OSHK 17 C 82/2026-71

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 26 983,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 983,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 983,13 Kč za období od 11. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 895 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 26 983,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že původní věřitel (spol. právnická osoba., IČO IČO) uzavřel dne 28. 12. 2023 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky původního věřitele www.movinero.cz. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši celkem 39 900 Kč (připsáním na účet žalované č. č. účtu), a to dne 28. 12. 2023 platbou ve výši 30 000 Kč a dne 22. 3. 2024 platbou ve výši 9 900 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství. Žalovaná se však dostala s úhradou úvěru do prodlení a poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradila řádně a včas, byť byla opakovaně upomínána. V tomto řízení požaduje žalobce po žalované pouze úhradu jistiny dluhu ve výši 26 983,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 11. 7. 2024, když k zesplatnění úvěru pro nedodržení podmínek smlouvy došlo dne 10. 7. 2025. Žalovaná dle tvrzení žalobce na dluh ke dni podání žaloby uhradila 12 916,87 Kč. Pohledávka za žalovanou byla prvně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 na společnost právnická osoba., IČO IČO a následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobce, ani na tu však žalovaná nereagovala. Žalobce soudu navrhl, aby v případě, že by soud neměl nárok žalobce za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že žalobou uplatněný nárok považuje za rozporný s dobrými mravy a smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, protože žalobce, jakožto profesionál ve svém oboru, zneužil prostřednictvím smlouvy právo na úkor žalované jakožto slabší strany (nevýhodnými ujednáními v neprospěch žalované, jednostranně výhodnými ujednáními ve prospěch žalobce). Dále žalovaná obecně poukázala na nedostatečné zkoumání jejích příjmů a výdajů a rozdílu mezi těmito veličinami. Žalovaná se odkázala na závěry judikatury zabývající se touto problematikou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle nějž nedostatečné posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr vede k neplatnosti smlouvy, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, č. j. 23 Cdo 56/2019-87 a nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, který zdůrazňuje povinnost věřitele zkoumat reálnou schopnost dlužníka splácet úvěr). K prokázání svých tvrzení žalovaná navrhla provést důkaz výpisem z bankovního registru klientských informací, výpisem nebankovního registru klientských informací a registru platebních informací. Dále také navrhla provést důkaz jejím účastnickým výslechem a žalobou včetně jejích příloh. Netvrdila však, ani neprokázala, zda a případně jakou přesnou částku na dluh uhradila.

3. Žalobce k obraně žalované uvedl, že úvěruschopnost žalované původní věřitel posuzoval, a to na základě údajů sdělených žalovanou, když dále provedl lustrum z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Podáním žádosti o úvěr a registrací na webových stránkách původního věřitele žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Žalobce dále shrnul, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru dobrovolně, o své vůli, za účelem dočasného získání finančních prostředků za úplatu. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru podala původnímu věřiteli sama žalovaná a smlouva o úvěru byla uzavřena v mezích a v souladu s principem smluvní volnosti stran. Závěrem žalobce dodal, že žalovaná od podání žalobního návrhu ničeho neuhradila a na žalobě tak v celém rozsahu ve znění žalobního žádání setrval.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Zástupce žalobce a žalobce svoji nepřítomnost omluvili, žalovaná ani její právní zástupce se nedostavili a svoji nepřítomnost nikterak neobjasnili. Za splnění podmínek pro jednání bylo ve věci jednáno a rozhodnuto dne 23. 6. 2026.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 28. 12. 2023 uzavřela žalovaná s původním věřitelem právnická osoba., IČO IČO smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru (č. hodnota) na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Smlouva stanovila minimální měsíční platbu ve výši 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč, případně dlužnou částku, pokud přesáhne 500 Kč. Smlouvou byla stanovena roční úroková sazba na 457,50 %, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 4 678, 99 %, poplatky za upomínky a termín splatnosti na 10. den v měsíci. Z čestného prohlášení, jenž je součástí smlouvy, byly zjištěny kontaktní údaje žalované, číslo jejího občanského průkazu a také, že žalovaná dosahuje příjmů ze zaměstnání, kdy její hlavní měsíční příjem činí 860 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti pak činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 16 000 Kč. Současně z čestného prohlášení vyplývá, že žalovaná živí dva členy domácnosti.

7. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že předmětný úvěr je svým charakterem spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč, sjednaný na dobu neurčitou, s denní úrokovou sazbou 1,25 %, RPSN 4 678,99 %, a předpokládanou celkovou částkou k úhradě 140 433, 36 Kč při čerpání celého úvěrového limitu.

8. Z přehledu registru platebních informací o žalované, vytvořeného dne 20. 5. 2024, soud zjistil, že ke dni 19. 5. 2024 byly na její osobu evidovány tři otevřené úvěrové závazky a jedna ukončená úvěrová smlouva. Žalovaná měla evidován revolvingový úvěr u společnosti právnická osoba. s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a zbývající částkou 33 766 Kč, dále spotřebitelský úvěr u společnosti právnická osoba. s částkou po splatnosti 17 400 Kč a spotřebitelský úvěr u společnosti právnická osoba, u něhož byla evidována částka po splatnosti 33 043 Kč a soudní vymáhání.

9. Z kopie občanského průkazu byly ověřeny osobní údaje žalované.

10. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 28. 12. 2023 byla žalované vyplacena částka 30 000 Kč na bankovní účet číslo č. účtu. Transakce byla provedena pod variabilním symbolem var. symbol a byla zpracována téhož dne. Následně byla dne 22. 3. 2024 žalované vyplacena částka 9 900 Kč na výše uvedený bankovní účet, pod variabilním symbolem var. symbol.

11. Z oznámení o zesplatnění smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 10. 7. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel (spol. právnická osoba.) přistoupil k předčasnému zesplatnění úvěru č. hodnota a vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 54 800,86 Kč, sestávající z jistiny 26 963,13 Kč a smluvního úroku 27 826,73 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 bylo zjištěno, že mezi společností právnická osoba., IČ: IČO a společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČ IČO byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka vůči žalované postoupena spol. Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 a ujednání o úplatě za postoupení pohledávek soud zjistil, že mezi společností De Vries právnická osoba., IČO IČO a žalobcem Jméno žalobce. byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka vůči žalované postoupena žalobci. Seznam postoupených pohledávek potvrzuje, že pohledávka žalované ze smlouvy č. hodnota ve výši 26 983,13Kč byla zahrnuta do balíku postoupených pohledávek.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 21. 11. 2025 bylo žalované oznámeno, že její dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota s původním věřitelem právnická osoba., byl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 postoupen společnosti De Vries právnická osoba. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 na žalobce Jméno žalobce. Oznámení uvádí, že pohledávka činí 59 669,86 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 67 269,86 Kč (59 669,86 Kč jistina + 7 600 Kč náklady právního zastoupení) do tří dnů na účet žalobce, s upozorněním na možné soudní řízení a exekuci.

15. Soud neprovedl další žalovanou navržené důkazy (její výslech a výpisy z bankovního a nebankovního registru), neboť skutkový stav měl za spolehlivě prokázaný na základě již provedeného dokazování. Navržené důkazy by byly nadbytečné, protože směřovaly k prokazování skutečností již zjištěných, případně skutečností právně nerozhodných. Soud rovněž neprovedl důkaz navržený žalobcem, tj. výpisem z účtu žalované, k prokázání připsání plateb shora uvedených, když tato otázka byla spolehlivě objasněna potvrzeními o provedených platbách. K návrhu žalované na provedení jejího účastnického výslechu lze jen dodat, že je nebylo možné provést, když se k nařízenému jednání nedostavila.

16. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 28. 12. 2023 poskytl žalované peněžní prostředky celkem ve výši 39 900 Kč, na její bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a uhradit úroky a poplatky, přičemž smlouva stanovila roční úrokovou sazbu 457,50 %, RPSN ve výši 4 678,99 %, minimální měsíční splátku ve výši 10 % jistiny, úrok přirostlý k termínu splatnosti a případné neuhrazené sankční platby, nejméně však 500 Kč. Celková dlužná částka ke dni splatnosti činila 54 800,86 Kč a sestávala z jistiny 26 963,13 Kč a smluvního úroku 27 826,73 Kč. Žalovaná uhradila žalobci na dluh celkem 12 916,87 Kč, když žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by uhradila více. Pohledávka ze smlouvy č. hodnota byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 postoupena na spol. De Vries právnická osoba. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 na žalobce Jméno žalobce., což bylo žalované oznámeno předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2025, ve které byla vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možné soudní řízení a exekuci. Žalovaná ani po této výzvě neuhradila ničeho.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a po právní stránce ji posoudil dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.)

18. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo pouze to, že žalovaná při sjednání úvěru poskytla určité osobní a ekonomické údaje, a že předchůdce žalobce vycházel též z údajů z registrů. Nebylo však prokázáno, jaké konkrétní podklady měl původní věřitel v době uzavření smlouvy k dispozici, zda údaje o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů ověřil z objektivních a spolehlivých zdrojů a jak je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Žalobce, resp. jeho předchůdce, se spokojil s tvrzením o výši měsíčních příjmů žalované ve výši 860 000 Kč a výdajů ve výši 4 000 Kč. Měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč nemají reálný základ, zejména při finanční závislosti dalších dvou členů domácnosti žalované. Právní předchůdce žalobce vycházel pouze z nepodloženého tvrzení žalované, aniž by vyžádal podklady k výdajům žalované na bydlení a živobytí a či doklady prokazující tvrzené příjmy žalované. Přitom věděl, že má další dva úvěry, které nesplácí (oba měly částky po splatnosti). Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Jelikož byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o. z. neboť žalobce při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 ZoSÚ. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu, a to dle § 86 odst. 1 ZoSÚ.

19. Soud rovněž uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 576, § 577 a § 588 o. z. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 4 678,99 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravná, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 6 až 10 %, dle údajů ČNB. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně.)

20. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky celkem ve výši 39 900 Kč, které představují částku poskytnutou žalobcem dne 28. 12. 2023 ve výši 30 000 Kč a dne 22. 3. 2024 ve výši 9 900 Kč jako čerpanou tranši úvěru. Žalovaná na tento závazek žalobci uhradila 12 916,87 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované podle výše citovaného § 2993 o. z., neboť žalovaná obdržela plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalované proto vznikla povinnost vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu v dosud neuhrazeném rozsahu, tj. částku 26 983,13 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 26 983,13 Kč, odpovídající rozsahu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 11. 7. 2024 v souladu se žalobním návrhem, když do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se žalovaná dostala již před tímto datem, a to přijetím vyplacených částek.

22. Výše zákonných úroků z prodlení činila ke dni 11. 7. 2026 12,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 16/2020, o úpravě základních úrokových sazeb) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení platit.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 080 Kč a náklady na právní zastoupení, přičemž při posouzení odměny advokátky soud postupoval dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když je soudu z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Odměna advokátky činí dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 400 Kč/úkon. Advokátka učinila celkem 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis podání, tj. žaloby) za které jí náleží odměna ve výši celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Náklady žalobce za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 815 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 080 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 895 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce, a to dle § 149 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.