OSFM 20 C 54/2025-49

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 34 422 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do zaplacení

a) částky ve výši 622 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 415,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 622 Kč od datum do zaplacení,

b) částky ve výši 33 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 152,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 33 800 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 8 897 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem 34 422 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 17 836 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 392 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 7 597 Kč a poplatku za vedení účtu a za službu komfortního splácení ve výši 4 847 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 2 214 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 21 378 Kč.

Žalobkyně dále tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 71 735 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 24 719 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 27 223 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 19 793 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno) (dále jen „poplatek“).

Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 6 114 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 41 200 Kč.

Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti právnická osoba postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 622 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 22 000 Kč a částkou ve výši 21 378 Kč zaplacenou žalovanou, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 415,23 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 622 Kč od datum do zaplacení a dlužné jistiny ve výši 33 800 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 75 000 Kč a částkou ve výši 41 200 Kč zaplacenou žalovanou, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 15 152,17 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 33 800 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Ve svém vyjádření ze dne datum namítla žalovaná promlčení žalovaných částek.

3. Dne datum žalobkyně doplnila, že žalovaná na pohledávky hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky, tj. po datum, resp. datum. Na pohledávky žalovaná hradila po ukončení sjednaného splátkového kalendáře v období od datum do datum (Smlouva č. hodnota), resp. od datum (Smlouva č. hodnota). V okamžiku každé výše uvedené platby po splatnosti dluhu nebyl závazek promlčen (ani nemohlo dojít k jeho promlčení), tedy žalovaná každou platbou uhrazenou po datum, resp. datum, v souladu s ust. § 2054 odst. 2 NOZ uznala svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne datum. Žalobkyně podala žalobu dne datum. K promlčení pohledávek tedy nedošlo a nemohlo dojít.

4. Podáním ze dne datum žalobkyně dále doplnila své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum, datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne datum, datum se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (06,07/rok), z výplatních pásek (11,12/rok a 01,04,05/rok) a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované (11,12/rok a 01,04,05/rok). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako laborantka ve společnosti právnická osoba., její měsíční příjem činí 31 823,00 Kč resp. 18 571,00 Kč, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dle žalobkyně a neprokázání splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty.

5. V podání ze dne datum žalovaná popřela, že by hradila nějaké platby na předmětné úvěry v roce rok po splatnosti předmětného úvěru. Podle žalované žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrových smluv v souladu se zákonem o spotřebitelského úvěru a neprověřila dostatečně její úvěruschopnost, a proto jsou předmětné úvěrové smlouvy absolutně neplatné od samého počátku. Tříletá promlčecí doba tak počala běžet již dne datum resp. datum.

6. Žalovaná reagovala na vyjádření žalobkyně podáním ze dne datum a uvedla, že předmětná spotřebitelská smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, kdy poplatky a celkové náklady na poskytnuté finanční prostředky převyšují poskytnutou jistinu o více než 100%. Plnění spotřebitele na jistinu dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nenaplňuje důvody uznání dluhu, s účinky běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Tedy i kdyby žalovaná plnila žalobkyni po sjednané době splatnosti, bylo by to plně v souladu s ust. § 87 zákona a toto plnění nemá a nemůže mít účinky uznání dluhu s následky s tím konvenujícími.

7. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o zápůjčce ze dne datum, vč. Smluvních podmínek, Zákaznická karta, Tabulka umoření, smlouva o zápůjčce ze dne datum, vč. Smluvních podmínek, Zákaznická karta, Tabulka umoření, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, příslušná strana ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Předžalobní výzva k plnění vč. dokladu o odeslání.

Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou částku ve výši 17 836 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 392 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 7 597 Kč a poplatek za vedení účtu a za službu komfortního splácení ve výši 4 847 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 2 214 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum.

Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 75 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou částku ve výši 71 735 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 24 719 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 27 223 Kč a poplatek za vedení účtu a za službu komfortního splácení ve výši 19 793 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 6 114 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum.

V zákaznické kartě ze dne datum je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána jako laborantka na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 823 Kč. Pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná má další příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, je spoluvlastníkem rodinného domu. Výdaje žalované spočívají v externích splátkách zápůjček ve výši 5 500 Kč měsíčně, interních splátkách ve výši 6 300 Kč a dalších výdajích ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla doložit pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky, doklad SIPO a „brigádu“.

V zákaznické kartě ze dne datum je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána jako laborantka na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 571 Kč. Pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná má další příjem ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalovaná je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, je spoluvlastníkem rodinného domu. Výdaje žalované spočívají v externích splátkách zápůjček ve výši 7 000 Kč měsíčně a dalších výdajích ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla doložit pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky a doklad SIPO.

Dle tabulky umoření ke smlouvě ze dne datum žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejím právnímu předchůdci celkem 21 378 Kč, přičemž po datu splatnosti, tj. dne datum uhradila 2 000 Kč a dne datum uhradila 2 000 Kč.

Dle tabulky umoření ke smlouvě ze dne datum žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejím právnímu předchůdci celkem 41 200 Kč, přičemž po datu splatnosti, tj. dne datum uhradila 1 000 Kč.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně příslušné strany ze Seznamu postoupených pohledávek, žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci v tomto sporu a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum vč. dokladu o odeslání, že žalovaná byla o postoupení pohledávek informována.

Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum vč. dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 253 097,68 Kč do datum.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč. Částka ve výši 75 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti, což vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši celkem 71 735 Kč ve 24měsíčních splátkách po 6 114 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 41 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Vycházel z informací sdělených žalovanou, které zanesl do zákaznické karty. Žalovaná měla být zaměstnána jako laborantka na plný pracovní úvazek na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 571 Kč. Žalovaná měla disponovat dalším příjmem ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla vdaná, měla jednu vyživovací povinnost, byla spoluvlastníkem rodinného domu. Výdaje žalované spočívaly v externích splátkách zápůjček ve výši 7 000 Kč měsíčně a dalších výdajích ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla doložit pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky a doklad SIPO.

Dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Částka ve výši 22 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti, což vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši celkem 17 836 Kč v 18měsíčních splátkách po 2 214 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 21 378 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Vycházel z informací sdělených žalovanou, které zanesl do zákaznické karty. Žalovaná byla zaměstnána jako laborantka na plný pracovní úvazek na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 823 Kč. Žalovaná měla další příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla vdaná, měla jednu vyživovací povinnost, byla spoluvlastníkem rodinného domu. Výdaje žalované spočívaly v externích splátkách zápůjček ve výši 5 500 Kč měsíčně, interních splátkách ve výši 6 300 Kč a dalších výdajích ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla doložit pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky, doklad SIPO a „brigádu“.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením o postoupení pohledávky, že žalovaná byl o postoupení pohledávky informována a vyzván k její úhradě. Dne datum byla žalované odeslána předžalobní upomínka.

Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah právního předchůdce žalobkyně a žalované podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o zápůjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“).

Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

Podle ust. § 621 občanského zákoníku, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že poskytovatel zápůjčky před uzavřením smluv o zápůjčce nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalované splácet zápůjčky. V souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni uzavření smluv, bylo povinností úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a úvěr jí poskytnou jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně požadovala dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů, ze kterých právní předchůdce ověřoval výši příjmů a výdajů žalované. Předložená zákaznická karta sama o sobě, dle názoru soudu, k prokázání skutečnost, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nestačí. Navíc i v samotné zákaznické kartě ze dne datum jsou nejasnosti, pokud má mít žalovaná vedle příjmu z pracovního poměru další příjem ve výši 15 000 Kč, není uvedeno jaký a není doložen. Stejně tak není konkretizován a doložen další příjem žalované ve výši 7 000 Kč uvedený v zákaznické kartě ze dne datum. Přitom bez dalších příjmů by žalovaná na zápůjčku nedosáhla, resp. její příjem z pracovního poměru by po uhrazení uvedených výdajů, na zaplacení splátky zápůjčky nestačil.

Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce schopnost žalované splácet úvěr, proto soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatné podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Ačkoliv ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věty druhé, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smluv o zápůjčce), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věta druhá, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatností posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalované. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

Dále se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a současně argumentem žalobkyně, že žalovaná částečným plněním svůj dluh uznala. Žalobkyně dovozuje, že k uznání dluhu žalované došlo každou částečnou úhradou na dluh po jeho splatnosti. Částečné plnění má za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud dlužník plní na svůj dluh a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje. Účinky uznání dluhu ovšem spojuje ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku pouze s plněním částečným, nikoliv dílčím. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (například nezaplatí celou fakturovanou částku), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (například plnění dluhu sjednané ve splátkách) - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo sp. zn. 32 Cdo 786/2009. V daném případě má okresní soud za to, že platby, které žalovaná žalobkyni resp. jejímu právnímu předchůdci zasílala, byly platbami, kterými splácela poskytnutou zápůjčku, jednalo se tedy o plnění dílčí, nikoliv částečné, proto nemohly nastat účinky uznání dluhu podle ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná splátky platila s prodlením, případně v nesprávné výši, neboť stále se jednalo o splácení zápůjčky.

Za této situace posoudil okresní soud žalobou uplatněný nárok jako bezdůvodné obohacení, proti čemuž žalobkyně ostatně nebrojí. Okresní soud se ztotožnil s argumentací žalované, že subjektivní tříletá lhůta počala žalobkyni běžet již ode dne poskytnutí peněžních prostředků, neboť k tomuto dni se poskytovatel úvěru minimálně měl a mohl dozvědět o vzniku bezdůvodného obohacení a o totožnosti osoby povinné k vrácení obohacení (§ 621 občanského zákoníku). Poskytovatel úvěru je profesionálem a podnikatelem a je proto zjevné, že si měl a mohl být vědom neplatnosti smlouvy způsobené porušením jeho zákonných povinností. Tříletá promlčecí lhůta počala běžet dnem výplaty peněžních prostředků, tedy dne datum, a skončila dne datum, resp. dne datum a skončila dne datum. Byla-li žaloba podána až dne datum, byla námitka promlčení vznesena důvodně, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšná a žalobkyně je tak povinna hradit žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 897 Kč. Jedná se o náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč, dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, účast u jednání soudu), z částky 900 Kč za 2 paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění od datum, za provedené úkony právní služby, náhrada za ztrátu času v rozsahu dvou započatých půl hodiny ve výši celkem 300 Kč, částku 409 Kč jako náhradu cestovného zástupce žalované k jednání soudu na cestě z adresa a zpět při ujetí celkem hodnota km osobním motorovým vozidlem zn. Mazda, RZ SPZ, při kombinované spotřebě 7,6 l benzínu natural na 100 km dle technického průkazu vozidla, a vyhláškové ceně benzínu 35,80 Kč/1 litr, a při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy dle vyhl. č. 475/2024, to vše zvýšeno o 21% DPH. Dále žalované náleží podle ust. §151 odst. 3 o.s.ř. paušální náhrada dle § 2 odst. 3) vyhlášky č. 254/2015 Sb., za tři úkony představující odpor, vyjádření ze dne datum a ze dne datum ve výši 300 Kč za úkon, tj. 900 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit tyto náklady k rukám zástupce žalované. Další vyjádření žalované, která nebyla učiněna na výzvu soudu, nepovažuje soud za účelné, a proto žalované odměnu či paušální náhradu za ně nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.