OSFM 12 C 206/2024-39

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 188 488,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 117,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 121 371,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 978,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 032,65 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 188 488,58 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 6,6 % ročně z částky 186 388,58 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 188 488,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. dne datum smlouvu o úvěru – konsolidace půjček, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 375 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr, spolu se sjednaným úrokem a poplatky, vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 9. 5. 2023. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023, a to s účinností od 21. 11. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 9. 5. 2023. Žalovaná na pohledávku dosud uhradila pouze částku 307 882,82 Kč. Zbývající dluh žalovaná neuhradila ani po výzvě před podáním žaloby.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovanou, informací z externích i interních databází, z potvrzení o příjmu žalované a z historických dat ČSÚ. Z těchto informací zjistila, že příjem žalované činí 13 521 Kč měsíčně, příjmy domácnosti činí 60 000 Kč měsíčně, další závazky má žalovaná ve výši 4 277,15 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila výpis z běžného i úvěrového účtu žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a z jednání soudu nařízeného na den 26. 9. 2024 se řádně a včas neomluvila. Nicméně soud mohl jednat i bez účasti žalované.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Před uzavřením smlouvy ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované dotazem na její příjmy, které ověřila ve výši 13 521 Kč. (žádost o úvěr-konsolidace půjček, potvrzení o výši příjmu). Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr za účelem konsolidace půjček ve výši 375 000 Kč, a to prostředky ve výši 178 245,81 Kč byly odeslány na splacení dluhu na účet č. č. účtu a zbývající část jistiny úvěru byla vyplacena ve prospěch účtu č. č. účtu. (smlouva o úvěru ze dne datum, výpis z úvěrového účtu, sazebník, všeobecné produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit celkem 514 050,97 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 277,15 Kč, kdy poslední splátka bude činit 5 070,12 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, když na úvěr zaplatil pouze 307 882,82 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. ( oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 11. 5. 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 včetně příloh, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky, které je součástí předžalobní výzvy). Předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podací lístek ze dne 2. 10. 2023). Běžný účet, který žalovaná u právního předchůdce žalobkyně vedla, zřejmě nezachycuje její skutčné příjmy a výdaje, kdy na tomto účtu dle výpisu neprobíhají žádné větší obraty, pouze je postupně strhávána částka za pojištění, případně za nepovolený debet.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a skutkového stavu dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána, kdy klíčové informace, jako příjem domácnosti žalované ve výši 60 000 Kč a její výdaje ve výši 0 Kč, jak žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala respektive žádným způsobem nezkoumala příjem domácnosti žalované, kdy sice pro prokázání příjmů žalované by mohlo být dostatečné předložení výpisu z jejího běžného účtu, nicméně předložené výpisy zcela zřejmě neukazují platební historii žalované, kdy jsou prakticky bez pohybu. Lze přisvědčit, že žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 13 521 Kč. Neověření výdajů ovšem implikuje účelovost ze strany žalobkyně-snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalované a její schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, dle § 588 o.z.

11. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 370 000 Kč, přičemž žalovaná jí z této vrátila 307 882,82 Kč, stále tak dlužní 67 117,18 Kč. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.

12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla. S ohledem na výše uvedené proto soud zamítl žalobu v části tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 67 117,18 Kč, zatímco částka jistiny ve výši 121 371,40 Kč spolu s příslušenstvím tvořícím zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok byla zamítnuta. (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.