OSHK 13 C 121/2026-10

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 21 041 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 7 041 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 041 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 796,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 21 041 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČ: IČO) a žalovaná dne 7. 7. 2025. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku spolu s úroky a poplatky, to vše do 14. 10. 2025, dostala se však do prodlení s úhradou splátek. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. V případě neuznání nároku na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně vrácení jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávka v celkové výši 21 041 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku 7 041 Kč.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.

Soud rozhodl ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.

Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, žalobkyně je doložila smlouvou o úvěru č. hodnota, výpisem z běžného účtu dokládajícím provedení verifikační platby ze strany žalované, výpisem z běžného účtu dokládajícím poskytnutí úvěru v celkové výši 14 000 Kč, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že byla ujednána celková výše úvěru 14 000 Kč, roční zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, RPSN 660 % ročně, délka splatnosti půjčky byla 30 dní. O skutkovém stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, který žalovaná čerpala ve výši 14 000 Kč. Žalovaná žalobkyni nic neuhradila.

Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dále soud věc posuzoval dle § 86 a § 87 ZSÚ.

Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ke stejným závěrům dospěl i soudní dvůr Evropské Unie v Rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13,který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že žalobkyně nedoložila, že by řádně zkoumala schopnosti žalované úvěr splácet, tj. lze uzavřít, že neprověřila, zda má žalovaná další dluhy a výdaje a neověřila její skutečné příjmy. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako věřitel měla úvěruschopnost žalované zkoumat vzhledem k prokázané výši jejího měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaná stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas.

Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit i po posouzení ujednané RPSN ve výši 660 %.

Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala peněžitou částku 14 000 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila nic. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Soud proto výrokem II. zamítl částku ve výši 7 041 Kč, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a zamítl i požadované úroky z prodlení od data splatnosti úvěru. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 14 000 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve věci měla žalobkyně pouze částečný úspěch (67 %) a neúspěch co do 33 %. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 842 Kč (sazebník soudních poplatků), dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokátky za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 1 200 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč. Náklady řízení činily v celkové výši 2 342 Kč, žalobkyně má právo na část těchto nákladů ve výši 34 % (úspěch 67 % mínus neúspěch 33 %), což představuje částku 796,28 Kč. Náklady řízení v této výši jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění výroku III. soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.