OSHO 13 C 191/2020-99

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že vlastnicí nemovité věci, a to pozemku p. číslo anonymizována dvě slova o výměře výměra v katastrální uzemí, zapsaného na listu vlastnictví číslo pro územní celek a katastrální uzemí je žalobkyně Česká republika a příslušný hospodařit s majetkem státu je Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastnicí nemovitých věcí nacházejících se v katastrální uzemí, a to pozemku parcelní číslo (dále také jen„ pozemek“. Žalobkyně žalobu podala s ohledem na duplicitní zápis vlastnického práva k pozemku. V žalobě vylíčila, že na stát vlastnické právo k pozemku přešlo na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku, kterou učinila paní jméno příjmení (matka žalované) dne datum. Tato nabídka byla ze strany státu přijata (schválena rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v obec) a byla také zapsána jako nabývací titul pro stát do tehdejší evidence nemovitostí pod položkou výkazu změn číslo. Podkladem pro zápis vlastnického práva žalované bylo rozhodnutí Státního notářství v obec č. j. D 721/67 ze dne 6. 6. 1967 vydané v dědickém řízení vedeném po matce žalované zemřelé dne datum. K duplicitnímu zápisu (který byl do katastru zanesen v roce 1998) tedy podle žalobkyně došlo kvůli tomu, že notář při projednání dědictví neověřil rozsah majetku zesnulé a do dědictví zahrnul i pozemek, který ke dni úmrtí matka žalované již nevlastnila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla s tím, že se nehodlá vzdát půdy po rodičích, namítla, že její matce paní jméno příjmení advokát namluvil, že půda je v lánu JZD a pro zjednodušení právního úkonu je nejlepší část půdy darovat státu. Namítla též, že pokud by byl pozemek zahrnut do restitučního řízení, byl by téměř jistě rodině žalované navrácen, nicméně s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí neměla důvod o vydání pozemku usilovat. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že pozemek již před rokem 1998 užívala a nakládala s ním (sušení porostu, odvážení sena, placení daně z nemovitosti).

3. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne datum ohledně listu vlastnického číslo žalobkyně doložila existenci duplicitního zápisu vlastnického práva k pozemku parcelní číslo nacházejícího se v katastrální uzemí. Jako nabývací titul pro žalobkyni je označena listina„ Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví ČS státu ze dne datum“ a pro žalovanou je to rozhodnutí o dědictví„ D 721/1967“ ze dne 6. 6. 1967. Z výpisu je též patrné, že právo hospodařit s majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu (o tom svědčí i žalobkyní předložená listina„ Zápis o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu“ ze dne datum). Žalobkyně vedle tohoto aktuálního výpisu předložila ještě výpis z datum, v němž je pozemek označen původním parcelním číslem, pod kterým byla parcela vedena v pozemkovém katastru, a sice PK číslo.

4. Co se týče osudu pozemku, žalobkyně doložila výše zmiňovanou nabídku bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu. Tato listina vedle projednávaného pozemku (označeným parcelním číslem PK číslo) zahrnuje ještě další pozemky ve vlastnictví matky žalované paní jméno příjmení a byla sepsána dne datum, přičemž podpis„ darovatelky“ byl ověřen předsedou národního výboru. Na listině se též nachází razítko, z nějž je patrné, že byla předložena k zápisu do evidence nemovitostí pod položkou číslo. Na rubu listiny je připojen souhlas Finančního odboru Okresního národního výboru obec s přijetím nabídky.

5. Z dědického spisu Státního notářství v obec sp. zn. D 721/66 bylo zjištěno, že matka žalované paní jméno příjmení zemřela dne datum. Protokol o předběžném šetření byl dne datum sepsán s žalovanou, která uvedla, že„ pozemky, které byly až do smrti zemřelé v bezplatném užívání JZD obec, darovala zemřelá ještě před svou smrtí Čs. státu smlouvou ze dne datum rozhodnutí č. j. Rp 145“ Následně i v závěru protokolu je uvedeno, že zemědělská půda byla darována státu. V dědickém spise se nachází též rozhodnutí Státního notářství v obec sp. zn. D 39/66 ze dne 21. 3. 1966, z něhož lze vyčíst, že matka žalované nabyla dotčený pozemek v rámci dědictví po svém manželovi panu jméno příjmení. Rozhodnutím Státního notářství v obec sp. zn. D 721/67 ze dne 6. 6. 1967 bylo žalované potvrzeno nabytí sporného pozemku. V roce 1996 bylo zdejším soudem projednáno dodatečně najevo vyšlé dědictví po zemřelé matce žalované paní jméno příjmení a o další dodatečné projednání dědictví žalovaná usilovala podáním ze dne datum (v podání se uvádí rok 1989, ale s ohledem na údaje uvedeném na podacím razítku se jedná o zjevný omyl).

6. O existenci duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí byla žalovaná zpravena upozorněním Katastrálního úřadu obec ze dne datum, v němž katastrální úřad žalovanou seznámil jednak s tím, kdo a na základě jakého nabývacího titulu je jako duplicitní vlastník v katastru veden a dále žalované vysvětlil právní povahu duplicitního zápisu a popsal jak zjednat nápravu. Přílohou tohoto upozornění byl výpis z katastru nemovitostí z téhož dne, v němž je duplicitní zápis vyznačen.

7. Dopisem ze dne datum byla žalovaná oslovena Státním pozemkovým úřadem s návrhem na uzavření souhlasného prohlášení, kterým by žalovaná uznala vlastnické právo státu. V odpovědi ze dne datum žalovaná tento návrh odmítla s tím, že k uskutečnění bezplatného odevzdání byla její matka„ přesvědčena“ tehdejším notářem. Znovu byla k vyřešení duplicitního zápisu vyzvána dopisem ze dne datum, dopis ze dne datum již byl formulován jako předžalobní výzva.

8. Žalovaná ke svým tvrzením o užívání a nakládání s pozemkem doložila oznámení Okresního úřadu obec, Referátu životního prostředí, ze dne datum, o registraci významného krajinného prvku, které jí, jako majitelce jednoho z pozemků tvořícího tento prvek, bylo adresováno. V rozhodnutí jsou pozemky popsány jako bezlesé území s travními porosty a opuštěnými sady (to je částečně patrné též ze snímků ortofotomapy, které předložila žalobkyně). V této souvislosti žalovaná tvrdila, že se její rodina podílí na údržbě tohoto krajinného prvku a k tomu tvrzení předložila prohlášení pana jméno příjmení (pracovníka ochrany životního prostředí) ze dne datum, který potvrdil, že žalovaná a její rodina se účastní sekání travního porostu a sušení sena, a to od roku 1996. Žalovaná předložila též smlouvu o pronájmu pozemků uzavřenou s obcí obec jako pronajímatelem a panem jméno příjmení jako nájemcem, kterou mu obec pozemky pronajala za účelem realizace opatření ke zlepšování přírodního prostředí.

9. Žalovaná dále doložila potvrzení Finančního úřadu pro územní celek, Územní pracoviště v obec, stvrzující, že žalovaná ohledně dotčeného pozemku platí daň z nemovitých věcí od roku 2004.

10. Další listinou předloženou žalovanou byl výpis údajů z katastru nemovitostí ze dne datum, v němž je u pozemku uvedena jako vlastnice žalovaná a jako nájemce Myslivecké sdružení obec. V souvislosti s tímto záznamem učinil soud dotaz na katastrální úřad a požádal o zaslání listin, na jejichž základě byl zápis učiněn a případně též dalších listin ohledně užívacích práv k pozemku. Ze zprávy katastrálního úřadu a přiložených listin vyplývá, že v době, kdy byl pozemek bezplatně nabídnut státu, jej užívala paní jméno příjmení, a to do datum (z tohoto data je přiložené hlášení změn), kdy byl pozemek Jednotným zemědělským družstvem ve obec dán do užívání mysliveckému sdružení. V roce 1976 došlo ke sloučení více menších parcel do většího půdního celku, u něhož bylo jako uživatel uvedeno JZD Vítězný únor obec, k této změně se dle zprávy katastrálního úřadu nedochovala dokumentace. V roce 1980 pak byla ke zmíněné zvětšené parcele zapsána jako uživatelka ulice jednota obec, přičemž podle katastrálního úřadu k tomuto zápisu došlo zřejmě na základě místního šetření, neboť v katastru není uložena listina tuto změnu dokládající.

11. Žalovaná soudu předložila další listiny, u nichž není zřejmé, jak konkrétně mají vypovídat o tom, že se poté, co bylo vydáno dědické rozhodnutí v dědickém řízení po její matce paní jméno příjmení, ujala držby pozemku. Jde o výpis z evidence nemovitostí ze dne datum, v němž je uvedeno vlastnické právo žalované k domu adresa a pozemkům st. anonymizováno a číslo, jinak výpis obsahuje pouze poznámku„ Ostatní pozemky sdruženy v JZD - číslo“ Dále fakturu vystavenou Ústavem geodézie a kartografie k objednávce ze dne datum, v níž jsou účtovány geodeticeké či kartografické práce, text faktury není dobře čitelný, přesto je seznatelné, že dotčený pozemek ve faktuře zmíněn není. Dále předložila zápis o převzetí živého a mrtvého inventáře, osiv, sadby a krmiv sepsaný s panem jméno příjmení, zřejmě tedy s otcem žalované, po jehož smrti pozemek (který byl podle předloženého zápisu sdružen v jednotném zemědělském družstvu) nabyla matka žalované. Vedle toho žalovaná předložila smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou se právnická osoba, anonymizována tři slova, z níž lze vyčíst, že žalované vznikl nárok na vydání majetkového podílu při transformaci„ ZD obec“ a žalovaná tuto svou pohledávku postoupila na zmíněnou společnost. Smlouva je nedatovaná, nicméně z obsaženého odkazu na zákon č. 42/1992 Sb., je patrné, že nemohla být uzavřena před rokem 1992. Navíc z obsahu smlouvy nelze nijak dovodit, čím byl transformační podíl v družstvu tvořen (tedy že jeho součástí byl i dotčený pozemek). To nelze vyčíst ani z předloženého podílového listu ze dne datum, v němž je podíl na majetku družstva pouze souhrnně vyčíslen (bez specifikace jaké jednotlivé položky jej tvoří). Obdobně to platí pro nedatovaný dopis právnická osoba, anonymizována tři slova obsahující upozornění, že částka vyplacená v souvislosti s postoupením pohledávky podléhá daňové povinnosti. Kromě toho žalovaná předložila nedatovanou neadresnou nabídku právnická osoba, anonymizována tři slova k odkupu pozemků a výpis z katastru nemovitostí ze dne datum, v němž se v poznámce uvádí, že parcela PK číslo byla sloučena do číslo.

12. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k pozemku, přičemž důvodem pro podání žaloby byl existující duplicitní zápis vlastnického práva. Jelikož žalovaná nebyla ochotna vlastnické právo žalobkyně uznat, nezbylo žalobkyni než se s žalobou na určení obrátit na soud a žalobkyně tudíž nepochybně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, tak jak to předpokládá § 80 o. s. ř.

13. Žalobkyně doložila, že stát přijal učiněnou nabídku bezplatného odevzdání pozemků a doložila tak existenci právního titulu vedoucího k nabytí vlastnického práva k pozemku. Okolnosti, za nichž stát pozemek nabyl, by sice mohly zakládat důvod pro vrácení majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jehož záměrem bylo zmírnění následků některých majetkových křivd vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 1989, ovšem oprávněné osoby mohly své nároky na vrácení majetku uplatnit pouze ve lhůtách stanovených tímto zákonem, to však žalovaná neučinila, o vrácení majetku postupem dle tohoto zákona nepožádala a její právo na vydání nemovitostí formou restituce tudíž zaniklo.

14. Na straně žalované by tak bylo možné uvažovat pouze o vydržení pozemku. Žalovaná sama se vydržení výslovně nedovolala, soud však vycházel z toho, že vydržení je otázkou právního posouzení, kterou jsou soudy povinny zkoumat z úřední povinnosti, jestliže tvrzení účastníků, skutková zjištění či obsah spisu umožňují zjištěný skutkový stav posoudit i podle zákonných ustanovení upravujících vydržení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3666/2015 ze dne 6. 10. 2015).

15. Daný právní vztah je v důsledku ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 nutno posuzovat dle předpisů dosavadních, tzn. především dle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen "občanský zákoník").

16. Základní předpoklady vydržení upravuje § 134 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.“ Definice oprávněného držitele je upravena v § 130 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.“

17. Žalovaná nepochybně disponuje putativním titulem, na jehož základě by bylo možné uvažovat o tom, že pozemek držela v dobré víře. Soud má za to, že dobrá víra žalované nebyla narušena povědomostí o tom, že její matka pozemek před smrtí bezplatně nabídla státu, neboť žalovaná na tuto skutečnost notáře upozornila. Jestliže notář přesto pozemek do pozůstalosti zahrnul, nelze klást žalované k tíži, že vydané dědické rozhodnutí respektovala a z něj vycházela, neboť se oprávněně mohla domnívat, že je to nikoli ona (jako právní laik), ale notář, kdo je schopen lépe posoudit stav věcí a mohla se tedy domnívat, že se naopak v tom, že pozemek byl převeden na stát, mýlila ona.

18. Zároveň je nutné říci, že nejpozději v roce 1998 žalovaná tuto dobrou víru pozbyla, a to v důsledku oznámení, kterým ji katastrální úřad informoval o tom, že k pozemku existuje duplicitní zápis vlastnického práva a o důvodech, které ke vzniku tohoto duplicitního zápisu vedly. Potřebná desetiletá doba oprávněné nepřetržité držby tak spadá do období let 1988 1998 a bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že v tomto období pozemek držela. V tomto směru je podstatné poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. např. 22 Cdo 5756/2015), podle které nelze rozhodnutí o nabytí vlastnictví v dědickém řízení považovat za způsob ujmutí se držby. Jinak řečeno, samotná tzv. knihovní držba není držbou řádnou. Žalovaná sama nedokázala specifikovat, kdy a jakým úkonem se držby fakticky ujala, z listin, které předložila, lze usuzovat, že s pozemkem jako s vlastním nakládala v roce 1996, kdy podle prohlášení pana jméno příjmení se začala rodina žalované podílet na údržbě pozemku. O tom, že by se tak dělo ještě před tímto datem, však listiny předložené žalovanou nesvědčí, a to ani listiny vztahující se k transformačnímu podílu žalované v družstvu, neboť nikde není specifikováno, že by součástí tohoto podílu byl i dotčený pozemek. Navíc ani tyto listiny časově nepokrývají potřebnou výše zmíněnou desetiletou dobu držby, neboť jde o listiny, které mohou pocházet nejdříve z roku 1992 Ani další listiny, které soudu poskytl katastrální úřad ohledně zapsaných užívacích práv, nesvědčí pro závěr, že by žalovaná v roce 1988 (či dříve) s pozemkem (jako s vlastním) nakládala. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že žalovaná neprokázala, že by pro vydržení byla splněna podmínka nepřetržité doby trvání oprávněné držby. Soud proto návrhu žalobkyně vyhověl, neboť její vlastnické právo k pozemku (na rozdíl od vlastnického práva žalované) bylo v řízení prokázáno.

19. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. V projednávané věci má však soud za to, že jsou splněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř., který, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, umožňuje soudu výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části nepřiznat. Soud se domnívá, že výše popsané okolnosti, za nichž stát pozemek nabyl (které by mohly zakládat důvod pro vrácení majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku) a okolnosti, které vedly k zápisu duplicity vlastnického práva (žalovaná byla do katastru zapsána na základě rozhodnutí státního notářství v dědickém řízení) svědčí pro to, aby žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Žalovaná sama ke vzniku duplicity nijak nepřispěla, naopak byl to stát, který v dědickém řízení pochybil a žalované nabytí pozemků stvrdil. Lze pak chápat negativní postoj žalované k vydání pozemků a nelze nevidět, že její přesvědčení o vlastnickém právu objektivně mělo silnou oporu v důvěře ve správnost postupu státu v dědickém řízení. Za tohoto stavu věcí se soudu jeví jako nespravedlivé, aby žalované uložil nahradit náklady žalobkyni, zároveň má soud za to, že toto rozhodnutí žalobkyni nijak nepoškodí a do jejích poměrů nijak nepřiměřeně nezasáhne, neboť z hlediska jejích majetkových poměrů se nejedná o nijak zásadní částku.

20. Jelikož žalobkyně je osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek a žalobě bylo vyhověno, přešla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, poplatková povinnost na žalovanou, neboť sama proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nemá a ani v řízení nebyla od poplatku osvobozena. Výše soudního poplatku činí podle položky 4 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků 5 000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín 695 46). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.