OSFM 9 C 52/2020-167

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Ing. Ivy Valentové a Jarmily Juřicové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna, IČO ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa vedlejší účastnice, ⟪LB:lb_006⟫ o 1 250 000 Kč s příslušenstvím – nemateriální újma

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 448 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 43 763 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně a) se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy v penězích, která jí byla způsobena smrtí jejího syna jméno příjmení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum došlo k dopravní nehodě, při které byl bez svého zavinění ve věku 24 let usmrcen její syn jméno příjmení, a viníkem této dopravní nehody byl jméno příjmení – anonymizováno, který řídil hasičské cisternové nákladní vozidlo zn. Tatra T815, registrační značka, rok výroby 1988, které v té době bylo ve vlastnictví žalovaného. Vztah zemřelého jméno příjmení a žalobkyně byl vztah objektivně, tj. matka a syn, ale též subjektivně nadstandardně intenzivní, idylický a pozitivně se dále rozvíjející. jméno zemřel ve věku 24 let, chvíli po získání vysokoškolského titulu bakalář, tedy ve věku rané dospělosti. V tomto věku již nebyl dítě, o které by bylo nutné se starat a vychovávat jej, ale ani zralý muž s vlastní rodinou a dětmi. jméno příjmení tak zemřel brzy poté, co byl dokončen jeho proces výchovy a výživy. Žalobkyni a) měl nadále přinášet výhradně radost, štěstí, pěkné vzpomínky a také zabezpečení ve stáří a případné nemoci. jméno příjmení pro žalobkyni a) představoval naplnění smyslu života. Žalobkyni bylo v okamžiku smrti jejího syna jméno 43 let a jméno žil s žalobkyní, svým nevlastním otcem a svým nevlastním bratrem ve společné domácnosti v obec, pomáhal s chodem domácnosti a podílel se na nákladech domácnosti. Žalobkyně své dítě vychovávala a vyživovala s vidinou, že ve svém životě bude mít blízkou osobu, se kterou bude trávit čas a na kterou se bude moci spolehnout, osobu, která bude nositelem její krve a která svou genetickou informaci předá zase svým potomkům. Žalobkyně tak od svého dítěte očekávala vše, co může matka od dítěte očekávat. Její očekávání by při běžném běhu věcí byla naplněna, jelikož její vztah s jméno příjmení se vyvíjel ideálním směrem. O toto vše však v důsledku výše specifikované dopravní nehody náhle žalobkyně přišla. Žalobkyně měla za to, že v jejím případě bylo kritérium existenční závislosti naplněno, protože jméno příjmení nebude žalobkyni v důchodovém věku nijak podporovat fyzickou pomocí, věcně ani finančně, přestože za běžných okolností by se žalobkyni ze strany jméno příjmení této podpory dostalo. K existenční závislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1835/2020. Žalobkyně konstatovala, že se jí dostalo omluvy ze strany řidiče cisternového vozidla, který byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, jakož i projevu lítosti od žalovaného. Toto kritérium však nelze přeceňovat, ač se pochybení může dopustit každý řidič, ke smrti jméno příjmení došlo naprosto zbytečně. Mezi kritéria odvozená od osoby škůdce zařadila vedle uvedeného i zavinění ve formě nedbalosti a skutečnost, že musela svůj nárok uplatnit u soudu a absolvovat soudní řízení. Neuspokojení nároku tak dále prohlubuje způsobenou nemateriální újmu.

2. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 25 Cdo 3111/2018-178, a na něj navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 2997/19, které považuje za přiléhavé i pro tento případ, protože její psychická újma není natolik nižší, než újma pozůstalých řešená v citovaném případě. Žalobkyně má za to, že v jejím případě jsou předmětná určující kritéria naplněna téměř v maximální výši, zejména s ohledem na vzájemný harmonický vztah matky a syna, jejich věk a okolnosti úmrtí jméno, spočívající v absenci jakéhokoliv zavinění ze strany zemřelého jméno, jehož smrt nastala v podstatě zbytečně a bez rozloučení. Kritéria jsou snížena vyjádřením lítosti ze strany žalovaného i omluvou ze strany viníka nehody. Poukazovala na to, že viník dopravní nehody se k činu nedoznal, dožadoval se zproštění obžaloby, a proti svému odsouzení se bránil i odvoláním. Poukazovala na potřebu zohlednit, že žalovaný i pojišťovna nad rámec částky 500 000 Kč a posléze 751 780 Kč odmítají plnit a žalobkyně je tak nucena, přestože je jí to krajně nepříjemné, domáhat se svého práva u soudu. Požadovaná částka, kterou oproti původnímu požadavku snížila o 550 000 Kč odpovídá i aktuální judikatuře. Pokud by soud dospěl k závěru, že nelze aplikovat žalobkyní uváděné rozhodnutí, odkazovala na případ, který byl před Ústavním soudem řešen pod sp. zn. I. ÚS 1764/19 a veden u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 278/2017, a který je blízký této věci a který by měl soud dostatečně zohlednit. Poukazovala i na případ řešený Nejvyšším soudem v řízení pod sp.zn. 21 Cdo 3024/2022 a 25 Cdo 3084/2022 které považuje za obdobné a kterými byl přiznán dvojnásobek základní sazby. Navíc žalobkyně zastává názor, že určení výše náhrady nemajetkové újmy není matematickým výpočtem, ale že tuto náhradu autoritativním způsobem určuje soud podle volného a svého nejlepšího uvážení. Uvedla, že vyplacené částky, jako ceny za lidský život, vzhledem k množství dopravních nehod, nejsou nejen pro pojišťovny, ale i pro celou společnost dostatečnou motivací, aby do snížení úmrtnosti na českých silnicích bylo investováno dostatečné úsilí a finance, např. zapracovat na bezpečnostních prvcích, vč. svodidel, obměně zastaralého vozového parku.

3. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila dne datum vůči žalovanému nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to ve výši 1 750 000 Kč a dne datum, tedy po osmi měsících od uplatnění náhrady újmy, ulice anonymizováno pojišťovna uhradila žalobkyni částku 500 000 Kč a ve zbytku nárok odmítla. Z tohoto důvodu vyzvala žalovaného k úhradě nemajetkové újmy s tím, že v opačném případě se obrátí se svým nárokem na soud.

4. Žalobkyně závěrem sama uvedla, že její život musí jít dál, ale denně překonává okamžiky smutku, denně se dostává do situací, které jí jméno příjmení připomínají a způsobují smutek. Když potká člověka, který je mu podobný, nebo když vidí šťastnou mladou rodinu, popadne ji úzkost a derou se jí slzy do očí. V jejím životě se objevují okamžiky radosti a štěstí, hlavně s rodinou, ale nemůže si užívat naplno, neboť se jí dere na mysl to, že jméno toto nesdílí s nimi. V jejím životě tak přetrvává hlavně smutek. Zůstaly jí jen vzpomínky a představy, jak by jméno svůj život dále žil, jak by uskutečňoval své plány, kterých měl spoustu. Uvědomění, že se tohle nikdy nestane, v jejím životě způsobuje neustálý smutek a bolest na srdci. Ztratila to nejcennější a věří ve spravedlivé rozhodnutí.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dne datum skutečně došlo k popsané dopravní nehodě, nicméně uplatněný nárok žalobkyně a) a žalobce b) neuznává. Činnost jednotky sboru dobrovolných hasičů představuje potenciální možnost vzniku zvýšených rizik, v tom i riziko dopravních nehod a škod na majetku a zdraví v jejích důsledku vznikajících. Obecný prospěch existence jednotky sboru dobrovolných hasičů převažuje výše uvedena rizika, a proto se ji žalovaný ve městě obec rozhodl zřídit, materiálně ji zabezpečit a udržovat její akceschopnost. Poté, co žalovaný obdržel uplatnění nároku na úhradu nemajetkové újmy, postoupil jej právnická osoba, část názvu právnické osoby a legitimně očekával, že pojistitel ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/199 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla uhradí v rozsahu a ve výši podle § 2559 zákona č. 89/2012 Sb. žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu vzniklou usmrcením syna. Žalovaný rovněž legitimně očekával, že pojistitel, jakožto renomovaný a znalý věci ústav, správně věc posoudí a uhradí poškozené finanční částku, která by plně vyvážila jejich utrpení způsobené ztrátou syna. Pokud tedy pojišťovna uhradila shora uvedené částky, žalovaný je považuje za odpovídající částky odpovídající zásadám slušnosti. Žalovaný učinil nesporným, že jméno příjmení v době, kdy došlo k dopravní nehodě, vedl s žalobkyní společnou domácnost.

6. Vedlejší účastnice – právnická osoba, část názvu právnické osoby, před svým vystoupením z řízení se ve věci vyjádřila tak, že z předmětné pojistné události vyplatili jak žalobkyni částku 500 000 Kč na náhradu za duševní útrapy pozůstalých. Při stanovení výše náhrady vycházeli z v té době známé judikatury, a to zejména z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, který stanovil kritéria posuzování výše náhrady a provedl důkladný rozbor vzhledem k dosavadní judikatuře, k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem a vymezil jako základní rozpětí pro stanovení náhrady za duševní útrapy pozůstalých odškodnění ve výši 240 000 Kč až 500 000 Kč v typovém případě nejbližších osob (manželé, rodiče a děti). V případě žalobců nelze přehlédnout, že zohlednili intenzitu vztahu žalobkyně se synem) a přistoupili k plnění právě ve výši horní hornice uvedeného rozpětí. Pokud jde o vývoj judikatury v době po vyplacení uvedeného plnění, pak poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 (který byl shledán ústavně konformním usnesením Ústavního soudu sp. zn. ÚS 4156/18), který vychází ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, opakuje kritéria pro určení výše náhrady a za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, stanovuje v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Pokud by ex post porovnali jimi vyplacená plnění pak lze zjistit, že rozdíl není nijak zásadní. Požadovaná výše nároku na náhradu neodpovídají judikatuře. Na straně škůdce zcela jistě nejsou naplněna žádná kritéria, tam byla satisfakce pro pozůstalé ve smyslu trestního odsouzení, byla tam projevena lítost toho řidiče, ačkoliv je žalovaný pouze provozovatelem vozidla a nebyl tam z jeho strany žádný skutek, tak přesto i ten vyjádřil lítost. Judikatura, na kterou odkazují žalobci je zcela nepřiléhavá. Odškodnění ve výši 20násobku nenáleží automaticky, ale jen v případě, kdy je intenzita toho rodinného života naplněna. Argumentovat tím, že rodinný život byl naplněný, že se měli v rodině rádi, že slavili spolu narozeniny, svátky, že se podporovali, že si pomáhali, je lichá, protože takto by to automaticky mělo v rodinném životě vypadat. I přihlédnutí k věku žalobce, k tomu, že byl pracovně činný, byl vysokoškolsky vzdělaný, měl přítelkyni, a už zde byl předpoklad toho, že by se osamostatnil a měl by vlastní rodinu., takže by logicky nedocházelo k tomu úplně původnímu naplnění těch rodinných vztahů jako za situace, kdy byl dítě nebo kdy ještě studovat. Takže ani toto kritérium nebere jako důvod pro zvyšování té základní náhrady. Vedlejší účastnice nerozporuje, že vztah v rodině byl naplněný, že byl harmonický tak, jak je tvrzeno, ale není to samo o sobě tak, jak je tou judikaturou stanoveno. Tvrzené důvody pro navýšení základní částky jsou základním pojmovým znakem nároku, kdyby nebylo žádných duševních útrap, kdyby smrt jméno nijak nezasáhla rodinný život, tak nárok nebyl co do základu vůbec důvodný. Nelze se spokojit s tím, že svědci a účastníci sami označují jejich vztahy v rodině jako by to bylo něco výjimečného, mimořádného nebo nadstandardního, naopak byly to běžné události, které se odehrávají v každé běžné rodině. Nelze hovořit o vztahu ať už matky k jméno nebo bratra k jméno, že by šlo o vztah ekonomické závislosti, což je jedno z kritérií, které určitě naplněno nebylo. Na straně škůdce šlo o nedbalostní čin, řidič se omluvil, omluvilo se město jako provozovatel vozidla. K satisfakci došlo odsouzením řidiče v trestním řízení. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se říká, že navyšování přichází do úvahy pouze v řádu desítek procent, a to pouze v případě, že některé z významných kritérií je naplněno, nikoliv v řádu násobků, jak je uplatňováno v tomto řízení. Žaloba by proto měla být jako nedůvodná zamítnuta.

7. Nový vedlejší účastník - pojišťovna, která vstoupila na stranu žalovaného u jednání dne datum, se ke stanovisku a argumentaci předchozího vedlejšího účastníka připojil a odkázal na ně.

8. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne datum rozhodnutí č. j. spisová značka ve vztahu k žalovanému rozhodl tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 251 780 Kč s příslušenstvím (I.) a ve zbývající části co do částky 998 220 Kč s příslušenstvím žalobu zamítnul (III.). Žalovaná napadla tento rozsudek mimo jiné v odst. III. výroku a to co do částky 448 220 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl zrušen tento rozsudek v napadené části, tj. v odstavci III. výroku ve vztahu k žalobkyni co do částky 448 220 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a to s ohledem na jiné právní posouzení uplatněného nároku s tím, že okresní soud nebyl při rozhodování správně obsazen.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování jednak listinami a jednak výslechy svědků, rodiny a přátel žalobkyně, kteří se měli vyjádřit ke vztahům k rodině, jakož i vztahům mezi žalobkyní a zemřelým jméno příjmení.

10. Z výpovědi jméno příjmení příjmení, nejlepší kamarádky žalobkyně, soud zjistil, že vztahy v rodině příjmení jsou velmi výjimečné, každý by chtěl mít takové vztahy jako má žalobkyně a), v rodině si důvěřují, mají společné zájmy. Smrt jméno každého zasáhla, smrt dítěte je nejhorší, co se může stát. Žalobkyně po jeho smrti cítila neskonalý smutek a měla pocit, že její život skončil, že už nikdy v životě nebude šťastná, nebude se z ničeho radovat, vůči jméno by jí to přišlo jako nevděk, jako porušení jeho památky, kdyby se měla z něčeho radovat. Žalobkyně s tím dodnes není vyrovnaná, často se stává, že bývá smutná a najednou upadne do letargie. jméno byl příjemný mladý muž, žalobkyni miloval, dával jí to hodně najevo. jméno se angažoval v dobrovolných hasičích, když byla nějaké akce, například ples, vždy své rodiče pozval, byl výborný student, hned po studiu si našel práci, byl podporován ze všech stran. Svědkyně vyzdvihla, že nebývá běžné, aby dospělý syn, když je třeba na dovolené, aby si telefonoval s mamkou a povídali si, jak se mají a co je nového, protože jako dospělý rodiče už tak moc nepotřebuje, ale jméno to dělal, což se jí líbilo. Byla přítomna tomu, že jméno odcházel asi na delší dobu, tak žalobkyni objal, dal jí pusu, pěkně se s ní rozloučil a řekl jí, ať se má hezky. Pokud se týká péče o starší členy rodiny, tak ví, že žalobkyně má velmi nemocného otce, o kterého se v domácí péči starali společnými silami, nesnažili se ho dát do ústavu. Stejným způsobem se rodina starala i o babičku žalobkyně. Celá rodina funguje pohromadě.

11. Z výslechu svědkyně jméno příjmení, švagrové žalobkyně, bylo zjištěno, že její bratr se seznámil s žalobkyní v roce 1997, velice brzy se sžil s rodiči žalobkyně a s jejím synem z prvního manželství jméno a začali brzy žít příjemným rodinným životem. Její bratr se nastěhoval k žalobkyni, nejprve bydleli v bytě v rodinném domě rodičů, pak si s nemalým úsilím postavili vlastní dům, kde se v roce 2010 přestěhovali. Rodinné vztahy byly příjemné, společně se slavily Velikonoce, podnikaly se s dětmi výlety, návštěvy kina, sportovních zařízení, planetária. Podle svědkyně jde o klasický rodinný život, kdy všichni touží být spolu a prožívat život s dětmi. Žalobkyně s jméno měli velice hluboký citový vztah, s přihlédnutím k tomu, že v pěti letech zůstala s jméno sama a představovala pro něho maximální ochranu, pak se seznámila s bratrem svědkyně a než se mezi jméno a jejím novým partnerem vyvinul vztah, velice jej ochraňovala. Smrt jméno byla pro rodinu velká rána, celá rodina z toho byla ochrnutá a paralyzovaná, dosud se rány nezahojily. Smrt jméno měla ukrutný dopad na vztah jejího bratra s žalobkyní, i když si oba snaží najít nějakou aktivitu, nějaké společné zážitky, ať už taneční pro dospělé, nebo dovolenou v Chorvatsku na lodi, takto tam pořád je a oba je to velmi vyčerpává. V jejich domě vládne smutek, navenek to vypadá, že se oba se musí snažit, aby to vypadalo jakžtakž. V rodině obdivovala tu čirou radost z každých Velikonoc, pomlázku s říkáním básniček, povídání o dárcích, takové ty klasické věci, které vás provázejí, a člověk se z nich upřímně raduje. Žalobkyně poté, co byl jméno už dospělý, říkala, že by neměla nic proti tomu, kdyby se oženil a že by ho vedla k oltáři, že by ho vzala za ruku a šli by spolu. V jejich rodině se starají o starší členy, vozí je k doktorům, zajišťují schůzky, vaří jim o víkendech.

12. Z výpovědi jméno příjmení, nejlepšího kamaráda manžela žalobkyně, bylo prokázáno, že jméno poznal už jako malého kluka, jezdili na výlety, stanování na obec, zoo, ranč. jméno byl veselé dítě, měl rád svoji maminku, když dospěl, stal se z něho rozumný zodpovědný muž, věděl, co chce. Měl tu výbornou vlastnost, že když za ním člověk přišel a řekl, že má nějaký problém nebo potřebuje pomoct, nikdy neřekl ne. Vztah jméno s žalobkyní byl exkluzivní, byli na jedné vlně, to se málokdy vidí. Podle něj se takový krásný vztah povede v jednom případě z milionu rodin. Když se spolu žalobkyně a jméno bavili, byla to harmonie, žádné odmlouvání, krásně si rozuměli, jezdili spolu na dovolenou. Když měl jméno nějaký problém, tak šel nejdříve za žalobkyní a řešil to s ní a to i když už byl starší.

13. Dále byl vyslechnut svědek příjmení jméno příjmení, bratrance žalobkyně, z jehož výpovědi soud zjistil následující. Vztahy v rodině jsou velice dobré, už od dětství se velice často stýkali. S jméno byli ve velice blízkém a častém kontaktu, hrávali si spolu, chodili ven, na zahradu, na výlety. Pozoroval, že od dětství byl vztah žalobkyně k jméno velice blízký a relativně harmonický, nepamatuje si na žádný závažnější konflikt, vše probíhalo ve zcela běžné rovině, ta blízkost byla velká, navzájem se podporovali. Žalobkyně se o jméno dobře starala, dobře ho vychovávala, vedla ho správným směrem, a když dostudoval, byla na něj velice hrdá. V obec trávili společné Vánoce a rozdávání dárků, každý rok večeřeli u babičky a potom na rozdávání dárků přecházeli do domu, kde bydlela žalobkyně u rodičů, a rozdali si dárky. Byla to oblíbená rodinná tradice, na kterou se všichni těšili. Po smrti jméno tato tradice odpadla. Po té události to byl pro všechny veliký šok, nikomu, ale především žalobkyni, se nechtělo toto znovu absolvovat a vzpomínat na to, jaké to bylo předtím, když tam byli všichni členové rodiny. Toto zasáhlo všechny. Bezprostředně po nehodě mu žalobkyně volala a hned další den ráno se sešli u nich doma a povídali si o tom, snažili se to nějakým způsobem přečkat, bylo to velice těžké pro všechny, protože jsou si všichni v rodině velice blízcí. Chvíli poté to žalobkyni velice zasáhlo, určitě to narušilo rodinné vztahy, už se tak často nesetkávají jako předtím. Žalobkyně byla na jméno nejvíce vázaná změnilo jí i charakterově v rámci vztahů. Když se vídají, poznává změnu. Dlouho se s tím vypořádávala a stále vypořádává. Když jméno dostudoval a začal se osamostatňovat, tak se žalobkyně na něj těšila vždycky, když se měl vrátit domů, byla na něho hrdá, že vystudoval vysokou školu, že začal pracovat, že byl tak samostatný ve spoustě věcí. Když byli spolu, tak byla vždycky velice dobrá atmosféra, měl pocit, že je vše v pořádku a ten vztah je harmonický. Svědek pozoruje, že žalobkyně a její manžel se častěji hádají, její manžel se změnil k horšímu, je teď výbušnější, snadněji se rozčílí, než tomu bylo kdysi. Péče o starší členy v jejich rodině probíhá, starají se o ně v domácí péči, nestalo se nikdy, že by o někoho nebylo postaráno, že by se někomu nepomohlo v nouzi. Toto funguje i obecně, nejen u starší generace, všichni si navzájem pomáhají.

14. Soud výpovědím svědků uvěřil a považoval je za věrohodné, když v nich nespatřoval nic, čím by se snažili stranit žalobcům, pouze vypovídali o tom, co vědí o rodině žalobců. Všichni svědci navíc shodně popsali, že vztahy v rodině příjmení byly více než idylické, všichni se o sebe navzájem starali, podporovali se, trávili spolu volný čas a navštěvovali se. Výpovědi pak nebyly ve vzájemném rozporu, a to ani mezi sebou, ani s listinnými důkazy.

15. Rodným listem jméno příjmení (č. l. 8) bylo prokázáno, že se narodil dne datum a že jeho matkou je žalobkyně. Naopak z úmrtního listu jmenovaného bylo zjištěno, že zemřel dne datum (č. l. 15).

16. Z přípisu ve věci uplatnění nároku na újmy ze dne datum (č. l. 9 a č. l. 10 spisu 9 C 53/2020) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce uplatnila u žalovaného mimo jiné nárok na nemajetkovou újmu ve výši 1 750 000 Kč, kterou požaduje s ohledem na tam uvedené skutečnosti za peněžitou náhradu odpovídající lidské slušnosti.

17. Technickým průkazem (č. l. 20) bylo prokázáno, že vlastníkem vozidla registrační značka bylo od datum územní celek – žalovaný.

18. Žalobkyně ke své žalobě připojila své písemné prohlášení (č. l. 10), ve kterém uvedla, že smrt jméno ji velice zasáhla, zemřel mladý psychicky a fyzicky zdravý a naprosto nečekaně. Celou událost vnímá velmi bolestivě, ztratila smysl života, cítí se zoufale. Je pro ni velice těžké, že již nezažije jeho další životní kroky, velice jí chybí a v myšlenkách je stále s ním. Poté, co se jméno vrátil z obec, kde postrádal přátele a zejména rodinné zázemí, které mu s láskou poskytovala, byla šťastná, že spolu budou moci trávit více času, což jí však bylo upřeno. S jméno měla velmi harmonický vztah, povídali so o všem, trávili spolu volný čas, jezdili na výlety, podnikli spolu i cestu do Říma. jméno byl rozumný a chytrý člověk, vždy jí dokázal poradit, byl pokorný, hodný a laskavý, pomáhal jí s chodem domácnosti. Dokázal ji rozptýlit a pobavit svým osobitým humorem. Nikdy nezapomněl na její narozeniny, svátek, na Vánoce, když nebyli spolu, nechal jí kurýrní službou zaslat kytici se vzkazem. Celý život se jméno věnovala, dávala mu lásku. Když byl šťastný jméno, byla šťastná i ona. Od jeho smrti není schopná vést plnohodnotný život, není schopná se plně soustředit a ztratila zájem o veškeré koníčky a zájmy. Musí zde být pro svého manžela a syna jméno, ale už to nikdy nebude tak harmonické jako dřív.

19. Ze sdělení právnická osoba o výši pojistného plnění ze dne datum (č. l. 12) soud zjistil, že na základě pojistné události z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla poskytla tato pojišťovna žalobkyni pojistné plnění ve výši 500 000 Kč, jež považuje za souladné s dosavadní judikaturou.

20. Oznámením škodné události ze dne datum (č. l. 34-35) bylo prokázáno, že žalovaný oznámil Ministerstvu financí, že dne datum došlo k dopravní nehodě, při které došlo k úmrtí spolujezdce – 24letého člena JSDH obec, který v jednotce působil od roku 2010, a že proti žalované byl uplatněn nárok ze strany pozůstalých. Žalovaný pak oznámil i vedlejší účastnici dopisy ze dne 26. 2. 2020 a ze dne 4. 3. 2020, že na něj pozůstalí podali žalobu a že navrhnou soudu, aby pojišťovna přistoupila jako vedlejší účastník (č. l. 38, 39).

21. Z pojistné smlouvy o pojištění hasičů SDH obcí (měst) pro případ úrazu (č. l. 90) vyplývá, že žalovaný se takto pojistil u právnická osoba s počátkem pojištění od datum, pojištěnými osobami jsou členové zásahové jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, kteří jsou pověřeni výkonem této funkce. Na základě této pojistné smlouvy, pak bylo žalobkyni a) vyplaceno pojistné 60 000 Kč, které bylo sjednáno pro riziko smrti následkem úrazu (č. l. 91).

22. Předžalobní výzvou ze dne 5. 2. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení neuhrazené náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 790 000 Kč žalobkyni, a to ve lhůtě do 12. 2. 2020, jinak bude náhrada vymáhána soudní cestou.

23. Fotografiemi založenými v přílohové obálce bylo prokázáno, že rodina příjmení spolu trávila oslavy, zúčastnili se promocí jméno, trávili spolu čas na výletech a dovolených.

24. Dohodou o pracovní činnosti při výkonu činnosti člena Jednotky sboru dobrovolných hasičů územní celek ze dne 29. 4. 2016 (spis spisová značka), soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnavatel a jméno příjmení jako zaměstnanec se dohodli, že zaměstnanec bude pro zaměstnavatele na základě dohody provádět zásahovou činnost při požárech, živelných pohromách a mimořádných událostech, provádění specializované činnosti u zásahů dle získaných odborností – obsluha MP – VMP zdravotník, místem výkonu práce bylo mimo jiné místo zásahu.

25. Z příkazu k jízdě číslo bylo zjištěno, že u výjezdu vozidlem registrační značka dne datum byl jako řidič je uveden Adam příjmení a jako spolucestující jméno příjmení. Jako místo výjezdu byla uvedeno HS obec a místo dojezdu obec. Jednalo se o hospodářskou jízdu za účelem odvozu vyvíječe kouře na SHS obec.

26. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jakož i z navazujícího opravného usnesení ze dne anonymizována dvě slova rok, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že náhrady nemajetkové újmy v penězích po totožném žalovaném se domáhal i manžel žalobkyně a) jméno jméno. Rozsudkem bylo žalovanému uloženo, aby jmenovanému zaplatit na náhradu nemajetkové újmy v penězích částku 251 780 Kč s příslušenstvím. Soud shledal důvody pro navýšení základní částky nemateriální újmy v intenzitě a kvalitě vztahu zemřelého s jméno jméno, ve věku zemřelého a věku pozůstalého a rovněž i vlivu škodné události na narušení dosud funkčního rodinného života. Soud v tomto řízení vzal za prokázané, že jméno jméno považoval zemřelého za svého syna, ačkoliv nebyl jeho biologickým otcem, věnoval se mu v oblasti vzdělávání, osobního rozvoje, volnočasových aktivit i budoucího rozvoje, ve všech těchto směrech ho podporoval, i zemřelý měl vliv na duševní rozvoj a vzdělání jméno jméno, protože ho vedl k tomu, aby si ukončil středoškolské studium maturitní zkouškou a posléze se věnoval studiu vysokoškolskému, trávili spolu volné chvíle v přírodě, na výletech, společných dovolených a měli v úmyslu společné podnikání v oblasti elektro/stavebnictví.

27. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo prokázáno, že obžalovaný jméno příjmení byl uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku ve zkratce za to, že dne datum řídil hasičské cisternové nákladní vozidlo zn. Tatra T815, registrační značka, přičemž v rozporu s § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., nepřizpůsobil rychlost vozidla jeho hmotnosti, povětrnostním podmínkám a stavu namrzlé pozemní komunikace a při sjíždění z mostu a projíždějí klesající zatáčky z důvodu nepřiměřené rychlosti vozidla, dostal smyk, prorazil svodidla a vozidlo sjelo do vysokého náspu silnice, kde se převrátilo na střechu, čímž došlo ke smrti spolujezdce jméno příjmení. Za tuto trestnou činnost byl jmenovanému uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a zároveň mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Odvolání obžalovaného a státního zástupce pak krajský soud zamítl.

28. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil nic, co by přispělo ke zjištění skutkového stavu věci.

29. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne datum došlo k dopravní nehodě hasičského cisternového nákladního vozidla zn. Tatra T815, registrační značka, jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný, které řídil jméno příjmení příjmení a jehož spolujezdcem byl jméno příjmení, narozený dne datum, (dále také„ jméno“) který v důsledku vzniklé dopravní nehody zemřel. K této dopravní nehodě došlo při výkonu pracovní činnost řidiče i jméno příjmení (zaměstnanců) pro žalovaného (zaměstnavatele), o čemž v řízení nebylo ani sporu. Řidiči vozidla pak soud v trestním řízení uložil trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a zároveň mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. jméno příjmení po sobě zanechal nevlastního otce, o jehož nároku bylo rozhodnuto v jiném řízení, svou matku - žalobkyni, které bylo v době jeho smrti 44 let, a bratra, kterému tehdy bylo 13 let. jméno příjmení zemřel ve věku 24 let těsně poté, co ukončil vysokoškolské studium a přestěhoval se z obec zpět ke svým rodičům.

30. Žalobkyně byla matkou zesnulého jméno a v době jeho smrti měla 44 let. Žalobkyně byla osobou nejvíce fixovanou na jméno, trávili spolu spoustu volného času, jezdili na výlety a dovolené a byly takřka v každodenním kontaktu, sdíleli své osobní i pracovní problémy. Panoval mezi nimi velmi silný citový vztah, který lze odůvodnit i tím, že v žalobkyně zůstala s tehdy pětiletým jméno sama. Žalobkyně a jméno byli na jedné vlně velmi dobře si rozuměli, jméno jí nikdy neodmlouval, a když měl nějaký problém, šel nejprve za ní. Žalobkyni smrt jejího syna velice zasáhla, dodnes nemá tuto tragickou událost zpracovanou a dodnes je jí k pláči, když vidí někoho podobného jméno nebo šťastnou rodinu s dětmi. O blízkosti vztahu jméno a žalobkyně rovněž svědčí výpověď svědkyně příjmení, která uvedla, že jméno vždy pozval rodiče, pokud byl nějaký ples nebo akce. O žalobkyni se vždycky hezky staral, nikdy nezapomněl na její svátek nebo narozeniny, a když nebyli spolu, nechal jí kurýrní službou dovézt růže. Žalobkyně po smrti jméno ztratila smysl života, ztratila zájem o své koníčky a nic ji nezajímalo. Smrt jméno měla dopad i na její vztah s manželem, když po jeho smrti docházelo k častějším hádkám, v domě panoval smutek, ve vztahu už jim to tolik neklapalo a dodnes je na nich vidět, že je celá situace velmi vyčerpává. V rodině příjmení je samozřejmostí, že potomci vypomáhají svým rodičům ve stáří. Rovněž není bez povšimnutí, že si pomáhá celá rodina, např. se stavbou domu. Povaha jméno navíc byla taková, že dokázal členy rodiny rozveselit, byl jim dobrým rádcem. Ze svědeckých výpovědí rovněž vyplynulo, že celá rodina, vč. té vzdálenější, je na sebe hodně navázána, mají k sobě blízko a vzájemně se podporují a pomáhají si (viz výpověď svědka příjmení příjmení, který zmínil, že následující den po nehodě se všichni sešli u markových doma), tráví spolu také volný čas. Oblíbenou rodinnou tradicí byly Vánoce, které trávili všichni spolu, což po smrti jméno odpadlo a rodina se tolik už nestýká.

31. Žalobkyně uplatnila svůj nárok nejprve u žalovaného, a to dopisem ze dne datum. Žalovaný toto oznámil svému pojistiteli – vedlejší účastnici, tak Ministerstvu financí. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobcům se dostalo omluvy jak ze strany žalovaného, tak od řidiče cisternového vozidla. právnická osoba dne 16. 4. 2018 vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 500 000 Kč. Dopisem ze dne 5. 2. 2022 vyzval zástupce žalobců žalovaného k plnění dosud neuhrazené náhrady, a to do 12. 2. 2020, jinak, že bude náhrada vymáhána soudní cestou.

32. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce, platného ke dni 17.2.2017 (den úmrtí jméno příjmení) se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

33. Podle § 271i odst. 1 téhož zákona jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.

34. V souladu z právním názorem odvolacího soudu vysloveným ve výše uvedeném zrušovacím usnesení aplikoval soud na žalobou uplatněný nárok zákoník práce (zák.č. 262/2006 Sb.) a to ustanovení § 271i odst. 1 ve znění platném ke dni úmrtí jméno příjmení, tj. ke dni datum, neboť k úmrtí tohoto zaměstnance žalovaného došlo v důsledku pracovního úrazu, který tento zaměstnanec utrpěl při plnění pracovních úkolů. Tato právní úprava vymezuje okruh oprávněných, mezi které patří i žalobkyně jako matka zemřelého zaměstnance, která s ním v době pracovního úrazu žila ve společné domácnosti, ale striktně neurčuje konkrétní výši odškodnění, když stanoví pouze nejnižší možnou částku ve výši 240 000 Kč. V daném případě proto není soud touto částkou vázán. Naopak soud má za to, že není žádný důvod pro to, aby při tomto odškodnění nebylo postupováno obdobně jako při odškodnění rodiče dle zákona č. 40/1964 Sb. a při jejím určení postupovat dle zásad slušnosti. Dle názoru soudu je při tomto určení proto použitelná ustálená judikatura, která se váže k náhradě nemajetkové újmy v penězích pozůstalým poškozeným, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, který je tzv. pilotním rozhodnutím v těchto věcech projednávaných v civilním sporném řízení. Aktuální rozhodovací praxe je tedy taková, že aby bylo možné od sebe odlišit jednotlivé případy, je nutné na straně pozůstalého přihlédnout zejména k: intenzitě jeho vztahu se zemřelým, věku pozůstalého i zemřelého, otázce existenční závislosti poškozeného na zemřelém a případnému poskytnutí jiné satisfakce pozůstalému.

Naopak na straně škůdce se má přihlížet zejména k: jeho postoji k projednávané věci, dopadu události do jeho duševní sféry, majetkovým poměrům a k míře zavinění, eventuálně ke spoluzavinění usmrcené osoby.

35. Základním principem odškodnění nemajetkové újmy je posouzení všech okolností případu a přiznání co možná srovnatelných částek za objektivně podobné újmy. Hlavním smyslem takové náhrady je její satisfakční rovina, která narůstá v přímé úměře s mírou zavinění původce zásahu, neboť vyšší mírou zavinění je vždy neoprávněnost zásahu do osobnostních práv zesílena (je zesílena křivda, za níž má přijít zadostiučinění). Ústavní soud konstatoval, že při rozhodování o peněžité náhradě nemajetkové újmy je nutno použít princip proporcionality, tj. tím způsobem, že obecné soudy porovnávají částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen v obdobných, ale i v dalších, v níž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, a to zejména práva na lidskou důstojnost. Nejvyšší soud také konstatoval, že pro výši náhrady je kvalita vzájemného vztahu mezi poškozeným a zemřelým klíčová, psychická bolest ze ztráty velmi blízkého člověka je často vnímána jako nesnesitelná, fyzická, omezující ostatní aktivity pozůstalého, mnohdy přerůstající až do duševního onemocnění, stejně tak je zcela zřetelné, že postoj pachatele může podstatným způsobem ovlivnit vnímání újmy pozůstalými: vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či vyjádřená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Mezi tradičně nejužší spojení lze řadit vztahy právě mezi rodičem a dítětem. Narušením takových pout zejména, dojde-li k němu na základě neočekávané tragické události, vyvolává nejen zásah do integrity samotného jedince, který byl přímo dotčen takovou událostí, ale pochopitelně také do integrity s ním spjatých blízkých osob. Takový zásah přitom mnohdy lze stavět na roveň fyzické újmy, a je proto namístě existence mechanismu umožňujícího jejich finanční kompenzaci.

36. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (tedy i rodiče) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Tato základní částka se pak uplatní, pokud jsou všechna kritéria na standartní úrovni.

37. V nálezu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I ÚS 2844/14 Ústavní soud vyslovil, že po důkladném zhodnocení všech relevantních kritérií musí obecné soudy ve svých rozhodnutích řádně vyložit, jakým způsobem jednotlivá kritéria posoudily a jak se to které kritérium podílelo na určení konečné výše relutární náhrady.

38. Ve vztahu k jednotlivým kritériím, ke kterým má soud v rámci rozhodování o nemajetkové újmě přihlížet, lze uvést, že na straně poškozené žalobkyně soud přihlédl k mimořádné intenzitě vztahu žalobkyně se zemřelým jméno, kteří trávili spolu spoustu volného času, vzájemně se podporovali a byli takřka v denním kontaktu. Žalobkyně byla z celé rodiny na zemřelého nejvíce vázaná. Provedeným dokazováním rovněž bylo zjištěno, že smrt jméno měla dopad nejen na stav žalobkyně, která bolest ze ztráty cítí dodnes, ale měla dopad i na vztah s jejím manželem, když svědci vypověděli, že po události mezi nimi vztah nebyl tak harmonický, docházelo k hádkám a v domě byl cítit smutek. Smrt jméno příjmení pak měla dopad i na trávení času rodiny, když do té doby spolu rodina trávila svátky pohromadě, z této tradice bylo po jeho smrti odstoupeno, protože to zejména pro žalobkyni a) bylo příliš bolestné. Kritérium existenční závislosti zde splněna nebyla, jelikož žalobkyně nebyla na svém synovi tímto způsobem závislá. Pokud se týká kritéria věku, soud přihlédl k tomu, že žalobkyně má velkou část života před sebou, po kterou bude muset nést ztrátu svého syna. Při hodnocení mimořádného navýšení základní částky soud také přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla očitým svědkem události, ani nebyla s jejími následky bezprostředně konfrontována, když se na místě dopravní nehody nenacházela. Žalobkyně se po smrti syna neocitla ve stavu, kdy by zůstal sama a bez psychické opory. Soud při svém hodnocení přihlížel i k věku zemřelého jméno příjmení, který měl v době smrti 24 let, tedy po brzkém ukončení studia a započetí pracovního procesu. Žalobkyně oprávněně očekávala, že se zemřelým stráví ještě mnoho času a zažije s ním důležité životní události v jeho životě, jako je nalezení partnera, svatba, založení rodiny. Žalobkyně do výchovy a podpory zemřelého investovala mnoho úsilí a je samozřejmé, že zemřelý jí toto nebude moci nikdy již oplatit.

39. Na straně žalovaného pak soud přihlédl k tomu, že žalovaný se žalobkyni omluvil, vyjádřil lítost nad škodní událostí, jakož i bezprostředně po uplatnění nároku přistoupil k nahlášení požadavku pojistiteli a k jeho řešení. Jelikož žalovaným je bývalý zaměstnavatel zemřelého, nelze od něj očekávat, že by bylo v jeho kompetencích plnit částku pozůstalým mimo pojistné plnění. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě žalovaný podnikl veškeré kroky k tomu, aby odčinil újmu žalobců. Odsouzením zaměstnance žalované, který nehodu způsobil se žalobkyni dostalo alespoň částečné morální satisfakce. Žalovaný je právnickou osobou a zaměstnavatelem viníka nehody, soud proto nemohl v tomto případě hodnotit formu a míru zavinění nebo dopad události do duševní sféry žalovaného. Jeho způsob obhajoby (např. podání odvolání) mu nelze klást k tíži, neboť pouze využil svého procesního práva. Pokud se týká hlediska majetkového, soud má za to, že rozhodnutí nebude mít pro žalovaného likvidační důsledek, neboť zaměstnavatel je pro tyto případy pojištěn.

40. V neposlední řadě je třeba uvést, že hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející dopravní nehodě, tedy za rok 2016, činila 27 589 Kč (viz https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti 2016). Základní částka představující 20násobek této hrubé mzdy pak činí 551 780 Kč.

41. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, jakož i s přihlédnutím k rozsudku zdejšího soudu ve věci žalovaného a žalobce jméno jméno, kterého lze považovat za otce zemřelého, dospěl soud k závěru, že rovněž v případě žalobkyně je potřeba základní částku navýšit o 200 000 Kč, a to s ohledem na mimořádně intenzivní vztah žalobkyně se zemřelým jméno a relativně nízkému věku jméno. Náhrada odpovídající zásadám slušnosti je pro žalobkyni částka 751 780 Kč. Protože částka 500 000 Kč byla již právnická osoba žalobkyni uhrazena a o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dalších 251 780 Kč s příslušenstvím bylo již pravomocně rozhodnuto, soud žalobu ve zbývající části, tedy o částku 448 220 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítnul.

42. Pro úplnost soud uvádí, že rozhodnutí jiných soudů, na které žalobkyně odkazovala v průběhu řízení, nejsou pro předmětnou věc přiléhavá. Ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1835/2020 byl projednáván případ, kde dětem zemřeli oba rodiče, navíc i zde Nejvyšší soud potvrdil, že základní částka náhrady by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků, nastanou-li však okolnosti mimořádné až extrémní, je možné shledat přijatelným i vícenásobek základní částky. V nyní projednávaném případě však soud žádné extrémní okolnosti neshledal (v citovaném řízení dětem zemřeli oba nejbližší příbuzní) a neměl proto důvod navyšovat základní částku o vícenásobky. Ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3111/2018 se jednalo o případ, kde došlo k úmyslnému usmrcení policistky, zároveň byla soudem zohledněna bezohlednost a lhostejnost pachatele, nízký věk dětí a jejich závislost na zemřelé (matce), jakož i to, že dětem zůstal jediný živitel – otec. Pokud se jedná o věc vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 278/2017, které bylo zrušeno rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1764/19, tak zde soud zohlednil přítomnost matky na místě nehody, které se nacházelo v bezprostřední blízkosti bydliště rodiny, matka byla svědkem devastujících zranění dcery a rovněž byla očitým svědkem toho, jak je její dceři poskytována odborná pomoc, přičemž ona sama pomoci nemohla. Ústavní soud odmítl stížnost ve věci vedené pod sp. zn. 2997/19 a pouze rekapituloval závěry obecných soudů, sám se však věcí dále nezabýval. Městský soud v Praze se ve věci sp. zn. 13 Co 159/2021 zabýval odškodněním dle zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv nárokem dle § 2959 o. z. jako je tomu v daném případě. Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp.zn. 21 Cdo 3024/2022 se tento soud nezabýval samotným odškodněním a zrušil rozsudky soudů prvého a druhého stupně, neboť věc - odškodnění pozůstalých policisty zemřelého při výkonu služby nenáleží do pravomoci soudů. Rovněž ve věci vedené u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 3084/2022 se nejvyšší soud nezabýval výší nemajetkové újmy, navíc šlo o případ usmrcení dcery a dvou vnoučat, kdy intenzivní vztahy byly umocněny pomocí, kterou tato dcera matce poskytovala v souvislosti s její péčí o invalidního syna

43. Při rozhodování o nákladech řízení soud přihlížel k předmětu řízení a skutečnosti, že žalobkyně byla co do základu se svým nárokem úspěšná, což v souladu s judikaturou lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit jako plný úspěch, byť žalobkyni nebyla přiznána požadovaná výše plnění. Proto soud zavázal žalovaného a vedlejšího účastníka žalobkyni zaplatit plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 43 763 Kč. Tato částka sestává z odměny za právní zastoupení dle ust. § 7 bod 5 v souvislosti s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tarifní hodnota 50 000 Kč) za 9 úkonů právní služby po 3.100 Kč (převzetí zastoupení, výzva ke splnění povinnosti ze dne datum, sepis žaloby ze dne datum, sepis repliky a návrhu ze dne datum, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne datum, sepis doplnění žaloby ze dne datum, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne datum, sepis doplnění žaloby 2 a vyjádření ze dne datum, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne datum), 9 x režijní paušál po 300 Kč, ½ odměny za právní zastoupení účtovanou dle ust. § 7 bod 5 v souvislosti s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a ust. § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tarifní hodnota 100 000 Kč) za 2,5 úkonů právní služby po 5 100 Kč (účast u soudního jednání dne datum trvajícího díle než 2 hodiny (2 úkony), účast u soudního jednání dne datum, při kterém bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí (0,5 úkonu)), ½ z částky 900 Kč, představující 3 x režijní paušál po 300 Kč (účast u soudního jednání dne datum trvajícího díle než 2 hodiny (2 úkony), účast u soudního jednání dne datum, při kterém bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí (0,5 úkonu)), ½ z částky 402 Kč, představující jízdné k soudnímu jednání dne datum, a to osobním automobilem Škoda Octavia, registrační značka, na trase ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět, tj. celkem 51 km, při kombinované spotřebě benzinu 95 oktanů 7,2 l číslo km, ceně paliva 44,50 Kč a ceně opotřebení vozidla 4,70 Kč, ½ z částky 402 Kč, představující jízdné k soudnímu jednání dne datum, a to osobním automobilem Škoda Octavia, registrační značka, na trase ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět, tj. celkem 51 km, při kombinované spotřebě benzinu 95 oktanů 7,2 l číslo km, ceně paliva 44,50 Kč a ceně opotřebení vozidla 4,70 Kč Náklady řízení před soudem druhého stupně sestávají z částky 1 970 Kč, představující ½ odměny za právní zastoupení účtovanou dle ust. § 7 bod 5 v souvislosti s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a ust. § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tarifní hodnota 70 827 Kč) za 1 úkon právní služby po 3 940 Kč (sepis odvolání), z částky 150 Kč představující ½ z částky 300 Kč, představující 1 x režijní paušál po 300Kč (sepis odvolání). Náklady řízení po zrušení rozsudku odvolacím soudem představující odměnu za právní zastoupení účtovanou dle ust. § 7 bod 5 v souvislosti s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tarifní hodnota 50 000 Kč) za 1 úkon právní služby po 3 100 Kč (účast na soudním jednání dne datum), 1 x režijní paušál po 300 Kč (účast na soudním jednání dne datum) jízdné k soudnímu jednání dne datum ve výši 416 Kč, a to osobním automobilem Škoda Octavia, registrační značka, na trase ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět, tj. celkem 51 km, při kombinované spotřebě benzinu 95 oktanů 7,2 l číslo km, ceně paliva 41,20 Kč a ceně opotřebení vozidla 5,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.