OSFM 9 C 65/2026-16

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 135 188,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 85 788,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 521,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 087,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 205,68 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úrokem 12,75 % ročně z částky 62 205,68 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 352 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 135 188,79 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách, čemuž nedostál a dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 62 205,68 Kč, dlužného poplatku 37 983,11 Kč, dlužné smluvní pokuty 35 000 Kč (ujednána za porušení řádně splácet ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je v prodlení), kapitalizovaných úroků 9 087,21 Kč (12,75 % ročně z jistiny od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 6 521,23 Kč (úrok 12,75 % ročně z dlužné jistiny od datum do datum), úroku 12,75 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny a poplatku od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Před poskytnutím úvěru Provident zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, vyhodnocením, informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, které si ověřila na základě výplatnic za měsíce duben a květen 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a o. s. ř.

4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, všechny důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 70 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy (vyplývá z citované smlouvy). Žalovaný se zavázal jmenované společnosti tuto částku vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 50 182 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách (zjištěno rovněž z citované smlouvy). Žalovaný však svému závazku nedostál a nevrátil ujednanou částku Providentu, když dle tabulky umoření uhradil Providentu částku 20 600 Kč dne datum (zjištěno z listiny nazvané Tabulka umoření, konkrétně sloupec Celková platba). Společnost právnická osoba dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Před schválením dohody se žalovaným Provident zkoumala jeho schopnost hradit splátky tak, že jím sdělená data zapsala do zákaznické karty, kde jest uvedeno, že žalovaný byl svobodný, měl středoškolské vzdělání, neměl vyživovací povinnost, pracoval s příjmem 124 966 Kč a měl výdaje jednak na externí splátky ve výši 15 000 Kč, na interní splátky 2 196 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činily 20 000 Kč (zjištěno ze zákaznické karty). Žalobkyně k úvěruschopnosti dále předložila dvě výplatní pásky, ze kterých vyplývá, že v květnu 2023 byla žalovanému vyplacena mzda 144 676 Kč, jejíž podstatnou část však činila jistá „odměna za výkon“, když základní mzda v hrubém činila pouhých 19 000 Kč. Stejně tomu bylo i v měsíci dubnu 2023, kdy žalovanému byla vyplacena čistá mzda 108 810 kč, avšak základní mzda činila 19 550 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že podstatnou část příjmů žalovaného činila pohyblivá složka. Výdaje pak nebyly ničím ověřovány, jak vyplývá ze zákaznické karty, kde nejsou uvedeny žádné doklady, ze kterých by byly výdaje ověřovány. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, který odeslala téhož dne (zjištěno z předžalobní upomínky a kopie podacího lístku).

5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky 70 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

11. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně za tímto účelem odkázala na kartu zákazníka, jakož i na sekci ověřené dokumenty, konkrétně dvě výplatní pásky za měsíce duben a květen 2023, ze kterých však soud zjistil, že výdaje udávané žalovaným si Provident nijak neověřila. Přestože žalovaný uvedl, že má i externí závazky (kromě toho měl aktivní splátky u Providentu), na které měl splácet 15 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně si tento údaj nijak neověřila. Stejně tak Provident blíže nezkoumala (uvedla pouze jednu souhrnnou částku, ze které není zřejmé, na co je vynakládána), natož aby ověřovala další pravidelné výdaje žalovaného. Pokud se týká příjmu, zde soud dospěl k obdobnému závěru, byť měla Provident k dispozici dvě výplatní pásky, tak tyto podklady nemohly být dostatečné k tomu, aby si udělala přehled o průměrném příjmu žalovaného za dostatečně dlouhou dobu, a to zejména s ohledem na to, že žalovaný měl základní mzdu cca 19 000 Kč a zbytek jeho mzdy tvořila odměna za výkon, tedy pohyblivá a zjevně dopředu těžko předvídatelná suma. O nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti pak svědčí i to, že žalovaný na svůj dluh zaslal pouze jedinou platbu dne datum. Soud proto dospěl k závěru, že Provident nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Soudu tak nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože k absolutní neplatnosti je soud povinen i bez návrhu přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala, ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil tak, že Provident nepostupovala s odbornou péčí.

12. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný jí vrátil 20 600 Kč pročež jí stále dluží částku 49 400 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

13. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dle předložených listin uhradil poslední splátku dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky, smluvní příslušenství ani smluvní pokutu. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci je již z výroku patrné, že úspěšnějším ve věci byl žalovaný, který by tak měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, nicméně tomu žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

15. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 5 408 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bodu 1., tj. 6 760 Kč, ve spojení s položkou 2 bodem 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 1 352 Kč (základ poplatku 135 188,79 Kč). Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku..

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.