OSHK 21 C 17/2026-66

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ adresa pro doručení Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 15 525 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 14. 1. 2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 500 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem září 2026, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 200 Kč, částky 525 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 423 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 20. 12. 2025 do 13. 1. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 200 Kč za období od 14. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 737 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2026 po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, dále částky 525 Kč představující smluvní pokutu a náhrady nákladů řízení. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 25. 7. 2025 byla mezi ním a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o úvěru ID Anonymizováno a následně téhož dne smlouva o úvěru ID Anonymizováno, na jejímž základě dne 25. 7. 2025 poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč se sjednanou denní úrokovou sazbou ve výši 1,20 % ze zapůjčené částky. Součástí úvěrové smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,10 % denně a náhradě účelně vynaložených nákladů spojených prodlením žalovaného. Původní splatnost úvěru měla nastat dne 24. 8. 2025, termín splatnosti úvěru byl následně na žádost žalovaného žalobcem prodloužen do 18. 10. 2025, žalovaný však v prodlouženém termínu splatnosti žalobci ničeho neuhradil a dostal se tak do prodlení, načež byl žalobcem opakovaně urgován k úhradě dlužné částky. Žalobce tvrdil, že i přes opakované výzvy žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze částku 6 200 Kč, a to platbou ze dne 18. 11. 2025 ve výši 3 100 Kč a platbou ze dne 19. 12. 2025 ve výši 3 100 Kč, které žalobce použil na úhradu příslušenství jistiny úvěru a smluvní pokuty. Žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě zbývající části dlužné částky, žalovaný však na výzvu žalobce nikterak nereagoval a žalobci dále již ničeho neuhradil. K otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána souladně s požadavky uvedenými v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce uvedl, že proces posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr se zahajuje na základě žádosti o poskytnutí úvěru, konkrétně na základě údajů, které v ní žadatel o úvěru uvede (výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a taktéž výši měsíčních splátek dalších závazků). Žalobce tvrdil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 38 000 Kč, měsíční výdaje činí 14 000 Kč a žádné další měsíční splátky z již převzatých úvěrů nehradí. Údaje uvedené žalovaným měl žalobce ověřit výpisy z bankovního účtu žalovaného za poslední tři měsíce předcházející podání žádosti o úvěr, nahlédnutím do nebankovního registru klientských informací, úvěrového registru, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Dále žalobce prověřil platnost osobních dokladů žalovaného. Žalobce, po opatření si výše uvedených údajů, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč a měsíčních výdajů žalovaného ve výši 14 000 Kč. Žalovaný má dle žalobce velmi dobré tzv. CB Score, jeho platební morálka je hodnocena pozitivně. Žalobce uvedl, že z provedené lustrace žalovaného nezjistil žádnou překážku pro poskytnutí úvěru. Na základě takto zjištěných údajů žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a spotřebitelským úvěr mu by poskytnut. Žalobce k řádnému posuzování úvěruschopnosti žalovaného uzavřel, že nastíněný způsob ověření úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr je zcela adekvátní a přiměřený typu úvěru, který byl žalovanému žalobcem poskytnut. Žalobce žalovanému poskytl mikroúvěr s jistinou do výše 20 000 Kč a s krátkou dobou splatnosti. Nadto je žalovaný jeho stálým klientem, kdy v řízení posuzovaný úvěr je již v pořadí šestým úvěrem, který žalovanému poskytl. Předešlé úvěry žalovaný vždy řádně a včas splatil. V závěru svého vyjádření žalobce dále upozornil na sjednanou výši úrokové sazby, kterou považuje za přiměřenou a odpovídající běžným tržním podmínkám. Podle jeho názoru sjednaný úrok nijak nevybočuje z obvyklé výše úrokových sazeb sjednávaných v obdobných smlouvách o spotřebitelském úvěru, a tudíž neshledává důvod zpochybňovat platnost úvěrové smlouvy ani z tohoto důvodu. V návaznosti na výše uvedené žalobce po žalovaném požaduje úhradu jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 423 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 20. 12. 2025 do 23. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný nesporoval, že mu byl žalobcem poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedl, že zpočátku hradil poplatky za prodlužování doby splatnosti úvěru, avšak následně se dostal do nepříznivé finanční situace a nebyl již schopen své závazky vůči žalobci dále plnit. Z tohoto důvodu se obrátil na společnost Neplať úroky.cz, která mu nabídla právní zastoupení. V době uzavření úvěrové smlouvy měl sjednány také další úvěry u společností právnická osoba a Credit Portal. U těchto věřitelů hradil poplatky za prodlužování splatnosti, a tudíž nebyl v prodlení s plněním svých závazků. Na splátkách svých úvěrů měsíčně vynakládal přibližně 6 000 až 7 000 Kč. Celkovou částku, kterou na předmětný úvěr uhradil, není schopen přesně specifikovat ani doložit, částku 6 200 Kč však žalobci určitě uhradil. Žalovaný dále uvedl, že dlužnou částku je schopen splácet v měsíčních splátkách v maximální výši 2 500 Kč, soudu proto navrhl, aby mu uložil povinnost uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši maximálně 2 500 Kč.

3. Pro provedeném dokazování soud vzal za prokázané následující tvrzení účastníků a skutečnosti významné pro skutkové a právní závěry v projednávané věci:

4. Z rámcové smlouvy o úvěru ID: Anonymizováno ve spojení se smlouvou o úvěru ID: Anonymizováno ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 25. 7. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostní formou bezúčelový jednorázový úvěr ve výši 15 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 30 dnů. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 1,20 % denně, a to do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 20 400 Kč. Splatnost úvěru měla nastat dne 24. 8. 2025, poplatek za první prodloužení doby splatnosti činil 180 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 4 114 %. Žalobce s žalovaným si dále pro případ porušení smluvních povinností ujednali smluvní pokutu ve výši 0,10 % z dlužné částky denně a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených prodlením, tj. poplatek ve výši 520 Kč za realizaci úkonů spojených s odesláním první upomínky a poplatek ve výši 580 Kč za realizaci úkonů spojených s odesláním druhé upomínky. Součástí smluvní dokumentace dále bylo ujednání upravující započitatelnost splátek za závazky vyplývající ze smlouvy, kdy bylo sjednáno, že jejich uspokojování probíhá v následujícím pořadí: náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokuta, úroky z prodlení, smluvní úroky z úvěru, poplatky za poskytnutí úvěru, jistina úvěru.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 7. 2025 ve spojení s rámcovou smlouvou o úvěru ID: Anonymizováno a se smlouvou o úvěru ID: Anonymizováno soud zjistil, že žalobce dne 25. 7. 2025 poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na jím v uvěrové smlouvě uvedený bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 15 000 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 1. 2026 ve spojení s podacím archem soud zjistil, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, výzvu odeslal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 7. 1. 2026, žalovaný však dlužnou částku ke dni podání žaloby neuhradil.

7. Z výpisu z účtu žalovaného ve spojení s výsledkem scoringu soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z předpokládaného měsíčného příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč a předpokládaných měsíčních výdajů žalovaného ve výši 14 000 Kč. Uvažované pravidelné splátky činily částku 11 674 Kč a suma splátek mikropůjček činila 67 857 Kč, disponibilní příjem činil - 58 531 Kč. Žalovaný neprošel scoringem z důvodu nízkých příjmů či přílišného zadlužení, z tohoto důvodu bylo žalobci doporučeno žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr zamítnout. Z výpisu z účtu žalovaného soud dále zjistil, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky od společnosti právnická osoba, a to dne 9. 5. 2025 ve výši 25 000 Kč, dne 10. 6. 2025 ve výši 25 000 Kč a dne 10. 7. 2025 ve výši 25 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného je dále patrné, že žalovaný opakovaně čerpá finanční prostředky od více úvěrových společností a následně provádí částečné splátky těchto závazků, což potvrzuje existenci více současně sjednaných úvěrových smluv a z nich plynoucích závazků.

8. Z rámcové smlouvy o úvěru ve spojení se smlouvou o úvěru ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve spojení s tvrzením žalobce, výpisem z bankovního účtu žalovaného a výsledkem scoringu soud zjistil, že žalobce před poskytnutím úvěru nezkoumal dostatečně příjmy a výdaje žalovaného. Dle tvrzení žalobce vycházel před poskytnutím finančních prostředků žalovanému z údajů uvedených žalovaným a dále si při posuzování úvěruschopnosti opatřil výpisy z účtu žalovaného a nahlížel do příslušných databází, a to například do nebankovního registru klientských informací a úvěrového registru za účelem zjištění dalších závazků žalovaného, insolvenčního rejstříku a exekučního rejstříku. Žalobce však nikterak neprokázal, že by blíže zkoumal samotné pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, například příjmy žalovaného ze zaměstnání či výdaje žalovaného na bydlení a zejména výdaje na jeho další dluhy. Nadto z výsledku scoringu zřetelně vyplynulo doporučení pro žalobce žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr zamítnout. Adekvátní prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tedy žalobce neprokázal.

9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce se žalovaným uzavřel dne 25. 7. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru ID Anonymizováno, na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce totiž s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný před uzavřením smlouvy řádně nedoložil svoje pravidelné měsíční příjmy za delší období, zejména se však žalobce nijak blíže nezabýval výdaji žalovaného, nezkoumal skutečné náklady na bydlení a reálné měsíční výdaje žalovaného, včetně podrobnějšího posuzování výdajů na jeho další závazky, nezkoumal počet ani výši dalších povinností žalovaného plynoucích z dalších úvěrových smluv. K žádosti o úvěr nebyly kromě výše uvedeného předloženy žádné další dokumenty k řádnému ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr, při stanovení příjmu a výdajů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce primárně z tvrzení žalovaného, aniž by prokázal jejich podrobnější ověření. Takový postup žalobce nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalovaného. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný žalobci uhradil částku 6 200 Kč. Další úhrady ve prospěch žalobce nebyly tvrzeny ani prokázány.

10. Žaloba je částečně důvodná.

11. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

17. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít. Ze samotného výsledku scoringu je patrné, že žalobci bylo doporučeno žádost o spotřebitelský úvěr zamítnout, přesto žalovanému úvěr poskytl. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce převzal celkem částku 15 000 Kč, přičemž žalobci na poskytnutou částku uhradil toliko 6 200 Kč. Na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatil o částku 8 800 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, z vyjádření žalovaného vyplývá, že je schopen dluh splácet. Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 6. 1. 2026, odeslanou provozovatelem poštovních služeb dne 7. 1. 2026. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 12. 1. 2026, dne 13. 1. 2026 měl dluh zaplatit, žalovaný dluh nezaplatil a je tedy od 14. 1. 2026 v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 8 800 Kč od 14. 1. 2026. Pokud jde o lhůtu k plnění dle výroku I., soud vyhověl žádosti žalovaného a plnění mu umožnil splácet ve splátkách dle jeho možností, tedy po 2 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou byť jen jediné z nich

19. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 25. 7. 2025 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba smluvního úroku, poplatků, smluvní pokuty a žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Žalobci nevznikl ani nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející dni 14. 1. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 200 Kč, částky 525 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 423 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 20. 12. 2025 do 13. 1. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 200 Kč za období od 14. 1. 2026 do zaplacení, žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce měl ve věci úspěch 57 %, má proto právo na náhradu 14 % nákladů řízení (57 minus 43) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“). V projednávané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady právního zastoupení žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT a jedním úkonem (vyjádření se na výzvu soudu) za 1 740 Kč dle § 7 bod 5 AT, tj. celkem 2 940 Kč. Dále jsou náklady tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT a za jeden úkon po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 750 Kč. K odměně a náhradě hotových výdajů byla připočtena 21 % daň z přidané hodnoty, tj. částka 775 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 5 265 Kč, z toho 14 % činí 737 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., a to v zákonné lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výši této částky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.