OSHO 13 C 269/2020-59

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Helenou Podveskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o neexistence zástavního práva k nemovitým věcem

I. Určuje se, že k pozemku parcelní číslo jehož součástí je stavba adresa, a k pozemku parcelní číslo zapsaných na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí neexistuje zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí na základě zástavní smlouvy registrační číslo ze dne datum zapsané v katastru nemovitostí pod spisovou značkou V číslo s právními účinky vkladu datum a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávek ze dne datum zapsaného pod spisovou značkou V číslo s právními účinky zápisu datum.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 200 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že ve výroku označené zástavní právo váznoucí na nemovitých věcech patřících žalobkyni zapsaných na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí neexistuje. Žalobkyně poukazovala na to, že zástavní smlouva byla uzavřena distančním způsobem, aniž by byly dodrženy zákonné předpoklady pro tento způsobu uzavírání smluv. Vylíčila, že listinu se zněním zástavní smlouvy je nutné považovat za návrh, který (za účelem dosažení uzavření smlouvy) musela žalobkyně (vystupující jako zástavkyně) přijmout, přičemž k naplnění kontraktačního procesu a tedy ke vzniku smlouvy, bylo zapotřebí, aby žalobkyně přijetí návrhu zástavní věřitelce (právnická osoba) písemně oznámila, a to ještě před podáním návrhu na vklad zástavního práva příslušenému katastrálnímu úřadu. To se však dle žalobkyně nestalo. Vedle této námitky žalobkyně argumentovala též tím, že dotčenou zástavní smlouvu označila za lichevní. Popsala, že sporná zástavní smlouva souvisela s kupní smlouvou ze dne datum (předmětem koupě byly zastavené nemovitosti), do jejíhož uzavření byla žalobkyně„ vmanévrována“ panem jméno příjmení, a to tím způsobem, že jmenovaný společně s dalšími osobami uměle, za pomoci řetězce smluv o půjčce (úvěru), vytvořil dluh žalobkyně, který byl formálně splacen z kupní ceny hrazené z hypotéky zajištěné sporným zástavním právem. Žalobkyně zdůraznila, že veškeré záležitosti vyřizovaly osoby spojené s panem jméno příjmení, ona sama s nikým nejednala, a jediným cílem těchto osob bylo získání obohacení na její úkor. V této souvislosti poukázala na řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 59/2014, v němž bylo určeno, že uzavřená kupní smlouva je neplatná a žalobkyně vyslovila, domněnku, že z tohoto důvodu nemůže platně existovat ani sporné zástavní právo.

2. Žalovaná uvedla, že spornou zástavní smlouvu považuje za platnou a účinnou. Vyjádřila názor, že neplatnost kupní smlouvy nemá na platnost zástavní smlouvy žádný vliv, neboť žalovaná nebyla stranou kupní smlouvy a platnost zástavní smlouvy není platností kupní smlouvy nijak podmíněna. Ke kontraktaci samotné žalovaná uvedla, že žalobkyně vstoupila do smluvního vztahu dobrovolně, o čemž svědčí její podpis, případná motivace žalobkyně k uzavření smlouvy nemá na platnost smlouvy vliv. K podílu pana jméno příjmení na uzavírání jednotlivých smluv žalovaná uvedla pouze tolik, že jmenovaného nezná, neví, o koho se má jednat a nemůže se v tomto směru k žalobě nijak vyjádřit.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí ohledně listu vlastnictví číslo je patrné, že k nemovitým věcem, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně k pozemkům parcelní číslo (jehož součástí je stavba) a parcelní číslo nacházejícím se v katastrální uzemí, je v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní pro žalovanou, a to na základě zástavní smlouvy ze dne datum ve spojení se souhlasným prohlášením o změně osoby zástavního věřitele ze dne datum.

4. Sporná zástavní smlouva reg. číslo byla uzavřena mezi právnická osoba, jako zástavní věřitelkou, žalobkyní jako zástavkyní a panem jméno příjmení jako dlužníkem. Zajišťovanou pohledávkou byla pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru poskytovaného bankou posledně jmenovanému a předmětem zástavy byly nemovité věci popsané v předchozím odstavci. Ze smlouvy je patrné, že nejprve byla podepsána zástavní věřitelkou, a to v obec dne datum. Žalobkyní jako zástavkyní byla podepsána dne datum, přičemž z ověřovací doložky pro legalizaci, kterou je listina opatřena, vyplývá, že se tak stalo před pracovnicí stát. instituce.

5. Návrh na vklad zástavního práva byl podán pod sp. zn. V číslo, a to dne datum v 16:25 hodin (tedy téhož dne, kdy jej podepsala žalobkyně). Z obsahu spisu je též patrné, že katastrálnímu úřadu byl s návrhem předložen stejnopis zástavní smlouvy s chybějícím ověřeným podpisem žalobkyně a z tohoto důvodu byly obě účastnice vkladového řízení (právnická osoba, a žalobkyně) dopisem ze dne datum vyzvány, aby tento nedostatek odstranily a zároveň bylo vkladové řízení přerušeno. Smlouva s ověřeným podpisem žalobkyně pak byla katastrálnímu úřadu poštou doručena dne datum a dne datum došlo ke vložení zástavního práva do katastru nemovitostí s účinky ke dni datum.

6. Smlouvou ze dne datum byla postoupena pohledávka právnická osoba, za panem jméno příjmení na žalovanou.

7. Jelikož zástavní smlouvu v pozici zástavní věřitelky neuzavírala žalovaná, ale právnická osoba, žalovaná navrhla, aby se soud na skutečnost, kdy a jakým způsobem byla banka informována o tom, že žalobkyně návrh zástavní smlouvy přijala, doptal samotné banky. Ta soudu dopisem ze dne datum sdělila, že dotčenou zástavní smlouvu obdržela s vyznačeným povolením vkladu zástavního práva dne datum.

8. Žalobkyně dále navrhovala k důkazu spis zdejšího soudu sp. zn. 13 C 59/2014, v němž byla řešena otázka platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a panem jméno příjmení jako kupujícím. Rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 3278/2019-382 ze dne 27. 3. 2020 bylo určeno, že kupní smlouva je neplatná. Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že k řádnému uzavření smlouvy nedošlo. Důvodem pro tento závěr byla skutečnost, že smlouva byla uzavírána distančním způsobem a žalobkyně, které nabídka k uzavření smlouvy byla předložena, o tom že smlouvu podepsala oferenta (kupujícího) včas (před podáním návrhu na vklad) neinformovala. Nejvyšší soud tak dovodil, že i přes provedený zápis vlastnického práva k řádnému převodu nedošlo, neboť neexistoval právní titul k takovému převodu. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud přesto, že kupní smlouva obsahovala ustanovení o tom, že„ je uzavřena dnem jejího podpisu všemi účastníky smlouvy“. Nejvyšší soud totiž naznal, že na tomto ustanovení se účastníci smlouvy nedohodli, protože návrh smlouvy koncipoval pan jméno příjmení (nikoli účastníci smlouvy), který účastníky nechal listinu podepsat a poté ji s návrhem na vklad předložil katastrálnímu úřadu.

9. Žalobkyně ve věci navrhovala provedení dalších důkazů, které měly sloužit k objasnění okolností uzavírání jednotlivých smluv, včetně sporné smlouvy zástavní, nicméně soud toto dokazování považoval s ohledem na zjištění učiněná ve vztahu k průběhu kontraktace, jejímž výsledkem mělo být uzavření dotčené zástavní smlouvy, za nadbytečné (to v zásadě platí i pro provedený důkaz protokoly o jednání zachycujícími svědeckou výpověď pana jméno příjmení).

10. Protože k uzavření dotčené zástavní smlouvy mělo dojít před 1. 1. 2014, soud s ohledem na § 3028 odst. 1 občanského zákoníku posuzoval vznik smlouvy podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“).

11. Pro věc jsou podstatná ustanovení upravující uzavírání smluv, v prvé řadě § 43c odst. 1 a 2 obč. zák.:„ (1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. (2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.“

12. Je v zásadě nepochybné, že žalobkyně přijala návrh banky k uzavření zástavní smlouvy, neboť k němu na znamení souhlasu připojila svůj podpis. Nicméně neméně zásadní je otázka, kdy toto přijetí návrhu nabylo účinnosti, neboť až tímto okamžikem je smlouva uzavřena (§ 44 obč. zák.). Podle citovaného § 43c odst. 2 obč. zák. k tomu dochází okamžikem, kdy vyjádření souhlasu dojde navrhovateli. V případě, kdy spolu jednají o uzavření smlouvy nepřítomné osoby, působí projev vůle vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Jinými slovy k uzavření (písemné) smlouvy dochází nikoli již samotným podpisem smlouvy ze strany akceptanta, ale až okamžikem, kdy se oferent dozví o tom, že k podpisu smlouvy došlo.

13. Podle vyjádření právnická osoba, která v zástavní smlouvě vystupovala jako zástavní věřitelka, se o tom, že žalobkyně zástavní smlouvu podepsala, dozvěděla datum, kdy jí zástavní smlouva byla doručena s vyznačeným povolením vkladu zástavního práva. Teprve tímto okamžikem tedy mohlo dojít k dovršení kontraktace a nabytí účinnosti zástavní smlouvy.

14. V projednávané věci je nutné vzít v úvahu další okolnost, a sice že podle § 157 odst. 1 obč. zák. zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí. Nelze tak přehlédnout, že v okamžiku, kdy katastrálnímu úřadu byla smlouva předložena ke vkladu, nebyla ve smyslu shora citované právní úpravy ještě uzavřena a nebyly tedy splněny předpoklady pro povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí. Tento závěr odpovídá závěru obsaženému v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4817/2008 ze dne 26. 1. 2010:„ K tomu, aby byl splněn jeden z obligatorních předpokladů pro povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí katastrálním úřadem, je nezbytné, aby kupní smlouva byla uzavřena dříve, než byl podán návrh na vklad podle této smlouvy.“ Obdobně viz též bod 22. odůvodnění nálezu Ústavního soudu III. ÚS 1604/13 ze dne 7. 4. 2015.

15. Pro úplnost soud dodává, že judikatura nevylučuje, aby účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy byla dohodou stran určena k jinému okamžiku, než stanoví zákon (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1571/2010 ze dne 16. 1. 2013), nicméně existenci takovéto dohody žalovaná netvrdila a ani zástavní smlouva samotná žádnou takovouto úpravu neobsahuje.

16. Vzhledem k těmto zjištěním je proto namístě učinit závěr, že s ohledem na popsané nedostatky kontraktačního procesu, zástavní právo nemohlo platně vzniknout, neboť nebyly splněny předpoklady pro jeho vklad do katastru nemovitostí. Soud proto žalobě vyhověl a určil, že sporné zástavní právo neexistuje.

17. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem. Advokát žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání) a za každý z nich mu podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna ve výši 3 100 Kč. Zároveň podle § 13 advokátního tarifu má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 15 200 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín 695 46).