OSFM 16 C 39/2025-24

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, a úrok ve výši 21 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu datum domáhala po žalované zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 21 % p. a.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil ústní jednání na datum, ke kterému se žalovaná nedostavila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to:

 smlouvou o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná se dohodly na zapůjčení částky 40 000 Kč, za kterou se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 21 % ročně, poplatek za správu úvěru ve výši 8 800Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 13 600 Kč, celková dlužná částka žalované tak činila 73 600 Kč, kterou se zavázala uhradit ve 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že stvrzuje převzetí celkové výše úvěru od věřitele v hotovosti,

 předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího lístku z téhož dne, ze kterých soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky,

 smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na žalobkyni,

 smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba. postoupena na žalobkyni,

 smlouvou o prodeji části závodu, ze které soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba.

5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, tyto soud neprováděl, jak je uvedeno níže v bodě 15 rozhodnutí.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne datum dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč, celkem tedy 73 600 Kč. Žalovaná obdržela 40 000 Kč v hotovosti. Žalovaná neuhradila na tento závazek žalobkyni dosud ničeho. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to nejdříve ze společnost právnická osoba na společnost právnická osoba, z této společnosti na společnost právnická osoba a z této společnosti na žalobkyni.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum do datum (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, žalobkyně k tomu pouze zcela obecně uvedla, že byla ověřována úvěruschopnost žalované, a to z informací získaných od žalované, na základě čehož byla zjištěna výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima a výše jejích měsíčních závazků. Žalovaná také byla lustrována v interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. K tomu jako důkaz žalobkyně navrhla „přílohy smlouvy.“ K tomu soud uvádí, že tyto důkazy neprováděl, a to z toho důvodu, že skutková tvrzení stran úvěruschopnosti žalované nebyla žalobkyní řádně tvrzena. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, a proto nemohla být řádně poučena o doplnění skutkových tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Soud uvádí, že smyslem dokazování je prostřednictvím důkazního prostředku ověřit skutkové tvrzení účastníka. V žádném případě nelze připustit, aby žalobkyně předložila soudu celou řadu listin a jen odkázala na tyto listiny. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, a zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost žalobkyně na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti. Soud si je vědom, že soudní praxe připouští možnost splnit požadavek vylíčení rozhodujících skutečností i výslovným odkazem na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. Tento závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci. Uvedená možnost je pouze výjimkou z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má být obsaženo v návrhu (žalobě) a jako každá výjimka musí být vykládána restriktivně. Povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srov. usnesení ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002). V daném případě žalobkyně stran úvěruschopnosti žádné konkrétní skutkové tvrzení neuvedla, a jako důkaz označila obecně „přílohy smlouvy,“ což je zcela nedostatečné.

16. Na základě toho soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

17. Soud se dále zabýval sjednanými poplatky a dospěl k závěru, že tyto vlastně plní funkci úroků ve smyslu § 2392 o. z. V daném případě byla výše úroků včetně poplatků ujednána na částku 33 600 Kč, což činí 84 % jistiny, a to při zápůjční době 16 měsíců. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úrok ve výši 84 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. V době poskytnutí zápůjčky činila úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami kolem 8 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatné. Žalobkyni proto právo na úhradu poplatků nevzniklo.

18. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Je-li neplatné ujednání o výši poplatků obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši poplatků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, tedy ani žalovaná neočekávala, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musela platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích (poplatku) za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.

20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 40 000 Kč, přičemž žalovaná dosud neuhradila ničeho. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 40 000 Kč, a ve zbytku požadovaných úroků, poplatků a smluvní pokuty soud zamítl, když vzhledem k neplatnosti celé smlouvy tyto nebyly platně sjednány.

21. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSÚ nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.

22. Žalovaná byla v řízení procesně úspěšná, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při poměřování úspěchu účastníků na věci soud vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná v jistině ve výši 40 000 Kč, a žalovaná byla úspěšná, pokud jde o úroky z prodlení a úroky, které soud kapitalizoval ke dni vydání rozsudku, a tyto úroky z prodlení v žalované výši činí ke dni vydání rozsudku částku 23 880 Kč a úroky částku 62 620 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.