OSFM 19 C 181/2025-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 15 690,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 190,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 690,75 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 690,75 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřela s žalovaným dne 21. 12. 2023 Smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč na bankovní účet č. účtu a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 190,75 Kč nejpozději do 20. 1. 2024. Žalovaný nehradil řádně, když k datu splatnosti a rovněž ani k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 mezi společností právnická osoba. postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného zjišťovala z veřejně dostupných databází a dále vycházela z toho, že žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

5. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2023, formuláře pro standardní informaci žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2025, seznamu postupovaných pohledávek, předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím zaslání žalovanému, vyjádření banky žalovaného o potvrzení, že částka 7 500 Kč byla připsána dne 21. 12. 2023 na účet žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávky, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2023 smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 20. 1. 2024, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 190,75 Kč. Na tento úvěr žalovaný dosud neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně neměla a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a výdajovou stránku žalovaného, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 7 500 Kč s příslušenstvím s ohledem na své osobní a majetkové poměry.

6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 7 500 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu na běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku nevrátil ničeho. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

9. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené její možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 7 500 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 500 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesní úspěch na obou stranách sporu je možné vyhodnotit jako cca obdobný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.