OSFM 13 C 65/2026-19

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 37 150,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 150,76 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 527,29 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částek 36 524,24 Kč a 626,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 17 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit, a to v denních splátkách splatných od 26. 2. 2025. Konec kreditového rámce měl nastat 21. 7. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplacen v celkové výši 17 232 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně proto úvěrovou smlouvu dne 19. 6. 2025 vypověděla. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru, který neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny ve výši 17 074,11 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 293 Kč, smluvního úroku ve výši 17 996,95 Kč a poplatku za služby „Presto“ ve výši 1 104,27 Kč a „Informační SMS servis“ ve výši 0,97 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 626,52 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dluhu.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila vyhodnocením informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, nahlédnutím do veřejných rejstříků a nebankovních databází, jako i kontrolou poskytnutého výpisu z účtu. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalovaného činil 38 156 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 14 440 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 14 281,44 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 27. 1. 2025 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 14 232,67 Kč, a to osmi bezhotovostními převody na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, VOP, potvrzení o autorizaci totožnosti, potvrzení o provedených platbách). Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr čerpal celkem devíti platbami v celkové výši 17 232 Kč, předloženým potvrzením o platbách nebylo toto tvrzení zcela prokázáno, když tvrzená platba ve výši 3 000 Kč ze dne 27. 1. 2025 ve výpisu (ani jiném předloženém důkazu) uvedena není. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v denních splátkách, jejichž výše měla být určena dle VOP. Předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, potvrzení o odeslání). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný žije v domácnosti sám, jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč a pravidelně vynakládá 8 000 Kč na jiné půjčky, 10 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na další nezbytné výdaje. Žalobkyně následně vypočetla minimální výdaje žalovaného částkou 16 360 Kč, přičemž dospěla k závěru, že jeho disponibilní příjem činí 5 000 Kč měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Výši příjmu žalovaného žalobkyně ověřila z předložených příjmových transakcí na jeho bankovním účtu (identifikované příjmy). Žalovaný dále žalobkyni doložil výpis z běžného účtu za období od 25. 1. 2024 do 24. 1. 2025, z něhož vyplývá, že žalovaný měl pravidelný příjem ve výši 25 480 Kč až 33 002 Kč. Současně však žalovaný prakticky všechny přijaté prostředky spotřebovával, když mimo jiné pravidelně prováděl větší množství plateb ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení (sazka, tipsport apod.). Počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek – 4 173,07 Kč. (výpis z účtu). Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 14 440 Kč.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, uvedené samotným žalovaným, aniž by tyto řádně ověřila. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, a pokud by jeho obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaný veškeré své příjmy spotřebovává, aniž by mu na účtu zůstávala jakákoliv finanční rezerva. Nezanedbatelnou část výdajů žalovaného přitom tvořily platby ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení, tedy za aktivity, které lze z hlediska úvěruschopnosti spotřebitele považovat za vysoce rizikové. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 14 232,67 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 14 440 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni vrátil více než byla poskytnutá jistina úvěru. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

14. Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně na vrácení jistiny úvěru dosud nebyl splatný a žalovaný se tak s jeho úhradou nemohl dostat do prodlení. Proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo č. j. 8 Co 245/2024-44).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.