OSHK 13 C 142/2026-23

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 74 448,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 40 448,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 980,20 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 74 448,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne 22. 7. 2025, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 54 900 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované úvěr splácet.

Žalovaná k žalobě sdělila, že by soud měl posoudit zákonnost žalobkyní požadovaných smluvních úroků, smluvní pokuty, poplatků a dalšího příslušenství.

Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 22. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr, jiný než na bydlení, až do výše 54 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle čl. VVI a VII smlouvy ve výši určené dle čl. všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Úroková sazba byla stanovena ve výši 0,933 % denně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového rámce činila 1 495,90 %. Žalovaná uvedla v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.

Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované na účet označený žalovanou ve smlouvě dne 22. 7. 2025 částku ve výši 34 000 Kč.

Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši čistého měsíčního příjmu 100 000 Kč, výše ověřeného příjmu byla 105 766 Kč s tím, že tato výše příjmu měla být zjištěna z bankovního výpisu žalované, který nebyl přiložen (viz identifikovatelné příjmy). Žalobkyně provedla výpočet minimálních výdajů na 84 622,50 Kč.

Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení poskytnuté částky.

Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, žalobkyně je doložila smlouvou o úvěru č. hodnota, přehledem bankovní transakce vyplacené spotřebitelce, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že byla ujednána celková výše úvěru až do 54 900 Kč s možností postupného čerpání, úroková sazba 0,933 % denně, RPSN 1 495,90 % ročně, doba splatnosti a způsob splácení byl specifikován v čl. V spotřebitelské smlouvy. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, který žalovaná čerpala ve výši 34 000 Kč. Žalovaná na tuto částku nic nezaplatila.

Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dále soud věc posuzoval dle § 86 a § 87 ZSÚ.

Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že žalobkyně nedoložila, že by řádně zkoumala schopnosti žalované úvěr splácet, tj. lze uzavřít, že neprověřila, zda má žalovaná další dluhy a výdaje, neověřila její skutečné příjmy. Žalobkyně jako věřitel měla úvěruschopnost žalované zkoumat vzhledem k prokázané výši jejího měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaná stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas.

Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit i po posouzení ujednané RPSN ve výši 1 495,90 % a smluvního úroku ve výši 0,933 % denně.

Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala peněžitou částku v celkové výši 34 000 Kč, na tuto částku nic nezaplatila. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Soud proto výrokem II. zamítl částku ve výši 40 448,73 Kč, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a zamítl i požadované úroky z prodlení od data splatnosti úvěru. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 34 000 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 34 000 Kč (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 40 448,73 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Úspěšnější v této věci je žalovaná; té však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.