OSFM 13 C 112/2026-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 14 140 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 140 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 826,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 205,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 085,4 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 085,4 Kč od 22. 10.20 25 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo účtu č. účtu, variabilní symbol var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 140 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba dne 28. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 14 340 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 563 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 3 277 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 65 týdenních splátkách po 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 10. 2023. Žalovaný dluh řádně a včas nehradil. Žalobkyně proto požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 9 085,40 Kč a dlužný poplatek ve výši 5 054,60 Kč, jako i smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný měl v rozhodné době příjem ze starobního důchodu ve výši 29 472 Kč měsíčně, žil v nájmu a neměl vyživovací povinnosti ani zápůjčky či kreditní karty od jiných společností. S ohledem na výši jeho příjmu tak dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného i na základě výměru důchodu a složenek za červenec 2022. Tyto listiny ovšem (přestože k tomu byla vyzvána) soudu nepředložila s tím, že je nemá k dispozici, neboť zájemci o zápůjčku doklady pouze předkládají k nahlédnutí. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na úvěr zaplatil 15 200 Kč, z čehož 5 914,60 Kč bylo započteno na jistinu a zbytek na poplatky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 28. 7. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (smlouva č. hodnota), na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaný na úvěr celkem zaplatil 15 200 Kč, z čehož na jistinu úvěru bylo započteno 5 914,60 Kč (tabulka umoření). Dopisem ze dne 21. 10. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou z téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 31. 1. 2026 (předžalobní výzva, podací lístek). Z žádosti o úvěr (zákaznické karty) vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že má příjem z důchodu ve výši 9 872 Kč, přičemž celkový příjem jeho domácnosti měl činit 29 972 Kč měsíčně. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnosti ani jiné dluhy a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 500 Kč. V žádostech je dále uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen z výměru důchodu a složenek; tyto listiny ovšem soudu předloženy nebyly (žádost o úvěr – karta klienta).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

10. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje v tom, že žalobkyně dostatečně neověřila příjmy žalovaného, kdy žalovaný snad doložil jim tvrzený příjem z důchodu, ovšem tvrzení o celkovém příjmu domácnosti nijak blíže nespecifikoval a neprokázal. Především se však právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala otázkou skutečných výdajů žalovaného, když v tomto směru se spokojila pouze s jeho tvrzením, které nebylo ničím podloženo. Bez náležitého posouzení skutečných příjmů a výdajů žalovaného přitom právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit jeho majetkovou situaci a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, má to za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil celkem 15 200 Kč. Pokud žalobkyně, či její právní předchůdkyně, platby žalovaného započetly na jiné nároky, které měly vyplývat z úvěrové smlouvy, soud k těmto zápočtem nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni žádné smluvní nároky nevznikly, a tudíž na ně nemohla provádět platné zápočty. Celou uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Lze tedy konstatovat, že žalovaný již žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) celou jistinu úvěru vrátil (dokonce na ní zaplatil více než měl), přičemž na další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, žalobkyně nárok nemá, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvními závazky vázán.

12. Pokud jde o úrok z prodlení, zde platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli a žalovaný jistinu úvěru uhradil dříve, než soud ve věci rozhodl, došlo ke splnění dluhu před tím, než se tento vůbec stal splatným a žalobkyni proto nárok na úrok z prodlení nevznikl.

13. Jelikož žádný z žalobou uplatněných nároků nebyl shledán důvodným, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 14 140 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek podle položky 2 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Z tohoto důvodu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku (tj. do výše 1 000 Kč). Výše doměřeného poplatku tak činí 200 Kč, přičemž tento je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.