OSFM 120 C 2/2025-35

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, pro doručování: adresa ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 82 619 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 368 Kč.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení částky ve výši 27 248 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 2 739,63 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 71 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 941,76 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 66 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 930,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 61 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 1 266 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 58 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 240,90 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 53 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 2 379,24 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 52 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 2 832,22 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 51 616 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, dále co do částky ve výši 31 003 Kč a co do úroku ve výši 66,79 % p.a z částky 63 738,16 Kč od datum do datum ve výši 2 726,40 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 63 738,16 Kč od datum do datum ve výši 3 148,89 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 59 319,22 Kč od datum do datum ve výši 1 136 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 56 319,22 Kč od datum do datum ve výši 215,70 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 51 319,22 Kč od datum do datum ve výši 2 122,20 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 50 319,22 Kč od datum do datum ve výši 2 524,37 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 49 319,22 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 225 100 Kč.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 82 619 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi žalobkyní, jako věřitelkou, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též jen „smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 65 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,79 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 908 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září rok, to vše dle splátkového kalendáře. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: 3 908 Kč dne datum, 3 908 Kč dne datum, 3 908 Kč dne datum a 3 908 Kč dne datum. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 4, 5, 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2, 4, 5, 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.

V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 74 319,22 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum, až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky: 5 000 Kč dne datum, 5 000 Kč dne datum, 5 000 Kč ze dne datum, 3 000 Kč ze dne datum, 5 000 Kč dne datum, 1 000 Kč dne datum, 1 000 Kč dne datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Zejména uvedla, že schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 14 934 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 8 188 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 5 746 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, SOLUS. Při hodnocení úvěruschopnosti vychází žalobkyně zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobce nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 3 568 Kč (nájemné + inkaso). Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu.

3. Pokud u jednání dne datum žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, soud uvádí, že pro jeho vydání nebyly splněny podmínky. Předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání je, že uplatněný nárok z žalobních návrhů vyplývá (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 669/2003). Z žalobkyní uvedených skutečností však nevyplývalo, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Proto soud rozhodl ve věci na základě provedeného dokazování.

4. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum, Dodatek ke smlouvě a Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, splátkový kalendář, Oznámení žalobkyně o schválení úvěru, Dodejka k Oznámení žalobce o schválení úvěru, Předsmluvní formulář, Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobkyně, Formulář hodnocení klienta, Výpis z registru SOLUS, Ověření v registru NRKI, základní informace o klientovi, Karta klienta, Výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslaná žalovanému, Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzva, podací arch k předžalobní výzvě, fotografie občanského průkazu, potvrzení o platbě Fiobanka 4x, prohlášení klienta ze dne datum, Analýza klienta ze dne datum.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum distančně smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s měsíčním úrokem ve výši 66,79 % (smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum, Dodatek ke smlouvě a Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, splátkový kalendář, Oznámení žalobkyně o schválení úvěru, Dodejka k Oznámení žalobkyně o schválení úvěru, Předsmluvní formulář). Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum na jeho účet částku ve výši 65 000 Kč (Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobkyně). Dopisem ze dne datum žalobkyně úvěr sesplatnila z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru u Smlouvy č. hodnota o délce 65 dnů, a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši celkem 76 616 Kč do deseti dnů od data odeslání oznámení (Výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslaná žalovanému, Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 40 632 Kč (Karta klienta). Úhradu celého dluhu žalovaný neprovedl ani poté, co mu byla dne datum odeslána předžalobní upomínka (předžalobní výzva, podací arch k předžalobní výzvě). Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným, které zanesla do listiny Hodnocení klienta. Průměrnou měsíční výši příjmu žalovaného (14 934 Kč) žalobkyně ověřila potvrzením o platbě – příjmu na účet žalovaného z Fiobanky. Žalobkyně prověřila žalovaného v databázích NRKI, SOLUS. Co se týče výdajů žalovaného vycházela žalobkyně ze sdělení žalovaného, že za nájem a inkaso platí 3 568 Kč měsíčně. K této skutečnosti nedisponuje žalobkyně žádnými doklady. Žalobkyně dále prověřila, že u ní nemá žalovaný žádný další závazek a dále vycházela z toho, že žalovaný žádný další závazek neuvedl (Formulář hodnocení klienta, Výpis z registru SOLUS, Ověření v registru NRKI, základní informace o klientovi, fotografie občanského průkazu, potvrzení o platbě právnická osoba 4x, prohlášení klienta ze dne datum, Analýza klienta ze dne datum).

6. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“).

7. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, avšak tuto skutečnost ani po poučení soudu podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 934 Kč, nákladů na bydlení 3 568 Kč a životního minima ve výši 4 620 Kč. Žalobkyně neměla k dispozici ověřené údaje o příjmu žalovaného, když nebyly doloženy pracovní smlouvu či jiným potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně vycházela toliko ze sdělení banky, že žalovanému na učet přichází určitá částka. Žalobkyně nedisponovala výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně neověřila ani výdaje žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětné smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

13. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 65 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Jelikož žalovaný zaplatil částku ve výši 40 632 Kč, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 24 368 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.

14. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně od datum nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.

15. Nárok žalobkyně na další plnění tak nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 368 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

16. Jelikož byl žalovaný převážně úspěšný, měl by vůči procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.