OSFM 16 C 98/2026-76

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 13 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 10 000 Kč

b) na nákladech řízení částku 2 255 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a tento se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč do datum, avšak svou povinnost nesplnil.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že je pravdou, že obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč, ale smlouva je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy. Dále navrhoval provést započtení části 2 250 Kč představující přeplatky na jiných úvěrových smlouvách uzavřených s žalobkyní, které jsou taktéž neplatné pro neprověření úvěruschopnosti; u ústního jednání uvedl, že započtení nežádá.

3. Soud nařídil ústní jednání na datum, ke kterému se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to:

 sdělením právnická osoba., ze kterého soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne datum připsána částka 10 000 Kč od společnosti právnická osoba. pod VS var. symbol,

 smlouvou o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 10 000 Kč, s denní úrokovou sazbou 1,20 % a dobou úvěru 30 dní, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši celkem 13 600 Kč vrátit do datum,

 potvrzením o provedené platbě, ze kterého soud zjistil, že společnost právnická osoba a.s. odeslala dne datum na účet č. č. účtu částku 10 000 Kč pod VS var. symbol,

 předžalobní výzvou ze dne datum včetně potvrzení o podání zásilky ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

7. Žalobkyně se dne datum dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 1,20 % denně, tj. celkem 13 600 Kč nejpozději do datum. Dne datum žalobkyně prostřednictvím společnosti právnická osoba a.s. převedla žalovanému na jeho účet částku 10 000 Kč, přičemž ze sdělení banky vyplývá, že jde skutečně o účet žalovaného.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně netvrdila ničeho, přičemž se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tak soudu neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný dosud neuhradil ničeho. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 10 000 Kč a ve zbytku žalovaného nároku žalobu zamítl, když s ohledem na neplatnost smlouvy jsou neplatné i ujednání o úrocích.

17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud ničeho neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.

18. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč a žalovaný co do částky 3 600 Kč a částky 491,51 Kč představující kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, celkem 4 091,51 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 71 % a žalovaný v rozsahu 29 %. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 42 %. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a doplatek 200 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 400 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva dle § 14b odst. 1, písm. b), bod 1 vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), celkem 1 200 Kč, dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, a dále odměnu ve výši 1 660 Kč podle § 7, § 8, § 14b AT za úkon spočívající ve vyjádření ze dne datum, včetně režijního paušálu 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) AT, to vše včetně 21 % DPH (nikoli ze soudního poplatku) ve výši 758 Kč. Náklady řízení tak činí celkem 5 368 Kč, z toho 42 % činí 2 255 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně pak vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný projevil vůli v případě uložení povinnosti plnit ve splátkách, a žalobkyně se plnění ve splátkách nebránila, soud tomuto návrhu vyhověl, když má za to, že úhrada dluhu ve stanovených splátkách 1 500 Kč měsíčně je zcela přiměřená celkové výši dluhu a požadavku žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřeném čase a odráží i majetkové poměry žalovaného. K majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně, jeho výdaje na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně. Plnění ve splátkách uložil soud žalovanému i pokud jde o náhradu nákladů řízení žalobkyně. Nadto soud stanovil žalobkyni možnost domáhat se po žalovaném úhrady celé dlužné částky v případě, že žalovaný neuhradí kteroukoliv splátku žalobkyni řádně a včas.

20. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.