Vyúčtování nákladů a předpisů záloh vyplývá, jaké byly spotřeby v Bytě a společných prostorách v domě, jakož i přeplatky, které byly žalobci vypláceny, protože tento od nabytí členského podílu hradil nájemné a platby dle měsíčních předpisů. Soud se blíže nezabýval spotřebami tepla a studené vody, jak upozorňoval žalovaný, protože neměl za to, že je to s ohledem na právní posouzení uvedené níže, důležité.

7. Ze Smlouvy o převodu členských práv a povinností (členského podílu) části A a části B bylo zjištěno, že převodce jméno příjmení tímto převedl na žalobce jako nabyvatele členská práva a povinnosti k družstvu (žalovanému), která jsou spojena s nájmem bytu číslo o velikosti 3+1, v 3. nadzemním podlaží na ulici adresa, obec, (dále také„ Byt“). Převodce zároveň prohlásil, že má s družstvem uzavřenou řádnou nájemní smlouvu. Smlouva byla oběma stranami podepsána.

8. Výzvou ze dne datum bylo prokázáno, že zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného, aby žalobci uhradil škodu ve výši 384 906 Kč (nemohl byt podnajímat a přesto musel hradit nájemné), která žalobci vznikla v souvislosti s tím, že mu žalovaný opakovaně nevystavil nájemní smlouvu a neumožnil mu užívat Byt. Z výzvy je rovněž patrné, že Smlouvu o převodu členských práv žalobce předložil žalovanému dne datum.

9. Z Reakce na výzvu zástupkyně žalobce (č. l. 35-36) soud zjistil, že zástupkyně žalovaného odpověděla na výzvu ze dne datum tak, že nárok žalobce má za neexistující a nedůvodný s odůvodněním, jak nyní argumentuje v tomto řízení.

10. Z e-mailové komunikace (č. l. 37) bylo zjištěno, že žalobce se v roce rok domáhal po žalovaném zaslání evidenčních listů, čemuž bylo následně vyhověno.

11. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, (č. l. 41) bylo prokázáno, že soud určil, že žalobce je členem žalovaného s právem nájmu k Bytu. V odůvodnění pak vrchní soud uvedl, že s ohledem na změnu právního názoru Nejvyššího soudu, dovodil, že převádí-li jméno příjmení svá členská práva a povinnosti na žalobce dne datum, účinky exekučního příkazu k tomuto dni zanikly, a proto došlo také k obnovení členství jméno příjmení v družstvu a mohl se svými členskými právy a povinnostmi nakládat a převést je na žalobce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

12. Z Výzvy žalobce ze dne datum (č. l. 85) bylo zjištěno, že zástupkyně žalovaného uvedla že datum bylo na podatelnu žalovaného doloženo usnesení o zastavení exekuce čímž došlo k obnovení členství pana příjmení v družstvu a zároveň téhož dne byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu kterou pan příjmení jako převodce převedl na žalobce jako nabyvatele předmětná členská práva a povinnosti v družstvu, a která byla téhož dne družstvu předloženo zástupkyně žalobce uvedla že ke dni datum došlo ke splnění veškerých podmínek pro převod členských práv a povinností na žalobce a požádala žalovaného o vystavení potvrzení kdo je k dnešnímu dni evidován jako člen družstva a o vystavení nájemní smlouvy k Bytu-

13. Z Výzvy žalovaného k vyklizení ze dne datum (č. l. 84) soud zjistil, že zástupkyně žalovaného tímto vyzvala žalobce k vyklizení bytu ve lhůtě 14 dnů, a to s odůvodněním že ke dni uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností s žalobcem, nebyl pan jméno příjmení členem žalovaného, ani nájemcem bytu, a nelze tedy akceptovat převod členských práv a povinností na třetí osobu., tudíž se žalobce nemohl stát jeho členem.

14. Ze Stanov žalovaného platných od roku rok bylo prokázáno, že podle článku 14 odstavce 8 písmene b) má člen právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu či nebytového prostoru na základě převodu členských práv a povinností nebo jejich části. Podle článku 32 odstavce 1 vzniká nájem družstevního bytu či nebytového prostoru smlouvou, kterou družstvo (pronajímatel) přenechává svému členu (nájemci), nebo jiné osobě do užívání družstevní byt či nebytový prostor. Není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou. Podle odstavce 2 písmene b) posledně uvedeného článku vznikne členu právo na uzavření nájemní smlouvy převodem členských práv a povinností, nebo jejich části.

15. Soud neprovedl navržený důkaz výslechem jméno příjmení anonymizováno příjmení (č. l. 63 a 82-83) s ohledem na právní závěr rozvedený níže, když pro soud nebylo rozhodné, zda žalobce byt fakticky užíval, nebo ne. Ze stejného důvodu soud nedoplnil dokazování o dotazy na HZS a zámečnické firmy (a to ani v případě, že by bylo ze strany žalobce prokázáno, že podání, které obsahovalo tyto důkazní návrhy, bylo soudu doručeno e-mailem před koncem lhůty pro koncentraci řízení). Ze shodných důvodů, tedy pro nadbytečnost, nebyly prováděny další důkazy navržené žalovaným v podáních ze dne datum (č. l. 79-80). Dokazování soud taktéž neprovedl Rezervační smlouvou a Seznamem osob žádajících o vyslovení souhlasu s podnájmem (č. l. 52-54), neboť v průběhu řízení nebylo tvrzeno, že žalobce žádal žalovaného o souhlas s podnájmem, rezervační smlouva navíc nebyla soudu ani předložena, rovněž z takto obecného tvrzení ani není zřejmé, zda by měla potenciál zvrátit posouzení soudu v tom směru, že byt by žalobce podnajímal celé tvrzené období. Soud rovněž neprovedl dotaz na žalovaného, aby předložil seznam členů, kteří v době od datum do datum žádali o vyslovení souhlasu s pronájmem, a to pro nadbytečnost a navíc za situace, kdy v řízení ani nebylo tvrzeno, že by se žalobce takový souhlas byť pokusil získat, případně, nebylo ani prokázáno, že popsaným jednáním žalovaného (nevystavení nájemní smlouvy) nedošlo k uzavření tvrzené podnájemní smlouvy.

16. Takto provedené důkazy soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, jakož i přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

17. Žalobce se jako nabyvatel písemně dohodl s převodcem jméno příjmení, že na něj tímto převádí členská práva a povinnosti v družstvu, která jsou spojena s nájmem Bytu s tím, že převodce zároveň prohlásil, že má s družstvem uzavřenou řádnou nájemní smlouvu. Dne datum žalobce doručil zmíněnou písemnou dohodu žalovanému a požádal žalovaného o potvrzení, kdo je k tomuto dni členem družstva a taktéž jej požádal o vystavení nájemní smlouvy k Bytu. Toto žalovaný odmítl s odkazem na to, že jméno příjmení nebyl ke dni datum jeho členem a nemohl tudíž členství na žalobce převést a nepovažuje tedy žalobce za svého člena. Stanovy žalovaného, které byly účinné od roku rok, stanovily, že člen družstva má právo na vystavení nájemní smlouvy, a toto právo mu vzniká dnem převodu členských práv a povinností. Dne datum zástupkyně žalovaného písemně jménem žalovaného vyzvala žalobce k vyklizení Bytu. Žalobce následně podal žalobu k soudu, aby bylo určeno, že je členem žalovaného, čehož se domohl až rozhodnutím ze dne datum. Od května rok žalobce hradil předepsané nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu, ale byt nepodnajímal. Soud se při zjišťování skutkového stavu nezabýval tím, zda žalovaný Byt skutečně užíval, zda v něm bydlel, protože pro právní posouzení sporu to bylo nadbytečné.

18. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Jelikož k převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a k tvrzenému porušení smluvní povinnosti mělo dojít v roce rok a na základě Stanov účinných od roku rok, tedy před účinností shora citovaného občanského zákoníku, soud na věc aplikoval dosavadní právní předpisy.

20. Podle § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen „obch. zák.“) převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

21. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

22. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

23. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně soud uvádí, že neměl nárok žalobce za promlčený a v tomto směru se ztotožnil s názorem žalobce, když o tom, že žalobci škoda vznikla, se dozvěděl nejdříve při vyhlášení rozsudku vrchního soudu, který určil, že je členem družstva, tj. dne datum. Od té doby běžela čtyřletá promlčecí doba, přičemž žaloba byla podána na soud dne datum. Desetiletá objektivní promlčecí doba pak běžela ode dne datum.

25. Žalobce předně svůj nárok opíral o náhradu škody, která mu vznikla tím, že hradil nájem a služby spojené s užíváním Bytu, ale Byt nemohl užívat, nemohl vykonávat svá členská práva, protože mu v tom žalovaný bránil tím, že mu nevystavil nájemní smlouvu, nepotvrdil mu, že je členem družstva a neumožnil mu přístup do Bytu.

26. Protože byl obč. zák. vystavěn na konceptu koncept jednoty civilního deliktu, neodlišoval od sebe smluvní a mimosmluvní odpovědnost, jako je tomu aktuálně v § 2910 a § 2913 o. z. Základním předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody je prokázání protiprávního jednání (v tomto případě porušení smluvní povinnosti), vznik škody a příčinná souvislost.

27. Na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, přechází na jejich nabyvatele též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 7 Cmo/451/2016). V době předcházející citovaným rozhodnutím byly tyto závěry přijímány ve vztahu k dědicům člena družstva, případně při výměně bytů, tedy u jiných derivativních způsobů nabývání členských práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1230/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009). Jestliže závěr, že s převodem či přechodem členských práv a povinností byl spojován vstup do práv a povinností bývalého člena bytového družstva v tom stavu v jakém se ke dni převodu/přechodu nacházely, je bezesporu, že tyto závěry se musely shodně odrazit i u převodu členských práv a povinností ve formě kupní smlouvy, jako tomu bylo i v projednávaném případě. Ačkoliv tedy usnesení Nejvyššího soudu z roku rok nebylo v době převodu členských práv a povinností v tomto případě vydáno, existovala jiná rozhodnutí, která se na tento případ aplikovat dala. Ke dni datum tedy žalobce jako nabyvatel členských práv a povinností v družstvu žalovaného vstoupil do práv a povinností pana příjmení a stal se tedy nejen členem žalovaného, ale i právoplatným nájemcem Bytu se všemi právy a povinnostmi, tedy i s právem Byt užívat.

28. Soud má tudíž za to, že nedošlo k protiprávnímu jednání žalovaného, které mělo spočívat ve znemožnění užívání nájemního práva (Bytu), neboť členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství družstvu. Žalobce tvrdil a prokázal, že smlouvu o převodu členských práv a povinností doručil žalovanému dne datum, kdy se tak stal členem žalovaného. Na základě převodní smlouvy na žalobce přešla též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu, tudíž byl nájemce Bytu bez toho, aniž by mu k tomu žalovaný musel vystavit nájemní smlouvu, na které bude uvedeno jeho jméno. Nájemní vztah mezi žalovaným a žalobcem proto trval, pouze došlo ke změně subjektů, kde na místo pana příjmení vstoupil žalobce. Žalovaný jako družstvo neměl v tomto směru jak zasáhnout do vztahu mezi žalobcem a jméno příjmení. Z provedeného dokazování je taktéž zřejmé, že žalobce objektivně Byt užívat mohl, žalovaný mu v tom nijak, s výjimkou písemné výzvy, nebránil. Soud má za to, že tato písemná výzva nebyla s to vyvolat v žalobci takové obavy, aby nemohl Byt užívat, a to ještě za situace, kdy on sám měl za to, že členem žalovaného je, platil nájemné a zálohy a podal žalobu na určení k soudu. Pokud se týká samotného předání bytu a klíčů, pak je obecně známo, že toto je věcí převodce a nabyvatele, přičemž družstvo v tomto nijak nefiguruje a dokonce ani nemusí disponovat klíči od družstevního bytu. Bylo v tomto směru věcí žalobce, aby si klíče od jméno příjmení zajistil a umožnil si tak vstup do Bytu.

29. Podle Stanov (článek 8 a 32) však bylo právem člena žalovaného, aby mu byla vystavena řádná nájemní smlouva. V tomto jednání žalovaného tak lze dovodit porušení smluvené povinnosti, ke které se žalovaný zavázal ve svých Stanovách. V řízení pak nebylo sporu o tom, že žalovaný hradil nájemné a zálohy na služby s tím spojené, tedy nebyla sporná výše, kterou žalobce v souvislosti s užíváním Bytu uhradil žalovanému. Soud nicméně nedovodil příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného (nevystavení nájemní smlouvy) a tvrzenou škodou, neboť objektivně žalobce Byt užívat mohl, fakticky mu v tom nic nebránilo, jak je rozebráno výše.

30. Dále žalovaný svůj stejný nárok (na úhradu shodné částky) opíral o posouzení této částky jako ušlého zisku, protože Byt nemohl podnajímat další osobě, a to za předpokladu shodného protiprávního jednání žalovaného, jako v prvně uvedeném případě. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že případné porušení smluvní povinnosti (článek 8 a 32 Stanov žalovaného) bylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem tvrzeného ušlého zisku. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil např., zda rezervační smlouva, kterou ani nepřeložil (byť to s ohledem na uplatněná tvrzení nebylo už ani potřeba), nebyla naplněna právě z důvodu, že žalobce nepředložil zájemci o podnájem nájemní smlouvu s žalovaným na své jméno. Žalovaný navíc v řízení netvrdil ani neprokázal, že by někdy žádal žalovaného o souhlas s podnájmem a že mu takový souhlas nebyl udělen. I přesto, že soud žalobce výslovně u jednání dne datum poučil v souladu s § 118a o. s. ř., že dosud neprokázal mimo jiné i příčinnou souvislost ve vztahu porušení povinnosti a vzniku ušlého zisku, žalobce k tomuto nedoplnil nic, co by bylo s to prokázat, že nevystavením nájemní smlouvy došlo k tomu, že Byt nemohl podnajmout. V průběhu řízení nebylo tvrzeno, že by se žalobce pokusil od žalovaného získat souhlas s podnájmem, nebo že by zde existoval důkaz prokazující tvrzení, že realitní kancelář, případně dohodnutý podnájemník, odmítl uzavřít smlouvu o podnájmu právě z důvodu, že žalobce nepředložil nájemní smlouvu na své jméno, případně potvrzení, že je členem žalovaného. Dále má soud za to, že ani v případě, že by takové důkazy byly předloženy, by došlo k prokázání příčinné souvislosti a na to navazujícího ušlého zisku po celé požadované období (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 1286/12).

31. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zamítl, neboť neshledal nárok žalobce, ani z jednoho důvodu, důvodným.

32. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný plný úspěch, proto je žalobce povinen uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 59 628 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalovaného tvořené odměnou advokáta dle § 7 AT ve výši 46 700 Kč za 5 úkonů právní služby učiněných zástupkyní žalovaného (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, podání ze dne datum, účast u jednání dne datum, účast u jednání dne datum) po 9 340 Kč, dále částkou 1 500 Kč jako pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupkyně žalovaného k jednáním soudu z obec do obec a zpět (2krát k jednání) v délce 50 km/cesta tam a zpět osobním automobilem značky Ford o průměrné spotřebě 4,9 l /100 km nafty, a to jednak při ceně 47,10 Kč l a základní sazbě náhrady ve výši 4,70 Kč k jednání dne datum (náhrada za cestu 235 Kč a náhrada za palivo 115 Kč), a jednak při ceně 44,10 Kč l a sazbě základní náhrady ve výši 5,20 Kč k jednání dne datum (náhrada za cestu 260 Kč a náhrada za palivo 108 Kč), celkem 718 Kč, za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za 4 půlhodiny, celkem 400 Kč, to vše (s výjimkou náhrady za palivo) včetně 21% DPH z částky 49 095 Kč, tj. ve výši 10 310 Kč, kterou je povinna z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalovaného jako registrovaný plátce DPH. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.