OSHK 17 C 140/2026-14

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 16 799,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 24. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení: ⟪LB:lb_001⟫ - částky 6 799,34 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 799,34 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 1. 2024 do 23. 10. 2025.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 438,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 16 799,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že původní věřitel (spol. právnická osoba., IČO IČO) uzavřel dne 12. 10. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru pod č. Anonymizováno, a to prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (připsáním na označený účet č. č. účtu), a to dne 12. 10. 2023 platbou ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být splacen formou pravidelných měsíčních splátek do 12. 1. 2024, a to spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 6 799,34 Kč. Žalovaná se tedy celkem zavázala k úhradě částky ve výši 16 799,34 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce, ani na tu však žalovaná nereagovala. Žalobce soudu navrhl, aby v případě, že by soud neměl nárok žalobce za prokázaný, posoudil nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce – spol. právnická osoba., IČO IČO – dne 12. 10. 2023 smlouvu o úvěru, podle které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 12. 1. 2024 s poplatkem (úrokem) ve výši 6 799,34 Kč. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradila řádně a včas, když také v rámci řízení zůstala zcela nečinnou. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právního předchůdce na žalobce dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025, což bylo žalované oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení). Žalobce zaslal před podáním žaloby žalované dne 20. 10. 2025 předžalobní výzvu. Žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku.

Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byla žalovaná povinna hradit smluvní úrok ve výši 40 % ročně, přičemž smluvní RPSN činilo 3 627,84 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7 – 10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobce nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaný roční úrok přesahující 40 % a RPSN ve výši 3 627,84 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobce by nebyl motivován sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).

Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobcem dne 12. 10. 2023, a z této částky žalovaná ničeho neuhradila. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované podle § 2993 o. z., neboť žalovaná obdržela plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 10 000 Kč, odpovídající rozsahu jejího bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalované vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobcem odeslána dne 20. 10. 2025. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 23. 10. 2025. Žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, a proto se dostala do prodlení od 24. 10. 2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobce má tak vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku, soud žalobu výrokem II. zamítl. Při absolutní neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku a RPSN byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobce úvěr neposkytl. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalované vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v rozsahu přiznané částky 10 000 Kč, naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 6 799,34 Kč. Úspěch žalobce činí 59,53 % a úspěch žalované 40,47 %, rozdíl v míře úspěchu je tedy 19,06 %. Při stanovení výše odměny advokátky žalobce soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též „Advokátní tarif“). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu.

Podle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby při plném úspěchu 400 Kč. Advokátka žalobce učinila v řízení tyto úkony právní služby: převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění a písemné podání ve věci samé, odměna advokátky proto dosahuje částky 1 200 Kč (tj. 400 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 500 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměru odpovídajícím jeho úspěchu, tj. ve výši 438,38 Kč.

Náklady řízení v celkové výši 438,38 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

Lhůtu k plnění dle výroků I., III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.