OSHK 37 C 38/2026-35

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Barborou Tichou Markovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 29 256,46 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 256,46 Kč. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba uzavřel se žalovaným dne 5. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovanému byly na základě uvedené smlouvy právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty bezhotovostním převodem finanční prostředky v celkové výši 45 833,21 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 60 % ročně z nesplacené jistiny a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co byla zkoumána jeho úvěruschopnost. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 5. 6. 2025 zesplatnil. Žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 56 557,73 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 9. 2025 mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalobkyní, a to s účinností ke dni 29. 9. 2025. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána.

2. Žalovaný se v rámci podání ze dne 2. 3. 2026, doplněného podáním ze dne 31. 3. 2026, vyjádřil s tím, že se žalobou nesouhlasí. Nesporoval, že od právního předchůdce žalobkyně převzal částku v celkové výši 45 833,21 Kč, ani že od uzavření smlouvy, kdy úvěr zpočátku řádně splácel, uhradil celkem částku 56 557,73 Kč. Žalovaný namítal, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, když při uzavření smlouvy vycházela zejména z údajů poskytnutých samotným žalovaným v rámci online žádosti o úvěr, aniž by tyto údaje dostatečně ověřila či doplnila o zjištění jeho skutečných příjmů, výdajů a celkové finanční situace. Podle žalovaného proběhlo sjednání úvěru velmi rychle v online prostředí, bez doložení relevantních podkladů a bez adekvátního prověření jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž věřitel nezjišťoval jeho reálné náklady ani další závazky, a omezil se pouze na formální posouzení dostupných informací. Z těchto důvodů žalovaný namítal absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).

4. Po skutkové stránce byl zjištěn z předložených listinných důkazů tento stav: Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 45 833,21 Kč (mezi účastníky nesporné), a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 10. 2022. Ve smlouvě byl ujednán obchodní úrok ve výši 60 % ročně, RPSN 81,02 %. Právní předchůdce žalobkyně vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z údajů jím sdělených v rámci žádosti o úvěr, z informací vedených ve svých interních systémech a z údajů vztahujících se k jeho bankovnímu účtu, přičemž k prokázání těchto skutečností nepředložila žalobkyně soudu výpisy z účtu ani jiné relevantní doklady. Uvedené také vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (resp. Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru), smluvních podmínek ke smlouvě, dokladem o čerpání úvěru. Žalovaný na dluh zaplatil částku v celkové výši 56 557,73 Kč (mezi účastníky nesporné). Žalovaný byl marně předžalobní upomínkou vyzván k vrácení finančních prostředků (viz předžalobní výzva).

5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.

7. Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalovaného jakožto spotřebitele.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Při jejím posuzování vycházel převážně z údajů sdělených žalovaným v rámci žádosti o úvěr, případně z interních podkladů, aniž by tyto údaje dostatečně ověřil. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné relevantní podklady, které by umožňovaly učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného, jeho výdajích či celkové finanční situaci. Soud proto uzavírá, že příjmy žalovaného nebyly v při zkoumání úvěruschopnosti dostatečně prokázány, přičemž právní předchůdce žalobkyně neověřil vstupní údaje z dalších nezávislých a spolehlivých zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo založeno na dostatečných, přiměřených a spolehlivých informacích, jak vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavírá, že smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o.z., neboť žalobkyně při jejím uzavření porušila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle ust. § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 „neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.“

12. V souzené věci byla k tomu účastníky sjednána úroková sazba ve výši 60 % ročně. Soud toto ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy dle citované právní úpravy a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, porušuje základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Smlouva je proto i z tohoto důvodu absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z.

13. Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným soud s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pak dále posoudil dle § 2993 odst. 1 o.z., podle kterého plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, když žalovanému bylo plněno, aniž by tu byl platný závazek.

14. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobkyně právo požadovat po žalovaném vydání částky, kterou mu poskytla bez právního důvodu a která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. V daném případě bylo nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 833,21 Kč, žalovaný celkem žalobkyni vrátil částku 56 557,73 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, když zaplatil celkem žalobkyni více než mu bylo žalobkyní poskytnuto. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Náklady úspěšného žalovaného byly stanoveny v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za každý z úkonů ve výši 450 Kč ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615. Žalovaný v řízení učinil 1 úkon právní služby (písemné vyjádření ve věci), za který mu náleží náhrada v celkové výši 450 Kč (výrok II.).

16. Lhůtu k plnění dle výroku II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon, resp. exekuci.